David Bartas: Američanům vděčíme za svobodu, přivítejme je!

David Bartas: Američanům vděčíme za svobodu, přivítejme je!

Jediný prostor umožňující žít ve svobodě je pro občany České republiky euroatlantická civilizace. NATO je jejím ztělesněním a zároveň nástrojem na její obranu. Je základním kamenem svobody a demokracie v České republice. Americký konvoj je v dnešní situaci zcela na místě a americká přítomnost v Evropě žádoucí. Svobodní nekompromisně stojí za členstvím České republiky v Severoatlantické alianci jako vzájemné transatlantické spolupráci zemí Evropy a Severní Ameriky při kolektivní obraně. Ostatně máme spolu s dalšími sedmi zmínkami o NATO pevně v programu i tuto větu: „Svobodní si přejí zakládat bezpečnost České republiky a Evropy na kolektivní obraně v rámci Severoatlantické aliance.“

Základní úlohou každého státu je zajistit přežití vlastních občanů, ubránit svou územní celistvost a suverenitu. Až pokud je tento cíl státu plněn, dává smysl zabývat se otázkami, jak by měl stát fungovat, aby společnost byla svobodná a prosperující. NATO je skutečně základním stavebním kamenem, pilířem, který udržuje stabilitu a bezpečí nejen v České republice, ale v celé svobodné části světa, která je členy Aliance.

Jen díky této stabilitě je možný v historii nevídaný, nerušený rozvoj naší demokracie, které si bohužel v Evropě obecně i v České republice konkrétně vážíme stále méně.

NATO vděčíme za vše, co v Evropě máme. Díky stabilitě, které se Evropa od druhé světové války těšila, se jádro západní Evropy s Beneluxem, západním Německem, jižní Anglií, Rakouskem, Švýcarskem a severní Itálií stalo jednou z nejbohatších částí světa. Nyní se tak Evropa může zabývat všemi těmi postmoderními tématy typu genderová rovnost a environmentální politika.

Nebýt americké zahraniční politiky zadržování komunismu za studené války, svět a především Evropa, by vypadaly zcela jinak. Američané polovině Evropy zajistili prostor pro svobodný život, který se díky jejich vytrvalé politice rozšířil po roce 1989 i do Středovýchodní Evropy. Nobelovu cenu za mír v Evropě si nezasloužila EU, ale NATO.

Jsem hrdý, že Česká republika je spolehlivým spojencem, který se zapojuje do operací a misí NATO. Stydím se ale za to, kolik lidí podléhajících ruskému pohledu na události ve světě, se v této zemi nachází, a že se v tomto třeba od Poláků tolik lišíme.

Stydím se za to, kolik idiotů označuje americký konvoj div ne za okupaci. Jiní zase mluví o nemístné demonstraci síly. Pletou se. Tato velmi umírněná forma demonstrace síly je kvůli ruské agresi na Ukrajině zcela na místě. Stejně jako celá operace Atlantické odhodlání a posílení americké přítomnosti v Evropě.

Další lidé vyčítají Američanům jejich zahraniční politiku od útoku z 11. září 2001. Některé kroky jako invaze do Iráku v roce 2003, nebo podpora opozičních sil v Sýrii přinesly více nestability, než stability. To je jistě pravda a uvědomují si to i mnozí v USA. Vést tuto debatu a zpochybňovat kroky NATO nyní zrovna v souvislosti s průjezdem amerického konvoje naším územím je nepatřičné. Otevírat debatu o politice NATO a zpochybňovat ji nyní, je přesně voda na mlýn Rusku. Rusko je slabé, a aby obstálo, potřebuje, aby NATO nebylo jednotné. Že se NATO musí soustředit především na obranu svých hranic je jasné a operace Atlantické odhodlání k tomuto cíli vede, proto nemá smysl otevírat debaty o podružných tématech. Ne, když se odehrává válka pár set kilometrů od nás a vztahy s Ruskem se nevratně dostaly do bodu druhé studené války.

Američané jsou v Evropě proto, aby bránili své evropské spojence, aby udrželi svobodu a demokracii v Evropě. Na rozdíl od místopředsedy Karla Zváry bych neměl nic proti americké základně na našem území. Naopak bych si ji přál a považoval bych ji za zvýšenou garanci naší bezpečnosti, stejně jako jsem v minulosti podporoval plány Bushovy administrativy na výstavbu radaru v Brdech. Naše bezpečnost by tím byla vyřešena. Už tehdy se bohužel zvedl proruský odpor organizovaný kolem „Ne základnám“, kteří se ozývají spolu s dalšími i nyní proti průjezdu amerického konvoje.

Jedinou alternativou kontinentalismu, přesvědčení, že těžiště spolupráce má probíhat na bázi kontinentu především pokračující evropskou integrací, je atlantismus. Svobodní se vymezují proti evropské integraci a zpochybňují kontinentalistické vize. Za jedinou logickou politiku jsem vždy považoval silný příklon k transatlantické spolupráci a upevňování našeho partnerství s Velkou Británií a Spojenými státy. Jestli to Svobodní jednoznačným způsobem nepochopí, tak si na politické scéně stabilní místo nevybudují. Sounáležitost se Západem je základ pravicové politiky, navíc to mají Svobodní i v politické filozofii, jen na to mnozí z nich zapomínají.

Členství v NATO nemá pro ČR alternativu. Sny o neutralitě České republiky by znamenaly v střednědobém horizontu vysoké riziko návratu pod ruský vliv. Lidé, kteří ji prosazují, jsou obvykle nevědomky Putinovi naivní užiteční idioti nebo komunisté, kteří to dělají zcela vědomě.

Já si svobody vážím a jsem přesvědčený, že bez USA by u nás dlouho svoboda nevydržela. Proto velmi podporuji aktivity na přivítání amerického konvoje v České republice.

David Bartas,
člen ReV a asistent europoslance Petra Macha

Vyšlo na osobním webu D. Bartase
 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

V Událostech, komentářích se Lukáš Dolanský pokusil zatlačit Libora Vondráčka do obhajoby toho, proč Česká republika nefiguruje mezi devíti zeměmi, které oznámily vznik takzvané antibalistické koalice. Proti němu na dálku stál senátor Pavel Fischer, který v otázkách obrany razí tón naléhavosti a alarmu. Vondráček ale ukázal, že chladná hlava a rozpočtová kázeň jsou v bezpečnostní politice někdy cennější než rychlé přihlášení se k další nové struktuře.

Vondráčkova odpověď na úvodní otázku byla věcná a bez vytáček. Česká republika podle něj nepotřebuje další paralelní struktury vedle NATO, zvlášť ve chvíli, kdy sama plní takzvané capability targets a v příštím roce poprvé po více než dvaceti letech, naposledy za vlády sociální demokracie, přesáhne dvouprocentní hranici HDP na obranu, tedy téměř 200 miliard korun. Přidávat k tomu závazky vůči nejasně definované iniciativě, u které nikdo nezná harmonogram ani rozpočet, je podle něj zbytečné riziko rozhazování peněz tam, kam nikdo pořádně nedohlédne.

Ještě zajímavější byl moment, kdy Vondráček nabídl politické čtení celé iniciativy. Upozornil, že za snahou Emmanuela Macrona budovat nové obranné struktury mimo klasický rámec NATO může stát především domácí francouzská politika, kde se mu nedaří prosadit evropskou armádu na půdorysu EU a kde mu doma hrozí, že příštím prezidentem bude Jordan Bardella nebo Marine Le Pen. Fischer sice odmítl toto čtení, ale nedokázal nabídnout přesvědčivější vysvětlení, proč mezi zeměmi antibalistické koalice chybí právě ti, kdo jsou Rusku geograficky nejblíž, tedy Polsko, Finsko, pobaltské státy, Rumunsko nebo Bulharsko.

Vondráček přitom nezůstal jen u kritiky, nabídl i konkrétní argument, proč je zdrženlivost oprávněná. Připomněl, že už dnes je odpovědnost za ochranu vzdušného prostoru České republiky v rukou velitelství NATO v Ramsteinu, a že Česko už má vážné a nákladné závazky, například nákup letounů F-35, které samy o sobě stojí desítky miliard korun ročně. Když se ho Fischer snažil zatlačit poukazem na premiérův projekt Europatriot, Vondráček poctivě přiznal, že nezná přesně premiérovy úvahy, ale trefně upozornil na nekonzistentnost debaty: stejná výtka, že chybí harmonogram a rozpočet, platí stejnou měrou i na samotnou antibalistickou koalici, kterou senátor hájil.

Vondráček přinesl i konkrétní dobrou zprávu: k armádě letos nastoupilo 2300 nových vojáků. Místo honby za symbolickými procenty a novými strukturami navrhl soustředit se na výzbroj, výstroj, boty a batohy pro nováčky, a na budování obranných schopností podle jasné, dlouhodobé koncepce.

Na otázku, zda Česko utrpělo na summitu v Ankaře „diplomatický výprask“, reagoval klidně. Přiznal, že Česko mluvilo poslední a vydávalo nejméně na obranu, ale dodal, že je to vizitka minulé vlády, ne té současné, která u moci je půl roku a chystá historicky první překročení 2 % HDP po více než dvou desetiletích.

Celý duel tak ukázal dva přístupy k obraně, jeden založený na dramatických gestech bez konkrétního plánu, druhý na rozpočtové kázni a ochotě přiznat, kde je potřeba zlepšení, aniž by se sahalo po planých slibech.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31