KREMLÍK: Největší ostuda v historii Nobelovy ceny

KREMLÍK: Největší ostuda v historii Nobelovy ceny

Irena Sendlerová zachránila 2500 židovských dětí. Nobelovu cenu místo ní dostal Al Gore. Za Powerpointovou prezentaci.

SCHINDLERŮV SEZNAM

Steven Spielberg se po Jurském parku pustil do vážnějšího tématu a získal si tak nemalé zásluhy. Díky jeho filmu „Schindlerův seznam“ (1993) se v polovině 90.let se veřejnost začala zajímat i o existencí dalších „Schindlerů“. Známým se tak stal například sir Nicholas Winton.

Novinky.cz počátkem dubna 2011 vydaly článek o další takové zachránkyni.

Irena Sendlerová zachránila tisíce dětí, nezlomilo ji ani mučení. Novinky.cz  1.dubna 2011

„V létě 1942 začala Sendlerová z ghetta pašovat židovské děti, nejčastěji v pytlích ve vozech vyvážejících odpad. Do ghetta přijížděla v přestrojení za zdravotní sestru se sanitkou a uspané děti, aby křikem nic neprozradily, vozila ven v rakvích jako zemřelé na tyfus. Některé děti byly z ghetta vyvlečeny tajnými kanály. Umisťovala je do polských rodin, sirotčinců a katolických klášterů. V zakopaných lahvích ukryla zašifrované údaje o dětech, aby jim po válce mohla být vrácena jejich totožnost. Na konci roku 1943 pro ni přišlo gestapo. Po mučení byla odsouzena k smrti zastřelením. Podplacení gestapáci ji ale těsně před popravou pustili na svobodu, zastřelena byla jen na papíře. Okamžitě změnila jméno a s falešnými dokumenty se skrývala až do konce války.“ (zdroj)

V den její smrti žilo ještě asi 700 z jejích 2500 zachráněných židovských dětí.

Irena Sendlerová je učebnicový kandidát na Nobelovu cenu míru. Svým hrdinstvím totiž zároveň přispěla k budování mostů mezi kulturami a k zmínění nevraživosti mezi náboženskými tábory. Byla katolík a přesto nasazovala život pro židy. Však si ji také v Izraeli dodnes připomínají.

KOMUNISTÉ DALI PŘEDNOST STRANÍKŮM

Hrdinství Ireny Sendlerové vyvolává obdiv i po půl století. Člověk automaticky očekává, že po válce takoví lidé budou zahrnováni poctami, čestnými doktoráty a nuceni veřejně pronášet proslovy při významných výročích tak často, že jim to až bude protivné.

To se ale nestalo. Polský komunistický režim tuto ženu po válce neocenil, protože byla součástí západního, nikoli komunistického odboje. Něco vám to připomíná? Inu, ani naši západní letci se za boj proti nacistům po válce doma žádného vděku nedočkali.

Politická ideologická kritéria dostala přednost před oceněním poctivé lidské odvahy a zásluh. Vyznamenávat nekomunisty tehdy bylo politicky nekorektní.

ALARMISTÉ DALI TAKÉ PŘEDNOST STRANÍKŮM

Zdálo se, že se Irena Sendlerová ocenění dočká alespoň na sklonku života. V roce 2007 byla ve věku 97 let navržena na Nobelovu cenu míru. Ale nakonec ji nedostala. Přednost dostal víte kdo?  Al Gore a Pachauriův mezivládní panel OSN pro klimatické změny.

Situace se tedy opakuje. Všímáte si toho? Opět politická kritéria dostala přednost před oceněním poctivé lidské odvahy.

Političtí ideologové dostali metál za šíření stranické propagandy. OSN a EU potřebuje klimatický alarmismus jako záminku k prosazování svého politického programu centralizace, ovládnutí energetiky a k sběratelství (sběr nových pravomocí).

Je to asi jako by Nobelovu cenu míru dostala redakce Rudého práva.

Je to tím smutnější, že to byla její poslední šance. Tato trestuhodná věc se už nedá v pravém smyslu napravit. Sendlerová zemřela na zápal plic v květnu 2008.

NOBELOVA CENA ZA DISKREDITACI ALARMISMU

Opravdu je tu někdo, kdo si myslí, že Gore a Pachauri si tuto cenu zasluhovali více než Irena Sendlerová?

Al Gore a IPCC dostali Nobelovu cenu míru údajně za zásluhy o „šíření většího povědomí o lidmi způsobených klimatických změnách a za úsilí o podniknutí kroků, které jsou nutné, abychom takovým změnám mohli čelit.“

Tiskové oznámení ceny:  http://nobelprize.org/nobel_prizes/peace/laureates/2007/press.html

Ve skutečnosti je tomu právě naopak. Nikdo toho neudělal pro diskreditaci alarmismu jako Al Gore a IPCC. Takže laureáti by si zasloužili spíše cenu od klimaskeptiků – cenu za podkopávání klimatického hnutí. Vzniká otázka, zda Pachauri a Gore ve skutečnosti nejsou tajní agenti ropné firmy Exxon?

Pojďme se na tyto výtečníky podívat z pohledu environmentalistů. Pomohl opravdu Al a jeho Melody Boys věci boje s klimatickými změnami? Nebo spíše uškodili?

Al Gorův film „Nepohodlná pravda“ (nomen omen) byl soudem uznán za nepravdivý. Obsahuje devět nepravd. Než se tento film promítne ve škole studentům, učitel je dle soudního rozhodnutí povinen studenty nejprve varovat, že filmu nelze věřit. Slušná antireklama, co myslíte? Tudíž soudím, že Al Gore svým filmem udělal klimatickému hnutí medvědí službu. Osobně bych milerád promítal Al Gorův film – jen pro to potěšení, abych mohl pokaždé film zapauzovat a říci studentům „dle verdiktu soudu toto není pravda“.

Viz: Ivan Brezina. Kurz sebeobrany proti klimatickému lháři. Neviditelný pes 1.listopadu 2007

A zprávy IPCC? Ty připomínají Ezopovu bajku o chlapci a vlku. Pasáčku ovcí bylo smutno, tak začal volat „pomoc vlk“ a lidé přiběhli na pastvinu, aby ho zachránili. Vlk tam nebyl, chlapec si to jen vymyslel. A byl rád, že není tak sám. Protože to tak skvěle fungovalo,  udělal to ještě několikrát. Jenže jednoho dne opravdu přišel vlk. Chlapec se pomoci nedovolal. Už mu nikdo nevěřil.

Sám bývalý šéf IPCC Watson řekl: „Všechny odhalené chyby mají znaménko plus, všechny přehánějí závažnost klimatických změn a nadhodnocují její dopady. To je znepokojivé. IPCC by se měla ptát, jak k tomu mohlo dojít.”

  • S táním Himalájů se sekli o tři sta let – protože převzali novinářskou kachnu bez ověření (Glaciergate).
  • Podklady pro grafy globálních teplot byly léta utajovány a pak zmizely (Dog Ate Global Warming).
  • Bez důkazů nás strašili poklesem produkce potravin v Africe na polovinu (Africagate) a úbytkem Amazonského pralesa o 40% kvůli oteplování (Amazongate) – a pak nebyli schopni říci, kde to tvrzení vzali.
  • Ve zprávách chybí klíčové grafy sluneční aktivity (Judithgate).
  • IPCC je poznamenána nesčetnými neetickými konflikty zájmů (Pachauri, Mann, Nakicenovic, Lean, Jones, podivné vyšetřování Climategate stylem „vyšetřím se sám“).
  • Třetinu zdrojů tvoří nevědecká literatura jako články z novin (Citizen Audit).
  • Grafy (hokejkový graf) jsou účelově upravovány, aby se dospělo k předem vybranému závěru.
  • Atd.

I kdyby nakrásně existovalo antropogenní katastrofální oteplování, nelze se divit, že tomu dnes moc lidí nevěří. Cožpak lze věřit tělesu, které tolikrát říkalo nepravdy? Když vás někdo devětkrát podvede, uvěříte mu snad po desáté? Za nárůst klimaskepticismu nemohou naftaři a popírači. Za to může IPCC.

Viz: V.Kremlik Pouťový dům hrůzy OSN

Tito lidé k „šíření povědomí“ a k „úsilí o podniknutí kroků“ přispěli negativně. Nechápu tedy environmentalisty a klimatology, kteří Gora a IPCC obhajují. Jen díky jejich sérii faux-pas se Kongres největší mocnosti světa nyní staví naprosto zamítavě vůči jakýmkoli snahám o regulaci skleníkových plynů.

Jeden z republikánských kandidátů na amerického presidenta, Tim Pawlenty, bývalý guvernér státu Minnessotta, říká: „Každý, kdo kandiduje a kdo za sebou má nějakou veřejnou funkci, má na účtu nějaké ty blbé chyby (clunkers)… Co se týče klimatických změn, respektive cap-n-trade, já to otevřeně přiznávám – podívejte, byla to chyba, podporoval jsem to a bylo to ode mne hloupé (it was stupid)… Ale každý z nás, kdo se o presidentskou kandidaturu uchází… někdy v minulosti cap-n-trade podporoval.“ (viz)

CO DÁL? 

Náprava není snadná. Irena Sendlerová už nemůže dostat Nobelovu cenu třeba za rok 2012, protože ceny se neudílejí posmrtně. Snad by ale bylo možné zpětně odebrat cenu Al Gorovi a IPCC, tak jako lze odebrat podvodem nabytý akademický titul (viz Plzeňská práva). Nobelův výbor byl podveden – v době udílení se domníval, že texty IPCC a Al Gora jsou spolehlivým zdrojem osvěty. Je to jako kdyby někdo dostal Nobelovu cenu míru za chemii a pak se zjistilo, že objev, za který byl oceněn, někomu ukradl. Také by se asi slušelo mu cenu odebrat, ne?

Pokud souhlasíte, že tito si Nobelovu cenu míru nezaslouží, můžete podepsat petici: http://www.stripgore.com/

=================

Více na www.klimaskeptik.cz

Diskutovat můžete na  http://www.klimaskeptik.cz/diskuse/

Vítězslav Kremlík je členem Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Vystoupení Libora Vondráčka v Událostech, komentářích 15. dubna znovu ukázalo, že předseda Svobodných dokáže i v ostře vedené televizní debatě držet jasnou linii a argumentovat věcně, bez zbytečných emocí. Hlavním tématem byla úprava financování veřejnoprávních médií, legislativní nouze a vztah návrhu k právům podnikatelů i k soudní ochraně. Vondráček působil konzistentně: odmítal přehnané zásahy státu do ekonomiky, upozorňoval na rozdíly mezi českým a polským přístupem a zároveň připomínal, že proti zneužívání veřejné moci má vždy existovat právní obrana.

Konzistence místo pokrytectví

Už v úvodu debaty bylo patrné, že Vondráček nechce řešit jen samotný zákon, ale především způsob, jakým se o něm vede politická diskuse. Připomněl, že jako „velmi pravicový politik“ by měl problém hlasovat pro opatření, které by dříve kritizoval u předchozí vlády. Tím se jednoznačně vymezil proti účelovému přebírání názorů podle toho, kdo je zrovna u moci. Jeho postoj působil jako důraz na principy, nikoliv na okamžitý politický zisk.

Stejně tak odmítl jednoduché obvinění, že návrh dává vládě možnost „vyhnout se soudům“. Vondráček připustil, že právní režim se mění, ale zdůraznil, že tím nezaniká možnost soudní ochrany. Jen se mění forma, jakou se občan nebo podnikatel může bránit. V debatě tak nepůsobil jako někdo, kdo chce právo obejít, ale naopak jako politik, který trvá na tom, aby právní stát fungoval podle jasně definovaných pravidel.

Obrana podnikatelů a trhu

Silná část jeho vystoupení se týkala dopadů cenových zásahů na podnikatele. Vondráček upozornil, že nelze „hodit přes palubu“ jednu skupinu podnikatelů jen proto, aby stát získal nástroj pro regulaci cen paliv. Připomněl, že čerpadláři už dnes mluví o kompenzacích a že je legitimní, aby se vláda snažila čelit drahým energiím, ale ne na úkor konkrétních podnikatelských subjektů. Tato rovina jeho argumentace byla srozumitelná i divákovi, který nemusí sledovat všechny detaily legislativního procesu.

Velmi dobře vyzněl i jeho důraz na konzistenci v přístupu ke stropování cen. Připomněl, že stejná politická reprezentace, která dnes kritizuje legislativní nouzi, sama v minulosti ve stavu nouze schvalovala zásadní zásahy do důchodového systému nebo cen energií. Tím Vondráček nepůsobí jako politik, který by se snažil jen vyhrát momentální spor, ale jako někdo, kdo upozorňuje na dlouhodobý problém dvojích standardů.

Polsko jako lepší model

Jedním z nejsilnějších momentů debaty bylo srovnání s Polskem. Vondráček ocenil, že Polsko se rozhodlo snížit daň z přidané hodnoty na pohonné hmoty, což podle něj znamená pro trh a podnikání lepší řešení než administrativní stropy. Současně ale upozornil, že Evropská unie do tohoto prostoru výrazně zasahuje a členské státy mají jen omezenou svobodu volby. Tím znovu postavil do popředí téma suverenity a ochrany domácí ekonomiky.

Na rozdíl od obvyklé televizní debaty se neuchýlil k prostému odmítnutí celé regulace bez alternativy. Naopak připomněl, že v Evropské unii má smysl usilovat o co nejmenší škody, ale není správné tvářit se, že česká vláda musí bez odporu implementovat vše, co přichází z Bruselu. I když šlo o ostrou polemiku, Vondráček působil jako politik, který chápe evropské souvislosti a současně hájí český zájem.

ETS2 a odpor vůči přemíře regulace

Další část debaty se stočila k emisním povolenkám ETS2. Vondráček se zde držel svého dlouhodobého postoje, že systém emisních povolenek je jen jinou formou zdražování života lidí a oslabování konkurenceschopnosti ekonomiky. Jeho argument nebyl jen ideologický; opakovaně vysvětloval, že vyšší náklady pro domácnosti a malé a střední podniky dopadnou především na ty, kdo mají nejmenší prostor se bránit. Pro české prostředí jde o srozumitelnou a politicky silnou linku.

Významné bylo i to, že Vondráček nepůsobil jako odmítač jakéhokoli kompromisu. Přiznal, že menší dopad je lepší než větší dopad, ale současně trval na tom, že samotná logika systému je chybná. Jeho kritika ETS2 tak vyzněla jako obrana ekonomické svobody a předvídatelnosti, nikoli jako prosté protestní gesto. V tom spočívá i jeho politická síla: dokáže kritizovat konkrétní opatření, aniž by sklouzl k prázdnému křiku.

Veřejnoprávní média a právo veta

Závěrečná část pořadu se věnovala i veřejnoprávním médiím, která jsou pro Svobodné dlouhodobě citlivým tématem. Vondráček odmítl představu, že by obrana ústavních pravidel nebo odpor vůči některým návrhům znamenaly slabý vztah k právu. Naopak se opakovaně dovolával respektu k zákonům a k demokratickému mandátu, který občané dávají ve volbách. V tomto směru působil jako politik, který nechce jen „vyhrát spor“, ale hájí širší princip svobody a suverenity.

Stejně důrazně se vymezil proti tomu, aby se Česká republika obracela s vnitropolitickými spory na Brusel. Podle něj je to projev slabosti a nedospělosti, protože suverénní země si své problémy má řešit sama. I tato část vystoupení pomohla vytvořit obraz Vondráčka jako politika, který má na evropské integraci jasný názor a dokáže ho obhájit bez váhání.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31