Jan Polanecký: Elektronická evidence tržeb: další trestání podnikatelské činnosti

Jan Polanecký: Elektronická evidence tržeb: další trestání podnikatelské činnosti

Vláda České republiky společně s Ministerstvem financí krátce po svém ustavení deklarovala snahu zavést registrační pokladny (či obdobný systém), které by měly zefektivnit výběr daní. Ve hře byla a stále zůstává také možnost navázané účtenkové loterie po vzoru Slovenska. Jelikož Svobodní zásadně odmítají nekončící necitlivé státní zásahy do podnikatelského prostředí a převádění neschopnosti efektivního fungování státu do další regulace, iniciovali krátkou a úspěšnou petiční akci proti zavádění registračních pokladen.

Ministerstvo financí, do jehož dikce tato problematika spadá, celkem očekávaně výstup této petice odmítlo, ačkoliv se pod ní podepsalo téměř pět a půl tisíce nespokojených občanů. Hlavním argumentem následné reakce náměstkyně ministra financí Hornochové je konstatování, že Ministerstvo se nechystá zavádět registrační pokladny, ale údajně bezproblémovou a nenákladnou elektronickou evidenci tržeb (EET). Pojďme si tedy dále skutečné dopady zavádění systému EET podrobněji rozebrat.

Oproti klasickým registračním pokladnám se metoda EET technicky liší. Registrační pokladna zaznamenává všechny příjmy a tržby na paměťové médium. To je pak součástí daňového přiznání, ke kterému se přikládá a na základě údajů z tohoto média musí být daňové přiznání zpracováno. Data se zálohují a kontrolují i několik let zpětně. Elektronická evidence tržeb probíhá průběžně po celý rok. Pokladna je napojena na internet a informace o každé přijaté platbě jsou okamžitě k dispozici pracovníkům finančních úřadů. Transakce ze všech pokladních terminálů se zapisují do centrálního úložiště dat na ministerstvu financí. Tento modernější systém funguje například v Chorvatsku. Dopadem na ekonomické subjekty se však obě metody neodlišují. Pokud by návrh zasáhl dokonce nejmenší ekonomické subjekty, domnívám se, že nemálo takto dotčených živností raději ukončí svou činnost a nebude z ní nadále odvádět naprosto žádné daně. Nemalé praktické důsledky to může mít například v místech, kde je v současnosti takové podnikání klíčové pro danou lokalitu – např. odlehlé vesnice. Osobně si nedokážu představit situaci, kdy by všechny takto dotčené živnosti musely mít příslušné technické vybavení i internetové připojení a že by musely celý proces perfektně ovládat, aby na ně nedopadla sekyra daňové perzekuce.

Na samotném záměru zpřísnění dohledu nad výběrem daní (ať už jakýmkoliv způsobem) je však vadný především jeho základní princip. Všem dobře známé pravidlo, že stát si umí došlápnout na menší či slabší a zásadně jim komplikovat život, neboť se nedokážou efektivně bránit, je zde naplněno měrou vrchovatou. Pokud bude případně finální podoba EET aplikována na provozovatele maloobchodu a hostinské činnosti (ignorujíce velké firmy, oblast služeb apod.), bude se jednat o zjevnou diskriminaci vybrané skupiny ekonomických subjektů oproti druhým. Živnostníci za hlavními daňovými úniky nestojí.

Zamýšlená účtenková loterie je navíc úplně typický příklad, kdy stát ve své neschopnosti daňové represe přenáší odpovědnost či iniciativu na občany jako spolupachatele „morálního dobra“. Nemorální jsou podle státu totiž všichni ti obchodníci, kteří se zcela přirozeně snaží zcela neúměrné daňové zátěži alespoň částečně vyhnout. Jádro problému tedy úředníkům a politikům fatálně uniká. Pokud by byla daňová zátěž jednotlivců či firem nastavena na únosné míře, výběr daní by byl efektivní a ekonomické subjekty by měly minimální motivaci k daňovým únikům. Žádné registrační pokladny, evidence tržeb či účtenkové loterie by pak nebyly potřeba. Plánované další utahování šroubů ze strany státu jde bohužel zcela opačným směrem.

 

Proč je tedy elektronická evidence tržeb stejně tak škodlivá?

Krom intenzivních diskusí a dohadů neexistují žádné objektivní (státní administrativou neprodukované) analýzy, které by kvantifikovaly či v detailu popisovalyvýsledek těchto daňových opatření v jiných zemích (viz Slovensko). Pokud vlády či ministerstva financí uvádějí meziroční nárůst daňových výnosů, nelze prokázat, že ho nezapříčinily jiné faktory (např. růst ekonomiky).

Neexistují žádné analýzy, které by dopředu prokazovaly budoucí přínos (ani na základě zkušeností z jiných zemí). Lze pouze predikovat nákladový a administrativní dopad na podnikatele. Celý záměr by se tedy měl odehrávat metodou pokusu vlády na občanech resp. ekonomických subjektech.

I přes odlišnost výše nákladů na pořízení registrační pokladny od modulů EET, je zde stále nezanedbatelný výdaj, minimálně u části podnikatelů, který stát v rámci své neschopnosti přenese na podnikatele (ač jim pravděpodobně umožní paradoxní kompenzaci v daňovém základu).

Nezanedbatelná bude pochopitelně i administrativní zátěž a celkový navýšený „daňový balast“, který bude také tento systém doprovázet.

Mzdový resp. administrativní náklad pro kontrolu EET lze odhadovat obdobný ve srovnání se systémem registračních pokladen. Politici a úředníci si jistě nenechají ujít jedinou příležitost k posílení svých pravomocí či velikosti svého impéria. Např. podle šéfa Generálního finančního ředitelství ČR Jana Knížka by si povinné zavedení registračních pokladen v ČR vyžádalo vznik až 500 nových pracovních míst pro úředníky, kteří by chodili do terénu kontrolovat účtenky z těchto pokladen (při průměrné mzdě by se tak jednalo jen o mzdový náklad v hodnotě 150 mil Kč ročně).

Dále pak existuje možnost korupce na všech úrovních. Každá technika se dá nastavit tak, aby vykazovala žádoucí údaje. Odborně zdatný technik není veřejný činitel, nemá tedy zvýšenou trestní odpovědnost, a riziko odhalení je zde minimální (oproti tomu kolik odborně zdatných techniků bude mít k dispozici daňová správa je otázkou). Nezanedbatelný korupční potenciál, ředící státem kýžený efekt i smysl celé akce, dále představuje vztah obchodníka a dozorujícího daňového úředníka.

Nezanedbatelné jsou také „technické“ možnosti obcházení systému, jako je například metoda, kdy zvýšené tržby se „vymažou“ vyššími, byť fiktivními, ale těžko odhalitelnými, výdaji. A nelze opominout ani zcela obyčejnou metodu nezaregistrování obchodní transakce do zařízení, tedy nevydání účtenky zákazníkovi.

Jistě existují mnohé další argumenty, které dále vyvrací opodstatněnost, funkčnost a morálnost navrhované dodatečné regulace. Výše uvedené body však bez pochyb postačí jako důkaz vadnosti plánovaného konceptu stejně tak jako celého přístupu vlády k daňové problematice.

 

Jan Polanecký,
člen Republikového výboru Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31