Na napadení Libye Francií, USA, VB, Španělskem a Kanadou mám názor, že se jedná o jasnou agresi. I když s přepadením dala souhlas OSN, nic to nemění na tom, že změnu systému si musí každá země provést sama. Jedná-li se o zcela jinou kulturu, kterou Libye bezesporu je, pak toto pravidlo by mělo pro nás platit o to více. Bohužel, je pravdou, že při dnešním vývoji v Libyi umírají lidé, ale je to jejich boj, a sami ví kde jsou hranice možného a chtěného. V případě nezdaru mohou opustit zemi ale při tom zůstat v Africe, která je jim blíže než Evropa. Kdo z nás Evropanů zná tradice a hodnoty obyvatele Libye. Známe jejich život, způsob obživy, myšlení, kulturu, náboženství, rodinné vazby, dělbu práce či moci? Co z toho bychom byli v opačném případě ochotni přijmout MY?

Před zahájením útoku nebyl nikde předem deklarován jasný cíl, jakého chtějí spojenci dosáhnout. To, že se Francie rozhodla a agresi spustila však není v dnešní době jen její věc. Lisabonská smlouva, dokument rozvíjející evropský socialistický projekt -, jejíž ratifikaci u nás zajistila pravicová ODS, tedy alespoň hlasy hlavních protagonistů ( http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=48969 ) nás do tohoto konfliktu zatahuje více, než si mnozí připouští. Teroristické útoky v minulosti pro nás znamenaly exotické akce, jejichž vzdálenost od naší země byla zeměpisně i politicky astronomická. Bohužel, naše závazky v EU však začínají tyto astronomické vzdálenosti zkracovat geometrickou řadou.  Protože jsme v Schengenském prostoru, znamená to, že do České republiky  mají neomezený přístup osoby poznamenané rovněž tímto konfliktem. Co to znamená si můžeme domyslet. Napadá-li někdo sofistikovanými technologiemi území země, která tak vyspělá není a umírají-li tam lidé , bez ohledu na to jsou-li vojáky či civilisty ( proč rozlišovat jsou-li ve své zemi?) zadělává si na problém s anonymními útočníky ve vlastní zemi ( např. letiště v Moskvě ). Pokud budu chtít problém přiblížit čtenáři na tělo tak uvedu následující. Jestliže mi někdo zabijí členy rodiny úmyslným útokem a já se nemohu nikterak relevantně proti tomuto útoku bránit, jestliže útok trvá a není žádná instituce, která toto násilí ukončí a násilníka nepotrestá, pak mám velice blízko k myšlence pomstít se útočníkovi v rámci svých možností.

Libye je africký stát, kde jsou uctívány zcela jiné společenské hodnoty. To, že se rozhodli sami a nakupují od vyspělých zemí zbraně ještě neznamená, že mají zájem o náš pohled na demokracii. Jakým právem jim chceme naše hodnoty vnucovat. Již dost má Evropa problémy s vyznavači islámu. Proč se Evropa zaměřuje na řešení problémů za hranicemi, když není sama schopna v současnosti obhajovat vlastní kulturu a tradice na svém území. Nechť francouzský president, jemuž evidentně odvaha nechybí, sjedná pořádek a vnutí evropské společenské a kulturní hodnoty všem obyvatelům Francie! Myslím, že stejně bych mohl uvést i zbývající protagonisty tohoto divadla.

Bohužel, za lidumilnými odůvodněními se však týčí hlavní důvod a tím je ropa. Kdo však má z tohoto prospěch. Uzavřené skupiny lidí mající na této akci prospěch jsou ropné společnosti a vojenskoprůmyslový komplex. Za jejich výdělky nám může být v brzké době doručen účet, který budeme muset platit všichni. Jestli formou zvýšeného rizika při teroristických útocích, či přesunutím islámských imigrantů z Francie či Německa k nám – protože i s tím souhlasili TI, kdo hlasovali pro schválení Lisabonské smlouvy u nás. Jsme ochotni dávat v šanci české tradice proti libyjským, afgánským či iránským? Jakým demokratem je pan Nečas, když prostřednictvím moderních zbraní chce vnutit jinou kulturu vedení jinému státu? Každý, kdo dává, i mlčky, s touto akcí souhlas, se stává aktivním hráčem.

Miroslav Cupánek je člen Svobodných v Moravskoslezském kraji