Krátce z historie. V roce 2005 zavedla Europská unie emisní povolenky jako reakci na podpis Kjótského protokolu v rámci snahy o omezení emisí oxidu uhličitého (CO2). Jakási chytrá hlava vymyslela, že prakticky každá větší firma, která produkuje emise (jedná se o elektrárny, ocelárny, letecký provoz, chemické provozy atd. atd.) musí obsah těchto vypouštěných emisí monitorovat a pak snižovat. Otázkou je, kdo stanoví, co je moc a co už málo. To původně stanovovala Evropská komise, ale poté, co tento systém úspěšně v roce 2009 napadlo u soudu Polsko a Estonsko, přešla tato pravomoc na jednotlivé státy. U nás se problematikou zabývá Ministerstvo životního prostředí. Vtip je v tom, že budeme množství vydávaných povolenek snižovat, nezbedné firmy pokutovat – a snižovat – a pokutovat – a snižovat – a pokutovat – a pořád snižovat …. dokud se úplně nezhroutí národní ekonomiky.

Celé to velmi zjednodušeně funguje tak, že firma vypouští ročně třeba 100tis. tun CO2 a povolenky dostane na začátku roku na menší množství. Řekněme, že na 90tis. tun. Ke konci roku musí „vrátit“ povolenky odpovídající množství CO2, které za rok vypustila. Jaké jsou scénáře?
1/ firma sníží emise na „povolených“ 90 tis. tun a vrátí povolenky na 90 tis. tun.
2/ firma sníží emise na 60 tis. tun a ušetřené povolenky za 30tis. tun prodá jiné firmě či na specializované burze.
3/ firma vypouští dále 100 tis. tun a na zbylé množství si povolenky dokoupí v dražbě nebo od jiného podniku, který ušetřil.
4/ firma vypouští dále 100 tis. tun, chybějící povolenky nesežene a zaplatí mastnou pokutu (třeba 100eur/tuna).

Volné povolenky se pochopitelně obchodují i mezinárodně. Cena jedné povolenky (= vypuštění jedné tuny CO2) se nyní pohybuje cca kolem 23 euro.

Celé to je ohromný (a hlavně naprosto zbytečný) byznys, který zaměstnává tisíce lidí, právníků, obchodníků, úředníků, ajťáků, řidičů, sekretářek, uklízeček … apod. Z rozdílů mezi nákupní a výkupní cenou dovoluje vytvářet hodnoty „z ničeho“ a v evropském měřítku se v této hře točí stovky miliard euro. Např. v letech 2021-2030 má být zdarma rozděleno a následně zobchodováno 6,3 miliardy povolenek v hodnotě 160 miliard eur (4,3 bilionu Kč).

Podle vyjádření ministra Brabce (ANO) z 5.6.2019 již nyní dokupují české podniky emisní povolenky v ceně cca 1 miliardy eur ročně. Přeloženo do češtiny: jedna miliarda eur se z této země každý rok naprosto nesmyslně ztrácí zpravidla do zahraničí. A výše těchto plateb má vzestupný trend. Kolik to bude za 5 let? Za 10?

Ale na začátku jsem slíbil vysvětlit, proč je to celé dle mého názoru naprosto zcestné. Tady jsou mé argumenty:

– Ani jediná koruna, ani jediné euro zaplacené na tomto ekovýpalném neodstranily ze zemské atmosféry byť jednu jedinou molekulu CO2.

– Firmy jsou nucené kupovat povolenky, místo aby měly volné finanční prostředky na financování čistšího provozu. Peníze nesmyslně utíkají mimo ČR.

– Tento systém s sebou nese nesmírné administrativní a neproduktivní náklady za stovky (evropsky možná i desítky tisíc) různých úředníků. V ČR např. Státní fond životního prostředí, Rada modernizačního fondu, atd. K tomu se nabalují další davy různých burziánů, překupníků, obchodníků – existují specializované firmy na obchodování s povolenkami apod. To vše pochopitelně potřebuje k provozu ohromné množství počítačů a jiné techniky, přesuny lidí, spoustu energetických zdrojů. Zbytečně.

– Hádejte, kdo ve finále zaplatí všechny uvedené náklady. Ty firmy? Stát? Svatý Mikuláš? …. Omyl – zaplatí to spotřebitelé. Platím to já, platíš to Ty a Tvoje rodina!!!

– EU se v celosvětovém měřítku podílí na vypouštění CO2 naprosto minimálními procenty. I kdybychom veškeré emise dostali na nulu, tak se to globálně prakticky nijak neprojeví.

– Utahování šroubů zákonitě povede firmy k přesunu výroby do zemí, které nemají tak přísná pravidla. Za výrobními kapacitami se následně přesunou i vědeckovýzkumná a inovativní centra. Ze zchudlé Evropy se stane skanzen pro turisty z bohaté a prosperující Asie a dalších zemí, kde si pod sebou ekoblázni sami nepodřízli větev.

– Důsledek této politiky v podobě zdražování energií, zboží a služeb ponese každý z nás. Ztráta konkurenceschopnosti evropských firem v celosvětovém měřítku se projeví ve zchudnutí obyvatel a přinese s sebou nárůst nezaměstnanosti.

To vážně chceme?

Btw., ani já se nechci procházet mezi kouřícími komíny s rouškou na puse, ale nechme zde působit trh, dejme prostor samoregulaci, dobrovolným aktivitám jednotlivých firem, zvolme jiné způsoby než direktivní a administrativně náročné.

Zdroje:
https://www.mzp.cz/cz/emisni_obchodovani
https://roklen24.cz/a/i8RvN/emisni-povolenky–co-nevite
https://www.cezesco.cz/cs/oblasti/emisni-povolenky-a-zaruky-puvodu-28596%7D
https://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Ministr-Brabec-Uz-ted-ceske-podniky-dokupuji-emisni-povolenky-za-zhruba-1-mld-eur-584311