Jan Polanecký: Brusel, Paříž, Londýn, Madrid… Na co ještě čekáme?

Jan Polanecký: Brusel, Paříž, Londýn, Madrid… Na co ještě čekáme?

Brusel. Zase mrtví, zase zranění, zase masivní „opatření“. A znovu jalová politická prohlášení. Jak dlouho ještě budou evropští politici čekat, než začnou skutečně účinně jednat?

Opět se nám opakuje stejný scénář. Evropa jen sbírá mrtvé a nastavuje „opatření“. Zcela neúčinná a zbytečná opatření. Jediným jejich výsledkem bude ztráta svobod a soukromí občanů, proti kterým je teror veden. Vlády a EU se díky tomu na nich vyřádí podruhé. A vnímám, že to v této sebevražedné hře může být pro mnohé politiky i jistý postranní účel. Jak lépe a snadněji získat další a silnější pravomoci k dirigování životů poddaných, než bezprostředně po takové události? Vždyť kdo by odmítal „oprávněná“ opatření dalšího špiclování, dozoru a všelijakých nařízení v tak kritické situaci? Jaký opovážlivec by si dovolil zpochybnit kroky v zájmu všeobecné bezpečnosti občanů?

Po útocích 11. září kdosi napsal, že teroristé vyhráli především proto, že nastavili atmosféru strachu a opatření, která jsou naprosto k ničemu, ale zásadně otravují život běžným lidem (viz např. křečovité kontroly na letištích, všeobecný růst policejního státu atp.). Nemůžu s tím nesouhlasit.

Občas také v různých diskusích slýchám větu, že vlastně žádný kulturní střet neexistuje. Nevím, jaký lepší důkaz o jeho přítomnosti můžeme ještě dostat. Proč všelijací „vítači migrantů“ ignorují neúnosnou situaci v bezpočtu evropských měst? Proč stále nechápou nekompatibilitu kultur a programový nerespekt příchozích k místním hodnotám?

Nejsem ten, který by házel všechny do jednoho pytle podle náboženského, rasového, sociálního či jiného klíče. A nejsem ani ten, který by snadno podléhal hysterii sociálních sítí ohledně jednoduchých či zkratkovitých řešení současné situace. Preventivní obrana je ovšem něco, co evropské státy naprosto trestuhodně a dlouhodobě zanedbávají. Není pozdě začít se skutečnými opatřeními, která by alespoň zastavila další nárůst této kolektivní sebevraždy. Důsledná hraniční kontrola příchozích, nekompromisní vracení osob s nejasným původem, ale i pouhých ekonomických migrantů (představujících neúnosnou ekonomickou zátěž), vyhošťování či důsledné trestání lidí směřujících nebo podporujících terorismus. A důsledné lpění na akceptování „domácích“ pravidel hry a asimilaci příchozích. To jsou všechno jen součásti celkového řešení, bez kterých se prostě neobejdeme.

Ještě není úplně pozdě, ale pomalu už začíná být…

Jan Polanecký
člen Republikového výboru Svobodných

Článek vyšel na Idnes.cz

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31