MACH: EU je jako rozjetý vlak, který nejde zastavit ani odklonit na bezpečnou kolej

MACH: EU je jako rozjetý vlak, který nejde zastavit ani odklonit na bezpečnou kolej

Rozhovor studenta Davida Křapky s Petrem Machem. Publikováno v rámci oboru Žurnalistika na FSV UK.

Položil jsem několik otázek Ing. Petru Machovi, Ph.D., českému ekonomovi a politikovi. Je předsedou Strany svobodných občanů, působí na dvou školách VŠEM a VŠFS. Známý je svou kritikou Evropské unie a liberálními názory.

DK: Jste jedním z předních liberálů v České republice. Máte svůj vzor?

PM: Děkuji za kompliment. Mám samozřejmě své vzory: Jsou to předně Frédéric Bastiat, Karel Havlíček, David Hume, Benjamin Franklin. Pro mě jsou tito lidé obdivuhodní. Stáli si vždy za svými názory, bavila je ekonomie, byli oddáni myšlenkám svobody, byli podnikaví a měli přesah zájmů a snažili se prosazovat svoji politickou filosofii prostřednictvím politiky a veřejné debaty.

DK: Uvádíte, že k založení Strany svobodných občanů vás vedlo zklamání z vývoje ODS. Co konkrétního to bylo?

PM: Jako student jsem vstoupil do ODS – bylo to v roce 1997. Hledal jsem v ní platformu pro prosazování myšlenek svobody člověka. Podílel jsem se na přípravách volebních programů, vystupoval jsem na ideových konferencích ODS. Pozoroval jsem ale, že myšlenky (jakékoliv) přestaly většinu lidí v ODS zajímat.

DK: Hrají v tom roli nějaké osoby?

PM: Bydlel jsem v Praze 5, kde se ODS rovnala starosta Jančík. Čistě z lidských důvodů nebylo možné být zde dále členem. V roce 2006 jsem už ODS do obecního zastupitelstva nevolil, ale do parlamentu stále ještě ano. Ale Topolánek znamenal skutečné zklamání. Jančík mohl být považován za lokální kuriozitu, ale Topolánek byl lídr. Obrovské zadlužování státu a souhlas ODS s Lisabonskou smlouvou navzdory původní rétorice jsem považoval za myšlenkovou zradu nebo za důkaz neexistence pevného základu. V roce 2008 jsem viděl, že ODS už nikdy nebude schopná hájit liberalismus – a proto jsem oznámil založení Strany svobodných občanů.

DK: Václav Klaus posvětil založení Svobodných. Také se blíží konec jeho prezidentského angažmá. Jaká je pravděpodobnost, že by spojil své další politické působení se Svobodnými? Už jste to s ním řešil?

PM: Prezident Václav Klaus popřál Svobodným úspěch, když jsme v únoru 2009 Stranu svobodných občanů založili. Jsme si ale vědomi, že toho úspěchu musíme dosáhnout sami. Václav Klaus se chystá na své post-prezidentské období. Připravuje založení institutu, takového rozšířeného Centra pro ekonomiku a politiku s mezinárodním přesahem. Myslím, že půjde o významný evropský think tank zaměřený na obhajobu svobody a principu národní svrchovanosti, kritický ke globálně-oteplovacím regulacím a ke snahám o globální vládnutí. Jinými slovy nemyslím si, že by chtěl Václav Klaus současně aktivně působit ve stranické politice. Jako prezident významného institutu ale bude evropskou i českou politiku dále ovlivňovat.

DK: Dělá koalice dost pro vyvedení ČR z krize? Kde jsou její největší nedostatky?

PM: Když pozoruji evropské politiky od Merkelové a Sarkozyho po Nečase, oni neustále řeší krize, které sami způsobili. Naše krize je způsobena zadlužováním, které prováděli, nesmyslnou podporou solárních elektráren a biopaliv, které zavedli, Lisabonskou smlouvou, kterou schválili… Potřebujeme změnu přístupu. Potřebujeme vládu, která bude odhodlána hospodařit bez dluhů a která nebude prosazovat zákony ve prospěch jedněch na úkor druhých.

DK: V naší zemi zároveň momentálně chybí kvalitní opozice. ČSSD jakoby se zmítala v ideové prázdnotě. Přežije levice v takové podobě?

PM: Na levici vznikají všelijaké nové pokusy: Zemanova strana, Paroubkova strana, Bobošíková, nyní Babiš. Vznikají i všelijaká lidová hnutí po vzoru Occupy Wall Street. Je to reakce na ideové vyprázdnění ČSSD. ČSSD je v tomto taková sestra ODS. Jedna sestra je modrá, druhá oranžová, ale jinak se příliš neliší.

DK: Kdy může ke změně dojít?

PM: Skutečná alternativní levice začne vznikat, až tato sociální demokracie převezme vládu a její voliči budou z její vlády definitivně zklamaní.

DK: Jaký je váš postoj k nepokojům v severních Čechách?

PM: Sociální politika státu je tristní. Příspěvky na bydlení, které vytvářejí ghetta, minimální mzda, která brání nekvalifikovaným najít práci, nesmyslné vládní agentury pro začleňování Romů.

DK: Považujete v souvislosti s tím vystupování Dělnické strany za oprávněné?

PM: Vláda svojí politikou vytváří půdu pro Dělnickou stranu. Dělnická strana je protiromská strana. To není politický program. To je jen bezcenný protest.

DK: Zastal jste Geerta Wilderse, když měl přednášet v ČR o imigraci a islámu. Není jeho politika až příliš „hnědá“?

PM: Neznám detaily jejich politiky, s Wildersem jsem se nikdy nesetkal. Líbil se mi důraz na nízké daně, omezení dotací a rušení regulací trhu práce. Chápu, že chtějí omezit imigraci, multikulturní otevření hranic Holandsko ničí. V zahraničí mají Svobodní vztahy jen s britskou UKIP.

DK: Nemůže to strhnout vlnu nacionalismu i v dalších státech?

PM: Přál bych si, aby lidé na současnou evropskou krizi reagovali nikoliv příklonem k nacionalismu a socialismu, ale k liberalismu.

DK: Sulíkově straně Svoboda a Solidarita se podařilo díky odmítavému postoji k eurovalu rozbít slovenskou koalici a tím i vládu. Svobodní je následně podpořili. Udělal byste tedy v podobné pozici za Svobodné to samé?

PM: Sulíkův postoj byl zásadový. Je potřeba mít na paměti, že vládu rozbila Radičová, nikoliv Sulík. To premiérka spojila s eurovalem hlasování o důvěře. Nemusela to udělat. Jenže ona upřednostnila euroval i za cenu dohody s Ficem na předčasných volbách před pokračováním vlády. Hájila spíš zájmy Německa a Francie než zájmy Slovenska. Svobodní by samozřejmě nepodpořili tak šílenou smlouvu, jakou je euroval (EFSF a následně ESM). Koneckonců, Svobodní budou opakovaně 7. prosince demonstrovat před Senátem, který má znovu jednat o změně Smlouvy o fungování EU, která má umožnit zřízení trvalého eurovou ESM.

DK: Měla by ČR vystoupit z EU? Jak si představujte možné fungování republiky mimo ni? Nepřišel by stát o určité ukotvení v Evropě, nehrozilo by rozšiřování vlivu Ruska?

PM: EU se rozpadá před očima. Itálie bude muset brzy zavést svoji měnu a krach eurozóny pravděpodobně povede k rozpadu EU jako takové. Považoval bych za rozumné z EU včas řádně vystoupit a mít tak vztahy se členy EU bezkonfliktně uspořádány. Rozpad eurozóny s sebou ponese obrovské rozepře o aktiva ECB a další závazky a pohledávky. Země budou chtít zpět svoje devizové rezervy, které na ECB převedly, věřitelské vlády je zas budou chtít zadržet jako kompenzaci za nesplacené dluhopisy. Německo bude jižním státům vyčítat stovky miliard, které do nich za posledních 30 nasypalo… Je lepší být z toho co nejdříve venku, a to řádně procedurou dle smlouvy, abychom stáli stranou těch sporů. Reálné ohrožení z Ruska v současnosti nevidím. Měli bychom mít s Ruskem korektní přátelské a obchodní vztahy bez bariér jako s jinými státy a zároveň mít svrchovanou politiku, které se nebude vměšovat do cizích záležitostí. To je nejlepší ochrana před možnými negativními vlivy. Považuji za optimální, aby ČR zůstala členem EHP a měla tak dál volný obchod se zeměmi EU. Zdůrazňuji, že k přístupu na jednotný trh EU nepotřebujeme být členy EU.

DK: Premiér Nečas navrhnul referendum o vstupu do eurozóny. Považujete tento krok za správný?

PM: Premiér, který nejdřív podepisuje změnu Smlouvy o fungování EU, která má přeměnit eurozónu trvale v dluhovou unii, a žádá parlament o její schválení, a pak dává prázdné sliby referenda o euru, které nedokáže naplnit, je pro mě nevěrohodný. Má raději stáhnout z parlamentu tu žádost o změnu Smlouvy. Nebo ať o referendu nemluví a uspořádá ho. Přeci je nesmysl říkat, že bude chtít referendum, až nebude mít žádný vliv na to, jestli se uspořádá. Ať ho prosadí teď, když je premiér!

DK: Kde vidíte největší chyby Evropské unie na její cestě při nynějším federalizování Evropy?

PM: EU je teď jako rozjetý vlak, který zřejmě nepůjde zastavit ani odklonit na bezpečnou kolej. Zastaví ji až náraz a rozpad. Je to důsledek nedočkavosti jejich strůjců. Chtít teď federalizaci je jako přikládat do kotle toho rozjetého vlaku bez brzd a airbagů. Ale paní Merkelová a pan Sarkozy v zoufalství nevidí jiné východisko, než přitápět.

DK: Na jaké úrovni považujete ještě integraci za únosnou?

PM: Současná integrace je přílišná, zejména v případě eurozóny. Oni ale odmítají uznat chybu a tím dělají věci horší.

DK: Jste také známý negativním postojem ke globálnímu oteplování. Jak hodnotíte Klausovu knihu Modrá, nikoliv zelená planeta? Shodujete se s panem prezidentem, nebo máte k tomuto klimatickému jevu jiný názor?

PM: Vidím to stejně. Klimatologové, ať zkoumají klima. Ale politici by měli být zdrženliví při přijímání všech těch regulací. Dotace solárním elektrárnám, biopaliva, zákazy žárovek apod. jsou nesmyslné. Je domýšlivost politiků, pokud si myslí, že dokážou nějakou legislativou změnit teplotu zeměkoule. Je to stejné, jako by nám bylo doma zima a místo abychom si zatopili a vzali svetr, začali bychom vypouštět do atmosféry molekuly CO2.

DK: Má smysl trh s emisními povolenkami?

PM: Je to hra na trh, není to trh. Pokud firmy potřebují na spalování uhlí, ropy a plynu povolení státu, a pokud za něj musí platit, pak je to jen další daň kamuflovaná jako nějaké tržní obchodování. Na globální emise CO2 tahle hra nemá žádný vliv, jen to vede k přesouvání výroby do zemí, které podobné povolenky nevyžadují.

DK: Máte do budoucna nějaké další plány nebo své další působení spojujete hlavně se Svobodnými?

PM: Učím ekonomii na dvou soukromých školách, VŠEM a VŠFS. Baví mě to, chci napsat dobrou učebnici ekonomie. Předpokládám, že budu působit na akademické půdě minimálně do doby, než Svobodní uspějí ve volbách do Sněmovny.

Ptal se David Křapka, listopad 2011

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Vystoupení Libora Vondráčka v Událostech, komentářích 15. dubna znovu ukázalo, že předseda Svobodných dokáže i v ostře vedené televizní debatě držet jasnou linii a argumentovat věcně, bez zbytečných emocí. Hlavním tématem byla úprava financování veřejnoprávních médií, legislativní nouze a vztah návrhu k právům podnikatelů i k soudní ochraně. Vondráček působil konzistentně: odmítal přehnané zásahy státu do ekonomiky, upozorňoval na rozdíly mezi českým a polským přístupem a zároveň připomínal, že proti zneužívání veřejné moci má vždy existovat právní obrana.

Konzistence místo pokrytectví

Už v úvodu debaty bylo patrné, že Vondráček nechce řešit jen samotný zákon, ale především způsob, jakým se o něm vede politická diskuse. Připomněl, že jako „velmi pravicový politik“ by měl problém hlasovat pro opatření, které by dříve kritizoval u předchozí vlády. Tím se jednoznačně vymezil proti účelovému přebírání názorů podle toho, kdo je zrovna u moci. Jeho postoj působil jako důraz na principy, nikoliv na okamžitý politický zisk.

Stejně tak odmítl jednoduché obvinění, že návrh dává vládě možnost „vyhnout se soudům“. Vondráček připustil, že právní režim se mění, ale zdůraznil, že tím nezaniká možnost soudní ochrany. Jen se mění forma, jakou se občan nebo podnikatel může bránit. V debatě tak nepůsobil jako někdo, kdo chce právo obejít, ale naopak jako politik, který trvá na tom, aby právní stát fungoval podle jasně definovaných pravidel.

Obrana podnikatelů a trhu

Silná část jeho vystoupení se týkala dopadů cenových zásahů na podnikatele. Vondráček upozornil, že nelze „hodit přes palubu“ jednu skupinu podnikatelů jen proto, aby stát získal nástroj pro regulaci cen paliv. Připomněl, že čerpadláři už dnes mluví o kompenzacích a že je legitimní, aby se vláda snažila čelit drahým energiím, ale ne na úkor konkrétních podnikatelských subjektů. Tato rovina jeho argumentace byla srozumitelná i divákovi, který nemusí sledovat všechny detaily legislativního procesu.

Velmi dobře vyzněl i jeho důraz na konzistenci v přístupu ke stropování cen. Připomněl, že stejná politická reprezentace, která dnes kritizuje legislativní nouzi, sama v minulosti ve stavu nouze schvalovala zásadní zásahy do důchodového systému nebo cen energií. Tím Vondráček nepůsobí jako politik, který by se snažil jen vyhrát momentální spor, ale jako někdo, kdo upozorňuje na dlouhodobý problém dvojích standardů.

Polsko jako lepší model

Jedním z nejsilnějších momentů debaty bylo srovnání s Polskem. Vondráček ocenil, že Polsko se rozhodlo snížit daň z přidané hodnoty na pohonné hmoty, což podle něj znamená pro trh a podnikání lepší řešení než administrativní stropy. Současně ale upozornil, že Evropská unie do tohoto prostoru výrazně zasahuje a členské státy mají jen omezenou svobodu volby. Tím znovu postavil do popředí téma suverenity a ochrany domácí ekonomiky.

Na rozdíl od obvyklé televizní debaty se neuchýlil k prostému odmítnutí celé regulace bez alternativy. Naopak připomněl, že v Evropské unii má smysl usilovat o co nejmenší škody, ale není správné tvářit se, že česká vláda musí bez odporu implementovat vše, co přichází z Bruselu. I když šlo o ostrou polemiku, Vondráček působil jako politik, který chápe evropské souvislosti a současně hájí český zájem.

ETS2 a odpor vůči přemíře regulace

Další část debaty se stočila k emisním povolenkám ETS2. Vondráček se zde držel svého dlouhodobého postoje, že systém emisních povolenek je jen jinou formou zdražování života lidí a oslabování konkurenceschopnosti ekonomiky. Jeho argument nebyl jen ideologický; opakovaně vysvětloval, že vyšší náklady pro domácnosti a malé a střední podniky dopadnou především na ty, kdo mají nejmenší prostor se bránit. Pro české prostředí jde o srozumitelnou a politicky silnou linku.

Významné bylo i to, že Vondráček nepůsobil jako odmítač jakéhokoli kompromisu. Přiznal, že menší dopad je lepší než větší dopad, ale současně trval na tom, že samotná logika systému je chybná. Jeho kritika ETS2 tak vyzněla jako obrana ekonomické svobody a předvídatelnosti, nikoli jako prosté protestní gesto. V tom spočívá i jeho politická síla: dokáže kritizovat konkrétní opatření, aniž by sklouzl k prázdnému křiku.

Veřejnoprávní média a právo veta

Závěrečná část pořadu se věnovala i veřejnoprávním médiím, která jsou pro Svobodné dlouhodobě citlivým tématem. Vondráček odmítl představu, že by obrana ústavních pravidel nebo odpor vůči některým návrhům znamenaly slabý vztah k právu. Naopak se opakovaně dovolával respektu k zákonům a k demokratickému mandátu, který občané dávají ve volbách. V tomto směru působil jako politik, který nechce jen „vyhrát spor“, ale hájí širší princip svobody a suverenity.

Stejně důrazně se vymezil proti tomu, aby se Česká republika obracela s vnitropolitickými spory na Brusel. Podle něj je to projev slabosti a nedospělosti, protože suverénní země si své problémy má řešit sama. I tato část vystoupení pomohla vytvořit obraz Vondráčka jako politika, který má na evropské integraci jasný názor a dokáže ho obhájit bez váhání.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31