David Bartas: Američanům vděčíme za svobodu, přivítejme je!

David Bartas: Američanům vděčíme za svobodu, přivítejme je!

Jediný prostor umožňující žít ve svobodě je pro občany České republiky euroatlantická civilizace. NATO je jejím ztělesněním a zároveň nástrojem na její obranu. Je základním kamenem svobody a demokracie v České republice. Americký konvoj je v dnešní situaci zcela na místě a americká přítomnost v Evropě žádoucí. Svobodní nekompromisně stojí za členstvím České republiky v Severoatlantické alianci jako vzájemné transatlantické spolupráci zemí Evropy a Severní Ameriky při kolektivní obraně. Ostatně máme spolu s dalšími sedmi zmínkami o NATO pevně v programu i tuto větu: „Svobodní si přejí zakládat bezpečnost České republiky a Evropy na kolektivní obraně v rámci Severoatlantické aliance.“

Základní úlohou každého státu je zajistit přežití vlastních občanů, ubránit svou územní celistvost a suverenitu. Až pokud je tento cíl státu plněn, dává smysl zabývat se otázkami, jak by měl stát fungovat, aby společnost byla svobodná a prosperující. NATO je skutečně základním stavebním kamenem, pilířem, který udržuje stabilitu a bezpečí nejen v České republice, ale v celé svobodné části světa, která je členy Aliance.

Jen díky této stabilitě je možný v historii nevídaný, nerušený rozvoj naší demokracie, které si bohužel v Evropě obecně i v České republice konkrétně vážíme stále méně.

NATO vděčíme za vše, co v Evropě máme. Díky stabilitě, které se Evropa od druhé světové války těšila, se jádro západní Evropy s Beneluxem, západním Německem, jižní Anglií, Rakouskem, Švýcarskem a severní Itálií stalo jednou z nejbohatších částí světa. Nyní se tak Evropa může zabývat všemi těmi postmoderními tématy typu genderová rovnost a environmentální politika.

Nebýt americké zahraniční politiky zadržování komunismu za studené války, svět a především Evropa, by vypadaly zcela jinak. Američané polovině Evropy zajistili prostor pro svobodný život, který se díky jejich vytrvalé politice rozšířil po roce 1989 i do Středovýchodní Evropy. Nobelovu cenu za mír v Evropě si nezasloužila EU, ale NATO.

Jsem hrdý, že Česká republika je spolehlivým spojencem, který se zapojuje do operací a misí NATO. Stydím se ale za to, kolik lidí podléhajících ruskému pohledu na události ve světě, se v této zemi nachází, a že se v tomto třeba od Poláků tolik lišíme.

Stydím se za to, kolik idiotů označuje americký konvoj div ne za okupaci. Jiní zase mluví o nemístné demonstraci síly. Pletou se. Tato velmi umírněná forma demonstrace síly je kvůli ruské agresi na Ukrajině zcela na místě. Stejně jako celá operace Atlantické odhodlání a posílení americké přítomnosti v Evropě.

Další lidé vyčítají Američanům jejich zahraniční politiku od útoku z 11. září 2001. Některé kroky jako invaze do Iráku v roce 2003, nebo podpora opozičních sil v Sýrii přinesly více nestability, než stability. To je jistě pravda a uvědomují si to i mnozí v USA. Vést tuto debatu a zpochybňovat kroky NATO nyní zrovna v souvislosti s průjezdem amerického konvoje naším územím je nepatřičné. Otevírat debatu o politice NATO a zpochybňovat ji nyní, je přesně voda na mlýn Rusku. Rusko je slabé, a aby obstálo, potřebuje, aby NATO nebylo jednotné. Že se NATO musí soustředit především na obranu svých hranic je jasné a operace Atlantické odhodlání k tomuto cíli vede, proto nemá smysl otevírat debaty o podružných tématech. Ne, když se odehrává válka pár set kilometrů od nás a vztahy s Ruskem se nevratně dostaly do bodu druhé studené války.

Američané jsou v Evropě proto, aby bránili své evropské spojence, aby udrželi svobodu a demokracii v Evropě. Na rozdíl od místopředsedy Karla Zváry bych neměl nic proti americké základně na našem území. Naopak bych si ji přál a považoval bych ji za zvýšenou garanci naší bezpečnosti, stejně jako jsem v minulosti podporoval plány Bushovy administrativy na výstavbu radaru v Brdech. Naše bezpečnost by tím byla vyřešena. Už tehdy se bohužel zvedl proruský odpor organizovaný kolem „Ne základnám“, kteří se ozývají spolu s dalšími i nyní proti průjezdu amerického konvoje.

Jedinou alternativou kontinentalismu, přesvědčení, že těžiště spolupráce má probíhat na bázi kontinentu především pokračující evropskou integrací, je atlantismus. Svobodní se vymezují proti evropské integraci a zpochybňují kontinentalistické vize. Za jedinou logickou politiku jsem vždy považoval silný příklon k transatlantické spolupráci a upevňování našeho partnerství s Velkou Británií a Spojenými státy. Jestli to Svobodní jednoznačným způsobem nepochopí, tak si na politické scéně stabilní místo nevybudují. Sounáležitost se Západem je základ pravicové politiky, navíc to mají Svobodní i v politické filozofii, jen na to mnozí z nich zapomínají.

Členství v NATO nemá pro ČR alternativu. Sny o neutralitě České republiky by znamenaly v střednědobém horizontu vysoké riziko návratu pod ruský vliv. Lidé, kteří ji prosazují, jsou obvykle nevědomky Putinovi naivní užiteční idioti nebo komunisté, kteří to dělají zcela vědomě.

Já si svobody vážím a jsem přesvědčený, že bez USA by u nás dlouho svoboda nevydržela. Proto velmi podporuji aktivity na přivítání amerického konvoje v České republice.

David Bartas,
člen ReV a asistent europoslance Petra Macha

Vyšlo na osobním webu D. Bartase
 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31