Diskreditace státu na pokračování: zloději křičí „Chyťte zloděje!“

Diskreditace státu na pokračování: zloději křičí „Chyťte zloděje!“

Plán A – dostat povolného politika na prezidentský stolec – nevyšel, nastupuje tedy plán B: tento stolec zdiskreditovat, dehonestovat, degradovat.

A jak toho dosáhnout? Jednoduše: skrze dehonestování osoby prezidenta, žalobou za velezradu. Pokud žaloba vyjde, pak je to pro diskreditaci vynikající. A i když ne, tak je to stále ještě výborné, humbuk v médiích je lomozný. Navíc u té části obyvatelstva, která s žalobou nesouhlasí, se zdiskreditovala samotná ústavní instituce zvaná Senát. Skvělé – tedy pro tu diskreditaci. Většina senátních žalobců si to asi neuvědomuje, až na těch pár iniciátorů. Ti jistě dobře vědí, co dělají.

Diskreditace státu – a dehonestace prezidenta je její součástí – má za cíl odvrátit občany od ústavních institucí. V aktuálním případě má dehonestace prezidenta za minimální cíl udělat z prezidentského stolce jen jeden ze státních úřadů, plnících jasně nalinkované úkoly – bez odmluvy, bez vlastního rozhodování. Žalobci to v textu žaloby velmi jasně říkají. Snaží se argumentovat, že prezidentský úřad je pouhým úřadem jako každý jiný a že prezident je pouhý úředník, jako každý jiný.

Prezident Václav Klaus nikdy nejednal velezrádně. Takto se nedá ani nejgumovější paragraf zohnout.  Snad jedině kdyby se nějaký soudce rozhodl, že text Ústavy je psán v babylónštině a je ho tedy třeba nejdříve přeložit do newspeakové češtiny.

Je zajímavé, že mezi body žaloby na prezidenta pro velezradu není jeho podpis Lisabonské smlouvy. To jediné by snad mohl pro někoho být náznak konání proti „svrchovanosti republiky“ – ale prakticky z donucení a po vyčerpání všech obranných možností. Václav Klaus za to vyjednal významnou výjimku, kterou ovšem sociálnědemokratičtí senátoři odmítají schválit. Naopak nutili prezidenta do dalšího omezení svrchovanosti republiky skrze ratifikaci změny Lisabonské smlouvy – kvůli vzniku drahého a omezujícího Evropského stabilizačního mechanismu. V obou případech mají velezrádné máslo na hlavě titíž senátoři. A nyní zloději křičí: „Chyťte zloděje!“

Podobné je to v případě jmenování ústavních soudců: senátoři (většinově za ČSSD) prezidentovi jeho poslední dva návrhy na ústavní soudce neschválili a nyní volají: „On nekonal!“

Senátoři by si měli uvědomit, že demokratický stát je nejlepší garant svobody občana. Pokud se budou i nadále snažit stát a jeho instituce zdiskreditovat, a tím pádem od něj občany odvracet, dávají tím prostor diktátu.

Pavel Strunz je členem Republikového výboru Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31