Ministr Jurečka vyzval eurokomisaře Hogana, aby intenzivněji řešil současnou složitou situaci na trhu s mlékem. Asi je na tom trhu problém, snad obchodní bariéry, příliš přísné podmínky likvidující zemědělce nebo něco podobného. Hned mne napadlo, že pan ministr chce, aby mléko mohlo být levnější, dobře dostupné a zdravotně nezávadné. Co víc by mohl ministr zemědělství chtít? A tak jsem četl dál.
Dostal jsem se až k jeho přímé řeči: „Vyzýváme Evropskou komisi, aby přijala opatření, jako je použití zvýšených intervenčních cen v Evropské unii, se zvláštním důrazem na členské státy, kde jsou ceny surového mléka pod průměrem EU. Žádáme také zavedení dočasné mimořádné podpory pro producenty kravského mléka za účelem kompenzace poklesu příjmů“. Co tedy pan ministr chce? Chce státní zásah, který by zvýšil tržní cenu mléka. Intervenční nákupy fungují tak, že stát (a v tomto případě nejspíš agentury v různých zemích EU) použije peníze daňových poplatníků k nakupování mléka (v tomto případě) za vyšší než tržní cenu. Vytvoří tak umělou poptávku, která zvedne cenu. V důsledku de facto "doplatí" výrobcům k tržní ceně státní dotaci. Přerozdělí tak peníze od jedněch k jiným-privilegovaným.
Roli "záchranné sítě" (jak o ní píše SZIF u popisu intervenčních nákupů obilovin) umí zajistit trh sám. K tomu slouží termínované komoditní obchody. Farmář, který se bojí nízké ceny v prodejní sezóně, prostě svoji budoucí produkci (nebo její část) prodá ještě předtím, než ji bude schopen dodat. Tím si "pojistí" prodejní cenu.
Stoupá produkce, o něco méně stoupá spotřeba. Není se tedy co divit, že ceny klesají. Možná klesají také proto, že letos skončily tzv. "mléčné kvóty", tedy limity pro produkci mléka. Výrobci tak konečně mohou zvyšovat produkci a snažit se získat lepší tržní podíl. Soutěž pochopitelně vede ke snížení tržní ceny. Vlivů je však víc, dalším jsou odvetné sankce ze strany Ruska. Mléko a mléčné výrobky ztratily důležité odbytiště, odpadla tedy i část poptávky. Nejde však zdaleka o první "mléčnou krizi", ty jsou zde po dlouhá desetiletí.
Případnou cenovou intervenci však zaplatí daňoví poplatníci. Dá se namítnout: Proč by to teď stát neměl dělat, když to dělá dlouhodobě – a nejen Česká republika, ale i okolní země? Vždyť kdyby to tentokrát neudělal, nechal by vlastně zemědělce na holičkách. To je sice pravda, nicméně pokračováním v takové činnosti je jen bude dál utvrzovat ve spoléhání na státní pomoc – intervenci či mimořádné dotace. Bude za peníze daňových poplatníků a spotřebitelů (zvýšení ceny) udržovat produkci na nepřirozené úrovni. Ve skutečnosti jen nasměruj tyto prostředky ke kapitánům příslušného odvětví. Přitom je vidět, že něco dlouhodobého nemusí trvat věčně. Mléčné kvóty platily od roku 1984 – tedy v EHS, ES, nyní EU. Nyní již nejsou a pan ministr vlastně volá po jejich nahrazení jiným státním instrumentem.
Nenechme se zmást. Podnikatelé v zemědělství jsou chytří lidé. Stačí avizovat, že státní intervence budou během několika let ukončeny, stanovit jasný harmonogram (třeba formou zmenšování objemu prostředků pro intervence) a zemědělci se zajistí sami jinak. Prodejní cenu jim pojistí ti, kteří sice sami v kombajnu po poli nejezdí, ale kteří své prostředky "sázejí" na svoji předpověď budoucí ceny. Spekulanti na komoditních trzích. Ti spekulanti, bez kterých by na trzích nemohla být relativní stabilita, jakou dnes známe. Spekulanti mohou nejen vydělat (pokud se oproti ostatním účastníkům trhu ve svých odhadech trefí lépe), ale také prodělat.
Ministr zemědělství tedy chce, abychom za mléko platili více než nyní – ať už přímo nebo prostřednictvím státu. Tato snaha míří zpět ke plánovanému národnímu hospodářství. Pan ministr se snaží zrušené mléčné kvóty nahradit jinou regulací. A zaplatí to každý z nás. V průměru totiž každý z nás spotřebuje cca 19 litrů mléka měsíčně.
Vím, že zemědělství je specifický obor, který vyžaduje víceletou kontinuitu. Proč ale místní zemědělci potřebují vyšší cenu mléka, než kolik je ta tržní? Nadbytek předpisů i vyšší cena pracovní síly, včetně jejího zdanění – to jsou důvody, proč jsou naši producenti dražší. Druhá věc je, že svět je mlékem zahlcen. Mléko navíc soutěží s vodou coby substitutem.
I produkce mléka, jako každý obor, se musí vyrovnat se skutečností. Jistě je možné dotovat cenu mléka, udržet tak na současné úrovni její produkci a potajmu mléko nejen sušit, ale také vylévat do kanálu. A ještě za to platit.
Ještě, že pan ministr není vystudovaným ekonomem (podle údajů z Wikipedie je vystudovaným rostlinolékařem). Ovšem studijních materiálů od českých vysokých škol na internetu dost. Doporučuji mu je alespoň k přehlédnutí.
Karel Zvára
místopředseda Svobodných
