MACH: Boj EU proti globálnímu oteplování nás stojí ročně 64 miliard

MACH: Boj EU proti globálnímu oteplování nás stojí ročně 64 miliard

Lídři Evropské unie uvěřili hypotéze, že emise CO2 způsobují globální oteplování. EU proto přijala několik směrnic a nařízení, které mají emisím CO2 bránit. Česká republika musela tyto směrnice pod hrozbou pokut vtělit do zákonů. Stojí nás to ročně 64 miliard korun. Na globální emise CO2 ani na globální teplotu to přitom nemá žádný vliv.

Kysličník uhličitý: Koncentrace CO2 v atmosféře planety Země roste stále stejným tempem, ať se EU snaží, jak snaží. Za posledních deset let zastoupení CO2 v atmosféře vzrostlo z 0,37 promile na 0,39 promile. (Zbylých 99,96 % vzduchu je hlavně dusík, kyslík, argon a H2O.) Připomínám, že kdykoliv vydechneme, pustíme do atmosféry CO2. (Zastánci oteplovacího náboženství ať přečtou tento článek raději se zatajeným dechem.) Podle zastánců hypotézy o vlivu koncentrace CO2 na globální teplotu to mělo způsobit oteplení. Jenže nezpůsobilo.

Teplota: Průměrná naměřená globální teplota ne a ne růst. Od začátku tohoto století je stále stejná – na úrovni 14,5°C. Jako by si teplota nejenže nevšímala opatření, která Evropská unie přijala, ona si, globální teplota, dokonce ani nevšímá růstu CO2, toho zlého spojení uhlíku a kyslíku.

Kolik nás to stojí

Evropští komisaři vymysleli směrnice, europarlament je odhlasoval a premiéři a ministři v Radě EU posvětili. Naši poslanci je vtělili do našich zákonů, protože jinak by nám EU udělila pokuty. My, lidé, to platíme. Ročně 64 miliard.

Evropská unie vymyslela tato opatření:

1) Daň z elektřiny, uhlí a plynu. EU nařídila zemím zavést daň z uhlí, zemního plynu a elektřiny. Chtěla tak omezit spalování uhlovodíků, při kterém se spotřebovává kyslík a uvolňuje kysličník uhličitý. Stojí nás to 5 miliard ročně. Je to položka „daň z elektřiny“ na vaší faktuře za elektřinu. Je to přitom tak nesmyslná daň, že její výběr stojí 5 miliard a čistý přínos pro rozpočet je nula.

2) Povinné přimíchávání biopaliv. EU nařídila členským zemím přimíchávat do benzínu a do nafty biopaliva, má se jich tam přimíchávat 4,5 % resp. 6 %. Zdražuje to každý litr pohonných hmot asi o 1,70 Kč. Celkově tak doplácíme na biopaliva 10 miliard ročně. Biopaliva jsou sice také z uhlovodíků, takže se při jejich spalování uvolňuje do atmosféry úplně stejný CO2 jako při spálení ropy, ale EU si z nějakých důvodů myslí, že tím zachraňuje svět. Evropská komise má sice k dispozici studie, které potvrzují, že biopaliva jsou nesmysl, ale směrnice platí dál.

3) Zákaz žárovek. EU zakázala žárovky. Pokud má každá domácnost aspoň jednu zářivku i na místě, kde se zářivka pro málo časté svícení nevyplatí a vyplatila by se žárovka, utratili jsme za nadbytečné zářivky (chybně nazývané úsporné žárovky) navíc půl miliardy korun.

4) Kvóty na obnovitelné zdroje elektřiny. EU nařídila dělat 13 % elektřiny z tzv. obnovitelných zdrojů. Nařídila nám zvýhodňovat větrné elektrárny, solární elektrárny a biomasové elektrárny. Náklady vidíme z části na faktuře za elektřinu jako „příspěvek na obnovitelné zdroje“, z části je platíme dalšími daněmi skrze státní rozpočet. Celkově tak ročně platíme navrch za elektřinu zbytečných 40 miliard, o které je dražší, než kdyby tyto zákony neexistovaly a všechna elektřina se dělala z jádra, uhlí nebo plynu.

5) Systém povolenek na emise CO2. EU určuje jednotlivým zemím kvóty na průmyslové emise CO2. De facto se tím omezuje průmyslová výroba a výroba energie v ČR. Členské státy mají za úkol své národní kvóty dále rozdělovat mezi jednotlivé výrobce. Je to jeden z nejhorších sociálně inženýrských projektů vůbec. EU rozhodla, že ročně se v ČR smí „alokovat“ povolení na emise 85,445 mil. tun CO2. Je to centrální řízení ekonomiky podle modelu tomu dáme, tomu více, tomu méně, tomu nic. Vláda tak celkem 403 firmám přidělila povolení, kolik smějí vyrábět. Letos musí firmy za povolenky vládě platit 32 % z hodnoty povolenky, kterou Energetický regulační úřad stanovil na 325,79 Kč na 1 povolenku na emisi jedné tuny, což celkem činí 9 miliard korun. Těchto 9 miliard firmy zakalkulují do ceny cementu, tepla, elektřiny, aut, cihel, skla, papíru. Zaplatíme to nakonec my, spotřebitelé. Další ztráta je způsobena samotným kvótním omezením. Český průmysl se nemůže rozvíjet, dochází tak k podstatné ztrátě ušlé příležitosti v podobě omezení hospodářského růstu.

Petr Mach je ekonom a předseda Svobodných 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

V Událostech, komentářích se Lukáš Dolanský pokusil zatlačit Libora Vondráčka do obhajoby toho, proč Česká republika nefiguruje mezi devíti zeměmi, které oznámily vznik takzvané antibalistické koalice. Proti němu na dálku stál senátor Pavel Fischer, který v otázkách obrany razí tón naléhavosti a alarmu. Vondráček ale ukázal, že chladná hlava a rozpočtová kázeň jsou v bezpečnostní politice někdy cennější než rychlé přihlášení se k další nové struktuře.

Vondráčkova odpověď na úvodní otázku byla věcná a bez vytáček. Česká republika podle něj nepotřebuje další paralelní struktury vedle NATO, zvlášť ve chvíli, kdy sama plní takzvané capability targets a v příštím roce poprvé po více než dvaceti letech, naposledy za vlády sociální demokracie, přesáhne dvouprocentní hranici HDP na obranu, tedy téměř 200 miliard korun. Přidávat k tomu závazky vůči nejasně definované iniciativě, u které nikdo nezná harmonogram ani rozpočet, je podle něj zbytečné riziko rozhazování peněz tam, kam nikdo pořádně nedohlédne.

Ještě zajímavější byl moment, kdy Vondráček nabídl politické čtení celé iniciativy. Upozornil, že za snahou Emmanuela Macrona budovat nové obranné struktury mimo klasický rámec NATO může stát především domácí francouzská politika, kde se mu nedaří prosadit evropskou armádu na půdorysu EU a kde mu doma hrozí, že příštím prezidentem bude Jordan Bardella nebo Marine Le Pen. Fischer sice odmítl toto čtení, ale nedokázal nabídnout přesvědčivější vysvětlení, proč mezi zeměmi antibalistické koalice chybí právě ti, kdo jsou Rusku geograficky nejblíž, tedy Polsko, Finsko, pobaltské státy, Rumunsko nebo Bulharsko.

Vondráček přitom nezůstal jen u kritiky, nabídl i konkrétní argument, proč je zdrženlivost oprávněná. Připomněl, že už dnes je odpovědnost za ochranu vzdušného prostoru České republiky v rukou velitelství NATO v Ramsteinu, a že Česko už má vážné a nákladné závazky, například nákup letounů F-35, které samy o sobě stojí desítky miliard korun ročně. Když se ho Fischer snažil zatlačit poukazem na premiérův projekt Europatriot, Vondráček poctivě přiznal, že nezná přesně premiérovy úvahy, ale trefně upozornil na nekonzistentnost debaty: stejná výtka, že chybí harmonogram a rozpočet, platí stejnou měrou i na samotnou antibalistickou koalici, kterou senátor hájil.

Vondráček přinesl i konkrétní dobrou zprávu: k armádě letos nastoupilo 2300 nových vojáků. Místo honby za symbolickými procenty a novými strukturami navrhl soustředit se na výzbroj, výstroj, boty a batohy pro nováčky, a na budování obranných schopností podle jasné, dlouhodobé koncepce.

Na otázku, zda Česko utrpělo na summitu v Ankaře „diplomatický výprask“, reagoval klidně. Přiznal, že Česko mluvilo poslední a vydávalo nejméně na obranu, ale dodal, že je to vizitka minulé vlády, ne té současné, která u moci je půl roku a chystá historicky první překročení 2 % HDP po více než dvou desetiletích.

Celý duel tak ukázal dva přístupy k obraně, jeden založený na dramatických gestech bez konkrétního plánu, druhý na rozpočtové kázni a ochotě přiznat, kde je potřeba zlepšení, aniž by se sahalo po planých slibech.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31