Dočekal: Kšefty s emisemi – aneb co to vlastně jsou emisní povolenky

Dočekal: Kšefty s emisemi – aneb co to vlastně jsou emisní povolenky

Většina z vás asi tuší, že existuje něco jako emisní povolenky. Prosté duše si asi domýšlí, že díky tomuto skvělému systému máme čistý vzduch a žijeme lépe a radostněji. Pokusím se vysvětlit, že to celé je jeden veliký omyl.

Krátce z historie. V roce 2005 zavedla Europská unie emisní povolenky jako reakci na podpis Kjótského protokolu v rámci snahy o omezení emisí oxidu uhličitého (CO2). Jakási chytrá hlava vymyslela, že prakticky každá větší firma, která produkuje emise (jedná se o elektrárny, ocelárny, letecký provoz, chemické provozy atd. atd.) musí obsah těchto vypouštěných emisí monitorovat a pak snižovat. Otázkou je, kdo stanoví, co je moc a co už málo. To původně stanovovala Evropská komise, ale poté, co tento systém úspěšně v roce 2009 napadlo u soudu Polsko a Estonsko, přešla tato pravomoc na jednotlivé státy. U nás se problematikou zabývá Ministerstvo životního prostředí. Vtip je v tom, že budeme množství vydávaných povolenek snižovat, nezbedné firmy pokutovat – a snižovat – a pokutovat – a snižovat – a pokutovat – a pořád snižovat …. dokud se úplně nezhroutí národní ekonomiky.

Celé to velmi zjednodušeně funguje tak, že firma vypouští ročně třeba 100tis. tun CO2 a povolenky dostane na začátku roku na menší množství. Řekněme, že na 90tis. tun. Ke konci roku musí „vrátit“ povolenky odpovídající množství CO2, které za rok vypustila. Jaké jsou scénáře?
1/ firma sníží emise na „povolených“ 90 tis. tun a vrátí povolenky na 90 tis. tun.
2/ firma sníží emise na 60 tis. tun a ušetřené povolenky za 30tis. tun prodá jiné firmě či na specializované burze.
3/ firma vypouští dále 100 tis. tun a na zbylé množství si povolenky dokoupí v dražbě nebo od jiného podniku, který ušetřil.
4/ firma vypouští dále 100 tis. tun, chybějící povolenky nesežene a zaplatí mastnou pokutu (třeba 100eur/tuna).

Volné povolenky se pochopitelně obchodují i mezinárodně. Cena jedné povolenky (= vypuštění jedné tuny CO2) se nyní pohybuje cca kolem 23 euro.

Celé to je ohromný (a hlavně naprosto zbytečný) byznys, který zaměstnává tisíce lidí, právníků, obchodníků, úředníků, ajťáků, řidičů, sekretářek, uklízeček … apod. Z rozdílů mezi nákupní a výkupní cenou dovoluje vytvářet hodnoty „z ničeho“ a v evropském měřítku se v této hře točí stovky miliard euro. Např. v letech 2021-2030 má být zdarma rozděleno a následně zobchodováno 6,3 miliardy povolenek v hodnotě 160 miliard eur (4,3 bilionu Kč).

Podle vyjádření ministra Brabce (ANO) z 5.6.2019 již nyní dokupují české podniky emisní povolenky v ceně cca 1 miliardy eur ročně. Přeloženo do češtiny: jedna miliarda eur se z této země každý rok naprosto nesmyslně ztrácí zpravidla do zahraničí. A výše těchto plateb má vzestupný trend. Kolik to bude za 5 let? Za 10?

Ale na začátku jsem slíbil vysvětlit, proč je to celé dle mého názoru naprosto zcestné. Tady jsou mé argumenty:

– Ani jediná koruna, ani jediné euro zaplacené na tomto ekovýpalném neodstranily ze zemské atmosféry byť jednu jedinou molekulu CO2.

– Firmy jsou nucené kupovat povolenky, místo aby měly volné finanční prostředky na financování čistšího provozu. Peníze nesmyslně utíkají mimo ČR.

– Tento systém s sebou nese nesmírné administrativní a neproduktivní náklady za stovky (evropsky možná i desítky tisíc) různých úředníků. V ČR např. Státní fond životního prostředí, Rada modernizačního fondu, atd. K tomu se nabalují další davy různých burziánů, překupníků, obchodníků – existují specializované firmy na obchodování s povolenkami apod. To vše pochopitelně potřebuje k provozu ohromné množství počítačů a jiné techniky, přesuny lidí, spoustu energetických zdrojů. Zbytečně.

– Hádejte, kdo ve finále zaplatí všechny uvedené náklady. Ty firmy? Stát? Svatý Mikuláš? …. Omyl – zaplatí to spotřebitelé. Platím to já, platíš to Ty a Tvoje rodina!!!

– EU se v celosvětovém měřítku podílí na vypouštění CO2 naprosto minimálními procenty. I kdybychom veškeré emise dostali na nulu, tak se to globálně prakticky nijak neprojeví.

– Utahování šroubů zákonitě povede firmy k přesunu výroby do zemí, které nemají tak přísná pravidla. Za výrobními kapacitami se následně přesunou i vědeckovýzkumná a inovativní centra. Ze zchudlé Evropy se stane skanzen pro turisty z bohaté a prosperující Asie a dalších zemí, kde si pod sebou ekoblázni sami nepodřízli větev.

– Důsledek této politiky v podobě zdražování energií, zboží a služeb ponese každý z nás. Ztráta konkurenceschopnosti evropských firem v celosvětovém měřítku se projeví ve zchudnutí obyvatel a přinese s sebou nárůst nezaměstnanosti.

To vážně chceme?

Btw., ani já se nechci procházet mezi kouřícími komíny s rouškou na puse, ale nechme zde působit trh, dejme prostor samoregulaci, dobrovolným aktivitám jednotlivých firem, zvolme jiné způsoby než direktivní a administrativně náročné.

Zdroje:
https://www.mzp.cz/cz/emisni_obchodovani
https://roklen24.cz/a/i8RvN/emisni-povolenky–co-nevite
https://www.cezesco.cz/cs/oblasti/emisni-povolenky-a-zaruky-puvodu-28596%7D
https://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Ministr-Brabec-Uz-ted-ceske-podniky-dokupuji-emisni-povolenky-za-zhruba-1-mld-eur-584311

 

Jan Dočekal

Zastupitel Prahy 6, místopředseda Strany

Zdroj: https://jandocekal.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=740532

 

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jan Dočekal

Jan Dočekal

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Jan Dočekal

Jan Dočekal

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31