Jan Polanecký: Úspěch Svobodných: mýty a útoky teprve začaly

Jan Polanecký: Úspěch Svobodných: mýty a útoky teprve začaly

Strana svobodných občanů poprvé překonala pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentního tělesa a je zřejmé, že tento výsledek je pro stranu samotnou, ale také pro českou pravici, zlomový. Mnozí, zejména tzv. nominálně pravicoví politici, se nyní oprávněně obávají jejího pokračujícího růstu a kritika ze všech stran teprve začíná sílit.  

Populárně, nikoliv populisticky vedená kampaň

Svobodní se nyní setkávají také s kritikou své voličsky srozumitelné kampaně, zaměřené na tzv. euronesmysly. Osobně tuto kampaň považuji za velmi povedenou a naprosto správně zacílenou. Byla bez pochyb hlavní příčinou úspěchu při těchto volbách. Naše strana v ní totiž konečně správně nakročila směrem k širší veřejnosti, aniž by současně musela jakkoliv ohýbat svůj program. A to bylo pro finální výsledek klíčové. Sama jednoduchost nebo lidovost si tak nemůže zasloužit nálepku populismu, neboť za billboardovými hesly či jinými stručnými proklamacemi se vždy skrýval (a stále skrývá) hlubší význam, který jsme voličům velmi poctivě prezentovali a objasňovali.

 

Protiofenzíva ODS ze strachu z vlastní marginalizace

V samotném závěru kampaně se lídr ODS pro eurovolby Jan Zahradil dopustil v televizní superdebatě zvláštního argumentačního faulu, řekněme spíše faux pas, které do značné miry jeho vlastní kampaň zpětně znevěrohodlilo a relativizovalo. Podle jeho slov pouze v protiútoku uvedl, že by lidé měli volit raději “originál a nikoliv kopii”, tedy prý ODS (Pozn: podrobněji se tomuto tématu budu věnovat v dalším článku a uvedu některé skutečnosti, které toto nesmyslné konstatování pana Zahradila uvedou na pravou míru).

 

Program pouze o kritice Evropské unie? 

Politolog Petr Just vystoupil těsně po volbách v pořadu ČT Události komentáře s poněkud zvláštním prohlášením, že program Svobodných je z devadesáti procent založen na kritice Evropské unie, což je důvodem ulehčení jejich situace pro evropské volby. Politolog Just se nemůže mýlit více. Pokud by program Svobodných alespoň letmo prostudoval, pochopil by, že vztah k EU je pro nás v podstatě až sekundárním tématem (ač pro praktickou politiku a životy občanů velmi podstatným), odvozeným od základních myšlenek svobody a nevměšování státu do našich životů. K Evropské unii Svobodní nepřistupují ani v nejmenším nacionalisticky či xenofobně, jak je tomu bohužel, více či méně, v případě některých euroskeptických stran v Evropě. Kritika aktuální podoby evropské integrace se u Svobodných opírá o omezování svobod a soukromí občanů, silný demokratický deficit eurounijních struktur, dirigsmus, přebujelý dotační socialismus atpod. V přímém přenosu tak Petr Just pouze zopakoval nepravdivé a jinak postupně mizící klišé o Svobodných jako o pouze protiunijním elementu.    

 

Jistě má však pravdu v tom, že zúročit získaný mandát i pro domácí politiku bude pro Svobodné ještě velký kus práce. Já však nepochybuji, že se to díky nynějšímu prolomení mediální bariéry a vstupu do povědomí širší voličské populace podaří. Navíc, naše strana slovy svého předsedy veřejně deklarovala, že “bruselské křeslo” není samo o sobě, ani politicky, naším cílem. Volební úspěch považujeme za počátek našeho nástupu na českou politickou mapu jako již pevně etablované pravicové liberální strany.

 

Jan Polanecký,
člen Republikového výboru Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31