Naši zákonodárci se opět předhání v předkládání zákonů, kterými nám regulují život, omezují nám svobody, a to vše pod zástěrkou péče o naše životy a konání dobra. Pravděpodobně se domnívají, že jsme stádo nesamostatných bytostí, jejichž kroky je potřeba regulovat, řídit a kontrolovat.

Mně naopak podle předkládaných návrhů připadá, že jsou to spíše někteří poslanci, jejichž činnost ve jménu dobra je třeba omezit a regulovat. Přemýšleli jste někdy nad tím, jak bude naše legislativa vypadat za sto let, pokud by poslanecká sněmovna přijímala několik desítek zákonů ročně, tak jak je tomu dnes?

Opět se bude novelizovat tzv. protikuřácký zákon. Objevují se návrhy, jejichž míra hlouposti je překvapující, a to i u takových poslanců, u kterých je záhadou jak se při své inteligenci dostali na kandidátky.

Již rozšířené pojmenování „protikuřácký zákon“ vypovídá, že se jedná o diskriminaci. Ponechme stranou, zda je právo nekuřáka na čistý vzduch v soukromých podnicích nadřazeno právu kuřáka zapálit si ve stejném podniku cigaretu. Ponechme také stranou diskuze o tom, jak si vůbec mohou předkladatelé návrhu zákona dovolit omezovat svobodné podnikání. Já sám jsem již dlouhá léta odnaučený kuřák, nesnáším pobyt v zakouřených prostorech, a tak v nich prostě nepobývám. Je to stejné jako by návštěvník výstavy aktů požadoval zakrytí nahých těl na fotografiích. Prostě pokud mu pohled na nahá těla škodí, ať jde raději na výstavu děl Josefa Lady.

 Co ale stojí za povšimnutí, je fakt, že se zákaz týká i elektronických cigaret. Zde je vidět, že ten, kdo něco podobného navrhnul, neměl všech pět pohromadě. Z logiky věci vyplývá, že kuřák elektronické cigarety, která do vzduchu nevypouští žádné škodliviny, ji kouří právě proto, aby škodliviny nevdechoval. Tímto zákonem je odkázán mezi kuřáky, kde je bude muset vdechovat. Opravdu pitomost novelizovaná větší pitomostí.

Stejně hloupá je argumentace u schváleného zákona o spotřebitelském úvěru, který nás má prý ochránit a zabránit lichvě. Nic nezabrání tomu, aby hlupák uzavřel jakoukoliv nevýhodnou smlouvu na cokoliv. Zejména se však opět jedná o regulaci a omezení svobodného podnikání. Obchod je vždy otázkou nabídky a poptávky, a podmínky uzavřeného obchodu jsou výhradně věcí těch subjektů, které obchod uzavírají. Stát do těchto podmínek nemá co strkat nos. Tak jako energetické štítky budov. Je to můj dům, postavený za mé peníze, a pokud budu chtít já či kupec znát jeho energetickou náročnost je to věc výhradně nás dvou. Nechápu, proč by mi to měl někdo nařizovat zákonem a za jeho nedodržení mne pokutovat.

Podobně je to s omezením telefonování za jízdy. Argumentovat tím, že telefonující nedrží oběma rukama volant je hloupost. Stejně tak jej nedrží, pokud pije kávu, jí, ladí rádio či hladí spolujezdkyni nohy. A to, že se při hovoru nesoustředí na jízdu, je úplně stejné jako při volání přes handsfree. Další zbytečný a omezující zákon opět umožňující trestat a vymáhat.

Pokud nás, naše zdraví a životy mají tyto a další zákony a regulace chránit, pak je otázkou, kdy nám začne stát regulovat množství vypitého alkoholu či slazených nápojů, kdy povinnou výbavou jízdního kola bude airbag, po schodech budeme chodit v přilbě či do vany polezeme v záchranné vestě, abychom se náhodou neutopili.

Každopádně pokud bude tento trend pokračovat, pak bude odpovědnost za naše životy přesunuta na stát, dojde k úplné ztrátě svobod a v konečném důsledku z nás budou opravdu nesamostatné a tupé ovce. Nicméně nepopírám, že tento stav by mnozí uvítali a velmi by jim vyhovoval. S nemyslícím tupým davem se přeci dá tak krásně manipulovat.

Jiří Hemerle je členem Svobodných