Dnes v práci, během přestávky na kávu, projíždím zprávy na idnesu. Co to na mě nevykoukne? "Stát zvažuje regulaci vlaků z Prahy do Ostravy. Trať je přeplněná" Normálně jsem málem vychrstl kávu na monitor! Takhle se řeší problém?
Ministerstvo dopravy prý zvažuje koncesní model. A to jako ve Velké Británii, že se o trať soutěží a pak máte exkluzivitu. A jeje! Vlaky ve Velké Británii byly zprivatizovány, aniž by byla zajištěna pořádná konkurence a úroveň služeb je stále stejně stejná (nic moc) a ceny jízdného také nic moc. Jel jsem trať směrem na Portsmouth a také jsem jel příměstským do Londýna. Názor můj, jako cestujícího: úroveň jako v Irsku, drahé, nula služeb, alespoň to jelo na čas.
My v ČR máme unikát v Evropě. Díky konkurenci se podařilo dotlačit státní moloch k optimalizaci, ke zkvalitnění služeb, ke snížení ceny jízdného. Jízdenka do Ostravy je za hubičku, máme to pěkně rychle. To je hlavní benefit, který my máme jako cestující.
1) Jsem cestující a zajímají mě:
- cena jízdného
- úroveň služeb
- sekundárně možná ještě, jestli to nedotoji přehnaně z mých daní, které mají jít na důchodce
2) Vůbec mě jako cestujícího nezajímá:
- kolik paštik musí Novotný prodat, aby mohl hradit ztrátu ze svého Expresu,
- kolik jazykových kurzů v zahraničí musí Jančura prodat, aby hradil ztrátu ze svého RegioJetu,
- kolik manažerů ČD příjde o své odměny, protože se jim nedaří plnit tabulky.
Jsem cestujícím, jsem jejich pánem. Kolegyně z práce má ráda Pendolino (v překladu kyvadélko), protože se to hezky naklání, já mám zase rád ty fešné stevardky, co mi dají kávu a noviny zdarma.
Někdo vytýká Svobodným, že jejich mantrou je TRH! Ne, ne. Mantrou je zdravé konkurenční prostředí, ze kterého benefitují všichni. Systém, ve kterém platí VÝHRA = VÝHRA.
Pokud jste četli Atlas Shrugged od Ayn Rand, tak současná situace na české železnici silně připomíná úvod tohoto epického románu.
Ministerstvo se vymlouvá, že trať je ve svém limitu. Do grafikonu se to vejde, tak co má MD za problém? Jo, aha, asi nějaké odbory možná mají problémy, já nevím. Ono by to bylo pro některé perfektní situace, jeden dopravce, jeden správce a majitel trati, jeden drážní úřad, jedna drážní inspekce, vše hezky pod jednou střechou. Konkurence je obtížný hmyz. Cestující nemá na vybranou. Taková situace je na trati Praha – Ústí nad Labem. Drahá jízdenka, nula služeb, nula komfortu, nulový výběr mezi dopravci. V parnu rozpálená východoněmecká koženka v rychlíku mě pronásleduje dodnes.
Kdyby byl ministrem dopravy Josef Novotný, tak jak by to řešil?
Normálně by ve všech 4 koridorech, co ČR má, postavil souběžné moderní tratě navíc, stačily by dvě u každého současného koridoru tratí. Na řadě míst to není utopie. Tam, kde to není možné, tak lze postavit o kus dále. Postavilo by se to za konstrukčních podmínek, které by umožňovaly jízdu nad 200 km/h (a tudíž by podle zákona splnily podmínku pro vysokorychlostní trať).
Postavil by to za transparentního prostředí, kvalitně, rychle, ekonomicky. Než strkat dotace do neziskovek, do nějakých pseudopodnikatelů nebo do černých děr projektů typu rozhledny v nížině, tak to radši dát ty peníze do modernizace a rozšíření tratí.
Kvůli kapacitě by nikdy neupozadil zdravé konkurenční prostředí.
Josef Novotný,
člen Svobodných
