Letošek? To byla jen ochutnávka. Uznávaný publicista varovně o letech 2015 a hlavně 2016

Letošek? To byla jen ochutnávka. Uznávaný publicista varovně o letech 2015 a hlavně 2016

ROK 2015 – A CO DÁL? „Schengen naprosto selhal. Jednotlivé státy přestaly dodržovat pravidla, ke kterým se zavázaly. Přitom z historie je zjevné, že společenství, které není na určitém území schopno mít pod kontrolou své hranice a ubránit je, bylo vymazáno. Neselhala EU, selhali lidé, kteří ji vedou,“ sdělil v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz František Matějka, úspěšný bloger a nově zvolený místopředseda Strany svobodných občanů.

Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Jednoznačně. Postupně se začaly kumulovat negativní důsledky dlouhodobě chybné domácí i zahraniční politiky představitelů veskrze socialistických vlád v Evropě a USA, spočívající ve falešném právu určovat jiným, mnohdy za použití síly, jak budou žít. V roce 2015 jsme jen ochutnali z toho, co nás čeká v následujícím roce. Tištění ničím nekrytých peněz, stále více lidí závislých na veřejných penězích, ekonomicky a regulacemi současným establishmentem ničená střední třída a hledání falešných viníků například v Rusku nás příští rok, bohužel, vžene všechny pod ještě větší tlak.

Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Fungování Evropské unie je na papíře postavené se zjevným předpokladem, že nás nemůže nic nečekaného překvapit a že vše je vlastně v pohodě. Prostě nás na papíře ve všech těch novodobých pětiletkách a desetiletkách čekají jen světlé zítřky. Realita je však jinde a migrační krize ji ukázala v plné nahotě. Schengen naprosto selhal. Jednotlivé státy přestaly dodržovat pravidla, ke kterým se zavázaly. Státní moc v jednotlivých členských státech zcela rezignovala, pod dojmy z těch papírů o světlých zítřcích, na skutečnou silovou ochranu hranic. Přitom z historie je zjevné, že společenství, které není na určitém území schopno mít pod kontrolou své hranice a ubránit je, bylo vymazáno. Neselhala EU, selhali lidé, kteří ji vedou. Selhali představitelé států, kteří drží státní moc v rukou. Začali jsme platit výpalné Turecku za to, že k nám nebude posílat další migranty. Místo investice do obrany hranic začali hlouběji šmírovat nás všechny a sestavovat nové a nové databáze a sbírat informace. Chtějí odzbrojit občany, čímž z nich udělají ovce na porážku v případě násilného konfliktu. Před pár dny například přijali rozhodnutí o sdílení všech informací o cestujících v letecké dopravě jako reakci na to, že teroristi do Francie přijeli z Belgie autem… Ne, žádný úspěch nevidím. Snad jen v tom, že stále více občanů členských států přestává kývat.

V celoevropském kontextu jako by se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Jaký je to vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Co v této souvislosti čekat příští rok? 

Letité občas se střídající dosavadní politické strany v parlamentech jednotlivých států jsou původci problémů. To jejich kroky dávají vzniknout z důvodu frustrace občanů jednorázovým politickým projektům, které v sobě však většinou kromě jednoho tématu ve stylu „jsme proti“ nenesou žádné skutečné ideje a dlouhodobé řešení. Představitelé dosavadního establishmentu přehlíželi potřebu včas řešit projevy nenávisti některých menšin vůči ostatním, ba dokonce jim v zájmu zajištění pomyslného klidu všech udělovali privilegia. Výsledkem je vzestup řady nových subjektů, které nemají daleko k rétorice Adolfa Hitlera. Pokud uspějí v dalších volbách, můžeme se snadno dočkat realizace takových opatření, která budou znamenat ořezání svobody nás všech. A lidé tomu budou na ulicích ještě tleskat. Do politiky je nezbytně nutné vrátit skutečné ideje. Nejen u nás, ale v celé Evropě. Jinak nás čeká období ode zdi ke zdi.

Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav?

Drogově závislému na dávkách jsme poskytli další peníze na drogy. To je realita. K žádnému řešení nedošlo a náklady ponesou naše děti. Pokud by Řecko odešlo z eurozóny už před pěti lety, bylo by na tom dnes lépe. Jenže to by přišly o své peníze německé banky a německý zbrojní průmysl. Představa, že se pracovní nasazení a životní styl Řeků změní tím, že jim nasypeme další peníze, je science fiction. Řecko je již roky v bankrotu a jako se subjektem v bankrotu je nutné s ním jednat.

Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii mířící na radikály z Islámského státu?

Opět jsme u chybné zahraniční politiky USA a EU. Základem zachování dobrých vztahů mezi partnery je umění říct, že tohle je špatně, a umění přijmout takovou kritiku a poučit se. Kritika USA a EU v této oblasti neznamená příklon k Rusku, jak se snaží například pražská kavárna nálepkovat realisty. Rusko v tomto roce jednoznačně, a to v podstatě výhradně kvůli Západu, jeho hloupým sankcím, vojenským invazím, pokračování podpory arabského jara a v podstatě založení rozpadu fungujících států v Africe a na Blízkém východě, posílilo svou pozici jako velký světový hráč. Západní politici tak dlouho hledali po konci studené války viníka svých vlastních chyb, až dosáhli hranice bodu zlomu. Již před lety jsem říkal, že budeme ještě rádi, když nám jednou Rusko pomůže s Islámským státem. Skupinou, která je paradoxně podporována těmi, které my označujeme za naše partnery. No a je to tady. Rusko bylo první, které začalo ničit zdroje financování islamistů a stalo se za to terčem falešné kritiky. V Izraeli pro to mají výraz chucpe.

Bývalý dlouholetý novinář Mladé fronty, odborník na rusko-ukrajinské vztahy i Francii Milan Syruček uvedl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz: „Jsem vnitřně přesvědčen, že vlna uprchlíků nebyla živelná, ale byla to první etapa tohoto boje, za níž následovala druhá etapa, teroristické útoky. Poté může přijít třetí etapa, která zasáhne třeba i USA; to zase z hlediska mocenské pozice. Je to tedy ideologický boj, který nepotřebuje sofistikované zbraně, ale fanatiky.“ Co si o takové klasifikaci myslíte?

S odkazem na výše uvedené s tím do jisté míry souhlasím. Za vlnu migrantů, nikoli uprchlíků, to jsou jiné právní pojmy, si můžeme sami. A s touto vlnou se zcela jistě svezli islamisté, kteří mají cíl ovládnout všechny a kteří v rámci své veskrze politické doktríny zneužívají institut víry k likvidaci ostatních. Teroristických útoků bude přibývat. Za součást obrany proti tomu považuji dobře ozbrojené občany, nikoli posilování státní moci a šmírování.

Jak moc ovlivní globální vývoj výsledky, ale i průběh a předvolební kampaň prezidentských voleb ve Spojených státech amerických? Vyhraje „normální“ kandidát, nebo třeba Donald Trump či Bernie Sanders?

Nejen v Evropě, ale i v USA začínají sbírat body ti, kteří paradoxně jen říkají, co si zjevná většina myslí a bála se to z důvodu politické korektnosti říkat nahlas, aby nebyla dosavadní státní mocí perzekvována. Co je to vlastně „normální kandidát“, když ti „normální“ nás přivedli skoro až na pokraj třetí světové války a v Evropě k místnímu násilí? Normální je to, co je člověku přirozené. Normální je chránit se, bránit se, přežít. Být ostražitý a předcházet problémům. Zapomenout na to, že všichni jsou hodní a nic se nemůže například při smíchání kultur stát. Já v tomto kontextu vlastně považuji za nenormální kandidáty lidi, jako jsou Obama, Merkelová, nebo Hollande.

Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016? Poradíme si s migrační krizí, nebo se nakonec staneme obětí džihádu a evropská civilizace nastoupí cestu k postupnému zániku a spácháme sebevraždu, jak varují někteří analytici?

Sebevraždu pácháme politickou korektností, vzdáním se a prosazováním falešných lidských práv už teď. Otázkou je, zda budeme mít sílu udělat taková opatření, abychom byli jako civilizace ještě schopni resuscitace. Demografická křivka ve světě je jasná. Buď ubráníme hranice Evropy, nebo zanikneme. Historie je dobrou studnicí pro poučení.

Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější figurou české politické scény a proč? Do jaké míry splnili očekávání, nebo naopak zklamali prezident Miloš Zeman, Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek?

Žijeme v době, kdy občané už nemají šanci poznat skutečnou hodnotu výrobku nebo služby. V době, kdy žít za cizí peníze se stalo standardem a mnohdy i nárokovou složkou. V době, kdy je jedno, jestli vám dají před volbami bezplatně pivo, párek nebo koblihu. Výsledek je stejný. Žijeme v době, soudě podle dosavadních výsledků voleb, kdy většina je připravena skrze anonymní volební urnu okrást jiné lidi. Z tohoto pohledu je jednoznačně nejvýraznější figurou Andrej Babiš. A zároveň největším zlem, které nás mohlo potkat, a za jehož vznik mohou dosavadní parlamentní strany a jejich politika bez skutečných idejí.

Někteří politici a publicisté nás straší, že nám, Čechům, hrozí ztráta svobody. Prstem ukazují zejména na Andreje Babiše. Přiblíží se příští rok cosi takového?

Jednoznačně. Když se poctivě podíváte na definici fašismu, pokud jde například o hospodářství, tedy to úzké spojení mezi státní mocí a korporacemi, zajišťující absolutní kontrolu nad občany a jejich životem a prací, nemáme k jeho jisté formě z rukou Andreje Babiše v podstatě zase tak daleko. Přesto věřím, že je možné to změnit skrze další parlamentní volby. Přál bych si, aby se občané sami aktivně zapojovali do politiky, aby chodili k volbám ve větším počtu a aby měli na paměti, že pomocnou ruku, přes všechna ta piva, klobásy a koblihy, najdou na konci vlastní paže, když půjde do tuhého. A to je vlastně i takové malé poselství, které si dovolím čtenářům poskytnout společně s přáním všeho dobrého do roku 2016.

Vyšlo na Parlamentních listech

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31