MACH: EU pozměňuje minulost aneb 1984 v praxi

MACH: EU pozměňuje minulost aneb 1984 v praxi

Evropská unie se uchýlila k nejhorší praxi popsané v Orwellově románu 1984. Přečtěte si tento závažný text, který odhaluje, jak EU pozměňuje oficiální dokumenty a mění minulost. Lež=Pravda.

 

Začněme citátem z Orwella a pak to srovnejme se současnou praxí EU:

„Jakmile byly všechny opravy příslušného čísla Timesů pohromadě a zkontrolovány, vytisklo se dotyčné číslo znova, původní výtisk byl zničen a opravený výtisk byl zařazen na jeho místo v archívu. Tento proces neustálého pozměňování se používal nejen v novinách, ale …v každém druhu literatury nebo dokumentace, která by snad mohla mít nějaký politický nebo ideologický význam.

Den po dni a téměř minutu po minutě byla minulost přizpůsobována současnosti. Tímto způsobem se dala dokumentárně dokázat správnost každého záměru Strany. Nikdy nesměly zůstat zachovány žádné zprávy nebo názory, které by byly v rozporu s potřebami přítomné chvíle. …Pak už nebylo v žádném případě možné dokázat, že došlo k falzifikaci.“

George Orwell, „1984“

EU dělá to samé. Pozměňuje minulost, aby nebylo možno ověřit pravdu. Lež=Pravda. Posuďte sami.

Když EU zakázala, abychom nazývali pomazánkové máslo „pomazánkové máslo“, napsal jsem o tom článek. V něm jsem poukázal na to, jak soudci Evropského soudního dvora, kteří neuměli česky, vycházeli z mylných překladů.

Prosím všechny čtenáře, aby si nejprve přečetli můj původní článek a pak se vrátili na toto místo.

https://svobodni.cz/media/clanky/1664-mach-evropska-unie-ztracena-v-prekladu-pomazankoveho-masla/

Pokud jste si přečetli výše uvedený článek popisující absurdní „kauzu Evropská unie versus Česká republika ve věci Pomazánkového másla“, čtěte dál.

EU falšuje minulost

V článku „Evropská unie ztracena v překladu pomazánkového másla“ jsem uvedl, jak soudci měli v anglické verzi žaloby, kterou na Českou republiku podala Evropská komise, název produktu „pomazánkové máslo“ přeložený jako „butter spread“. Upozornil jsem na to, že šlo o mylný překlad, který znamená něco zcela jiného (máslová pomazánka) a že Evropský soud Českou republiku odsoudil nespravedlivě na základě špatného překladu. Soudci se na základě chybného překladu domnívali, že výraz „pomazánkové máslo“ znamená něco jiného, než co znamená.

Jeden čtenář mě následně upozornil, že když v mém článku proklikne odkaz, který měl směřovat na anglický překlad, citovaný výraz „butter spread“ se tam nevyskytuje. Namísto toho je tam výraz „spreadable butter“.

EU se uchýlila se k pozměnění minulosti. Dokument, na který jsem odkazoval, EU pozměnila, ponechala jeho název a překopírovala ho na serveru v adresáři oficiálních dokumentů. Jinými slovy, EU pozměnila soudní dokumenty a kdokoliv bude v budoucnu dohledávat listiny týkající se dávného případu, najde jiné dokumenty, než které měli před očima soudci. Už nikdy nikdo nepozná pravdu. Pravda je přece to, co visí v oficiálním dokumentu EU; každý si přece na něj může kliknout. Lež=Pravda.

Zatím EU ještě nestihla pozměnit text tiskové zprávy soudu, tam je ještě původní výraz „butter spread“ zachován, ačkoliv v samotném rozsudku, na který se tiskové sdělení odkazuje, je již překlad opraven:

http://europa.eu/rapid/press-release_CJE-12-132_en.pdf

Tak si to rychle přečtěte, než EU opraví i tento dokument.

Závěr

Netuším, v kolika případech Evropská unie již takto zpětně upravila soudní dokumenty, nařízení a směrnice, které si běžně stahujeme z jejích serverů a považujeme je za skutečnost, vycházíme z nich, hádáme se o nich a dokazujme si na nich pravdu. Na tento případ jsem narazil náhodou, když jsem napsal jeden článek o jedné absurdní kauze.

Ironií je, že zpětným zfalšováním soudních dokumentů si EU moc nepomohla. Její nový překlad „spreadable butter“ je významu „pomazánkové máslo“ podobně daleký, jako původní překlad „butter spread“. „Spreadable butter“ znamená „roztíratelné máslo“, a rozhodně ne „pomazánkové máslo“. Nedivme se, když EU přepíše minulost znovu.

Petr Mach je předsedou Svobodných

 

 

 

 

„Winston stiskl na obrazovce tlačítko „starší čísla“ a požádal o příslušné výtisky Timesů, které za pár minut vyklouzly z pneumatického potrubí. Příkazy, které obdržel, se týkaly článků nebo zpráv v novinách, jež bylo z nějakého důvodu třeba změnit, nebo, jak zněla oficiální verze, opravit… devatenáctého prosince uveřejnily Timesy oficiální předpovědi výroby různých druhů spotřebního zboží ve čtvrtém kvartálu roku 1983, což byl současně šestý kvartál Deváté tříletky. Dnešní vydání přineslo hlášení o skutečném objemu výroby, z něhož vyplývalo, že předpovědi byly v každém ohledu hrubě nesprávné. Winston měl za úkol opravit původní čísla tak, aby souhlasila s pozdějšími. Pokud šlo o třetí příkaz, vztahoval se na velmi jednoduchou chybu, která se dala napravit za pár minut. Přednedávnem, v únoru, vydalo Ministerstvo hojnosti příslib („kategorický závazek“ byl oficiální název), že se příděl čokolády v roce 1984 nesníží. Ve skutečnosti však Winston věděl, že bylo rozhodnuto příděl čokolády snížit koncem tohoto týdne z třiceti gramů na dvacet. Takže bylo třeba nahradit původní příslib varováním, že bude pravděpodobně nutné někdy v dubnu příděl snížit.“

„Jakmile Winston tyto příkazy vyřídil, přidal napsané opravy k příslušným výtiskům Timesů a vstrčil je do pneumatického potrubí. Potom téměř bezděčným pohybem zmačkal příkazy i všechny poznámky, které si udělal, a vhodil je do paměťové díry, aby je strávily plameny.“

George Orwell, „1984“

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31