Karel Zvára: Ministr zemědělství volá po zdražení mléka

Karel Zvára: Ministr zemědělství volá po zdražení mléka

Ministr Jurečka vyzval eurokomisaře Hogana, aby intenzivněji řešil současnou složitou situaci na trhu s mlékem. Asi je na tom trhu problém, snad obchodní bariéry, příliš přísné podmínky likvidující zemědělce nebo něco podobného. Hned mne napadlo, že pan ministr chce, aby mléko mohlo být levnější, dobře dostupné a zdravotně nezávadné. Co víc by mohl ministr zemědělství chtít? A tak jsem četl dál.

Dostal jsem se až k jeho přímé řeči: „Vyzýváme Evropskou komisi, aby přijala opatření, jako je použití zvýšených intervenčních cen v Evropské unii, se zvláštním důrazem na členské státy, kde jsou ceny surového mléka pod průměrem EU. Žádáme také zavedení dočasné mimořádné podpory pro producenty kravského mléka za účelem kompenzace poklesu příjmů“.  Co tedy pan ministr chce? Chce státní zásah, který by zvýšil tržní cenu mléka. Intervenční nákupy fungují tak, že stát (a v tomto případě nejspíš agentury v různých zemích EU) použije peníze daňových poplatníků k nakupování mléka (v tomto případě) za vyšší než tržní cenu. Vytvoří tak umělou poptávku, která zvedne cenu. V důsledku de facto "doplatí" výrobcům k tržní ceně státní dotaci. Přerozdělí tak peníze od jedněch k jiným-privilegovaným.

Roli "záchranné sítě" (jak o ní píše SZIF u popisu intervenčních nákupů obilovin) umí zajistit trh sám. K tomu slouží termínované komoditní obchody. Farmář, který se bojí nízké ceny v prodejní sezóně, prostě svoji budoucí produkci (nebo její část) prodá ještě předtím, než ji bude schopen dodat. Tím si "pojistí" prodejní cenu.

Stoupá produkce, o něco méně stoupá spotřeba. Není se tedy co divit, že ceny klesají. Možná klesají také proto, že letos skončily tzv. "mléčné kvóty", tedy limity pro produkci mléka. Výrobci tak konečně mohou zvyšovat produkci a snažit se získat lepší tržní podíl. Soutěž pochopitelně vede ke snížení tržní ceny. Vlivů je však víc, dalším jsou odvetné sankce ze strany Ruska. Mléko a mléčné výrobky ztratily důležité odbytiště, odpadla tedy i část poptávky. Nejde však zdaleka o první "mléčnou krizi", ty jsou zde po dlouhá desetiletí.

Případnou cenovou intervenci však zaplatí daňoví poplatníci. Dá se namítnout: Proč by to teď stát neměl dělat, když to dělá dlouhodobě – a nejen Česká republika, ale i okolní země? Vždyť kdyby to tentokrát neudělal, nechal by vlastně zemědělce na holičkách. To je sice pravda, nicméně pokračováním v takové činnosti je jen bude dál utvrzovat ve spoléhání na státní pomoc – intervenci či mimořádné dotace. Bude za peníze daňových poplatníků a spotřebitelů (zvýšení ceny) udržovat produkci na nepřirozené úrovni. Ve skutečnosti jen nasměruj tyto prostředky ke kapitánům příslušného odvětví. Přitom je vidět, že něco dlouhodobého nemusí trvat věčně. Mléčné kvóty platily od roku 1984 – tedy v EHS, ES, nyní EU. Nyní již nejsou a pan ministr vlastně volá po jejich nahrazení jiným státním instrumentem.

Nenechme se zmást. Podnikatelé v zemědělství jsou chytří lidé. Stačí avizovat, že státní intervence budou během několika let ukončeny, stanovit jasný harmonogram (třeba formou zmenšování objemu prostředků pro intervence) a zemědělci se zajistí sami jinak. Prodejní cenu jim pojistí ti, kteří sice sami v kombajnu po poli nejezdí, ale kteří své prostředky "sázejí" na svoji předpověď budoucí ceny. Spekulanti na komoditních trzích. Ti spekulanti, bez kterých by na trzích nemohla být relativní stabilita, jakou dnes známe. Spekulanti mohou nejen vydělat (pokud se oproti ostatním účastníkům trhu ve svých odhadech trefí lépe), ale také prodělat.

Ministr zemědělství tedy chce, abychom za mléko platili více než nyní – ať už přímo nebo prostřednictvím státu. Tato snaha míří zpět ke plánovanému národnímu hospodářství. Pan ministr se snaží zrušené mléčné kvóty nahradit jinou regulací. A zaplatí to každý z nás.  V průměru totiž každý z nás spotřebuje cca 19 litrů mléka měsíčně.

Vím, že zemědělství je specifický obor, který vyžaduje víceletou kontinuitu. Proč ale místní zemědělci potřebují vyšší cenu mléka, než kolik je ta tržní? Nadbytek předpisů i vyšší cena pracovní síly, včetně jejího zdanění – to jsou důvody, proč jsou naši producenti dražší. Druhá věc je, že svět je mlékem zahlcen. Mléko navíc soutěží s vodou coby substitutem.

I produkce mléka, jako každý obor, se musí vyrovnat se skutečností. Jistě je možné dotovat cenu mléka, udržet tak na současné úrovni její produkci a potajmu mléko nejen sušit, ale také vylévat do kanálu. A ještě za to platit.

Ještě, že pan ministr není vystudovaným ekonomem (podle údajů z Wikipedie je vystudovaným rostlinolékařem). Ovšem studijních materiálů od českých vysokých škol na internetu dost. Doporučuji mu je alespoň k přehlédnutí.

Karel Zvára
místopředseda Svobodných

 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31