Česká republika není sice členem eurozóny, vláda Petra Nečase přesto slibuje eurozóně miliardy eur (= stovky miliard korun) na záchranu Řecka, Portugalska a dalších států platících eurem. Peníze mají jít jak z rozpočtu, tak z devizových rezerv spravovaných národní bankou. Nemají odejít hned, o jejich proplacení mají být požádány až příští vlády.

Parlament bude hlasovat o třech vládních návrzích, které dohromady znamenají přímé nebo nepřímé závazky České republiky uhradit eurozóně 425 miliard korun. Považuji za chybu, že se o těchto návrzích nevede dostatečná veřejná debata. O jaké tři návrhy se jedná? Jde o souhlas se smlouvou o Evropském stabilizačním mechanismu (ESM), o souhlas se zárukou za půjčku devizových rezerv Mezinárodnímu měnovému fondu a o navýšení členské kvóty v Mezinárodním měnovém fondu.

Podle dosavadních vyjádření se chystají všechny tři návrhy v parlamentu podpořit jak vládní poslanci, tak poslanci „opoziční“ ČSSD. Tomu se divím, protože to bude pravděpodobně příští vláda, a ne tato, kdo bude požádán o plnění těchto finančních slibů. Pojďme si postupně jednotlivé vládní návrhy rozebrat.

Navýšení členské kvóty MMF

Vláda parlamentu předložila návrh dohody o Mezinárodním měnovém fondu (sněmovní tisk 556). Petr Nečas v důvodové zprávě poslancům říká, že dohoda „nebude mít dopad na veřejné rozpočty“. Není to pravda. Schválení dohody dá zelenou odeslání 36 miliard korun do MMF na krachující státy eurozóny. Rada MMF totiž dohodla „navýšení členských kvót“. Souhlas s navýšením české kvóty ze 33 na 66 miliard korun již dal zástupce vlády v MMF. Navýšení kvóty ale nabude právní moci, jen pokud se členské státy MMF shodnou na změně smlouvy o MMF. Když poslanci schválí změnu dohody o MMF, pošleme ihned z devizových rezerv do MMF 36 miliard korun.

Půjčka MMF pro eurozónu

Česká vláda také slíbila Mezinárodnímu měnovému fondu další peníze formou půjčky, a to ve výši 39 miliard korun. Dohodla se na tom EU na prosincovém summitu Evropské unie. Původně jsme byli požádáni o 89 miliard korun, vláda nakonec rozhodla, že tam pošleme půjčku „jen“ 39 miliard.

Protože vláda je zadlužená a peníze nemá, chtěla, aby peníze poslala Česká národní banka. Protože ČNB nevěří, že by MMF byl schopen peníze splatit, řekla vládě, že půjčku poskytne, jen když se za peníze vláda zaručí. Vláda k takové záruce potřebuje souhlas parlamentu.

Když dá nyní parlament souhlas se zárukou, bude to znamenat, že ČNB odešle 39 miliard do MMF na půjčky pro Řecko a Španělsko – a až Řecko a Španělsko nebudou schopny půjčky vrátit, nevrátí nám půjčky ani MMF. V ten moment bude muset vláda jako ručitel zaplatit 39 miliard korun ze státního rozpočtu. Pravděpodobně to nastane v roce 2016.

Smlouva ESM

Největším z transferů je ale smlouva o ESM, o níž měla sněmovna hlasovat už včera 9. května (sněmovní tisk 348-E). Premiér Petr Nečas dal před rokem na zasedání Evropské rady souhlas se změnou smlouvy o fungování EU. Dosud smlouvy o EU stanovily, že členské státy neručí za dluhy jiných členských států. Tato změna smlouvy to mění a má umožnit vznik dluhové unie zvané ESM (Evropský mechanismus stability), který má být povinný pro všechny státy eurozóny. Povinnost vstoupit do eurozóny se týká i České republiky. Premiér odmítl výzvu prezidenta, aby sjednal pro Českou republiku trvalou výjimku ze zavedení eura. Když nyní řeknou poslanci ano změně smlouvy o EU, bude moci jakákoliv příští nebo nynější politická reprezentace odsouhlasit vstup do ESM a k zavedení eura u nás ani EU nepotřebuje náš souhlas.

Jak uvedlo ministerstvo zahraničí ve zprávě pro senátory: „Konečný závazek České republiky (ze smlouvy o ESM) bude činit cca 40 miliard korun splaceného kapitálu a povinnost v případě potřeby dodat dalších cca 310 miliard korun.“ Tyto platby se nás budou týkat, jakmile se staneme součástí eurozóny, o čemž rozhodne Evropská rada.

Jediný způsob, jak nyní zabránit tomu, aby kdokoliv v budoucnu rozhodl o začlenění ČR do dluhové unie ESM, je odmítnout změnu smlouvy o fungování EU, která zřízení ESM umožňuje.

Je na pováženou, když Česká republika posílá a slibuje posílání peněz na krachující eurozónu, když sama není členem eurozóny a je sama zadlužená. Je na pováženou, když vláda na jedné straně zmrazuje důchody a na druhé straně slibuje stamiliardy do ciziny. Vláda lehkomyslně slibuje peníze eurozóně přes MMF a přes ESM. Částky, o které se jedná, přesahují představivost člověka.

Poslanci spí, nebo nic netuší

Nejhorší na tom ale je, že tyto sliby se dějí za neinformovanosti poslanců. Premiér Nečas, ministr financí Kalousek a ministr zahraničí Schwarzenberg, kteří uvedené závazky dojednali a předkládají je parlamentu, spoléhají na to, že si toho veřejnost nevšimne a že poslanci nepochopí, o jaké závazky se jedná.

Petr Mach, předseda Strany svobodných občanů, Autor učí ekonomii na VŠEM a VŠFS

Vyšlo v Lidových novinách 10.5.2012