17. září byl poslední den dlouho očekávaného jednání komise o dalším osudu Evy Michalákové a jejích dvou synů – komise je v Norsku něco jako předstupeň soudu první instance.

Eva Michaláková už se soudí o své děti již 4 roky, přičemž v řízení se nezkoumá to, že děti odebrali z rodiny neoprávněně, ale pouze se posuzuje, jestli je dobré děti vrátit, navíc po tak dlouhé době, kdy už si dle norského mínění u pěstounů zvykly. Výsledek se dozvíme do 30ti dnů.

Krom delegáta České republiky, se řízení nesměla účastnit žádná další cizí osoba, s odkazem, že jednání jsou uzavřená.

Barnevernet si dělá doslova, co chce

Staršího Denise už biologická rodina neviděla déle než rok, přestože z posledního soudního stání je určeno, že setkání s dětmi mají proběhnout dvakrát ročně dvě hodiny. Při schůzkách na Barnevernu Eva dostává jakési informace o současném životě dětí, kterým nezbývá než věřit. Ověřit si je ale objektivně nelze. Eva Michaláková dětem také posílá dárky, ale některé se vracejí, nedoručeny. Nabízí se otázka, jak v této chvíli může být pohled dětí na matku nezkreslený, když jiný kontakt na děti než přes sociální službu není a ten, který je soudem určený, se neuskutečňuje na základě rozhodnutí  – Barnevernu. Je Denis manipulován, aby se kontaktu s matkou bránil, protože už je mu deset let, jistě má vlastní rozum a mohl by se vyjádřit, že má matku stále rád?

Česká vláda ustavičně odmítá aktivně do případu zasáhnout

Ministryně Marksová-Tominová si buď není schopná za celou dobu své funkce obstarat veškeré informace, nebo záměrně lže a vlekoucí se případ ještě více komplikuje.

Na čtvrtečním jednání v Poslanecké sněmovně na interpelaci Jitky Chalánkové, která se dlouhodobě o případ odebraných bratrů zabývá, odpověděla hned několika nesmysly:

1. Lež:  „Aktivity českého státu jsou nadstandardní.“

Pravda: Česko se případu začalo věnovat až po třech letech od odebrání chlapců. Přestože rodina Evy Michalákové se na české orgány obrátila okamžitě. Kompetentní ministři si nejsou schopni obstarat ani snadno dostupné informace, které jsou o případu k dispozici a své úsilí zatím vynakládají pouze na výmluvy.

2. Lež: „Příbuzní Evy Michalákové dosud nepodali v Norsku žádost o svěření Denise a Davida do své péče, čímž komplikují úsilí naší diplomacie.“

Pravda:  Již letos v březnu vysvětlilo norské ministerstvo pro rodinu (BufDir) podřízenému ministryně Marksové  řediteli  Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí v Brně Zdeňku Kapitánovi, že takovou žádost mohou podle norského zákona podat pouze lidé s trvalým pobytem v Norsku, čili nikoliv dědeček dětí pan Jiří Pavelka nebo manželé Sovkovi, kteří mají trvalé bydliště v České republice. 

Právník Evy Michalákové Pavel Hasenkopf navíc tvrdí, že Zdeněk Kapitán dostal tuto informaci už v únoru letošního roku. Informace je navíc obsažena i ve zprávě z jednání ředitele  ÚMPODu v Norsku, které proběhlo v březnu a už tehdy ho dostala na stůl i ministryně Marksová.

Ministr Zaorálek se nepravdivě vyjádřil na zasedání sněmovny, které se konalo letos v dubnu

Prohlásil tehdy, že doposud neměl možnost do soudních spisů nahlédnout. Což podle Evy Michalákové ale není pravdou, již měsíc před jednáním sněmovny jim náhled povolila a neměla s tím problém ani kdykoliv předtím, ale po celé čtyři roky náhled do spisu nikdo nepožadoval.

Mimo jiné se tehdy ministr Zaorálek zmínil, že někdy v dubnu přišel dopis z Norska o tom, že norský sociální úřad podnikl kroky k předání k adopci mladšího Davida. O tomto faktu se nikdo neobtěžoval informovat jak samotnou matku dětí, tak ani její právní zástupce.

A na závěr Sobotkův alibistický dopis

Zástupci Evy Michalákové  se v srpnu prostřednictvím dopisu dožadovali od premiéra informací či kontaktu se starším Denisem a zároveň také upřesnění několika faktů s ohledem na skutečnost, že chlapci jsou stále občany České republiky a jejich matka nemá trvalý pobyt v Norsku, ale v Hodoníně. Tím hlavním byl ale dotaz na další strategii a postupy vlády.

Na dopis petičního výboru z  11.srpna 2015, premiér Sobotka odpověděl, že v případě neúspěchu řízení před Krajskou komisí se Česká republika připojí k případné další stížnosti paní Michalákové ke štrasburskému soudu. Což v praxi znamená, Eva Michaláková bude muset nejdříve opět vyčerpat všechny norské opravné prostředky, tj. sama stížnost do Štrasburku bude aktuální nejdříve za rok, spíše za dva a výsledkem řízení ve Štrasburku bude maximálně odsouzení Norska k náhradě škody.

"Paní  Michaláková však nechce z této kauzy vytřískat peníze, chce zpět své děti." dodal Pavel Hasenkopf, člen petičního výboru.

Zároveň také Pavel Hasenkopf na svém facebookovém profilu uveřejnil další, pravděpodobně nevyhnutelný postup:

„1) V případě, že Krajská komise nevrátí Denise a Davida matce a přitom neposkytne přesvědčivé a akceptovatelné vysvětlení, proč byly děti ve skutečnosti odebrány a rozděleny a proč to tak má zůstat, oficiálně jako právní zástupce Evy Michalákové požádám vládu České republiky o okamžité převzetí diplomatické ochrany.

2) Současně vládu vyzveme k podání mezistátní stížnosti České republiky na Norsko ke štrasburskému soudu, a to pro prokazatelné systémové vady norského systému ochrany dětí, které v praxi opakovaně vedou k flagrantnímu porušování práva na rodinný život, a to jak dětí, tak jejich rodičů.“

Jordanka Jirásková,
krajská místopředsedkyně Svobodných ve Středočeském kraji