Vidíme to v Praze na každém kroku. Billboardy plní volební hesla hanící developery a slibující zákaz nové výstavby v Praze, přitom stavební obor je již v dnešní době extrémně přeregulovaný a naopak by si zasloužil deregulaci.

Stavebnictví je jedno z nejvíce regulovaných odvětví. Získání územního rozhodnutí předchází shromáždění desítek většinou zbytečných stanovisek od různých úřadů a organizací a teprve poté následují územní řízení na novou výstavbu. Ta v Praze trvají minimálně půl roku, dost často i několik let. A to mluvím o situaci, kdy je stavba v souladu s územním plánem Prahy a není nutná jeho změna. Vysoká míra regulace vytváří prostor pro korupci a zbytečné překážky pro podnikatele či občany, kteří se rozhodnou stavět.

Někteří kandidující politici i přesto hlásají, že nedopustí v některých lokalitách změnu územního plánu a zánik zeleně, což je jistě pochopitelné. Setkal jsem se ale i s případy, kdy politici dokonce slibují, že zabrání jakékoliv nové developerské výstavbě, proti čemuž se důrazně ohrazuji. Je-li stavba v souladu s územním plánem, úřad městské části by neměl klást žádné překážky při schvalování stavby a politici by do takového procesu neměli zasahovat už vůbec, protože schvalování stavby je úřední, nikoliv politický proces. Netuším tedy, jakým právem politici občanům slibují, že zastaví soukromého investora, který si na svém soukromém pozemku realizuje novou stavbu za své peníze a na své riziko. Z mého pohledu by nikdo investorovi do takové výstavby neměl mluvit.

Samozřejmě rozumím situaci, že si někdo postaví rodinný dům v Praze v sousedství volné zatravněné parcely, která je v územním plánu označena jako VN (tedy nerušící výroba) a takovému člověku se poté nelíbí, že se vedle pozemku, kde dosud nic nebylo, začne něco stavět. Takový člověk se ale nemůže divit, že mu vedle domu vyroste například kancelářská budova nebo třeba továrna. Podobné to je v situaci, kdy je pozemek určen pro bytovou výstavbu. Nikdo nechce přijít o krásný výhled, nicméně nelze z pozice obce či státu zamezovat soukromému vlastníkovi, aby si se svým pozemkem naložil, jak uzná za vhodné, je-li jeho stavební záměr v souladu s územním plánem. Soused takového pozemku poté nemůže ani namítat, že se stavbou sníží tržní hodnota jeho nemovitosti, protože domek stavěl s vědomím, že v sousedství se nachází pozemek VN.

Dále je třeba si říct, že Praha není skanzen a politici nemají a priori znemožňovat novou výstavbu soukromým investorům na soukromých pozemcích. Roste počet obyvatel, roste tedy logicky i počet nových bytových domů a komerčních objektů a je to naprosto v pořádku. Pokud chce někdo bydlet v přírodě, nezvolil pravděpodobně správně při volbě svého bydliště v pražské metropoli. Námitky jsou přípustné pouze v okamžiku, kdy dochází ke změně územního plánu v oblasti, která dříve pro výstavbu nebyla určena, a osoby odporující nové výstavbě v této lokalitě vlastnili nemovitost v době ještě před změnou územního plánu.

Je rovněž zajímavé sledovat architektonické řešení nové bytové či komerční výstavby. Nabídka nových bytů v Praze je natolik rozsáhlá, že se developeři sami snaží dělat domy hezčí a například také s vlastními hřišti či zelenou plochou. Nové výstavby tak nejsou ošklivé panelové domy, ale právě díky trhu a konkurenčnímu prostředí vznikají stavby kvalitnější a hezčí a není k tomu nutná žádná státní či obecní regulace. Developer se totiž snaží odlišit od ostatních developerů a přesvědčit kupující, aby si vybrali právě jeho byt. Podniká totiž na vlastní riziko. Neustálým zvyšováním regulací se docílí jen snížení dostupné nabídky bytů a komerčních prostor pro občany a podnikatele, zvýšení ceny nových bytů a omezení rozvoje Prahy.

Jedním z takových politiků, kteří slibují zvýšení míry regulace u nové výstavby, je lídr kandidátky trojkoalice pan Petr Štěpánek ze Strany zelených. V rozhovoru pro DVTV panu Veselovskému naprosto otevřeně řekl, že hodlá z pozice politika narušovat úřední proces na stavebních úřadech a de facto povolit jen ty stavby, které jsou dle uvážení politiků v pořádku. Používá tedy téměř stejná slova jako komunisti za minulého režimu, což je děsivé. Je otázkou, zda jde jen o populistický slib (o kterém pan Štěpánek musí vědět, že je nerealizovatelný), o rozšíření prostoru pro korupci, anebo jde jen o zásadní neznalost kandidáta na primátora za zelené.

Damir Špoljarič,
místopředseda pražských Svobodných a kandidát č. 3 do zastupitelstva hl. města Prahy