Myslím, že o vyhlášení prohibice a o jejích dopadech bylo napsáno mnoho. Většina článků řeší vztah státu a občana. Dovolím si tedy, podívat se na tuto kauzu trochu jiným pohledem.
Také já si myslím, že to naše vláda vzala za velmi špatný konec. Kvalita každého řešení či rozhodnutí je vždy hodnocena na základě výsledků, které přinese. V tomto smyslu vidíme všichni, jak účinné nařízení to bylo a jak „naše občany ochránilo“.
Vzpomínáte si na nesmrtelné hlášení pana ředitele z filmu Obecná škola?
„Pozor, pozor! Důležité hlášení! Nastala nám zima a uhodily mrazy. Železné zábradlí před naší školou bývá příčinou úrazů. Kovové předměty se vlivem mrazu stávají lepkavými a je nebezpečné na takové předměty sahat nebo je dokonce olizovat! Opakuji: neolizujte železné zábradlí, neolizujte ani namrzlé kliky dveří! Konec hlášení.“
Střih, druhý záběr a v něm přilepení žáci. „Dávejte si na ně pozor, kolego. Veškeré pedagogické poučky zde selhávají. Jsou nevyzpytatelní.“
Ve filmu, to byli žáci a jednalo se o klukovinu. V kauze otrav methanolem jde, podle mne, o vrcholnou ukázku lidské nezodpovědnosti. Pokud se ke mně dostane informace, že tvrdý alkohol obsahuje životu nebezpečnou látku a nebyl dosud vypátrán zdroj ani určeno, který výrobek jed obsahuje, prostě jej do vyšetření přestanu konzumovat. Nepotřebuji k tomu od nikoho zákaz.
Se ztrátami našich svobod v souvislosti se všemi zákazy, nařízeními, omezeními, regulacemi a buzeracemi, ať již ze strany našich státních úředníků, či bruselských eurohujerů, mizí také osobní odpovědnost. Je nutné si uvědomit, že ať již jsme součástí jakékoliv skupiny, za své činy a své rozhodnutí jsme odpovědni jen my sami. Stát ani jiná skupina, byť se tváří, že přebírá nad námi ochranu, ve skutečnosti nepřebírá naši odpovědnost. Stejně tak, bych neměl očekávat od státu, že mi najde zaměstnání, postará se mi o důchod, zaplatí mi studia. Podobně by se stát neměl starat o staré rodiče, je ostuda, pokud se o ně nejsou schopni či ochotni postarat jejich děti.
Při přípravě na složení zkoušek námořního kapitána jsem měl vynikajícího učitele. Vždy nám zdůrazňoval, že není podstatné, co je napsáno, kdo po nás co chce, či si přeje. Vždy uděláme jako kapitáni jen to, o čem jsme my přesvědčeni, že je v té chvíli a v té situaci správné, protože jen my jsme odpovědni za výsledek našeho rozhodnutí.
Nedávno jsem zde na blogu napsal článek „Do vany už jen v záchranné vestě“ o tom, že většinu problémů se naše vláda naučila řešit zákazy, omezeními, regulacemi atd. Otravy methanolem, mezi tyto problémy patří. Prohibice jistě není řešení a zcela určitě nikoho neochrání.
Je a bude mi líto každého zmařeného lidského života, nicméně vždy s každým novým případem budu kroutit nechápavě hlavou nad hloupostí a nezodpovědností konzumenta.
Jiří Hemerle je členem Svobodných
