V minulých dnech jsem v mediích zaregistroval iniciativu zpěváka Daniela Landy, která nese název Bojkot drahoty. Landa vyzvídá pouze čistě teoreticky, zda by se k němu připojilo milion lidí, kteří by s spolu s ním bojkotovali ceny komodit, tarifů, potravin, které v poslední době rostou. Landa to dává za vinu korporacím a jejich hladu.
Asi všechny náš štve, že ceny rostou mnohem rychleji než platy, ale řešení problému je nutno hledat jinde než ve zvolání DOST. První věc, na kterou bychom se měli podívat je, zda umíme tento rohlík, minutu volání, nebo barel ropy nakoupit, vyrobit a prodat levněji, než nepřátelská korporace. Pokud se tohoto úkolu zhostíme, a začneme si dělat průzkumy, tak zjistíme, že ono to s tím podnikáním v ČR a celé EU není tak úplně jednoduché. Pokud zjistíme, že onu službu opravdu dokážeme poskytnout levněji a tím si vytvořit určitou konkurenční výhodu, narazíme na směrnice, kvóty, nařízení, zákazy a standardy. A pokud se nám tohle podaří překonat, můžeme se považovat za velmi houževnaté lidi. A dopídíme-li se zisku tak jsme zároveň úspěšní. Bohužel v takovém případě, nás čekají daně z příjmu, sociální pojištění, zdravotní pojištění, DPH…, tyto výdaje nám zaručeně zpomalí naše snažení o levnější potraviny a služby. Nedej bože, kdybychom chtěli využívat zaměstnance, jelikož ti jsou obzvlášť drahý artikl. Když už bychom je chtěli, tak bychom jim museli vyplatit minimální mzdu i za předpokladu, že jsme v začátcích a množství práce, kterou potřebujeme odvést zdaleka neodpovídá plnému úvazku. Bohužel v ČR si s takovým člověkem nemůžeme uzavřít svobodnou pracovní smlouvu, kde si vymezíme své podmínky, které pro nás pro oba budou výhodné.
Je třeba si uvědomit, že na pomyslném bojišti nestojí spotřebitelé proti firmám a živnostníkům jak by se vládě velmi hodilo. Ale že zde stojí firmy, živnostníci, zaměstnanci a spotřebitelé v jedné osobě proti státu. Pokud máme proti něčemu bojovat, tak je potřeba určit nepřítele. Zde je evidentním škůdcem právě stát. Žádné prostředky na vládnutí stát nemá sám od sebe, vždy je musel někomu vzít a tím ho ochudit. Stát má svou nezastupitelnou funkci v otázkách bezpečnosti, práva a jeho vymahatelnosti. Výsledkem toho, že zasahuje do velkého množství dalších věcí je současný stav, ve kterém jsou lidé nespokojení.
Ale pokud se o sebe nebudeme chtít starat sami a budeme vyžadovat, aby nad námi stát držel ochrannou ruku, pak vězme, že se o sebe budeme muset postarat stejně sami a ještě za to zaplatíme. Ale co víc, stav věcí se nikdy nezmění. Pokud pošleme produkty své práce ve formě peněz státu, spolehněme se na to, že se rozkradou, jako jsme toho svědky dnes. Pokud si budeme o svých penězích rozhodovat sami, spolehněme se, že si je rozkrást nenecháme.
Závěrem bych chtěl vyzvat tento milion nespokojených občanů, aby o věcech déle uvažovali a pak rázně jednali, a bojkotovali v první řadě, vysoké daně, rozsáhlé sociální dávky, obrovské státní přerozdělování, zrušení nesmyslných kvót, regulací, dotací, nařízení a administrativy. Nejlepší forma, kterou se toho dá dosáhnout je vyjádřit svůj hlas u voleb. Volbou strany, která chce co nejštíhlejší stát a peníze v rukou občanů. Pokud by iniciativa za štíhlejší stát byla úspěšná, v důsledku bychom se dočkali požadovaného zlevnění potravin, služeb. Naprosto přirozenou cestou bez ztráty jak osobní tak ekonomické svobody.
Tomáš Jirásek je členem Svobodných
