Volbami končí etapa zakládání strany. Věděli jsme a víme, že forma hnutí v delší perspektivě nemůže mít v politice výsledky. Stejně jako v dobách Občanského fóra, ani dnes nemůže zaručit demokratické rozhodování. Proto jsme vědomě od počátku dali přednost budování politické strany.  Strana Svobodných má dnes fungující základní územní strukturu po celé republice.

Svobodní si uvědomují, že pozvolný růst znamená daleko lepší základ do budoucnosti, než překotně vytvořené hnutí, které stejně překotně svou podporu ztrácí. Uplynulých pět let bylo nezbytným předpokladem pro vybudování základů strany. I zde platí zákon zachování obtížnosti: složitý úkol jako je založení strany není možné obejít nějakým jednoduchým a rychlým trikem.

Dost přesně jsme si vykolíkovali politický prostor a máme velmi uvědomělé voličské jádro, které se s hrdostí hlásí k myšlenkám Svobodných. Dokázali jsme získat mladé lidi, poněkud selháváme u jiných generací. Jsme sami překvapeni, že máme až neuvěřitelně rovnoměrně rozloženou podporu po celém území i ve vesnicích, kde jsme prokazatelně nikdy žádnou volební kampaň nevedli. To je komparativní výhoda proti stranám, které mají svou podporu soustředěnou jen ve městech. Povedeme-li dál správně své působení, měli bychom se opřít o tyto podporovatele, kteří nás sledují na internetu, a pokusit se tuto podporu rozšířit v malých obcích. Je mnohem snadnější rozšiřovat stávající podporu, než pronikat do míst, kde žádnou podporu nemáme. Protože jsme s našimi voliči prostřednictvím internetu v silnějším kontaktu, než ostatní strany, jde o dosažitelný cíl.

Jako první jsme vyzkoušeli elektronické hlasování a můžeme konstatovat, že spolehlivě funguje. Prakticky to znamená, že efektivita a demokratičnost rozhodování je řádově vyšší, než v ostatních stranách. Zatímco pro větší stranu rozhodnutí na celostátní úrovni (sjezd, kongres) vyžaduje půlroční přípravu a stojí řádově miliony korun, jsme schopni s nulovými náklady rozhodnout na celostátní úrovni zhruba do týdne, v naléhavé situaci i během tří dnů. Navíc možnost účasti všech členů na takovém rozhodnutí výražně snižuje riziko kmotrovských praktik.

Myšlenka vytvořit demokratické struktury pro členy a zapojit příznivce do otevřených primárek se ukázala jako správná. Obojí, otevřené primárky i statut příznivců, už nacházejí epigony. Dnes již můžeme s jistotou konstatovat, že otevřené primárky se osvědčily a považujeme je za hlavní opatření proti kmotrům, kteří by chtěli nedemokraticky prosazovat své zájmy. Svobodní nevznikli na základě finančního sponzora, který by prostřednictvím strany prosazoval své zájmy, proto si mohli do svých stanov zabudovat ochranu proti nekontrolovanému vlivu sponzorů. Fakt, že máme ve srovnání s jinými stranami obrovský počet drobných sponzorů, je přirozeným důsledkem toho, že jsme zcela autonomní stranou.

Svobodní nejsou revoluční stranou. V polistopadovém politickém životě se překvapivě málo vnímá důraz na to, čemu se za první republiky říkalo politická taktika. Strany se liší nejenom svými myšlenkami, programem, ale i taktikou, jak své myšlenky prosazují. Vedle sebe běžně existují strany, které prosazují tytéž cíle, ale různými metodami. Revoluční strany počítají s tím, že k prosazení svých názorů použijí radikální metody, počítají s tím, že jakmile získají dostatečnou politickou podporu, budou prosazovat svůj program silou bez ohledu na názory voličů. V tomto smyslu se ukázaly jako revoluční všechny velké strany současného politického spektra, které se podílely na vládě. Svobodní jako jediní deklarují, že jsou evoluční stranou, která ze svého programu uskuteční pouze to, pro co získá předem podporu veřejnosti. Svobodní se vědomě rozhodli pro takzvanou konkordanční demokracii, která je typická pro Švýcarsko a Lichtenštejnsko a přáli by si, aby v tomto úsilí našli spojence.

Není náhodou, že právě v době přechodu od první etapy k druhé se rozvíjí Svobodná akademie jako instituce, která si klade za úkol po všech stránkách připravovat členy strany na politickou práci. Vzdělávání a politická příprava patří k základním tradičním úkolům politické strany. Doufám, že akademické zázemí strany rychle poroste a nabídne škálu vzdělávacích programů a knihovnu vzdělávacích dokumentů. Doufám, že se také stane platformou, na které budou externí odborníci se Svobodnými spolupracovat.

Za ústřední považujeme programový důraz svobodných na svobodu a odpovědnost doslova pro každého souseda. Vědomí, že každé rozšíření svobody musí být doprovázeno odpovídajícím zvýšením individuální odpovědnosti a naopak, že bez růstu individuální odpovědnosti nelze potřebnou svobodu rozšířit. To je vzkaz, kterým bychom rádi oslovili střední a starší generaci.

Svobodní si zvolili férovou soutěž za ústřední princip jak ve vnitrostranickém životě, ale i při formulování politiky. Svobodná konkurence je pro Svobodné také hlavním nástrojem v boji proti korupci a měli bychom v daleko větší míře tuto myšlenku v jednoduché podobě komunikovat.  Oproti všem poměrně neúspěšným bojovníkům proti korupci, kteří narážejí na to, že poctivost nelze uzákonit, jsme jediní, kdo přichází s pozitivní hodnotou, která by měla korupci vymýtit.

Svobodným bývá podsouváno, že jsou eurofobní. Není to pravda a kritikové nenašli žádný doklad pro své tvrzení. Od začátku stále opakujeme, že jsme pro evropskou spolupráci, ale založenou na jiných základech. Stávající unifikační model spolupráce považujeme za škodlivý jak z principiálních teoretických důvodů, tak také proto, že odporuje nejlepším evropským tradicím plurality, svobody a demokracie. Nesouhlas s unifikací není vzdorem ani projevem vlastenctví, ale je důsledkem našeho přesvědčení, že síla a hlavní přínos evropských dějin světovému společenství je právě v důrazu na svobodu. Faktický stav Unie, která vytvořila systém nesrovnatelně centralizovanější než je například Čína, má destruktivní vliv na celosvětovou stabilitu. Úcta k Evropě, která bývala inspirací a motorem světového dění, je nulová. Superstát založený na úmyslném trvalém demokratickém deficitu legitimizuje všechny autoritativní režimy na světě.

Podstatným argumentem pro změnu unifikované Evropy je fakt, že Lisabonská smlouva změnila hlasovací poměry i zastoupení v EP tak, že velké státy mohou uplatňovat svůj dominantní vliv vůči malým zemím. Je to popření myšlenky, že protiváhou velkých států se mají stát státy malé a střední, aby ty velké nemohly zneužívat svého vlivu a aby nezvznikalo napětí.

Kromě toho se ukazuje, že původní smysl unifikace nebyl a ani nemůže být naplněn. Schumanova deklarace z 9. 5. 1950 vyhlašuje za smysl evropské unifikace: „Sdružení evropských národů vyžaduje, aby se skoncovalo s letitým nepřátelstvím mezi Francií a Německem.“ Odklon Francouzů od bezvýhradné podpory unifikaci naznačuje, že nedemokratická centralizace naopak vytváří prostředí pro růst nacionalistických emocí. Podobný vývoj lze zaznamenat v mnoha členských státech. Pokus překonat nacionalismus unifikací považujeme za chybný a bude-li se v něm pokračovat, přinese to evropským národům další nesmírné utrpení.

Svobodní se od těchto nacionalizačních trendů distancovali a nehodlají je podporovat ani v budoucnosti. Za své poslání považují nalezení alternativy k unifikačnímu pojetí evropské spolupráce. Za základ uvažování o nové podobě spolupráce berou Svobodní princip dobrovolnosti. V dříve používané terminologii se tato spolupráce nazývala à la carte – každý stát si může svobodně zvolit z jídelního lístku, které oblasti spolupráce považuje za výhodné. Je to nejjednodušší a zároveň systémová a efektivní cesta, jak odstranit Euronesmysly.

Svobodní nyní vyrazí nejen do měst, ale i na vesnice, aby získali především voliče Agrofertu. Je zřejmé, že se majitel Agrofertu v důsledku svého vládního angažmá musí stavět kladně k myšlence přijetí Eura v České republice. Ministr financí, který by se postavil proti Euru, by musel počítat s exkomunikací z unifikované Evropy a asi i s exkomunikací z vlády. S jistotou můžeme předpokládat, že nejméně dvě třetiny voličů Agrofertu si nepřejí Euro. Většina z nich jsou bývalí voliči ODS, kteří hledají stranu, které by mohli věřit, že je nezklame. Právě ty máme v úmyslu nyní oslovit.

Svobodní se soustředí na domácí témata. Postupně budou předkládat podrobnější rozpracování programu pro zdravotnictví, školství, obranu, vědu a další oblasti. Protože Svobodní považují konkordanční pojetí demokracie za jedině správnou cestu a protože politický program Svobodných popisuje ucelené vlastní pojetí státu, je zřejmé, že nebude možné okamžitě prosadit vše. Proto bude nutné v jednotlivých oblastech vedle ideálního cíle předkládat také dílčí kroky, které umožní aplikovat politickou filosofii Svobodných způsobem tak, aby bylo možné v budoucnu za podpory veřejnosti pokračovat.

Překročení pětiprocentní hranice otevírá druhou etapu dějin Svobodných. Vydáváme se na cestu získání reálné podpory pro svobodný stát a pro vytvoření svobodné Evropy.

Jiří Payne,
místopředseda Svobodných