David Bartas: Mediální blud o pozitivech EU

David Bartas: Mediální blud o pozitivech EU

Dnes vyšel na idnes.cz článek s názvem: „Díky EU k nám proudí investice, život se ale zlepšuje pomalu.“ První odstavec článku zněl: „České ekonomice členství v Evropské unii jednoznačně pomohlo. Před deseti lety u nás začaly masivně investovat zahraniční firmy a příjmy Čechů se začaly blížit starším členským zemím. Ještě rychleji než platy ale rostly ceny.“

To je neuvěřitelně rozporné tvrzení. Pokud by ceny rostly rychleji než platy, to by znamenalo, že reálná mzda Čechů za dobu členství v unii klesala. Tak jak tedy členství v EU české ekonomice pomohlo, když klesala reálná mzda?

Naštěstí reálná mzda od té doby neklesala, ale do roku 2008 docela výrazně rostla, během krize stagnovala a poté mírně klesala a to především v posledních dvou letech.

Nechme rozbor vývoje mezd stranou. Zajímavá je ta nastíněná příčinná souvislost, že vstup do EU přinesl ČR zahraniční investice, a tím naší zemi jednoznačně pomohl. Zahraniční investice nejsou jednoduchá a jednoznačná záležitost, především je-li jich docíleno vládním lákáním velkých zahraničních firem na všemožné výhody, které se u nás provozovalo.

Velkou nevýhodou je, že se nedá přesně spočítat dopady takových investic. Nevěřte číslům o tom, kolik takové investice přinesly pracovních míst, nebo kolik se vrátilo z investičních pobídek peněz zpět do státního rozpočtu.

Obecně se dá tvrdit, že jsou zahraniční investice prospěšné, zvlášť u méně vyspělého státu. Zahraniční firmy přinesou své know-how a vyšší produktivitu práce, které se místní pracovníci musí přizpůsobit. Zahraniční firmy by ale neměli dostávat žádnou zvláštní podporu, a tím neférovou výhodu proti domácím subjektům. Jak odnesou domácí subjekty situaci, kdy do země přijde do jejich odvětví zahraniční subjekt a dostane několikaleté daňové prázdniny, to už nikde ve statistikách započítáno není. Stejně jako, kolik lidí kvůli tomu přijde v domácích podnicích o místo.

Nakolik je pravdivé tvrzení, že vděčíme za zahraniční investice EU? Určitě je nesmysl tvrdit, že investice začaly před 10ti lety se vstupem ČR do EU, když hlavní boom přímých zahraničních investic do ČR přišel už na přelomu tisíciletí, od roku 1998 do 2002, což lze vidět na přiloženém grafu.

V roce 2005, tedy rok po vstupu do EU, opět vystoupaly investice na úroveň roku 2002, ale pak začaly klesat a to ještě před příchodem hospodářské krize, která pak investice u nás umrtvila na úroveň poloviny devadesátých let.

Někteří, kteří vidí evropskou integraci jako spásu, říkají, že jsme potřebovali, aby svět pochopil, že tu komunismus opravdu skončil a už tu máme standardní parlamentní demokracii a soutěž demokratických politických stran. Abychom zvýšili svou prestiž, museli jsme se stát členy EU. Podle mě se přesně tohle ale událo už v roce 1999 se vstupem do NATO. Tím jsme se přece přidali do té organizace, která za studené války vymezovala svobodný svět. Do té organizace, která vymezovala Západ. My k Západu patřili už od roku 1999, ne od roku 2004 a je to podle mého názoru vidět i na těch zahraničních investicích.

Do EU jsme se klidně mohli rozhodnout nevstoupit, podobně jako se rozhodli nevstoupit Norové, Islanďané nebo Švýcaři. Velmi pochybuji o tom, že bychom bez EU přišli v letech 2004-2014 o nějaké výrazné množství investic.

Firmy oslovené a citované v článku na idnes.cz se shodují, že hlavní výhodou EU je konec celních bariér. Ale proč bychom měli mít v Evropě celní bariéry, ať už s EU nebo bez EU? Bývalo stačilo přidat se ke státům Evropského sdružení volného obchodu a připojit se k Evropskému hospodářskému prostoru. Norsko a Island, přece se státy EU taky žádná cla nemají a dokonce je nemají ani se spoustou dalších států, se kterými je naopak EU zavedena má.

Těžko však od zástupců firem můžete očekávat takové politické úvahy. Proto ale nemá skoro ani smysl takové mediální bludy číst.

David Bartas,
člen Republikového výboru Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31