Jiří Payne: V redakci Mladé fronty jsou bývalí komunisté!

Jiří Payne: V redakci Mladé fronty jsou bývalí komunisté!

Strana svobodných občanů zveřejnila svůj program a politické směřování, přihlásila se k politickým tradicím, které za jeden z prioritních cílů považují ochranu svobodného prostoru pro každého. Hlásíme se k odpovědnosti i za ty, kterým je stejná svoboda upírána pro jejich náboženské přesvědčení, pro jejich etnický původ nebo pro barvu pleti.

Svobodní se distancují od extrémistických a rasistických politických směrů. Nemůžeme vycházet z představy, že každý, kdo se ke Svobodným hlásí, kdo podepisuje, že souhlasí s politickým programem a že se bude těmito myšlenkami řídit, svůj souhlas od počátku nemyslí vážně.

Pokud by měla platit taková zásada, že nelze změnit politický názor a členství či spolupráce s nějakou extremistickou skupinou znamená diskriminaci na věčné časy, pak by byla neomluvitelná tolerance k bývalým členům KSČ. Pak by to totiž znamenalo, že máme extremisty v Parlamentu a ve státní správě, že extremisté učí na vysokých školách, že působí v kultuře, v diplomacii a v médiích. Naopak známe mnoho příkladů občanů, kteří nikdy minulosti nebyli v komunistické straně, ale v etablovaných politických stranách šíří marxistické myšlenky více, než bývalí komunisté.

Svobodní pozorně sledují činnost svých členů od vstupu do strany a v případě jejich aktivit odporujících programu strany nebo v případě porušení férového jednání, se s nimi musí nekompromisně rozejít.

Uvědomujeme si, že dopad hospodářské situace může vzbuzovat u mnoha lidí strach a emoce podporující extremistické politické směry. Tyto emoce umocňují nešetrné kroky Evropské unie, neúcta k tradičním hodnotám evropských demokracií. V této době budou všechny politické strany vystaveny pokusům o radikalizaci, u nově vznikající strany je proto na místě mnohem větší opatrnost.

To, že považujeme suverenitu a státnost za významné hodnoty a že shodou okolností podobné hodnoty respektují také jiné politické směry, činí nebezpečí v tomto období ještě významnějším, ale na druhé straně z náhodné shody nic nevyplývá.

To, že jsme si do svého programu dali svobodu, odpovědnost a spravedlnost však znamená, že budeme stejně usilovně bojovat proti každému projevu diskriminace a rasismu. Předsudky vůči Romům, Ukrajincům a Vietnamcům jsou stejně nemravné jako předsudky vůči Pražákům, katolíkům, židům, muslimům či euroskeptikům. Proti všem apriorním předsudkům budeme bojovat. Pokud s tím někdo nesouhlasí, patrně si spletl politickou stranu.  

Před lety jsem přeformuloval v trestním zákoně ‚zákaz propagace fašismu‘ na mnohem obecnější ‚zákaz propagace hnutí potlačujících lidská práva‘. Nový trestní zákon sice zákaz formuluje nově, ale převzal základní myšlenku, že má být stíhán každý, kdo druhým upírá jejich práva a svobodu. Ten, kdo z nějakých antisemitských důvodů hanobí hroby na židovském hřbitově, patří do stejné odsouzeníhodné kategorie, jako ti, kdo porušují práva druhých třebas jako šiřitelé marxistického dělení společnosti na třídy a třídního boje mezi nimi.

A předsudky kvůli náboženskému přesvědčení či etnickému původu rovněž patří do stejné kategorie, jako předsudky vůči tomu, kdo v minulosti kandidoval za nějaký politický směr (ač dokonce ani nebyl členem), ale pak se rozhodl změnit názor.

Vezměme, prosím, v úvahu, že i v redakci Mladé fronty, která kontinuálně navazuje na komunistické noviny, působí bývalí komunisté. Zatím z toho nevyvozujeme předsudek, že celé tyto noviny jsou extremistickým tiskem. 

Jiří Payne
19. února 2009
 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31