Ještě donedávna jsem mezi slova svoboda a demokracie vkládala rovnítko. Byla jsem mladá a naivní. Mladá jsem stále, ovšem naivita vzala nohy na ramena a vypařila se jako pára nad hrncem.
A tak s hořkou radostí cituji slova velkého muže. Knihtiskaře, který podepsal Deklaraci nezávislosti a Ústavu Spojených států. Jmenoval se Benjamin Franklin a mezi tato dvě slova rozhodně rovnítko nevkládal. Už se však nedopátrám, zda o svou naivitu přišel stejně jako já, nebo tomu bylo jinak. Řekl: “ Demokracie je, když dva vlci a jedno jehně hlasují, co bude k večeři. Svoboda je, když dobře ozbrojené jehně odmítá hlasovat.“
V listopadu 1989, stejně jako před ním, spousta z vás bojovala za svobodu. Honza Palach se kvůli ní upálil. Nebyl prvním ani posledním z bojovníků. Byl jich nespočet a všichni do jednoho věřili, že za svobodu má cenu se bít, a to i kdyby měli ztratit to nejcennější, co mají. Život. Pro ně však bylo důležitější zemřít svobodně než sešněrování svěrací kazajkou, jako ten poslední ubožák umírající mezi čtyřmi holými zdmi. Není přeci blázen ten, kdo chce být svoboden.
A nakonec se jim-vám to podařilo. Stali jsme se svobodnými. Alespoň nás o tom přesvědčovali. Nejsem si však jistá, jestli nám ta svoboda nepřestává vonět. Čím to je, že nevidíme a neslyšíme? Jsme jako koně běžící s klapkami na očích. Nebo jsme jen zapomněli, jak smrdí nesvoboda? Jako čpavek, který vás pálí při každém nádechu, jako zatuchlý sklep v kterém dlouho nikdo nevětral, jako špatně odtékající septik? Netuším a ani netoužím poznat odpověď na vlastní kůži.
Zjistili jsme, že být svobodný znamená být také zodpovědný a to nejen za druhé, ale především sám za sebe. Za své činy, kroky a rozhodnutí. Opravdu nás to tak tíží a proto tedy dáváme přednost “bezpečí”? A já si říkám: ztrácí dobrovolně svobodu ti samí lidé, kteří na náměstí cinkali klíči? Ti samí lidé, kteří nyní téměř po třiceti letech zavírají oči před dalšími a dalšími kroky k nesvobodě? Lidé, kteří dnes svobodně volí ty, kteří je o tu svobodu chtějí připravit? Nebo jsou to ti, kteří nesvobodu nezažili a jsou jí snad přesyceni?
Pořád netušíte, o čem mluvím? Sundejte si z očí klapky a otevřete je dokořán. Nadechněte se zhluboka a zamyslete se, zda vzduch opravdu voní stoprocentní svobodou. Vládnou nám vlci a my ztrácíme tu nejcennější zbraň – zdravý rozum a úsudek. Ba dokonce se necháváme oblbnout líbeznými slůvky a sliby.
Minulý týden vláda schválila několik návrhů zákona. Lid tleská a já se chytám za hlavu. Zákaz kouření v restauracích, registrační pokladny, nutnost mít v restauraci k dispozici minimálně jeden nealkoholický nápoj levnější než pivo. Schválení návrhu zákona, který zakazuje prodej o státních svátcích už je na spadnutí.
To je jenom pár střípků z rozbitého zrcadla. Vicepremiér Babiš se také nedávno nechal slyšet, že by se mu vlastně líbilo zrušení papírové měny. Platební karty jsou přeci fajn. Možná si budeme moct časem navzájem kontrolovat obsah svých “nákupních košíků”. Přece jen, co kdyby soused utrácel víc, než se nám líbí.
“Kdo se vzdá svobody, aby získal bezpečí, ztratí nakonec obojí!” Benjamin Franklin
Hana Bojková,
členka Strany svobodných občanů
