Blanka. Úsměvná ukázka neschopnosti státu. Smutná ukázka naprosté neschopnosti státu. Lidé o ní vtipkují, smějí se jí, parodují ji. Baví se. Nadávají. Aby také ne, když po letech stavba za desítky miliard korun nefunguje. A to, prosím, jde jenom o obyčejný tunel.
Obyčejný tunel! Celá republika, zleva doprava, odshora dolů, všichni nadávají. Nadávají na neschopnost státu dotáhnout do úspěšného konce plán postavit tunel. Obyčejný tunel!
Já vím, že tunel pod Prahou není žádná sranda. Sám si ani nedovedu představit, co všechno to obnáší. Ale o to víc mě překvapuje, že jsme v šoku, že to stát nezvládá.
Stát je děsivě neefektivní instituce. Vidíme to každý den. Teď zrovna vidíme, že stát nedokáže postavit tunel. Jak je ale možné, že mu věříme jinde? Jak nás vůbec může napadnout, že stejná instituce, stejný stát, který není schopný postavit tunel Blanka, může vychovávat naše děti? Jak to, že víme, že stát nedokáže postavit tunel, ale myslíme si, že dokáže spravovat peníze? Jak to, že věříme autorům tunelu Blanka, že spravedlivě rozsoudí naše spory? Že ochrání náš majetek?
I když si stát vezme do parády mnohem méně sofistikovaná odvětví, tak netuší, co má dělat. Stát nedokáže centrálně naplánovat ani trh s toaletním papírem (i u nás) nebo slipy. Anebo jogurty. A násady na lopaty a krumpáče. Oblečení. A vůbec cokoliv vás napadne. A když stát vyráběl sešity, tak jsme si je následně museli nalinkovat (což nekriticky a typicky líně převezli učitelé i přes revoluci do prakticky nijak nezměněného centrálně plánovaného školství současnosti).
Jak může někdo věřit tomu, že centrální plánování najednou jako mávnutím kouzelného proutku dokáže fungovat efektivně? Nebo ještě jinak – jak může někdo věřit tomu, že stát na jedné straně nedokáže zajistit dostatek násad na krumpáče, ale nemá problém určit optimální množství peněz v oběhu celé ekonomiky? Nebo že snad dokáže naplánovat optimální počet absolventů technických oborů vysokých škol?
Když ráno v krámu nejsou jogurty, každý to vidí. Když vám dojdou slipy, víte to hned. Bez násady na lopatu nemůžete pokračovat v práci. Ale co nám chybí, když stát špatně naplánuje úrokové sazby? Co se nás bezprostředně týká? Mimo masivních bublin, hospodářského cyklu a podobných radostí… Nic, co by se nás dotknulo druhý den ráno. A když naplánuje školství? Nejhorší, co se může stát, je nezaměstnanost mladých lidí. Problém? Samozřejmě, ale už jde o tak komplexní a na první pohled nejasné spojení, že se lidé spíše ke státu obrací, aby jim pomohl, než aby mu spílali za špatný plán. Jednoduše řečeno, když stát plánuje výrobu zboží okamžité spotřeby, vidíme jeho neschopnost okamžitě. Když plánuje budoucnost našich dětí, výsledky vidíme až o generaci později.
Do toho všeho pak čas od času přijde nějaká ta Blanka. Jako z čistého nebe rozčísne mlhu akademických diskuzí a nastaví reflektory na skutečnou příčinu problému. Stát je neschopná bestie. Bestie, která nedokáže postavit tunel, ale uzurpuje si monopol na výchovu našich dětí, tvorbu peněz, právo a bezpečnost.
Přál bych si, aby se Blanka stala symbolem. Symbolem neschopnosti státu. Symbolem neschopnosti jakéhokoliv centrálního plánování, absence zisků a ztrát, neexistujících tržních cen a podnikatelského objevování. Abychom centrální bance začali říkat Česká národní Blanka. Abychom si za každým Stát zařídí™ představili Blanku.
Jo a pokud nutně chcete, aby stát něco plánoval, tak ať jsou to, prosím, jenom ty slipy.
Dominik Stroukal,
člen Republikového výboru Svobodných,
předseda Ludwig von Mises Institut Česko & Slovensko
