Světová hospodářská recese zasáhla Slovensko v mimořádně nevhodnou dobu. Slováci se totiž zrovna zbavili měny s volně plovoucím kurzem a zavedli euro. Na rozdíl od české, nemohla jejich měna reagovat na měnící se poptávku a nabídku a významně tak poškodila slovenský průmysl.
V období červenec –prosinec 2008, kdy byl celosvětový hospodářský útlum nejsilnější, dosáhl propad průmyslové výroby na Slovensku 30 %, zatímco v České republice 15 %. Po roce, v červnu 2009 byla úroveň průmyslové výroby na Slovensku stále o 23 % nižší oproti stavu o rok dříve, zatímco v České republice o 13 %. Slovenská nezaměstnanost se na konci roku 2009 vyšplhala na 13,7 %, zatímco v České republice dosáhla 8%. Za takto rozdílný vývoj může euro.
Obrázek 1: Index průmyslové výroby v ČR a na Slovensku (VII2008=1)
V období nejhlubšího dopadu hospodářské recese (červenec-prosinec 2008) oslabila česká měna z 24 na 28 korun za euro. Ve stejném období Rada ministrů EU rozhodla o definitivním zafixování slovenské koruny na hodnotě 30,126 slovenské koruny za euro a kurz už se nemohl nikam hýbat. Od ledna 2009 slovenská koruna zmizela úplně.
Obrázek 2: Kurz české a slovenské koruny k euru
Pokles hodnoty české měny v období červenec-prosinec 2008 byl důsledkem mj. propadu českého exportu v důsledku snížené poptávky po českém zboží ze strany zahraničních odběratelů. Samotný pokles hodnoty měny však záhy pomohl exportujícím firmám. Naproti tomu, slovenská koruna už se hýbat nemohla, takže pokles odbytu slovenských firem v zahraničí vedl jen ke snížení domácí peněžní zásoby a k rekordně nízké míře inflace. Nižší tržby z exportu nijak nemohly pohnout s kurzem.
Názorný příklad
Názorně si to můžeme ilustrovat na příkladu. Představme si českého a slovenského výrobce automobilů, kteří prodávají v polovině roku 2008 podobné auto v Německu v hodnotě 12 500 eur, což je 300 000 Kč při kurzu 24 Kč za euro, resp. 376 575 Sk při kurzu 30,126 Sk za euro.
Na konci roku došlo ke znehodnocení české koruny na 28 Kč za euro. Slovenská koruna byla pevně zafixovaná na euro a zůstala na hodnotě 30,126 Sk za euro. Český výrobce mohl v Německu zlevnit na 11 500 eur, a přesto jeho korunová tržba činila více než před půlrokem. Kdyby zlevnil slovenský výrobce, klesla by mu korunová tržba. Český výrobce tak mohl získat nové zákazníky na úkor slovenského výrobce. Slovenský výroba proto klesla během recese hlouběji než česká.
2008
2009
2008
2009
CZK 300 000
CZK 310 500
SKK 376 575
SKK 376 575
EUR 12 500
EUR 11 500
EUR 12 500
EUR 12 500
Slováci se z hospodářské recese pomalu dostávají. Zavedení eura se ale v prvním roce zapsalo hlubším hospodářským propadem a vyšším růstem nezaměstnanosti, než jaký mohl být bez zavedení eura.
Ve velmi tíživé situaci dosud zůstávají Řekové. Řecko se topí v dluhové pasti a škemrá u ostatních států o půjčky. Kdyby Řekové dosud měli svoji národní měnu, ta by dávno devalvovala. Řecko by se stalo atraktivní destinací pro turisty, řečtí exportéři by mohli dobýt nové trhy a Řecko by se stalo levné pro investory. Nic z toho není možné. Řekové jsou ve svěrací kazajce eura a kurz mezi jejich a německou ekonomikou je zabetonovaný na úrovni 1:1.
Závěr
Vzpomínám si na rok 1992, kdy Slováci oprávněně žehrali na československou korunu – byla příliš silná a poškozovala tak slovenský export už tak postižený politickým tlakem na útlum zbrojní výroby a rozkladem trhů RVHP. Jakoby loni Slováci zapomněli, že „money matters“ a nechali se svázat eurem. Zatímco celou zimu 2008 zely Tatry prázdnotou, protože byly pro Poláky najednou drahé (zlotý oslabil), Slováci jezdili masově za nákupy do České republiky a Maďarska. Nyní se Slováci z propadu pomalu dostávají. Zažili sice hlubší propad než Češi a mají vyšší nezaměstnanost, ale dostávají se z toho. První rok s eurem jakž takž přežili.
Hůř jsou na tom Řekové – ti jsou eurem doslova dušeni.
Češi by měli být rádi, že se nezachovali jako eurohujeři a zachovali si korunu. Měli by si ji zachovat i nadále.
Petr Mach je ekonom a předseda Strany svobodných občanů. Vyšlo na blogu ihned.
Předseda Svobodných a poslanec Libor Vondráček byl 8. února hostem politické diskuse Partie Terezie Tománkové, kde se střetl s opozičními stranami nad klíčovými tématy současné politiky – od personální krize kolem Filipa Turka přes státní rozpočet až po návrh zákazu sociálních sítí pro děti.
Debata probíhala v napjaté atmosféře těsně po mimořádné sněmovní schůzi o nedůvěře vládě, kterou iniciovala opozice. Vondráček se v diskusi ocitl v defenzivě vůči kritice Ivana Bartoše (Piráti) a Věry Kovářové (STAN), kteří zpochybňovali vládní hospodaření i schopnost Petra Macinky zvládat současně dvě ministerstva. Zároveň musel balancovat mezi obhajobou vlády Andreje Babiše a vlastními principy Svobodných týkajících se fiskální zodpovědnosti.
Vondráček na úvod zdůraznil potřebu uklidnění politické situace a odmítl „štěpící“ rétoriku. Reagoval na kritiku demonstrací proti vládě tím, že odsoudil označování demonstrantů za „proruské síly“, jak zaznělo podle něj za minulé vlády. „Komunikovat rozhodně musíme, musíme komunikovat i s těmi, kteří přišli na ty protivládní demonstrace,“ zdůraznil s tím, že se s takovými hodnoceními setkával i z vlastního poslaneckého klubu SPD, konkrétně od Jaroslava Rajchla, což ale odmítl jako osobní názor, s nímž nesouhlasí.
Personální turbulence a role Motoristů
Hlavním terčem opozice byla role Petra Macinky, který jako vicepremiér dočasně vede ministerstvo zahraničí i životního prostředí po odmítnutí kandidatury Filipa Turka ze strany prezidenta Petra Pavla. Vondráček bránil Macinku slovy o jeho manažerských schopnostech: „Petr Macinka už překvapil mnoho lidí tím, jak dokázal jako manažer dostat svoji stranu do sněmovny, po dlouhé době se tam objevil nový subjekt. Takže já myslím, že jeho organizační schopnosti a jeho tým, který je současně na obou ministerstvech, toto umožňují.“
Když moderátorka připomněla, že Macinka nemohl odjet na summit ministrů životního prostředí kvůli jiným povinnostem, Vondráček mluvil o „počátečních porodních bolestech“ a vyjádřil přesvědčení, že se vymyslí fungující systém. Odmítl kritiku Ivana Bartoše, že by Motoristé „nerozuměli klimatu jak koza petrželi“, a namísto toho poukázal na plánovanou sněmovní konferenci „Může za sucho CO2″, která se má konat 30. března.
Vondráček zdůraznil demokratický mandát: „My jsme v těch demokratických volbách dostali mandát, Motoristé jsou součástí většiny.“ Nicméně, když byl dotázán, zda není problém, že jeden ministr má dva resorty, uznával, že „to je otázka“ a připustil, že na začátku to nebylo ideální. Opozice mu vytýkala, že se Svobodní, kteří mají ve svém programu návrat k vyrovnanému rozpočtu, vzdávají svých principů ve prospěch setrvání ve vládní koalici.
Rozpočtový spor a kritika Národní rozpočtové rady
Klíčovým tématem byla debata o státním rozpočtu a jeho souladu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Národní rozpočtová rada upozornila, že návrh rozpočtu od Aleny Schillerové je v rozporu se zákonem o 63 miliard korun. Premiér Andrej Babiš na to reagoval označením NRR za „zbytečnou instituci“, kterou nebude poslouchat, a vyrovnané rozpočty nazval „nesmyslem“.
Vondráček se pokusil navigovat mezi těmito protichůdnými postoji. Na jednu stranu připustil, že vzhledem k minulému průměrnému schodku 300 miliard korun za minulou vládu si „nikdo realisticky úplně neumí představit“ rychlý návrat k vyrovnaným rozpočtům. Na druhou stranu se snažil obhajovat návrh Schillerové: „Já doufám, že ta ekonomika i ty reformy způsobí, že to zas takový nesmysl nebude a že třeba ke konci volebního období už se budeme blížit k vyrovnaným rozpočtům.“
Když ho moderátorka konfrontovala s tím, že je jako právník v rozporu se zákonem, Vondráček odpověděl diplomaticky: „Já si myslím, že spíš ano, ale není to tak jednoznačné, protože opravdu, pokud měníte ten rozpočet v průběhu roku, tak nemůžete makroekonomicky počítat s tím, když schvalujete schodek v březnu, jak to je vůči tomu HDP.“
Vondráček se pokusil relativizovat kritiku NRR tím, že připomněl její politické složení: „Mojmír Hampl, který se nezjevil v Národní rozpočtové radě jako že by se tam snesl z obláčku, ale byl tam dosazen vládní většinou ve sněmovně, v Senátu, tímto způsobem se formuje Národní rozpočtová rada a ta pochopitelně má blíže k těm, kteří do těch pozic ji nominovali.“ Kovářová mu ale oponovala, že NRR kritizovala i vládu Petra Fialy velmi ostře a že byla založena na návrh Andreje Babiše v roce 2017.
Obrana a úspory – kontroverzní škrty
V debatě o rozpočtu zazněla ostrá kritika škrtů v oblasti obrany. Vondráček tvrdil, že vláda „ušetří 21 miliard korun na obraně, aniž by to zmenšilo obranyschopnost této země.“ Vysvětloval to tím, že se nebudou platit „zbytečné zálohy“ jen proto, aby se formálně dosáhlo dvou procent HDP na obranu: „My prostě nebudeme dělat takové ty triky, že zaplatíme navíc zálohy, abychom utratili 2% HDP, ty zálohy nám obranyschopnost nezvýší.“
Zároveň se hájil proti kritice, že vláda jen škrtá: „My jsme dali 26 miliard korun do dopravy, které tam chyběly, to znamená, ty stavby, které se zastavily, budou moci povětšinou běžet.“ Kovářová mu vytýkala, že vláda dva měsíce řeší personální problémy místo konsolidace veřejných financí, a připomněla, že předchozí vláda předala rozpočet s deficitem pouhých 2% k HDP.
Svoboda versus bezpečnost – sociální sítě pro děti
Překvapivým tématem bylo oznámení Andreje Babiše, že vláda zvažuje zákaz sociálních sítí pro děti do 15 let, podobně jako v Austrálii. Ivan Bartoš (Piráti) upozornil, že plošný zákaz by vyžadoval ověřování totožnosti občanským průkazem, což by znamenalo konec anonymity na internetu.
Vondráček zaujal jasně libertariánské stanovisko: „Jakmile se vzdá společnost svobody ve prospěch bezpečí, nakonec může ztratit oboje dvoje. A tohle to jsou slova Benjamina Franklina.“ Upozornil, že by takový zákaz mohl vést k odchodu některých sociálních sítí z českého trhu, podobně jako Elon Musk čelí tlaku Evropské unie kvůli regulaci DSA (Digital Services Act).
Když byla otázka směřována na ochranu dětí a jejich duševní zdraví, Vondráček připustil, že jako otec malého dítěte chápe výzvu, ale trval na tom, že svoboda nesmí být obětována: „My bychom tu svobodu měli hájit, kdo jiný než Svobodní.“ Kovářová označila téma za velmi závažné, ale varovala před tím, aby byl návrh jen další „perličkou“, kterou Babiš vypouští do médií, aby odvedl pozornost od skutečných problémů vlády.
Komunikace a politická kultura
Vondráček se během debaty snažil prezentovat jako zastánce slušné politické diskuse. Kritizoval „soudy“ typu označování části politického spektra za „svoloč“ a odmítl minulé výroky o demonstrantech jako o „proruských silách“. Navrhl, aby občané měli možnost „opravovat zákony vládní většiny třeba ve formě lidového veta,“ což je dlouhodobý program Svobodných. „Ať občané nemuseli jenom chodit frustrovaně na demonstrace, ale mohli si třeba sesbírat nějaké podpisy a zabránit, já nevím, korespondenční volbě nebo něčemu, co je pro ně důležité,“ vysvětloval.
Bartoš mu ale připomněl nesrovnalosti v komunikaci koaličních partnerů. Zmínil, že Jindřich Rajchl (PRO), dříve demonstrace vehementně podporoval, ale nyní je kritizuje: „Když se demonstrovalo proti minulé vládě, když Andrej Babiš křičel Fialova drahota, tak v pohodě. A když opozice vyvolá hlasování o nedůvěře vládě nebo nespokojení lidé jdou do ulic, tak ti samí politici tohle to shazují.“
Vondráček se od Rajchlových výroků distancoval a zdůraznil, že osobně podporuje právo na shromažďování. Připomněl případ muže, který přišel na protivládní demonstraci obhajovat Petra Macinku a byl „polit vodou a nadávali mu“, ale přesto zůstal a snažil se komunikovat: „A já tohle to musím ocenit, protože pokud tam ten člověk nejde tu demonstraci kazit, pískat, narušovat, bučet, tak je to přece v pořádku.“
Vztah k Evropské unii a zahraničí
Bartoš se Vondráčka zeptal na konzistenci jeho postojů k Evropské unii, připomněl mu, že Svobodní prosazujícího Czexit. Vondráček na to nereagoval přímo a namísto toho se zaměřil na kritiku EU: „Ursula von der Leyen vyhrožuje velkými pokutami Elonu Muskovi, když nebude zavádět pomocí různých jeho algoritmů to, co si přeje Evropská unie formou DSA.“ Rovněž obhajoval cestu Petra Macinky do USA, kde měl jednat s ministrem zahraničí Marcem Rubiem, ačkoliv nakonec kvůli sněhu zůstal ve Frankfurtu.
