Jiří Payne: V redakci Mladé fronty jsou bývalí komunisté!

Jiří Payne: V redakci Mladé fronty jsou bývalí komunisté!

Strana svobodných občanů zveřejnila svůj program a politické směřování, přihlásila se k politickým tradicím, které za jeden z prioritních cílů považují ochranu svobodného prostoru pro každého. Hlásíme se k odpovědnosti i za ty, kterým je stejná svoboda upírána pro jejich náboženské přesvědčení, pro jejich etnický původ nebo pro barvu pleti.

Svobodní se distancují od extrémistických a rasistických politických směrů. Nemůžeme vycházet z představy, že každý, kdo se ke Svobodným hlásí, kdo podepisuje, že souhlasí s politickým programem a že se bude těmito myšlenkami řídit, svůj souhlas od počátku nemyslí vážně.

Pokud by měla platit taková zásada, že nelze změnit politický názor a členství či spolupráce s nějakou extremistickou skupinou znamená diskriminaci na věčné časy, pak by byla neomluvitelná tolerance k bývalým členům KSČ. Pak by to totiž znamenalo, že máme extremisty v Parlamentu a ve státní správě, že extremisté učí na vysokých školách, že působí v kultuře, v diplomacii a v médiích. Naopak známe mnoho příkladů občanů, kteří nikdy minulosti nebyli v komunistické straně, ale v etablovaných politických stranách šíří marxistické myšlenky více, než bývalí komunisté.

Svobodní pozorně sledují činnost svých členů od vstupu do strany a v případě jejich aktivit odporujících programu strany nebo v případě porušení férového jednání, se s nimi musí nekompromisně rozejít.

Uvědomujeme si, že dopad hospodářské situace může vzbuzovat u mnoha lidí strach a emoce podporující extremistické politické směry. Tyto emoce umocňují nešetrné kroky Evropské unie, neúcta k tradičním hodnotám evropských demokracií. V této době budou všechny politické strany vystaveny pokusům o radikalizaci, u nově vznikající strany je proto na místě mnohem větší opatrnost.

To, že považujeme suverenitu a státnost za významné hodnoty a že shodou okolností podobné hodnoty respektují také jiné politické směry, činí nebezpečí v tomto období ještě významnějším, ale na druhé straně z náhodné shody nic nevyplývá.

To, že jsme si do svého programu dali svobodu, odpovědnost a spravedlnost však znamená, že budeme stejně usilovně bojovat proti každému projevu diskriminace a rasismu. Předsudky vůči Romům, Ukrajincům a Vietnamcům jsou stejně nemravné jako předsudky vůči Pražákům, katolíkům, židům, muslimům či euroskeptikům. Proti všem apriorním předsudkům budeme bojovat. Pokud s tím někdo nesouhlasí, patrně si spletl politickou stranu.  

Před lety jsem přeformuloval v trestním zákoně ‚zákaz propagace fašismu‘ na mnohem obecnější ‚zákaz propagace hnutí potlačujících lidská práva‘. Nový trestní zákon sice zákaz formuluje nově, ale převzal základní myšlenku, že má být stíhán každý, kdo druhým upírá jejich práva a svobodu. Ten, kdo z nějakých antisemitských důvodů hanobí hroby na židovském hřbitově, patří do stejné odsouzeníhodné kategorie, jako ti, kdo porušují práva druhých třebas jako šiřitelé marxistického dělení společnosti na třídy a třídního boje mezi nimi.

A předsudky kvůli náboženskému přesvědčení či etnickému původu rovněž patří do stejné kategorie, jako předsudky vůči tomu, kdo v minulosti kandidoval za nějaký politický směr (ač dokonce ani nebyl členem), ale pak se rozhodl změnit názor.

Vezměme, prosím, v úvahu, že i v redakci Mladé fronty, která kontinuálně navazuje na komunistické noviny, působí bývalí komunisté. Zatím z toho nevyvozujeme předsudek, že celé tyto noviny jsou extremistickým tiskem. 

Jiří Payne
19. února 2009
 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31