Jan Polanecký: Richard Sulík je borec

Jan Polanecký: Richard Sulík je borec

Richard Sulík dokázal, že pravicové liberální myšlenky se mohou prosadit i dnes, kdy stát a jeho všeobjímající dirigismus už prostoupil až do morku kosti většiny občanů.

Žijeme v době, kdy se nejen evropské státy stále více a rychleji propadají k nesvobodě. Stát si salámovou metodou, plíživě a po desetiletí, postupně ukrajoval z našeho soukromého prostoru. A to tak šikovně, že si toho většina občanů ani nevšimla. Dokonce této většině dokázal vnutit myšlenku, že bez jeho nekončící rozpínavosti nastane konec světa. Všichni tak dnes mylně očekávají, že o ně bude postaráno, že stát je vlastně spoluodpovědný za jejich životy.

A tak je běžnému člověku odebírána nadpoloviční část jeho výdělku na daních, vytváří se desetitisíce zákonů, ve kterých se nikdo nevyzná a občané jsou otravováni a řízeni i v drobných detailech každodenního života, aniž by to vnímali jako něco neobvyklého.

V takovémto společenském rozpoložení působí jako lehký zázrak a závan naděje výborný výsledek Richarda Sulíka a jeho SaS v parlamentních volbách na Slovensku. Podobně jako u nás, socialisté a etatisté všech barev tam dlouhodobě nabízejí pouze direktivní „konání dobra“ za použití státní moci, klidně po volbách i proti vůli občanů a především za jejich peníze.

Nehodlám se zde snažit o kvalifikovanější rozbor slovenské volební situace. Je však zřejmé, že situace Sulíkově SaS do značné míry nahrávala. Jasné vymezení proti Ficově sociálně demokratickému SMERu i jedinečně formulovaná kritika eurounijních hloupostí a sebevražedné migrační politiky přinesly své ovoce. Současně, na pravé části politického spektra je, krom SaS, poměrně vymeteno.

Richard Sulík se však musí dlouhodobě snažit balancovat svojí pozici uvnitř i vně své strany a tak se z čistě pragmatických důvodů zařadil do unijně konformnější konzervativní frakce Evropského parlamentu, ve které sedí i česká ODS. Z tohoto důvodu můžeme nyní pozorovat zvláštní, ale očekávatelný, jev, kdy se k němu představitelé ODS snaží lísat, ačkoliv jejich ideové nastavení rozhodně není shodně liberální. Při dlouhodobém pohledu je zřejmé, že pozice i myšlenkové zakotvení tuzemské ODS má blíže ke slovenské KDH, přestože dnes někteří občanští demokraté prosazují účelový výkyv k liberálním myšlenkám a ostentativní ignorování přítomnosti Svobodných na české politické scéně. Jistá vyčpělost, nedůvěryhodnost a názorové kotrmelce v průběhu posledního desetiletí jsou oběma zmiňovaným politickým subjektům bohužel vlastní. Z čistě pragmatických důvodů přesto nechci, aby česká ODS časem skončila, podobně jako dnes KDH, mimo brány dolní komory parlamentu.

Vzhledem ke své politické příslušnosti si pochopitelně přeji, aby Svobodní jako nejbližší ideový spojenci SaS v České republice, následovali v roce 2017 její příklad. Richard Sulík nyní dokázal, že pravicové liberální myšlenky mají u voličů ještě šanci a to je zatraceně dobře.

Jan Polanecký,
člen Republikového výboru Svobodných

 

7. 3. 2016

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31