David Bartas: Kvantitativní uvolňování a bída evropského hospodářství

David Bartas: Kvantitativní uvolňování a bída evropského hospodářství

Kvantitativní uvolňování je nástroj centrální banky, kdy centrální banka za nově vydávané peníze skupuje dluhopisy své země, případně firemní dluhopisy podniků v této zemi působících.

Jenže Eurozóna není země, není ani federace a nemá žádné federální dluhopisy (i když takové návrhy tu byly), které by Evropská centrální banka (ECB) mohla skupovat. ECB tak bude muset vybírat a nakupovat dluhopisy jednotlivých zemí. Na ty to tak bude mít rozdílné dopady.

Můžeme se domnívat, že ECB se bude snažit pomáhat hlavně jižnímu křídlu eurozóny. Celá operace tak může mít podobné efekty jako fiskální přerozdělování. Tedy jakoby se peníze daňových poplatníku ze severu Evropy přesouvaly na jih přímo. Na tom se představitelé státu naštěstí nebyli schopní a ochotní dohodnout. Jenže je zastoupili úředníci evropských institucí. S tím prvním by voliči nesouhlasili. S tím druhým nemají co udělat. To je bezmoc současné postdemokratické Evropy.

Financování států ze strany ECB je ze smluv zakázané. ECB k tomu nemá žádný mandát. A přesto tuto politiku uplatňovala nepřímo přes sekundární trh. Nyní bude ECB vlády ohrožené dluhovou krizí financovat naprosto otevřeně.

Ještě nepadl finální verdikt o programu Outright Monetary Transactions (OMT) představeném ECB v roce 2012. Věc je na podnět německého ústavního soudu u Evropského soudního dvora. Hádejte, kdo je jeho předsedou. Je to Řek Vassilios Skouris. Jak to asi dopadne?

ECB pro změnu vede Ital Mario Draghi. Musíme si asi zvyknout na to, že se bude dělat politika (!!), která de facto bude znamenat přerozdělování prostředků, a že tuto politiku budou dělat nikým nevolení úředníci (!!), kteří si sami po svém vykládají pravidla a své pravomoci.

Jaký bude efekt kvantitativního uvolňování? Trendem bude oslabování eura vůči dolaru a dalším měnám. To ale opět spíše pomůže exportním ekonomikám typu Německa, které jsou schopné exportovat mimo eurozónu. Obchod ale například Řecka je skoro celý se státy eurozóny. Jim tedy oslabování měny nijak nepomůže.

Více peněz nalitých do ekonomiky se zřejmě projeví růstem akciových trhů v Evropě. Nemá se ale jak promítnout do reálné ekonomiky. Banky už nyní mají přebytek likvidity, mají dlouhodobě přístup k levným penězům za nulové sazby od ECB. Investoři nemají kam investovat a dávají peníze do 10 letých německých dluhopisů s negativním výnosem. Výnosy z dluhopisů padnou na nová minima. Vytvoří se nové spekulační bubliny.

Inflaci ve spotřebitelských cenách to nijak zvlášť nepohne, protože se tyto nově vydávané peníze opět zacyklí v koloběhu mezi bankami a státy.

Za nejhorší věc na kvantitativním uvolňování považuji ten směšný sen, že se tím může něco vyřešit a ekonomika oživit. Ve skutečnosti je to jen poslední krok, který má evropský establishment k dispozici. Až nevyjde, a to on nevyjde, budou se muset podívat vstříc pravdě.

Pravda je taková, že Evropa nutně potřebuje nové projekty, nové podnikatelské nápady, jenže za především poslední dvě desetiletí EU dělá takovou politiku, která přesně tomuto brání. Zaklínáme se neustále globální krizí v době, kdy už zbytek světa dávno roste a Evropa stále stagnuje.

Evropa nutně potřebuje přehodnotit přístup k evropské integraci a unifikaci, kterou EU provádí. Mezi lety 2000-2013 bruselská byrokracie EU vydala 52 183 direktiv, regulací a dalších právních instrumentů. Norsko, které má přístup na evropské trhy a požívá všechny výhody evropské integrace, aniž by se jí přímo účastnilo, muselo za tu stejnou dobu přijmout jen 4724 z nich. Tedy asi jen 9% (viz studie). Obávám se, že EU si včas problémy neuvědomí a ani nemá nástroje na změnu směru. Eurovolby v podstatě nic neznamenají a lidé nemají, jak kormidlem evropské politiky otočit. Nebyla by výhodnější cesta i pro Českou republiku stát mimo EU? 

Když máte podnik, který se musí každý rok přizpůsobovat novým předpisům a regulacím, nemůžete inovovat. Když chcete založit podnik a museli byste nejdřív načíst 1000 předpisů, které by se vašeho podnikání týkaly, tak se na to vykašlete a radši se necháte zaměstnat u nějaké mezinárodní firmy. Takhle nyní uvažuje drtivá většina vysokoškoláků a nejkvalitnějších lidí, které v ČR i jinde v Evropě máme. Čest výjimkám.

A proto má ECB nulové sazby. Proto se snaží rozhýbat ekonomiku přílivem nových peněz. Proto banky nemají komu peníze půjčovat. Proto evropské hospodářství neroste a nerozvíjí se. Proto cítíme tu beznaděj. Naše hospodářství pomalu umírá na přeregulovanost. Řešme příčiny.

Tisk nových peněz není lék na tuto vážnou nemoc. Je to spíš prášek proti bolesti, aby evropská ekonomika mohla bez reforem ještě chvíli fungovat a politický establishment se ještě na nějaký čas udržel.

David Bartas,
člen ReV Svobodných a asistent Petra Macha

Vyšlo na Blog.iDnes.cz

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Republikáni v amerických volbách do Kongresu ztratili obě komory a v pořadu 360° na CNN Prima News se řešilo, co porážka Donalda Trumpa znamená pro Ukrajinu, Írán a Česko. Libor Vondráček v ní vidí lekci: Američané potrestali prezidenta za válku, kterou neměl začínat. Za největší problém Evropy ale dál považuje její vlastní zelenou politiku.

Moderátor Jakub Kokoška pozval k debatě ministra životního prostředí Igora Červeného (Motoristé sobě), poslance Jana Papajanovského (STAN), místopředsedu TOP 09 Matěje Ondřeje Havla a předsedu Svobodných Libora Vondráčka, zvoleného za SPD. Zatímco opozice mluvila o zhrouceném kultu Donalda Trumpa a ministr Červený hájil úder na Írán jako nutnou cenu za bezpečnost, Vondráček nabídl třetí pohled. Ne obhajobu Trumpa, ale výklad jeho porážky.

Volili mírotvorce, dostali válku

Český politik se podle Vondráčka musí na americké volby dívat optikou českých zájmů, a tou je především konflikt kolem Hormuzského průlivu. Doufá, že výsledek bude pro Trumpa vzkazem. Lidé ho před dvěma lety volili jako muže, který bude války ukončovat. Trump dlouhodobě kritizoval politiku intervencí, která podle Vondráčka přinesla zpackaný odchod z Afghánistánu a návrat islamistických hnutí, proti nimž se v regionu původně bojovalo. Na této kritice postavil i kampaň.

Slib ukončit válku na Ukrajině do čtyřiadvaceti hodin podle Vondráčka nesplnil. „Na druhou stranu udělal pro to rozhodně nejvíc ze všech státníků, protože všichni ostatní nedělali vůbec nic, jenom vymýšleli nejrůznější balíčky sankcí, které tu válku nijak nepřibližovaly ke konci,“ řekl. Upozornil ale i na stinnou stránku: vítězství demokratů povzbudí íránský režim, který teď bude stupňovat podmínky příměří. Trumpova vyjednávací pozice je dnes podle něj horší, než by byla před měsícem.

Moderátor se ptal, zda by Česko mělo po amerických volbách změnit zahraniční politiku. Podle Vondráčka nemůže: musí dál hájit své zájmy, a v českém zájmu nebylo a není, aby konflikt pokračoval a Hormuz zůstal zablokovaný. Přímý byl i ve věci Íránu. „Nikdo není světový policajt,“ prohlásil. Fanouškem íránského režimu není a v Íránu by se narodit nechtěl, voliči ale podle něj intervenci vnímali jako zradu myšlenek, s nimiž Trump do voleb šel. „Jsem bytostně přesvědčený, že kdyby to neudělal, tak by volby neprohrál takovým způsobem. Možná by si i udržel většinu,“ řekl. Pro Česko je podle něj útěchou, že po takové lekci od Trumpa další podobný konflikt nečeká.

Spravedlivý mír určí Ukrajinci

K jednání zástupců Ruska a Ukrajiny v Bílém domě připomněl slova mluvčí ukrajinského prezidenta, že nejlepší čas na mír je teď, ideálně už dříve. Pokud má Evropa vyslat vlastního vyjednavače, neměl by podle Vondráčka sehrát roli, jakou kdysi sehrál Boris Johnson. Mír má být spravedlivý, o tom, co je spravedlivé, ale nemají rozhodovat Češi. Rozhodnout to musí ukrajinský lid. Ne všichni Ukrajinci, s nimiž mluví v Česku, podle něj vnímají, že Volodymyr Zelenskyj má po tolika letech od voleb legitimitu mluvit za ně.

Na otázku, proč premiér Andrej Babiš dosud nebyl v Oválné pracovně, odpověděl věcně. Babiš je premiérem necelý rok a Trumpův program je nabitý. Na jiných úrovních, od ministra zahraničí po Trumpovu inauguraci, hráli čeští politici z frakce Patriotů důstojnou roli. Česko podle něj reprezentuje podobné racionální hodnoty jako současná Amerika, ať jde o Green Deal, svobodu slova, nebo migraci.

Nezávislost není soběstačnost

Když Andrej Babiš mluvil o paralýze, Vondráček krotil emoce. Shutdown má v Americe jiný význam než české rozpočtové provizorium, protože federální instituce opravdu zavírají. Trump si ho ale zažil už v prvním mandátu, kdy většinu v Kongresu neměl. Voliči podle něj mají tendenci moc vyvažovat, a obě strany se nakonec vždy nějak dohodnou.

Nejostřeji se Vondráček ozval, když Jan Papajanovský vyzval k evropské soběstačnosti. „Pokud chceme být soběstační, tak přestaňme tady ideologicky ztěžovat výrobu takových automobilů, které vyrábět umíme. Přestaňme zavírat uhelné elektrárny, když uhlí máme na našem území,“ odpověděl. Baterie do elektromobilů i solární panely podle něj vyrábí Čína, takže jedna závislost by se jen vyměnila za druhou. Na námitku, že ropu Evropa netěží, odpověděl rozlišením, které se v debatě často ztrácí: ropu lze dovážet z mnoha částí světa, a nezávislost tedy neznamená soběstačnost.

Opravil i výklad celní války. Nezačal ji podle něj Donald Trump, ale Evropská unie, když schválila uhlíková cla. Trump na to reagoval. „Chybu chybou opravit nelze,“ dodal. Netvrdí tedy, že Trump postupoval správně, jen že první krok udělal Brusel.

Green Deal, nebo rozpad

V závěru debaty se Vondráček vrátil ke svému hlavnímu tématu. Po finanční krizi v letech 2007 a 2008 byly podle něj ekonomiky Spojených států a Evropské unie bez Británie zhruba vyrovnané. Lisabonská strategie dokonce slibovala, že Evropa Ameriku předběhne. Místo toho americké HDP podle Vondráčka rostlo zhruba o 35 procent rychleji, bez emisních povolenek, které vymyslel Brusel. Na Havlův příklad Škody, která podle něj dobře zvládá přechod k elektromobilům, odpověděl otázkou, kolik takových aut si lidé kupují sami a kolik díky dotacím.

Papajanovský namítl, že kvalita života nejsou jen statistiky HDP, ale i délka dožití či kvalita zdravotní péče. Vondráček souhlasil, že má mnoho rozměrů. Ekonomické trendy jsou ale podle něj prostě špatné. „Buďto se rozpadne Evropská unie, nebo se Evropská unie vykašle na Green Deal, anebo tady bude na úbytě svoboda slova a základní práva,“ shrnul. Ani v tom podle něj Evropa za Amerikou nevede: svoboda slova tam není potlačovaná tak jako tady.

Vondráček tak z amerických voleb vyvodil závěr pro obě strany Atlantiku. Trumpovi vzkázal, že voliči netolerují zradu mírového programu, Evropě, že ji neohrožují americká cla, ale její vlastní ideologie.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31