HAMPL: ČR – od komunismu přes demokracii k vládě oligarchů

HAMPL: ČR – od komunismu přes demokracii k vládě oligarchů

Je dobře, že Petr Nečas jako premiér končí. Je moc špatné, že o tom nerozhodli voliči, ale policejní důstojníci.

Víte, jaký je rozdíl mezi mezi demokracií  a policejním režimem? V demokracii vlády padají, protože jsou s nimi nespokojení voliči. Ve vojenských a policejních režimech vlády padají, protože je s nimi nespokojený nějaký policejní důstojník. Nebo magnát, do jehož vlivu takový policejní důstojník spadá.

V České republice bychom asi jen obtížně hledali někoho, kdo byl s Nečasovou vládou spokojen. Porušila všechny volební sliby, zvyšováním daní utlumila ekonomiku, připravila o práci desetitisíce lidí, a novým nezaměstnaným omezila podpory (na které předtím roky řádně platili sociální pojištění), zpackala důchodovou reformu, idiotskými regulacemi poškodila celá odvětví a poslala desítky miliard korun bruselským byrokratům a německým bankéřům. Předala další pravomoci bruselským byrokratům a podepsala jim šek na neomezenou sumu. Hovoří pro ni vlastně jediný argument – Sobotkova vláda nejspíš bude ještě mnohem horší. Ale takový argument nestačí.

Zkrátka. Je dobře, že Petr Nečas jako premiér končí. Ale je velmi špatné, že to není na základě volebního debaklu, ale na základě rozhodnutí „partičky podplukovníků“ a jednoho zkorumpovaného soudce.

Stačí shrnout, na základě jakých obvinění se v posledních dnech zatýká a uvalují se vazby.

Pár poslanců dostalo „trafiky“ ve státních podnicích. To je něco, co už bylo všeobecně známo a co by měli ocenit voliči. Líbí se vám takové přidělování funkcí? Volte Petra Nečase a Miroslava Kalouska znovu! Nelíbí se vám? Volte někoho jiného! Není žádný důvod, proč by místo voličů měla rozhodovat policejní komanda.

Druhá část obvinění je ještě banálnější. Pokud paní Nagyová neměla pravomoc úkolovat rozvědku (a ona tu pravomoc neměla), nemohla tuto pravomoc zneužít. K žádnému trestnému činu ani přečinu nemohlo dojít. Porušení pravidel se mohli dopustit pouze šéfové rozvědky, pokud přijímali rozkazy od někoho, kdo k tomu neměl oprávnění. To se příště nechají úkolovat od vrátného na úřadu vlády? Nebo od sekretářek na jednotlivých odborech?

Obě obvinění jsou zkrátka úplně pitomá. Každý, kdo je schopen nad záležitostí přemýšlet aspoň dvě minuty, musí vidět, že nejsou opodstatněná a že policisté nemají vůbec nic. Tím lze také vysvětlit přesouvání případu mezi kraji. Hledali prokurátora a soudce, který je ochoten takovou zjevnou nehoráznost přikrýt.

Jak je tedy možné, že přesto přinesla konec vlády? Síla policejního zásahu je v úzké koordinaci s největšími médii. Policisté správným způsobem pózují a poskytují novinářům důvěrné informace, média jim za odměnu poskytují krytí.  Vznikla tak koalice, která je schopná bez problémů zničit úplně jakéhokoliv politika. Po čase sice celé obvinění padne, ale to už ničí politickou kariéru neobnoví.

Generální zkouškou byl proces proti Vítu Bártovi. Nic neukradl, nikomu nepřihrál státní zakázku, nikoho nevydíral, nedopustil se ani ničeho amorálního. Přesto byl odsouzen. Soudce Šott se během procesu okázale prezentoval, poskytoval rozhovory a dal médiím, co chtěla. Získal si tak vliv, který se mu bude hodit, až bude usilovat o vyšší funkci. Petr Nečas se tehdy Víta Bárty nezastal. Skoro by se mi chtělo něco napsat o Božích mlýnech.

Základní poučení z případu Nečas zní: Nezáleží na tom, jak moc naštvete voliče. Jediné, na čem záleží, je vůle oligarchů s vlivem na velká média. Vzkaz je tak určen především příští vládě: Neodvažujte se zkřížit cestu Bakalovi, Babišovi a jim podobným. Můžete skončit ještě týž den.

Mimochodem, v České republice je prý ročně rozkrádáno 100 miliard korun. Nikdo z podezřelých ovšem mezi zatčenými ani obviněnými není. Jsou jen dvě možná vysvětlení. Buď se u nás ve skutečnosti nekrade nebo takové „drobnosti“ nepředstavují pro protikorupční policii prioritu.

Petr Hampl je členem Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31