ROK 2015 – A CO DÁL? „Schengen naprosto selhal. Jednotlivé státy přestaly dodržovat pravidla, ke kterým se zavázaly. Přitom z historie je zjevné, že společenství, které není na určitém území schopno mít pod kontrolou své hranice a ubránit je, bylo vymazáno. Neselhala EU, selhali lidé, kteří ji vedou,“ sdělil v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz František Matějka, úspěšný bloger a nově zvolený místopředseda Strany svobodných občanů.
Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?
Jednoznačně. Postupně se začaly kumulovat negativní důsledky dlouhodobě chybné domácí i zahraniční politiky představitelů veskrze socialistických vlád v Evropě a USA, spočívající ve falešném právu určovat jiným, mnohdy za použití síly, jak budou žít. V roce 2015 jsme jen ochutnali z toho, co nás čeká v následujícím roce. Tištění ničím nekrytých peněz, stále více lidí závislých na veřejných penězích, ekonomicky a regulacemi současným establishmentem ničená střední třída a hledání falešných viníků například v Rusku nás příští rok, bohužel, vžene všechny pod ještě větší tlak.
Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?
Fungování Evropské unie je na papíře postavené se zjevným předpokladem, že nás nemůže nic nečekaného překvapit a že vše je vlastně v pohodě. Prostě nás na papíře ve všech těch novodobých pětiletkách a desetiletkách čekají jen světlé zítřky. Realita je však jinde a migrační krize ji ukázala v plné nahotě. Schengen naprosto selhal. Jednotlivé státy přestaly dodržovat pravidla, ke kterým se zavázaly. Státní moc v jednotlivých členských státech zcela rezignovala, pod dojmy z těch papírů o světlých zítřcích, na skutečnou silovou ochranu hranic. Přitom z historie je zjevné, že společenství, které není na určitém území schopno mít pod kontrolou své hranice a ubránit je, bylo vymazáno. Neselhala EU, selhali lidé, kteří ji vedou. Selhali představitelé států, kteří drží státní moc v rukou. Začali jsme platit výpalné Turecku za to, že k nám nebude posílat další migranty. Místo investice do obrany hranic začali hlouběji šmírovat nás všechny a sestavovat nové a nové databáze a sbírat informace. Chtějí odzbrojit občany, čímž z nich udělají ovce na porážku v případě násilného konfliktu. Před pár dny například přijali rozhodnutí o sdílení všech informací o cestujících v letecké dopravě jako reakci na to, že teroristi do Francie přijeli z Belgie autem… Ne, žádný úspěch nevidím. Snad jen v tom, že stále více občanů členských států přestává kývat.
V celoevropském kontextu jako by se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Jaký je to vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Co v této souvislosti čekat příští rok?
Letité občas se střídající dosavadní politické strany v parlamentech jednotlivých států jsou původci problémů. To jejich kroky dávají vzniknout z důvodu frustrace občanů jednorázovým politickým projektům, které v sobě však většinou kromě jednoho tématu ve stylu „jsme proti“ nenesou žádné skutečné ideje a dlouhodobé řešení. Představitelé dosavadního establishmentu přehlíželi potřebu včas řešit projevy nenávisti některých menšin vůči ostatním, ba dokonce jim v zájmu zajištění pomyslného klidu všech udělovali privilegia. Výsledkem je vzestup řady nových subjektů, které nemají daleko k rétorice Adolfa Hitlera. Pokud uspějí v dalších volbách, můžeme se snadno dočkat realizace takových opatření, která budou znamenat ořezání svobody nás všech. A lidé tomu budou na ulicích ještě tleskat. Do politiky je nezbytně nutné vrátit skutečné ideje. Nejen u nás, ale v celé Evropě. Jinak nás čeká období ode zdi ke zdi.
Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav?
Drogově závislému na dávkách jsme poskytli další peníze na drogy. To je realita. K žádnému řešení nedošlo a náklady ponesou naše děti. Pokud by Řecko odešlo z eurozóny už před pěti lety, bylo by na tom dnes lépe. Jenže to by přišly o své peníze německé banky a německý zbrojní průmysl. Představa, že se pracovní nasazení a životní styl Řeků změní tím, že jim nasypeme další peníze, je science fiction. Řecko je již roky v bankrotu a jako se subjektem v bankrotu je nutné s ním jednat.
Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii mířící na radikály z Islámského státu?
Opět jsme u chybné zahraniční politiky USA a EU. Základem zachování dobrých vztahů mezi partnery je umění říct, že tohle je špatně, a umění přijmout takovou kritiku a poučit se. Kritika USA a EU v této oblasti neznamená příklon k Rusku, jak se snaží například pražská kavárna nálepkovat realisty. Rusko v tomto roce jednoznačně, a to v podstatě výhradně kvůli Západu, jeho hloupým sankcím, vojenským invazím, pokračování podpory arabského jara a v podstatě založení rozpadu fungujících států v Africe a na Blízkém východě, posílilo svou pozici jako velký světový hráč. Západní politici tak dlouho hledali po konci studené války viníka svých vlastních chyb, až dosáhli hranice bodu zlomu. Již před lety jsem říkal, že budeme ještě rádi, když nám jednou Rusko pomůže s Islámským státem. Skupinou, která je paradoxně podporována těmi, které my označujeme za naše partnery. No a je to tady. Rusko bylo první, které začalo ničit zdroje financování islamistů a stalo se za to terčem falešné kritiky. V Izraeli pro to mají výraz chucpe.
Bývalý dlouholetý novinář Mladé fronty, odborník na rusko-ukrajinské vztahy i Francii Milan Syruček uvedl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz: „Jsem vnitřně přesvědčen, že vlna uprchlíků nebyla živelná, ale byla to první etapa tohoto boje, za níž následovala druhá etapa, teroristické útoky. Poté může přijít třetí etapa, která zasáhne třeba i USA; to zase z hlediska mocenské pozice. Je to tedy ideologický boj, který nepotřebuje sofistikované zbraně, ale fanatiky.“ Co si o takové klasifikaci myslíte?
S odkazem na výše uvedené s tím do jisté míry souhlasím. Za vlnu migrantů, nikoli uprchlíků, to jsou jiné právní pojmy, si můžeme sami. A s touto vlnou se zcela jistě svezli islamisté, kteří mají cíl ovládnout všechny a kteří v rámci své veskrze politické doktríny zneužívají institut víry k likvidaci ostatních. Teroristických útoků bude přibývat. Za součást obrany proti tomu považuji dobře ozbrojené občany, nikoli posilování státní moci a šmírování.
Jak moc ovlivní globální vývoj výsledky, ale i průběh a předvolební kampaň prezidentských voleb ve Spojených státech amerických? Vyhraje „normální“ kandidát, nebo třeba Donald Trump či Bernie Sanders?
Nejen v Evropě, ale i v USA začínají sbírat body ti, kteří paradoxně jen říkají, co si zjevná většina myslí a bála se to z důvodu politické korektnosti říkat nahlas, aby nebyla dosavadní státní mocí perzekvována. Co je to vlastně „normální kandidát“, když ti „normální“ nás přivedli skoro až na pokraj třetí světové války a v Evropě k místnímu násilí? Normální je to, co je člověku přirozené. Normální je chránit se, bránit se, přežít. Být ostražitý a předcházet problémům. Zapomenout na to, že všichni jsou hodní a nic se nemůže například při smíchání kultur stát. Já v tomto kontextu vlastně považuji za nenormální kandidáty lidi, jako jsou Obama, Merkelová, nebo Hollande.
Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016? Poradíme si s migrační krizí, nebo se nakonec staneme obětí džihádu a evropská civilizace nastoupí cestu k postupnému zániku a spácháme sebevraždu, jak varují někteří analytici?
Sebevraždu pácháme politickou korektností, vzdáním se a prosazováním falešných lidských práv už teď. Otázkou je, zda budeme mít sílu udělat taková opatření, abychom byli jako civilizace ještě schopni resuscitace. Demografická křivka ve světě je jasná. Buď ubráníme hranice Evropy, nebo zanikneme. Historie je dobrou studnicí pro poučení.
Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější figurou české politické scény a proč? Do jaké míry splnili očekávání, nebo naopak zklamali prezident Miloš Zeman, Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek?
Žijeme v době, kdy občané už nemají šanci poznat skutečnou hodnotu výrobku nebo služby. V době, kdy žít za cizí peníze se stalo standardem a mnohdy i nárokovou složkou. V době, kdy je jedno, jestli vám dají před volbami bezplatně pivo, párek nebo koblihu. Výsledek je stejný. Žijeme v době, soudě podle dosavadních výsledků voleb, kdy většina je připravena skrze anonymní volební urnu okrást jiné lidi. Z tohoto pohledu je jednoznačně nejvýraznější figurou Andrej Babiš. A zároveň největším zlem, které nás mohlo potkat, a za jehož vznik mohou dosavadní parlamentní strany a jejich politika bez skutečných idejí.
Někteří politici a publicisté nás straší, že nám, Čechům, hrozí ztráta svobody. Prstem ukazují zejména na Andreje Babiše. Přiblíží se příští rok cosi takového?
Jednoznačně. Když se poctivě podíváte na definici fašismu, pokud jde například o hospodářství, tedy to úzké spojení mezi státní mocí a korporacemi, zajišťující absolutní kontrolu nad občany a jejich životem a prací, nemáme k jeho jisté formě z rukou Andreje Babiše v podstatě zase tak daleko. Přesto věřím, že je možné to změnit skrze další parlamentní volby. Přál bych si, aby se občané sami aktivně zapojovali do politiky, aby chodili k volbám ve větším počtu a aby měli na paměti, že pomocnou ruku, přes všechna ta piva, klobásy a koblihy, najdou na konci vlastní paže, když půjde do tuhého. A to je vlastně i takové malé poselství, které si dovolím čtenářům poskytnout společně s přáním všeho dobrého do roku 2016.
