Konference EFDD o uprchlících

Konference EFDD o uprchlících

V pátek 13. listopadu proběhla v Praze další ze série mezinárodních konferencí pořádané frakcí Evropa svobody a přímé demokracie (EFDD v Evropském parlamentu) na téma migrace a uprchlická krize. Přednášeli: Petr Mach (EFDD), europoslanec a předseda Svobodných, autor knihy „Jak vystoupit z EU“; Jiří Weigl, ředitel Institutu V. Klause, ekonom, arabista a autor knihy „Bez iluzí o světě kolem nás“; Chandran Kukathas, vedoucí katedry politických teorií na London School of Economics a autor knihy „Liberální souostroví: teorie rozmanitosti a svobody“. Zastává liberální politiku otevřených hranic.

Jako první vystoupil Petr Mach

Stát přirovnal k právnické osobě a občany k akcionářům „svého druhu“. Mj. řekl: „Společenství vlastníků domu se také rozhodne zamykat hlavní vchod, když tam začnou chodit cizí vandalové a ničit zařízení domu. Vidím v tom určitou analogii – máme právo pustit kohokoliv do naší země, ale nemáme povinnost sem pustit úplně každého. A především očekávám od cizinců, že budou dodržovat naše zákony, a to jak ty psané, tak i ty nepsané."

Dále upozornil, že je velmi obohacující, když lidé navštěvují jiné země, ale je i přirozené, když chce někdo žít jinde. „I mnoho lidí přichází do cizích zemí za prací, a na tom vydělávají všechny strany.“

Zdůraznil, že bychom měli podpořit další spojence, především Izrael, a kritizoval, že chce EU „nálepkovat“ výrobky pocházející z židovských osad. „Pro mě jsou Izrael naši spojenci a považuji za velkou chybu, když se EU primárně staví na jednu stranu sporu, a to za Palestinu,“ prohlásil Mach.

Chandran Kukathas je zastáncem otevřené migrace

I když dle svých slov uznává české úsloví „Důvěřuj, ale prověřuj“. Podle něj dokáže být migrace i pozitivní – a jako živou příklad označil sám sebe, protože se narodil v Malajsii, vyrostl v Austrálii a dnes žije v Londýně.

Dále vyjádřil údiv nad výroky mnoha politiků, že „multikulturní projekt selhal“ a upozornil na to, že právě v Austrálii je „fungující multikulturní společnost.“

Jiří Weigl: „Multikulturalismus nefunguje“

Upozornil, že „kdybychom se sešli před rokem v pátek večer a teoretizovali o migraci, bylo by to velmi bizarní trávení volného času. Že je vás tu tolik, je jasné, že je to zásadní téma. Jeví se to jako největší hrozba, která se na evropský kontinent valí od II. světové války.“

Zmínil pak dva iracionální přístupy. Jednak, jak nám aktivisté říkají, že „je to otázka lásky k bližnímu a soucitu, solidarity, že je naší všelidskou povinností přijmout každého, kdo do Evropy zamíří. Takhle se ale politika nedělá a nikdy nedělala. Druhým iracionálním přístupem je pak islamofobie a boj proti islámu. Islám existuje 14 století, má 2,5 miliardy vyznavačů. Nechme je, ať si vyznávají víru u sebe doma, ale u nás ať dodržují naše tradice. To je ale problém hlavně náš!“ zdůraznil J. Weigl.

Současná krize je podle něj jiný fenomén než běžná migrace, která je přirozeným jevem a vždy existovala: „Masová migrace má zcela odlišnou povahu a neplatí pro něj přístupy, které uplatňujeme vůči běžně migrujícím jedincům.“ Varoval, že pokud jsou na cestě miliony lidí, celé národy, tak už nejde o jednotlivé příběhy trpících a prchajících před válkou, a hrozí, že tato masa zcela změní současnou podobu toho, jak se v Evropě žije dnes.

„Evropa se k té vlně snaží přistupovat z pohledu azylové politiky. My ale nejsme schopni poskytnout útočiště celým národům v tísni. Příčina leží v Evropě, v evropské politice a strukturách, v evropském sociálním státě, který funguje jako magnet. Tento ostrý střet jde napříč Evropou, ale překresluje tradiční pravolevé rozdělení, na jaké jsme zvyklí,“ řekl dále J. Weigl.

„Multikulturalismus nefunguje. Mohou vedle sebe žít různé etnické a náboženské skupiny, pokud počty nepřekročí kritickou hranici. Příklady emigrací do USA i po Evropě nejsou vhodné příklady. Dříve či později ta sněhová koule musí být zastavena, jinak Evropu zničí,“ zakončil svůj proslov dr. Weigl.

Do diskuse se přihlásil mj. prezident Liberlandu Vít Jedlička

Přednášejícím položil otázku, co si myslí o imigrační politice Liberlandu, která spočívá v tom, brát jen někoho. „Proč vlastně na tohle státy v Evropě rezignovaly? Také si myslíte, že je to diskriminace?“ zeptal se Jedlička hlavních hostů konference.

Jiří Weigl mu nejprve odpověděl nadsázkou: „Udělali jste chybu – když kolem vás chodí zástupy imigrantů. Kdybyste všem dali občanství, měli byste víc občanů než Chorvatsko, a nikdo by si na vás netroufl.“ Následně dodal „Nechal bych lidi svobodně vyjadřovat svoje preference, neodsuzuji vás.“

Petr Mach souhlasil s J. Weiglem a dodal: „Dejte občanství tomu, kdo si přinese zbraň a bude ochotný Liberland hájit. Jste v unikátní situaci, kdy si vlastně sami budujete národ.“

Následně znovu upozornil na svůj už dříve několikrát vyřčený názor, že inspiraci vidí v Austrálii, která zřídí tábor pro uprchlíky jinde než v samotné Austrálii, a především nikomu nenabízí občanství: „Tím eliminuje, že by někdo cestoval do Austrálie za sociálními dávkami. Kdyby německo po domluvě s Tureckem zřídilo takový tábor v Turecku, nebude docházet k utonutím apod.. V tom vidím obrovskou inspiraci pro Evropu.“

Foto: Pavla Králová a Kateřina Kašparová

 


Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31