CUPÁNEK: Libye: Mlčení je souhlas

CUPÁNEK: Libye: Mlčení je souhlas

Na napadení Libye Francií, USA, VB, Španělskem a Kanadou mám názor, že se jedná o jasnou agresi. I když s přepadením dala souhlas OSN, nic to nemění na tom, že změnu systému si musí každá země provést sama. Jedná-li se o zcela jinou kulturu, kterou Libye bezesporu je, pak toto pravidlo by mělo pro nás platit o to více. Bohužel, je pravdou, že při dnešním vývoji v Libyi umírají lidé, ale je to jejich boj, a sami ví kde jsou hranice možného a chtěného. V případě nezdaru mohou opustit zemi ale při tom zůstat v Africe, která je jim blíže než Evropa. Kdo z nás Evropanů zná tradice a hodnoty obyvatele Libye. Známe jejich život, způsob obživy, myšlení, kulturu, náboženství, rodinné vazby, dělbu práce či moci? Co z toho bychom byli v opačném případě ochotni přijmout MY?

Před zahájením útoku nebyl nikde předem deklarován jasný cíl, jakého chtějí spojenci dosáhnout. To, že se Francie rozhodla a agresi spustila však není v dnešní době jen její věc. Lisabonská smlouva, dokument rozvíjející evropský socialistický projekt -, jejíž ratifikaci u nás zajistila pravicová ODS, tedy alespoň hlasy hlavních protagonistů ( http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=48969 ) nás do tohoto konfliktu zatahuje více, než si mnozí připouští. Teroristické útoky v minulosti pro nás znamenaly exotické akce, jejichž vzdálenost od naší země byla zeměpisně i politicky astronomická. Bohužel, naše závazky v EU však začínají tyto astronomické vzdálenosti zkracovat geometrickou řadou.  Protože jsme v Schengenském prostoru, znamená to, že do České republiky  mají neomezený přístup osoby poznamenané rovněž tímto konfliktem. Co to znamená si můžeme domyslet. Napadá-li někdo sofistikovanými technologiemi území země, která tak vyspělá není a umírají-li tam lidé , bez ohledu na to jsou-li vojáky či civilisty ( proč rozlišovat jsou-li ve své zemi?) zadělává si na problém s anonymními útočníky ve vlastní zemi ( např. letiště v Moskvě ). Pokud budu chtít problém přiblížit čtenáři na tělo tak uvedu následující. Jestliže mi někdo zabijí členy rodiny úmyslným útokem a já se nemohu nikterak relevantně proti tomuto útoku bránit, jestliže útok trvá a není žádná instituce, která toto násilí ukončí a násilníka nepotrestá, pak mám velice blízko k myšlence pomstít se útočníkovi v rámci svých možností.

Libye je africký stát, kde jsou uctívány zcela jiné společenské hodnoty. To, že se rozhodli sami a nakupují od vyspělých zemí zbraně ještě neznamená, že mají zájem o náš pohled na demokracii. Jakým právem jim chceme naše hodnoty vnucovat. Již dost má Evropa problémy s vyznavači islámu. Proč se Evropa zaměřuje na řešení problémů za hranicemi, když není sama schopna v současnosti obhajovat vlastní kulturu a tradice na svém území. Nechť francouzský president, jemuž evidentně odvaha nechybí, sjedná pořádek a vnutí evropské společenské a kulturní hodnoty všem obyvatelům Francie! Myslím, že stejně bych mohl uvést i zbývající protagonisty tohoto divadla.

Bohužel, za lidumilnými odůvodněními se však týčí hlavní důvod a tím je ropa. Kdo však má z tohoto prospěch. Uzavřené skupiny lidí mající na této akci prospěch jsou ropné společnosti a vojenskoprůmyslový komplex. Za jejich výdělky nám může být v brzké době doručen účet, který budeme muset platit všichni. Jestli formou zvýšeného rizika při teroristických útocích, či přesunutím islámských imigrantů z Francie či Německa k nám – protože i s tím souhlasili TI, kdo hlasovali pro schválení Lisabonské smlouvy u nás. Jsme ochotni dávat v šanci české tradice proti libyjským, afgánským či iránským? Jakým demokratem je pan Nečas, když prostřednictvím moderních zbraní chce vnutit jinou kulturu vedení jinému státu? Každý, kdo dává, i mlčky, s touto akcí souhlas, se stává aktivním hráčem.

Miroslav Cupánek je člen Svobodných v Moravskoslezském kraji

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31