KUPEC: Ctím tradiční hodnoty, přesto volím Svobodné

KUPEC: Ctím tradiční hodnoty, přesto volím Svobodné

Velmi často se v diskuzích dostávám do střetu v otázce, proč volím a podporuji Svobodné, když jsem v jádru vlastně konzervativně založený člověk. Svobodní přece chtějí naprostou svobodu jednotlivce, která by nikoho neomezovala ve své víře, sexuální orientaci, myšlenkách a v dalších individuálních postojích. Mnozí mi namítají, že se Svobodnými vyvstává nebezpečí, že se naše společnost začne z pohledu konzervativců morálně pokřivovat a měnit svou identitu, že přestaneme ctít vlastní kořeny, že ztratíme národní hrdost a úctu k naší historii. A to zvláště, když nás k těmto hodnotám státní autorita nepovede a bude vše ponecháno na vůli jednotlivců. Rád bych v několika málo řádcích uvedl, proč se vlastně svobody rozhodování a Svobodných jako člověk milující svou vlast a člověk ctící tradiční hodnoty naši společnosti nebojím – ba naopak, proč si myslím, že jsou Svobodní možná tím posledním východiskem pro přežití vlasteneckých idejí a tradičních (konzervativních) hodnot ve společnosti.

Není mi příjemná homosexualita

Homosexualitu chápu jako deviaci a asi jsem z velké části skutečně homofobní. Lidé, co mě neznají, to ale na mě na první pohled nemusí vůbec zpozorovat, protože se s rozdílně orientovanými lidmi dokáži normálně bavit. Není mi to ale vždy příjemné, nevyhledávám proto jejich společnost nebo si nepouštím filmy s homosexuální tématikou. Přesto volím Svobodné, kteří tvrdí, že je sexuální orientace věcí každého z nás. Je také ale věcí každého z nás, jestli se s homosexuály bude stýkat, jestli bude obdivovat jejich kulturu, jestli bude vést vlastní děti k postojům, že je homosexualita normální. Volím Svobodné právě proto, abych si mohl ze své vůle vybrat školu a učitelé, kteří budou vést mé dítě k hodnotám, se kterýma se ztotožňuji. Zároveň ale ctím právo jiných rodičů zachovat se stejně, a zvolit si například školu, kde se na homosexualitu dívají jako na normalitu. Všichni bychom si měli být rovni, a ani jedna strana by neměla být vyvyšována nebo naopak diskriminována. Volím tedy Svobodné, jelikož chci mít možnost výběru z libovolného množství si navzájem rovných a konkurujících idejí.

Jsem hrdý na odkaz našich předků

Miluji naši vlast a vážím si obětí, které naši předci museli přinést, abychom zde mohli žít a zakládat další generace. Obdivuji naši kulturu a obyčeje, ale přesto volím Svobodné, kteří bojují za existenci minimálního státu. Volím tak zastánce filozofie, která odmítá státní dozor nad kulturním bohatstvím národa, která tvrdí, že nejefektivnějším správcem kultury jsou občané sami. Proč jsem se takto rozhodl? Postačilo mi k tomu ohlédnout se do minulosti, kdy zámky a hrady stovky let v soukromém vlastnictví kriticky nestrádaly, kdy naše tradice a obyčeje byly uchovávány ve vlastnictví obyčejnými lidmi, řemeslníky, umělci a jejich mecenáši. Nebyl to tehdy stát, který nám uchoval tyto poklady, byli jsme to my. Podíváme-li se naopak na pouze čtyři desetiletí trvající komunistickou státní správu idejí a kultury, není přece možné si neuvědomit, že stát jako správce tohoto bohatství selhal a že je skutečně k tomu tou nejméně vhodnou entitou. Můžeme tak být rádi, že si v minulosti stát tuto úlohu příliš nenárokoval. Věřím, že tradiční hodnoty a kulturní bohatství má vlastnit národ, a to konkrétně jednotlivci, kteří jej tvoří. A Svobodní jsou podle mně zárukou toho, že stát (malá skupiny jedinců) se nebude vměšovat do toho, co má být a co nemá být přenositelné bohatství pro další generace. Je individuální volbou každého z nás, co chceme nebo nechceme předávat dál svým potomkům.

Tvrdím tedy, že člověk, který se vnímá jako vlastenec a konzervativec ctící tradiční hodnoty, může stavět své přesvědčení na myšlenkách a principech, které jsou úhelným kamenem právě Svobodných. Myslím si, že tyto jimi proklamované hodnoty jsou jedinou možnou zárukou, že vlastnit minoritní postoje bude legitimní i v budoucnu. Proto jsem také jejich příznivec a proto je budu v následujících volbách volit.

Tomáš Kupec je příznivcem Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Předseda strany Svobodní a poslanec Libor Vondráček se ve čtvrtečním pořadu 360 na CNN Prima News střetl s opozičními politiky v debatě o zákazu sociálních sítí pro děti, o ekonomických radách vlády a zejména o státním rozpočtu. V téměř hodinové diskuzi moderované Michalem Půrem se Vondráček spolu s Davidem Pražákem z hnutí ANO utkal především s Vojtěchem Munzarem z ODS a Janem Berkim z hnutí STAN.

Svobodný internet místo ověřování totožnosti

Hlavním tématem úvodní části diskuze byl návrh premiéra Andreje Babiše na zákaz sociálních sítí pro děti do 15 let, inspirovaný australským modelem. Vondráček se k tomuto návrhu postavil velmi skepticky a upozornil na rizika spojená s ověřováním věku uživatelů. „Pokud chceme, aby na internetu už neexistovalo soukromí, pak samozřejmě můžeme zavést ověřování věkové hranice,“ varoval Vondráček s tím, že by lidé museli předkládat digitální, bankovní nebo jinou identitu.

Předseda Svobodných připomněl, že i Martin Kupka z ODS ve svém tweetu navrhl ověřování uživatelů na internetu, což Vondráček považuje za problematické. „To je potom navázané na digitální identity, digitální peněženky, na to, co kritizujeme třeba v Číně,“ vysvětlil poslanec s tím, že svobodní chtějí zachovat internet jako svobodný prostor, kde lidé mohou užívat služby v soukromí.

Překvapivě se s Vondráčkem shodli i jeho opoziční protivníci. Vojtěch Munzar z ODS zdůraznil, že stát nemůže nahradit rodiče a že plošné zákazy vedou k formalismu. Jan Berki z hnutí STAN sice připustil, že určitá regulace je na místě, ale i on se vyjádřil opatrně. Vondráček nabídl alternativní řešení: „Teď hrají třeba i děvčata hokej na olympiádě, tak dělejme reklamu sportu, ať se děti věnují tomu. Dávat pozitivní příklady je daleko lepší než dělat restrikce.“

NERV končí, zůstávají obavy z jednostranného poradenství

Druhá část debaty se věnovala zrušení Národní ekonomické rady vlády (NERV), kterou premiér Babiš označil za zbytečnou. Vondráček zmínil, že NERV nestál daňové poplatníky „ani korunu“ a že možná sloužil spíš jako alibi pro vládu. Zároveň zdůraznil, že dostatek ekonomů je i na vysokých školách.

Vojtěch Munzar však upozornil na výhodu NERV, kde byli zastoupeni ekonomové různých směrů – od monetaristů po keynesiánce. „Já třeba se skoro nikdy neshodnu s Danielem Prokopem, ale i pro politika je dobré si vyslechnout jiné názory,“ řekl Munzar s tím, že naslouchání různým stanoviskům není na škodu.

Jan Berki dodal, že výhodou NERV bylo, že ekonomové se museli nejprve shodnout mezi sebou, což zajišťovalo transparentnost a širší podporu pro doporučení. Moderátor Půr se ptal na nové poradce vlády, přičemž zazněla jména Jaroslava Ungermanna (levicově orientovaný ekonom blízký odborům) a Petra Macha (pravicový ekonom, nyní náměstek ministryně financí Aleny Schillerové).

Rozpočtová bitva: 310 nebo 344 miliard?

Nejostřejší půtka se strhla kolem státního rozpočtu a jeho deficitu. Vondráček opakovaně tvrdil, že vláda ušetřila 34 miliаrd korun oproti plánu předchozí vlády, jehož skutečný schodek měl podle něj dosáhnout 344 miliard. „My máme jenom 310 miliard,“ zdůraznil poslanec s tím, že předchozí vláda zapomněla do rozpočtu zahrnout přes 26 miliard do Státního fondu dopravní infrastruktury.

Vojtěch Munzar však Vondráčkovi oponoval s poukazem na stanovisko Národní rozpočtové rady. „Zjistíte, že Národní rozpočtová rada říká, že porušujete zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti o 63 miliard korun,“ kontroval Munzar. Podle něj je navíc problematické, že vláda škrtla výjimky (jako 18 miliard na Dukovany nebo 20 miliard na obranu), ale tyto prostředky nahradila jinými výdaji, čímž deficit nesnížila.

Vondráček připustil, že vláda zákon možná porušuje, ale „méně než předchozí vláda“. „Bohužel ho porušujeme, měli jsme málo času na to, abychom ho neporušovali,“ přiznal. Zároveň kritizoval předchozí vládu za to, že navýšila kumulativní státní dluh z 31% na 33,5% HDP a „nasekala 1200 miliard korun dluhů, což je celá třetina všech dluhů všech vlád v České republice“.

Jan Berki upozornil, že vláda škrtla 21 miliard na obranu ve chvíli, kdy Donald Trump naopak chce po spojencích vyšší výdaje, a dále snížila rozpočet na vnitřní bezpečnost a rozvědky. Moderátor Půr pak připomněl, že výdaje na vědu klesly v poměru k HDP na 0,6 % a výdaje na školství o sedm miliard korun.

Důchodová reforma a zkrácení školní docházky

Vondráček v diskusi nabídl kontroverzní návrh na řešení důchodového systému. Místo prodlužování věku odchodu do důchodu, které podle něj „žene lidi už ve věku opotřebované do práce o rok déle“, navrhl zkrácení školní docházky z devíti na osm let. „Mladí zdraví lidé půjdou do práce o rok dřív, vyřešíme to daleko rychleji,“ argumentoval poslanec.

Tento návrh je zajímavý i tím, že podobně uvažuje i poslankyně Renata Zajíčková z ODS, s níž se Svobodní jinak příliš neshodují. Vondráček však kritizoval, že Zajíčková zároveň navrhuje nové roky povinné docházky včetně předškolního roku, což by celkovou povinnou docházku prodloužilo na 12 let. „Maturita taky není nutná pro hasiče, dneska to tam je a některé lidi to opravdu udržuje zbytečně delší dobu v té škole,“ dodal.

Munzar v závěru diskuse zdůraznil, že škrty v obraně jsou problematické vzhledem k bezpečnostní situaci. „Svoboda je nezaplatitelná,“ citoval italskou premiérku Giorgii Meloni a dodal, že podtrhávat nohy české obranyschopnosti neustálými škrty je chyba.

Debata ukázala zásadní rozpory mezi vládní koalicí a opozicí nejen v hodnocení rozpočtu, ale i v přístupu k regulaci internetu a ekonomickému poradenství. Zatímco Vondráček a Pražák hájili kroky vlády jako úsporné a svobodnější, Munzar a Berky je kritizovali jako nesystémové a rizikové pro budoucnost státu.

Redakce

Oblíbené štítky

Svobodni-31