Velmi často se v diskuzích dostávám do střetu v otázce, proč volím a podporuji Svobodné, když jsem v jádru vlastně konzervativně založený člověk. Svobodní přece chtějí naprostou svobodu jednotlivce, která by nikoho neomezovala ve své víře, sexuální orientaci, myšlenkách a v dalších individuálních postojích. Mnozí mi namítají, že se Svobodnými vyvstává nebezpečí, že se naše společnost začne z pohledu konzervativců morálně pokřivovat a měnit svou identitu, že přestaneme ctít vlastní kořeny, že ztratíme národní hrdost a úctu k naší historii. A to zvláště, když nás k těmto hodnotám státní autorita nepovede a bude vše ponecháno na vůli jednotlivců. Rád bych v několika málo řádcích uvedl, proč se vlastně svobody rozhodování a Svobodných jako člověk milující svou vlast a člověk ctící tradiční hodnoty naši společnosti nebojím – ba naopak, proč si myslím, že jsou Svobodní možná tím posledním východiskem pro přežití vlasteneckých idejí a tradičních (konzervativních) hodnot ve společnosti.
Není mi příjemná homosexualita
Homosexualitu chápu jako deviaci a asi jsem z velké části skutečně homofobní. Lidé, co mě neznají, to ale na mě na první pohled nemusí vůbec zpozorovat, protože se s rozdílně orientovanými lidmi dokáži normálně bavit. Není mi to ale vždy příjemné, nevyhledávám proto jejich společnost nebo si nepouštím filmy s homosexuální tématikou. Přesto volím Svobodné, kteří tvrdí, že je sexuální orientace věcí každého z nás. Je také ale věcí každého z nás, jestli se s homosexuály bude stýkat, jestli bude obdivovat jejich kulturu, jestli bude vést vlastní děti k postojům, že je homosexualita normální. Volím Svobodné právě proto, abych si mohl ze své vůle vybrat školu a učitelé, kteří budou vést mé dítě k hodnotám, se kterýma se ztotožňuji. Zároveň ale ctím právo jiných rodičů zachovat se stejně, a zvolit si například školu, kde se na homosexualitu dívají jako na normalitu. Všichni bychom si měli být rovni, a ani jedna strana by neměla být vyvyšována nebo naopak diskriminována. Volím tedy Svobodné, jelikož chci mít možnost výběru z libovolného množství si navzájem rovných a konkurujících idejí.
Jsem hrdý na odkaz našich předků
Miluji naši vlast a vážím si obětí, které naši předci museli přinést, abychom zde mohli žít a zakládat další generace. Obdivuji naši kulturu a obyčeje, ale přesto volím Svobodné, kteří bojují za existenci minimálního státu. Volím tak zastánce filozofie, která odmítá státní dozor nad kulturním bohatstvím národa, která tvrdí, že nejefektivnějším správcem kultury jsou občané sami. Proč jsem se takto rozhodl? Postačilo mi k tomu ohlédnout se do minulosti, kdy zámky a hrady stovky let v soukromém vlastnictví kriticky nestrádaly, kdy naše tradice a obyčeje byly uchovávány ve vlastnictví obyčejnými lidmi, řemeslníky, umělci a jejich mecenáši. Nebyl to tehdy stát, který nám uchoval tyto poklady, byli jsme to my. Podíváme-li se naopak na pouze čtyři desetiletí trvající komunistickou státní správu idejí a kultury, není přece možné si neuvědomit, že stát jako správce tohoto bohatství selhal a že je skutečně k tomu tou nejméně vhodnou entitou. Můžeme tak být rádi, že si v minulosti stát tuto úlohu příliš nenárokoval. Věřím, že tradiční hodnoty a kulturní bohatství má vlastnit národ, a to konkrétně jednotlivci, kteří jej tvoří. A Svobodní jsou podle mně zárukou toho, že stát (malá skupiny jedinců) se nebude vměšovat do toho, co má být a co nemá být přenositelné bohatství pro další generace. Je individuální volbou každého z nás, co chceme nebo nechceme předávat dál svým potomkům.
Tvrdím tedy, že člověk, který se vnímá jako vlastenec a konzervativec ctící tradiční hodnoty, může stavět své přesvědčení na myšlenkách a principech, které jsou úhelným kamenem právě Svobodných. Myslím si, že tyto jimi proklamované hodnoty jsou jedinou možnou zárukou, že vlastnit minoritní postoje bude legitimní i v budoucnu. Proto jsem také jejich příznivec a proto je budu v následujících volbách volit.
Tomáš Kupec je příznivcem Svobodných
