Plán A – dostat povolného politika na prezidentský stolec – nevyšel, nastupuje tedy plán B: tento stolec zdiskreditovat, dehonestovat, degradovat.

A jak toho dosáhnout? Jednoduše: skrze dehonestování osoby prezidenta, žalobou za velezradu. Pokud žaloba vyjde, pak je to pro diskreditaci vynikající. A i když ne, tak je to stále ještě výborné, humbuk v médiích je lomozný. Navíc u té části obyvatelstva, která s žalobou nesouhlasí, se zdiskreditovala samotná ústavní instituce zvaná Senát. Skvělé – tedy pro tu diskreditaci. Většina senátních žalobců si to asi neuvědomuje, až na těch pár iniciátorů. Ti jistě dobře vědí, co dělají.

Diskreditace státu – a dehonestace prezidenta je její součástí – má za cíl odvrátit občany od ústavních institucí. V aktuálním případě má dehonestace prezidenta za minimální cíl udělat z prezidentského stolce jen jeden ze státních úřadů, plnících jasně nalinkované úkoly – bez odmluvy, bez vlastního rozhodování. Žalobci to v textu žaloby velmi jasně říkají. Snaží se argumentovat, že prezidentský úřad je pouhým úřadem jako každý jiný a že prezident je pouhý úředník, jako každý jiný.

—

Prezident Václav Klaus nikdy nejednal velezrádně. Takto se nedá ani nejgumovější paragraf zohnout.  Snad jedině kdyby se nějaký soudce rozhodl, že text Ústavy je psán v babylónštině a je ho tedy třeba nejdříve přeložit do newspeakové češtiny.

Je zajímavé, že mezi body žaloby na prezidenta pro velezradu není jeho podpis Lisabonské smlouvy. To jediné by snad mohl pro někoho být náznak konání proti „svrchovanosti republiky“ – ale prakticky z donucení a po vyčerpání všech obranných možností. Václav Klaus za to vyjednal významnou výjimku, kterou ovšem sociálnědemokratičtí senátoři odmítají schválit. Naopak nutili prezidenta do dalšího omezení svrchovanosti republiky skrze ratifikaci změny Lisabonské smlouvy – kvůli vzniku drahého a omezujícího Evropského stabilizačního mechanismu. V obou případech mají velezrádné máslo na hlavě titíž senátoři. A nyní zloději křičí: „Chyťte zloděje!“

Podobné je to v případě jmenování ústavních soudců: senátoři (většinově za ČSSD) prezidentovi jeho poslední dva návrhy na ústavní soudce neschválili a nyní volají: „On nekonal!“

—

Senátoři by si měli uvědomit, že demokratický stát je nejlepší garant svobody občana. Pokud se budou i nadále snažit stát a jeho instituce zdiskreditovat, a tím pádem od něj občany odvracet, dávají tím prostor diktátu.

Pavel Strunz je členem Republikového výboru Svobodných