Už dva roky probíhá debata o tom, zda je přijatelné, aby ministr vedle své státní služby ještě podnikal ve velkém. Ministr, kterého se to týká, začal argumentovat tím, že přece voliči věděli, že podniká, když jej volili, takže se o žádný střet zájmů nejedná.
Sněmovna zabila návrh, aby podnikání ministrů zakázal zákon. Ale přece vůbec nejde o právní problém, ale o morální problém. Čestný člověk si sám uvědomuje, že nelze sloužit dvěma pánům. Čestný člověk musí sám uvážit, zda je ochoten kvůli službě veřejným věcem zcela opustit své podnikání. Nebude převádět podnikání na manželku, poctivý člověk nebude hrát falešně, ale zcela se podnikání vzdá. Politická činnost je vždycky oběť a služba. Pro srovnání, například ani soudci nesmějí podnikat! A ministři mohou? A média, která o sobě ráda tvrdí, že jsou hlídacím psem demokracie, mají neúprosně trvat na odvěkém politickém přikázání: Nebudeš sedět na dvou židlích!
Pokud voliči věděli, že lídr hnutí Babiš je podnikatelem, právem vycházeli při volbách z nedávného precedentu Víta Bárty, který sice asi nerad, ale jako ministr po krátké době své podnikání opustil. Tehdy média svou úlohu splnila.
Občané demokratického státu si zaslouží, aby ministerstvo financí vedl člověk, který nehoní dva zajíce zároveň, který jednoznačně věnuje veškerou svou energii veřejné službě a nebude při tom přemýšlet, zda se mu nějaké rozhodnutí vyplatí, či ne.
Pokud chtějí naše média nadále nést hrdý titul hlídacího psa, očekával bych, že každá zmínka o jmenovaném členu vlády bude uvedena tím, že je to „ten, co se nechce vzdát podnikání ve prospěch českých občanů“. Jde o naší demokracii, pokud nyní média selžou, vytvoří opačný příklad: kdokoli může jít do politiky, aby si tam přilepšil. A média pak už k tomu budou muset mlčet.
MUDr. Miroslav Havrda, místopředseda strany Svobodní, vystoupil 9. prosince 2025 v pořadu Host Mariána Barana na TV Česko s výrazně kritickým pohledem na současný stav české demokracie a politiky. V třicet dva minuty dlouhém rozhovoru s názvem „Máme opět zvonit klíčema?“ otevřeně vyjádřil své obavy o budoucnost České republiky a svobody jejích občanů.
Kritika ODS a změna politické orientace
Havrda během rozhovoru zmínil svou osobní politickou cestu, která začínala u ODA. „Já určitě patřím mezi ty, kdo ji kdysi volil. A potom na tvrdou musel jsem zkrátka přestat,“ vysvětlil své odklonění se od strany, kterou dnes označuje za „progresivní levicovou stranu, která lže a podvádí lidi“. Zvláště kritizoval Martina Dvořáka, bývalého spoluzakladatele ODA: „Já, když porovnám moje názory, které jsou stále stejné, a jeho názory, co on říká v televizi, že prostě chceme euro, prostě budeme konfederace EU… tak mě to šíleně mrzí“.
Koalice 108 hlasů a spolupráce s ANO
Havrda obhajoval spolupráci Svobodných se SPD, Trikolorou a ANO jako jediné možné řešení v současné politické situaci. „Tady prostě jiná možnost nebyla, než udělat tuhle 108. koalici,“ zdůraznil s tím, že koalici spojují klíčové body: odmítnutí zbavování se práva veta v Bruselu, zamítnutí nelegální migrace, zachování české koruny a odmítnutí Green Dealu. O hnutí ANO mluvil s respektem na místní úrovni: „Za to ANO, to je tam asi 5 starostů. Jsou to prostě velice slušní lidé, co na těch vesnicích vládnou 5, 6, 7, 8 let a kdyby ti lidé byly špatní, tak je je lidé nezvolí“.
Ostré výtky vůči prezidentu Petru Pavlovi
Jedním z nejtěžších útoků směřoval Havrda na prezidenta Petra Pavla. Kritizoval jej za podpis zákona o důchodech, kde „v zásadě okradli důchodce o peníze a pan prezident řekl, že sice je to špatně, ale že to podepíše“. Ještě ostřeji se vyjádřil ke korespondenční volbě: „Ta volba nebyla rovná, nebyla tajná… To odporuje ústavě České republiky“. Podle Havrdy se prezident chová „aktivisticky“ a ne podle ústavy, když odmítá jmenovat Babiše premiérem, což označil za „nezákonné protiústavní“ jednání.
Kritika českých médií a veřejnoprávních institucí
Havrda věnoval značnou část rozhovoru kritice České televize a Českého rozhlasu. „My jsme vždycky, když bylo potřeba, tak nás odsunula v rámci veřejnoprávních médií, mimo hlavní média, a když naše myšlenky ty lidé nemohli slyšet,“ stěžoval si na prostor Svobodných v médiích. Označil novináře České televize za „aktivistické“ a připomněl incident, kdy se redaktorka zeptala Tomia Okamury, „jestli je rasista“. Kritizoval také systém financování České televize, kde „firmy nad 10 zaměstnanců, nad myslím 15 zaměstnanců platí poplatky české televizi“, což označil za vynález „pravicového politika pana Baxy“ z ODS.
Migrace a bezpečnostní hrozby
Havrda sdílel svou nedávnou zkušenost z návštěvy německého města: „Já jsem teď přijel z Mnichova, kde jako tolik cizinců, co jsem viděl na ulici, tak to se fakt jako nevidí. Já jsem tam byl nakupovat Lidlu. Tam byl jeden Němec. Jinak tam nebyl žádný německý občan“. Upozornil na bezpečnostní opatření na vánočních trzích se zátarasy kvůli hrozbě terorismu. Zároveň zdůraznil, že Svobodní nejsou proti migraci jako takové: „Jestliže někdo přijde a bude tady chtít pracovat a slušně žít a dodržovat naše zákony, tak strana Svobodných a ani SPD, ani jiné strany, my proti tomu vůbec nic nemáme“.
Srovnání se socializmem a varování před totalitou
V emotivní části rozhovoru Havrda přirovnal současnou situaci k období socialismu. Vzpomínal na svou matku: „Moje maminka, ta pochází z rodiny soukromého zemědělce, v těch 50. letech, tak ta nemohla nastoupit ani na střední školu. Měla samý jedničky na základce. Tak prostě komunisty jí nedovolili, aby studovala střední školu“. S obavou dodal: „My se k tomu obloukem dostáváme znova. Je to šílené“. Varoval před tím, že „lidé se bojí něco říct nahlas, aby je nevyhodili z práce“.
Covid jako zlomový okamžik
Pandemie covidu představuje pro Havrdu klíčový moment, kdy se rozdělila společnost. „Tady nás rozdělil covid. Tady vlastně ta demagogie, která zaznívala, ta lež, která zaznívala od médií… od těch takzvaných odborníků, kteří nám říkali nesmysly, jakože kdo se nechá naočkovat, tak nemůže nikoho nakazit“. Připomněl segregaci a strach, který byl mezi lidmi vyvolán.
Národní zadání a budoucnost
V závěru rozhovoru Havrda naznačil novou iniciativu: „V lednu budeme spouštět aktivitu nazvanou Národní zadání, kde ve smyslu jde o to, že už politici si nebudou moci své volně dělat, co se jim zamane“. Svou motivaci k politickému angažmá vysvětlil především jako boj za svobodu svých dětí: „Já to dělám pro svoje děti. Já chci, aby moje děti žili opět tak, jako my po revolucí ve svobodné zemi. Mohli tady říkat názor… aby mohli normálně fungovat, normálně pracovat“.
Havrda tak ve svém vystoupení představil výrazně kritický pohled na současný politický vývoj České republiky, přičemž opakovaně vyjádřil obavy o stav demokracie a svobody v zemi, což symbolicky shrnul otázkou v názvu pořadu odkazující na Sametovou revoluci: „Máme opět zvonit klíčema?“
