KUBOVÁ: Globální oteplování nebo ochlazování?

KUBOVÁ: Globální oteplování nebo ochlazování?

„Když v roce 1257 anglická královna navštívila Nottingham, shledala zde zápach kouře ze spalování uhlí tak nesnesitelný, že ze strachu o život okamžitě odjela,“ píše ve své slavné knize Skeptický ekolog dánský statistik B. Lomborg. „V roce 1285 byl vzduch v Londýně tak zamořený, že král Eduard I. založil první komisi pro kontrolu ovzduší na světě a o 22 let později tentýž král postavil spalování uhlí mimo zákon. Tento zákon však neměl dlouhého trvání,“ dodává autor (cit. Brimblecombe, P. The Big Smoke: A History of Air Pollution in London since Medieval Times).

Budou mít i současná nařízení a směrnice zaměřená na boj proti globálnímu oteplování krátké trvání? Snad jen do té míry než se karta obrátí a světová média objeví nová alarmistická témata těžící ze sebedestrukce, vyčerpání zdrojů nebo katastrofických důsledků porušení přírodní rovnováhy. Není vyloučeno, že namísto globálního oteplování může přijít nová „litanie“ v podobě globálního ochlazování.

Informace o změnách klimatu nejsou ničím novým a vyskytovaly se v médiích v průběhu celého minulého století. Hysterie se překvapivě netýkala pouze globálního oteplování, ale také globálního ochlazování a to v závislosti na zanedbatelných výkyvech klimatu v průběhu jediného století. Na počátku 20. století tak například Los Angeles Times píší: „Pátá doba ledová přichází: lidský rod bude muset svést boj o přežití s chladem.“ List Chicago Tribune v roce 1923 varuje, že arktický led zavalí Kanadu, Asii i Evropu. (cit. Anderson, R. W., Gainor, D. Fire and Ice). Během dalších desetiletí ale nastupuje pozvolné oteplování a tak se objevují zprávy opačného charakteru. Deník New York Times v roce 1952 upozorňuje na světové oteplování a v roce 1959 opakovaně varuje před slábnoucím ledem v Severním oceánu. (cit. tamtéž) Ale teploty se znovu klesají a v 70. letech se vracejí obavy z globálního ochlazování. Varování se opět týkají narůstajících ledovců a nabývají extrémní podoby. Úvahy o chaosu, válkách či hladomorech v důsledku klimatických změn nejsou ničím výjimečným. Úsměvné je tvrzení listu Science Digest z roku 1973 o tom, že „v této chvíli se světoví klimatologové shodnou jen na dvou věcech, že totiž nemáme k dispozici pohodlný odstup desetitisíců let, během nichž bychom se připravili na další dobu ledovou a že to, jak bedlivě budeme sledovat znečišťování naší atmosféry, bude mít přímý vliv na nástup této klimatické krize.“ (Bray, A. J. The ice-age cometh-remembering the scare of global cooling) Citovaná slova v mnohém připomínají výzvy Al Gora, který apeluje podobným způsobem, ale již v duchu globálního oteplování: „pokud svět rychle nepodnikne rázná opatření, která by globální oteplování zmírnila, v příštích padesáti letech se bude 40% lidstva nejspíš potýkat s velice vážným nedostatkem pitné vody.“ (Gore, A. An incovenient truth). Vraťme se ale do období 70. let. V britském dokumentu „The Great Global Warming Swindle“ vzpomíná na tuto éru někdejší redaktor časopisu New Scientist Nigel Calder. Podle jeho slov varovala BBC před hrozící katastrofou v podobě globálního ochlazování již v roce 1974 dokumentárním filmem „The Weather Machine“.  Podle zmíněného dokumentu nastane zásadní ochlazení, v jehož důsledku nás převýší přírodní led. S řešením přichází mimo jiné i švédský vědec Bert Bolin, který zvažuje využít člověkem vyprodukovaný oxid uhličitý k ohřátí světa. Jestliže máme mnoho ropy a uhlí a jestliže budeme pokračovat v jejich spalování, možná se nám podaří oteplit klima až o několik stupňů.

Dnes se znovu vracíme (pokolikáté již?) k tvrzení o globálním oteplování. Vedle výzev Al Gora můžeme narazit na mnohé další, které nelze na tomto omezeném prostoru citovat. Snad alespoň jeden citát britského vědce Jamese Lovelocka hovořícího za všechny: „Než toto století skončí, zemřou miliardy z  nás, a těch několik plodných párů, které to přežijí, bude obývat Arktidu, kde bude ještě klima snesitelné.“ (Lovelock, J. E. The Earth is about to catch a morbid fever that may last as long 100 000 years). Dost možná, že se i naše generace dožije dalšího obratu. Obratu, ve kterém právě ti, kteří varovali před globálním oteplováním, budou znovu varovat před globálním ochlazováním. Troufám si předvídat, že pro mnohé z nich by taková změna nebyla až tak zásadní. Podstatné přece je, vyvolat dojem, že se děje něco výjimečného, mimořádného a nebezpečného. A z tragických důsledků pro lidstvo se přece dá docela dobře žít.

Iveta Kubová je místopředsedkyní Jihomoravského sdružení Svobodných

Zdroj: B. Lombrog: The Skeptical Environmentalist. Cool It. The Sceptical Environmentalist´s Guide to Global Warming

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31