HEINCL: Dluhová nákaza se šíří a jiná zmatení pojmů

HEINCL: Dluhová nákaza se šíří a jiná zmatení pojmů

Každý, kdo se alespoň trochu zajímá o veřejné dění, určitě zná výrazy jako dluhová nákaza, globální výzvy, sociálně vyloučení občané, afroameričani a mnoho dalších.

Protože považuji podobné výrazy za úmyslné ohlupování čtenářů, pokusím se po vzoru Saturnina uvést je na pravou míru. Tady je, kromě již uvedených, jejich seznam: výnosy z úvěrů, evropská integrace, europarlament, sociální stát a pravicový extrémismus.

Dluhová nákaza se šíří Evropou: Toto sousloví se snaží vzbudit dojem, že existuje nějaký virus, který může nakazit jakýkoli stát bez rozdílu. Ve skutečnosti jsou některé státy tak zadlužené, že jim už nikdo nechce půjčovat za ekonomicky únosný úrok do sedmi procent.

Globální výzvy: Jinak řečeno ekonomický průšvih mnoha států EU, který nazývají vrcholní činovníci EU globálními výzvami. Vedení Evropské unie se o mizerný stav ekonomiky velice přičinilo.

Sociálně vyloučení občané: Tyto občany nikdo odnikud nevyloučil. Řeč je většinou o lidech, kteří parazitují na jiných lidech vytvářejících hodnoty. Většina takzvaně sociálně vyloučených nikdy dobrovolně pracovat nebude. Jejich správný název je paraziti na společnosti.

Afroameričani: Dříve to byli naprosto srozumitelní černoši. Slovo černoch je teď zřejmě neslušné až urážlivé. Je zajímavé, že slovo běloch se používá bez problémů dál. V USA teď tedy mají Afroameričany. Koho mají v Británii, Francii, Německu a jinde ve světě mi není jasné. S výrazy jako Afrobrit, Afrofrancouz, Afroněmec, Afročech, Afrorus jsem se zatím nesetkal. Ještě více komplikují situaci černoši z Austrálie, kde se jim říká aboriginci (anglicky aborigines) neboli praobyvatelé. V USA se tak pochopitelně nazývat nemohou, ale nejsou ani Afroameračani. Zdá se, že bez používání výrazu černoch, je tento problém neřešitelný.

Výnosy z úvěrů: Když jsem si poprvé přečetl, že stoupají výnosy např. z italských úvěrů, nabyl jsem dojmu, že by na tom Itálie měla být dobře. Skutečnost je však taková, že stoupají úroky, které musí italská vláda platit investorům, aby si kupovali její dluhopisy.

Evropská integrace: V podstatě se jedná o snahu maximálně koncentrovat politické a ekonomické dění v EU pod taktovkou Německa a Francie. Zdá se, že mnoho lidí podlehlo iluzi, že EU bude moci konkurovat silným ekonomikám tím lépe, čím více ekonomických procesů bude řízeno z centra. Opak je pravdou. Národní ekonomika je tvořena hlavně soukromými podnikateli, kterým se daří podnikat o to lépe, o co méně jsou svazovány předpisy na všechno možné i nemožné.

Europarlament: Tento orgán je více méně parodií na současné parlamenty států EU. Jeho zákonodárná funkce prakticky neexistuje. Jeho hlavní činností je bezproblémové schvalování směrnic Evropské komise europoslanci zkorumpovanými vysokými platy. Něco jako vládní většinu a opozici v europarlamentu nenajdeme.

Sociální stát: Původně dobrá myšlenka pomáhat nejchudším vrstvám, aby nežily ve vyslovené bídě, se zdeformovala do korupčního financování voličů politiky, kteří tak za cenu enormního zadlužování svého státu chtějí dosáhnout svého zvolení.

Pravicový extrémismus: Jako pravicoví extrémisté jsou u nás nazýváni zejména členové Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS), dříve jen Dělnické strany. Každému, kdo si přečte program DSSS, musí být jasné, že se jedná o jasně levicovou ideologii, ostatně zřejmou už z názvu strany. V Německu se píše o nacistech z NSDAP a o neonacistech ze strany NPD jako o pravicových extrémistech (německy Rechtsextremisten). I tady se jedná o naprosté zmatení pojmů. Nacistická ideologie je kolektivistická a má levicový základ se zaměřením na Lid – Volk a na vůdcovský princip. Individuální  zodpovědnost jednotlivců za svůj život, kterou hlásá skutečná pravice, u nacistů nenajdeme.

Mnohé z výrazů, které jsem popsal, patří do tzv. politicky korektního jazyka. Tento jazyk nám však proniká i do osobního života. Starý člověk už není starý, ale senior. Další dvojice slov, z nichž první je nekorektní, jsou: hluchý – neslyšící, slepý – nevidomý, invalida – znevýhodněný, chudý – sociálně slabý.

Kdybych byl politicky korektní člověk, možná bych navrhl změnu slovenské starej mamy (babičky) na senior mamu.

Politicky korektní mluva se může jevit jen jako legrační či nesmyslná. Bez pravdivého pojmenování problémů však není možné je řešit.

Jiří Heincl je členem Svobodných v Kolíně

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Spor mezi vládou a Pražským hradem o účast prezidenta Petra Pavla na summitu NATO v Ankaře se dostal do středu debaty v Událostech, komentářích ČT24 ze dne 8. dubna. Libor Vondráček, předseda Svobodných a poslanec zvolený za SPD, přišel s jasnou ústavní argumentací: zahraniční politika je v kompetenci vlády, a výkon prezidentových pravomocí v této oblasti podléhá kontrasignaci předsedy vlády. Vondráček se zároveň distancoval od rétorického sklouzávání debaty k osobním sporům a trvale vracel diskusi k věcné otázce: kdo dokáže Českou republiku na summitu Aliance hájit nejlépe?

Ústava hovoří jasně: kontrasignace je podmínkou

Vondráček hned v úvodu debaty odmítl zjednodušující interpretaci, že by ministr zahraničí mohl sám a jednostranně bránit prezidentovi v cestě na summit. Zároveň ale přesně identifikoval, kde leží skutečná ústavní páka vlády: „Kompetence prezidenta podle odstavce 1 a 2 článku 63 – včetně zastupování státu navenek – vyžadují kontrasignaci předsedy vlády. Za rozhodnutí nese odpovědnost vláda.“ Prezident tedy nemůže autonomně rozhodovat o tom, kde a jak Českou republiku zastupuje, pokud k tomu nemá souhlas premiéra.

Tato argumentace je tím přesvědčivější, že Vondráček ji podpořil důslednou logikou: pokud prezident trvá na tom, že sloveso „zastupuje“ v článku 63 zakládá jeho právo jet na summit, musí stejně pečlivě číst i odstavec 3 téhož článku. „On si nemůže libovolně jezdit někam a něco vyprávět – viděli jsme, jak se to nepovedlo, když mluvil o letadlech,“ připomněl Vondráček případ, kdy prezidentovo vyjadřování k dodávkám vojenské techniky Ukrajině způsobilo diplomatické komplikace. Výkon zastupitelské role bez vědomí vlády prostě neodpovídá duchu parlamentní republiky.

Summit NATO: profesionalita nad prestiží

Klíčovým Vondráčkovým argumentem nebyla touha prezidenta potrestat, ale věcný zájem na co nejsilnější české pozici v Ankaře. Summit bude primárně o plnění závazků přijatých v Haagu – a o obhajobě výdajů na obranu. „Jsem přesvědčen, že nejlépe to dokáží v tandemu premiér a ministr zahraničí,“ řekl Vondráček. Nová vláda má navíc lepší vztahy s americkou administrativou Donalda Trumpa než předchozí kabinet – a právě tento kapitál je podle Vondráčka třeba využít při vyjednávání v rámci Aliance.

Odkaz na summit NATO v roce 2022, kdy Miloš Zeman také necestoval do Madridu, Vondráček nezavrhl, ale upřesnil jeho smysl: tehdy šlo o zdravotní stav prezidenta a o jeho soulad s vládní linií. Dnešní situace je jiná – jde o nastolení jasného principu do budoucna, kdo a v jakém postavení hájí českou zahraniční a bezpečnostní politiku.

Osobní spory? Problém je na straně prezidenta

Na opakované otázky moderátora, zda celý spor není jen vendetou za nejmenování Filipa Turka, Vondráček reagoval věcně a bez uhýbání: „Není to trest, je to úplně logická věc a je to v zájmu České republiky.“ Zároveň ale pojmenoval, kde kolotoč sporů podle něj skutečně začal: u prezidentovy volby konfrontačního tónu vůči Filipu Turkovi. „Pokud Petr Pavel používá silná slova na úkor Turka, nemůže očekávat, že okolo něj budou všichni chodit po špičkách. Buďto si měl vybrat jiný tón – nebo nemůže útočit a přitom chtít, aby ostatní neřekli ani ne.“

Vondráček se přitom sám vyhnul jakémukoli osobnímu útoku na prezidenta. Zatímco opoziční host Marek Výborný z KDU-ČSL opakovaně kritizoval „frackovité“ chování vicepremiéra Macinky a mluvil o „politice na úrovni mateřské školky“, Vondráček zůstával v argumentační rovině. Poukázal na to, že inflace je v lednu a únoru nejnižší za posledních zhruba deset let – a tím nenápadně vrátil část debaty k výsledkům vládní práce.

Návrh zákona: pojistka pro budoucnost, ne msta

Závěr debaty otevřel téma Vondráčkova návrhu, který by prezidentovi odebral pravomoc pověřovat vedoucí stálých misí u mezinárodních organizací. Vondráček svůj záměr obhájil s přehledem a klidem: „Tato věc se netýká Petra Pavla – týká se prezidenta jako instituce.“ Přiznal, že kdyby se podobně choval Miloš Zeman – tedy pokud by nejmenoval ministra za použití dehonestacích výrazů a dotáhl věc do ústavně sporné fáze – „kontrolka by mu zablikala stejně.“

Klíčovým důvodem pro návrh je podle Vondráčka strukturální problém demokratické odpovědnosti: prezident ve druhém mandátu nepodléhá tlaku voličů a parlament na něj nemá prakticky použitelnou páku v podobě ústavní žaloby. „Abych předcházel té situaci, kdy tady jednou bude prezident ve druhém volebním období s velmi malou odpovědností vůči voličům – tak je správné tuto pojistku zavést teď.“ Vondráček tak opět ukázal, že jeho legislativní aktivity vycházejí z principiálního a dopředu orientovaného myšlení, nikoliv z taktického boje dne.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31