MACH: Drahý požadavek EU: 40 % lidí musí mít vysokou školu

MACH: Drahý požadavek EU: 40 % lidí musí mít vysokou školu

Podle Bruselu by v roce 2020 (tedy za 8 let) mělo mít 40 % lidí v EU ve věkové skupině 30-34 let vysokoškolské vzdělání. Odhaduji, že plnění tohoto cíle nás stojí 46 miliard korun ročně.

Lisabonská smlouva dala Evropské radě mandát „určovat směry hospodářské politiky“ členských států. Evropská rada se této pravomoci plně chopila 17. června 2010, kdy přijala „Strategii Evropa 2020“. Podle tohoto plánu má Evropská unie mít do roku 2020 (mimo jiné) mezi mladými lidmi 40 % absolventů vysoké školy. Jak se praví v rozhodnutí Evropské rady, „Členské státy MUSÍ na své úrovni tyto priority implementovat.“

Nesmyslný cíl

Nejprve si řekněme, že tento cíl je zcela nesmyslný. Cíl vychází z naprostého nepochopení ekonomie. Evropští politici si ve statistikách všimli, že lidé s vysokoškolským vzděláním mají v průměru vyšší platy a nižší nezaměstnanost než lidé bez vysokoškolského vzdělání. Z toho mylně vyvodili, že zajistí lidem vyšší příjmy a nižší nezaměstnanost, když zařídí, aby jich více mělo vystudovanou vysokou školu.

Proč je to mylné? Je to, jako kdybychom si všimli, že Karel Gott má vysoký příjem a vláda by se rozhodla, že napne všechny síly, aby 40 % lidí bylo zpěvákem. Schopnost dobře zpívat je nadání, které nemá každý. Také není potřeba mít tolik zpěváků. Stejné je to se schopností naučit se a uplatňovat vysokoškolské znalosti. Ke zvládnutí vysokoškolské látky je potřeba paměť, trpělivost, inteligence, a další vlastnosti, které jsou v populaci rozloženy zhruba podle Gaussovy křivky. Žádné bruselské nařízení nemůže změnit rozdělení schopností ve společnosti. I kdyby se nějakým zázrakem 40 % naučilo vysokoškolskou látku, nebudou ji moci uplatnit. Lidé stále budou potřebovat zámečníky, kuchaře, řidiče, prodavače a další profese, k jejichž vykonávání by byla naučená látka nadbytečná a neužitečná.

Za deset let jsme zdvojnásobili počet studentů

Jak ukazují data ministerstva školství, za deset let se počet studentů vysokých škol zdvojnásobil ze 200 tisíc na 400 tisíc (drtivá většina z nich na veřejných školách = za peníze daňových poplatníků). (v letech 2000-2010 v úsilí plnit cíle „Lisabonské strategie“, předchůdkyně „Strategie Evropa 2020“). Ne každý vysokou školu dokončí. Celkové veřejné výdaje na vysoké školství vzrostly ze 17 miliard na 35 miliard.

Vzhledem k tomu, že je v České republice asi 700 tisíc lidí ve věkové skupině 20-24 let, tedy ve skupině, kdy je normální studovat, je 400 tisíc studentů skutečně nepřiměřeně hodně.


Zdroj: Ministerstvo školství (http://www.uiv.cz/rubrika/101)

Plnění evropského cíle znamená trojí plýtvání: 1) Lidé, kteří budou studovat vysokou školu navíc – díky vládním pobídkám – nebudou moci současně pracovat a nevydělají si peníze a neodvedou státu daně. 2) Jejich vzdělání zaplatí stát a budou to vyhozené peníze. 3) Promarní příležitost naučit se na středoškolské úrovni užitečné řemeslo, protože vládní pobídky je budou uměle směrovat na všeobecné střední školy typu gymnázia.

Předpokládejme, že polovina studentů – 200 tisíc místo 400 tisíc, by bylo přiměřené číslo. Kdyby 200 tisíc nadbytečných studentů místo chození do školy pracovalo, platili by státu na daních kolem 30 miliard ročně, to můžeme považovat za ušlý výnos státu. Krom toho polovina veřejně vynaložených prostředků na vysoké školství, 16 miliard korun ročně, je proplýtvána. Cíl počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí, který nám EU uložila, stojí naše daňové poplatníky kolem 46 miliard korun ročně.

Mimochodem, jiný cíl téže strategie Evropa 2020 – dosáhnout do roku 2020 dvacetiprocentního podílu obnovitelných zdrojů energie na energetické spotřebě nás ročně na podpoře biopaliv a solárních a větrných elektráren stojí asi 55 miliard ročně. Za to nám myslím těch 30 miliard čistého, které podle ministerstva financí z EU dostáváme nad rámec toho, co tam platíme, nestojí.

Centrální plány nefungují

Ty evropské centrální plány nejsou rozumné. Vzpomeňme si na tzv. Lisabonskou strategii, podle které se do roku 2010 měla Evropská unie stát nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější oblastí světa. Nepovedlo se. Centrální plány totiž ani rozumné být nemohou. Evropská rada a Evropská komise ví snad lépe než stamiliony lidí v Evropě, co je pro ně dobré? Nemůže to vědět, ani kdyby paní Merkelová, pan Sarkozy, pan Berlusconi, pan Jan Fischer a další, kteří Strategii Evropa 2020 v roce 2010 s lehkostí schválili, byli sebegeniálnější.

Petr Mach je ekonom a předseda Strany svobodných občanů

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31