KUPEC: Ctím tradiční hodnoty, přesto volím Svobodné

KUPEC: Ctím tradiční hodnoty, přesto volím Svobodné

Velmi často se v diskuzích dostávám do střetu v otázce, proč volím a podporuji Svobodné, když jsem v jádru vlastně konzervativně založený člověk. Svobodní přece chtějí naprostou svobodu jednotlivce, která by nikoho neomezovala ve své víře, sexuální orientaci, myšlenkách a v dalších individuálních postojích. Mnozí mi namítají, že se Svobodnými vyvstává nebezpečí, že se naše společnost začne z pohledu konzervativců morálně pokřivovat a měnit svou identitu, že přestaneme ctít vlastní kořeny, že ztratíme národní hrdost a úctu k naší historii. A to zvláště, když nás k těmto hodnotám státní autorita nepovede a bude vše ponecháno na vůli jednotlivců. Rád bych v několika málo řádcích uvedl, proč se vlastně svobody rozhodování a Svobodných jako člověk milující svou vlast a člověk ctící tradiční hodnoty naši společnosti nebojím – ba naopak, proč si myslím, že jsou Svobodní možná tím posledním východiskem pro přežití vlasteneckých idejí a tradičních (konzervativních) hodnot ve společnosti.

Není mi příjemná homosexualita

Homosexualitu chápu jako deviaci a asi jsem z velké části skutečně homofobní. Lidé, co mě neznají, to ale na mě na první pohled nemusí vůbec zpozorovat, protože se s rozdílně orientovanými lidmi dokáži normálně bavit. Není mi to ale vždy příjemné, nevyhledávám proto jejich společnost nebo si nepouštím filmy s homosexuální tématikou. Přesto volím Svobodné, kteří tvrdí, že je sexuální orientace věcí každého z nás. Je také ale věcí každého z nás, jestli se s homosexuály bude stýkat, jestli bude obdivovat jejich kulturu, jestli bude vést vlastní děti k postojům, že je homosexualita normální. Volím Svobodné právě proto, abych si mohl ze své vůle vybrat školu a učitelé, kteří budou vést mé dítě k hodnotám, se kterýma se ztotožňuji. Zároveň ale ctím právo jiných rodičů zachovat se stejně, a zvolit si například školu, kde se na homosexualitu dívají jako na normalitu. Všichni bychom si měli být rovni, a ani jedna strana by neměla být vyvyšována nebo naopak diskriminována. Volím tedy Svobodné, jelikož chci mít možnost výběru z libovolného množství si navzájem rovných a konkurujících idejí.

Jsem hrdý na odkaz našich předků

Miluji naši vlast a vážím si obětí, které naši předci museli přinést, abychom zde mohli žít a zakládat další generace. Obdivuji naši kulturu a obyčeje, ale přesto volím Svobodné, kteří bojují za existenci minimálního státu. Volím tak zastánce filozofie, která odmítá státní dozor nad kulturním bohatstvím národa, která tvrdí, že nejefektivnějším správcem kultury jsou občané sami. Proč jsem se takto rozhodl? Postačilo mi k tomu ohlédnout se do minulosti, kdy zámky a hrady stovky let v soukromém vlastnictví kriticky nestrádaly, kdy naše tradice a obyčeje byly uchovávány ve vlastnictví obyčejnými lidmi, řemeslníky, umělci a jejich mecenáši. Nebyl to tehdy stát, který nám uchoval tyto poklady, byli jsme to my. Podíváme-li se naopak na pouze čtyři desetiletí trvající komunistickou státní správu idejí a kultury, není přece možné si neuvědomit, že stát jako správce tohoto bohatství selhal a že je skutečně k tomu tou nejméně vhodnou entitou. Můžeme tak být rádi, že si v minulosti stát tuto úlohu příliš nenárokoval. Věřím, že tradiční hodnoty a kulturní bohatství má vlastnit národ, a to konkrétně jednotlivci, kteří jej tvoří. A Svobodní jsou podle mně zárukou toho, že stát (malá skupiny jedinců) se nebude vměšovat do toho, co má být a co nemá být přenositelné bohatství pro další generace. Je individuální volbou každého z nás, co chceme nebo nechceme předávat dál svým potomkům.

Tvrdím tedy, že člověk, který se vnímá jako vlastenec a konzervativec ctící tradiční hodnoty, může stavět své přesvědčení na myšlenkách a principech, které jsou úhelným kamenem právě Svobodných. Myslím si, že tyto jimi proklamované hodnoty jsou jedinou možnou zárukou, že vlastnit minoritní postoje bude legitimní i v budoucnu. Proto jsem také jejich příznivec a proto je budu v následujících volbách volit.

Tomáš Kupec je příznivcem Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Předseda Svobodných Libor Vondráček byl 3. června 2026 hostem pořadu 360° s Michalem Půrem, kde obhajoval SPD v kauze předvolebních plakátů a obhajoval vládní návrh referenda a přenos kompetencí v rámci vlády. V debatě s Karlem Haasem z ODS se opakovaně dostával do střetu nad hranicemi svobody slova, nad rolí soudů v politickém sporu i nad tím, zda se vláda v citlivých otázkách řídí ideologií, nebo praktickými výsledky.

Spor o plakáty

První část debaty se točila kolem odsouzení SPD v kauze předvolebních plakátů a kolem otázky, zda je kritika soudkyně na místě. Vondráček hned na začátku odmítl, že by šlo o exces, a naopak tvrdil, že nejde přehlížet politický rozměr celé kauzy. Podle něj je samotný proces zatížen politikou už od počátku, protože podnět k věci podal politik a trestní oznámení podal poslanec Jiří Pospíšil. Zároveň upozornil, že předmětem trestního stíhání je politický projev, a proto považuje za legitimní zkoumat i samotnou formulaci trestného činu.

Vondráček řekl, že každý stíhaný člověk má právo nesouhlasit s verdiktem a odvolat se. Postup SPD i Tomia Okamury označil za kultivovaný a podložený a odmítl představu, že by kritika soudního rozhodnutí byla apriori nepřijatelná. V jeho pojetí nejde o útok na justici, ale o obranu svobody politického projevu. Současně dal najevo, že pokud politické výroky vedou k trestní sankci, je namístě debatovat o tom, kde přesně má být hranice mezi svobodou slova a trestným činem.

Karel Haas z ODS naopak celý spor viděl jako součást dlouhodobé strategie SPD udržovat mediální pozornost. Tvrdil, že Okamura hraje roli novodobého bojovníka za svobodu slova, přičemž spor využívá k posílení vlastního politického příběhu. Podle Haase byla kampaň SPD odporná, rasistická a xenofobní, a to bez ohledu na to, zda už existuje pravomocný verdikt. Vondráček proti tomu namítal, že plakát sám o sobě nenávist nevyvolává, a připomněl, že skutečné společenské napětí vzniká spíš ze systémového rasismu a z konkrétních příkladů násilí a selhání státu v západní Evropě.

Svoboda slova

Vondráček v debatě opakovaně rozšiřoval téma od konkrétního plakátu k širší obraně svobody slova. Když Michal Půr otevřel otázku, zda se SPD a její předseda kvůli plakátu nepouštějí na tenký led, Vondráček trval na tom, že každý má právo se proti rozsudku ohradit. Zároveň upozornil, že pokud se podobné případy začnou kriminalizovat, může to být precedent s dalekosáhlými důsledky pro veřejnou debatu.

V jedné z nejostřejších pasáží Vondráček varoval, že se nechce dostat do situace, kdy budou lidé trestáni za verbální výroky podobně jako v některých zemích západní Evropy. Připomněl, že česká justice už v minulosti řešila podobné spory a že Ústavní soud podle něj dokáže svobodu projevu chránit lépe než běžné soudy. V této souvislosti zmínil případ Ladislava Vrábela a vyslovil naději, že pokud by se kauza dostala k evropským soudům, česká ústavní ochrana projevu by SPD mohla nakonec pomoci.

Haas proti tomu argumentoval evropskou judikaturou. Upozornil, že existuje hranice mezi politickou soutěží a trestněprávní odpovědností za rasistické nebo xenofobní výroky, a že soudy mají postupovat restriktivně, ale zároveň nemohou ignorovat hrubé excesy. Vondráček sice připustil, že hranice existuje, ale trval na tom, že v tomto případě byla jeho strana kriminalizována za politický názor, nikoliv za nenávistný čin.

Migrace a Ukrajina

Velkou část rozhovoru zabral také spor o migraci a postoj SPD k ukrajinským běžencům. Vondráček uvedl, že SPD nechce pokračovat v tom, co označil za „ukrajinskou kartu“ předchozí vlády. Tvrdil, že současná vláda už v programovém prohlášení Ukrajinu téměř nezmiňuje, zatímco bývalý kabinet ji používal jako zástupné vysvětlení vlastních chyb.

Předseda Svobodných řekl, že SPD chce změnit pravidla ochrany Ukrajinců v Česku, zejména podmínky pro přístup k humanitární dávce. Podle něj není férové, aby lidé měli různá práva a aby část ukrajinských běženců dávky pobírala a část ne. Z jeho pohledu je zpřísnění podmínek na místě, protože stát musí být vůči vlastním občanům i příchozím spravedlivý a transparentní.

Současně ale zdůraznil, že problémem není samotná přítomnost Ukrajinců v Česku, ale to, že předchozí vlády vysvětlovaly všechna selhání válkou na Ukrajině. Podle Vondráčka to Ukrajincům ve výsledku škodí, protože stát si nepřiznává vlastní chyby. Haas tuto argumentaci odmítl a tvrdil, že SPD jen využívá jedno téma za druhým, ať už jde o migranty, Ukrajinu nebo kdysi sudetoněmecký sjezd, k šíření negativních emocí.

Referendum

Po kontroverzi kolem plakátů se debata přesunula k návrhu ústavního zákona o celostátním referendu. Vondráček připomněl, že SPD mělo referendum ve volebním programu dlouhodobě a že navržené parametry odpovídají jen výchozímu kompromisu, nikoli ideálu strany. Jako model označil Švýcarsko a řekl, že v ideálním případě by referendum mělo co nejnižší práh účasti a co největší důvěru v občany.

Vondráček vysvětloval, že referenda by se nemohla týkat členství v EU ani NATO, protože to je podle koaliční dohody předem vyloučeno. Naopak zdůraznil, že občané nejsou nesvéprávní a nemají být k důležitým otázkám přistupováni jinak než ve volbách. Připomněl i referendum o vstupu do Evropské unie v roce 2003, které také nemělo žádný práh povinné účasti.

Když Michal Půr otevřel hypotézu, že by opozice mohla využít referendum k hlasování o přijetí eura, Vondráček se k tomu postavil jednoznačně odmítavě. Tvrdil, že euro je už fakticky zavedeno a kdo chce, může s ním podnikat, ale Česku by neměla být brána koruna. Podle něj prezident svými výroky o euru otevírá diskusi, která posiluje myšlenky na ztrátu práva veta a suverenity, a navíc podporuje politické směry, které jdou proti českému zájmu.

Euro a suverenita

V části o euru se Vondráček stal jedním z nejzřetelnějších kritiků integračního směřování EU. Prohlásil, že prezident svými postoji dává váhu myšlenkám, které vedou k „ztrátě suverenity“ a k modelu „Spojených států evropských“. Zmínil také, že podle průzkumů euro stále nemá podporu ani u podnikatelů, ani v dalších sociálních skupinách.

Haas reagoval střízlivěji. Připomněl, že v ODS se debata o euru vede a že otázka přijetí eura není zda, ale kdy. Uvedl, že osobně je nyní zhruba v poměru 60 ku 40 proti přijetí eura, ale připustil, že v ODS už není názor tak jednoznačně odmítavý jako dříve. Vondráček naopak neviděl důvod, proč by se Česko mělo zavedením eura vzdávat vlastní měny, když s eurem lze i tak účtovat a platit, a navrhl jednoduše: „neberte nám korunu“.

Úřad vlády a reorganizace

Závěrečná část debaty se věnovala reorganizaci Úřadu vlády a stávkové pohotovosti jeho odborů. Haas tvrdil, že protest je důsledkem špatně připraveného a necitlivě komunikovaného přesunu agend, zejména v oblasti protidrogové politiky. Podle něj byla přenosná agenda dlouhodobě funkční a byla chválena mezinárodními partnery, zatímco nová vláda zvolila spíš represivní přístup než prevenci.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31