Patří mezi ty nejpozoruhodnější věci, s nimiž nová strana přišla a přesto jej většina mediálních zpráv přehlédla, některé možná záměrně. V české politice je zcela unikátní. Říká se mu primárky a je převzatý od amerických stran. Zaručuje, že na kandidátky do funkcí se dostanou ne ti, kteří si vysloužili zákulisní souhlas mocných předsednictev a grémií, nýbrž ti, kteří dostali nejvíc hlasů v otevřeném hlasování nejen všech členů, nýbrž i všech “registrovaných příznivců“. To je nová kategorie, kterou opět nemá žádná jiná česká strana a která dělá politiku otevřenější a průhlednější. Registrace stojí stovku (bez omezení štědrosti) a registrovaný příznivec může straně kibicovat a ovlivňovat její události, aniž by se musel vzdát hrdého titulu nestraníka. Nemůže být ale členem jiné strany a musí souhlasit s hlavními principy Svobodných.

Podle systému primárek se může kterýkoli člen ucházet o kandidaturu na jakoukoli funkci. Pořadí, v jakém bude kandidátka sestavena, rozhodne počet křížků, které ten či onen kandidát dostane u svého jména na volně sestavené kandidátské listině. Tak taky proběhnou někdy během března primárky na kandidaturu do Evropského parlamentu.

Po ustavovacím sněmu 14. února se v internetové diskusi jeden účastník ptá toto:

„Kam se vytratil Benjamin Kuras, člen Přípravného výboru, člověk s určitým charismatem? Chce zůstat ´pouhým´ tichým společníkem ´firmy´?“

Tož má se to takto. Kuras nekandidoval na žádné místo v pětičlenném Předsednictvu z těchto důvodů:

1.   Chtěl uvolnit místo někomu novému. Tím novým se stala senátorka Ilana Janáčková, čímž se Strana svobodných občanů stala parlamentní stranou.

2.   Vzal na vědomí již dříve vyslovené přání kolegů z Přípravného výboru, aby kandidoval do Evropského parlamentu.

3.   Jeho primární činností je spisovatelství a novinařina, s níž nehodlá přestat, dokud bude vidět na počítač nebo dokud ho někdo neodstřelí. Umí psát ve vlaku, na letišti, v kavárně a v restauraci, ale neumí psát na schůzích. Naučit se psát i v parlamentním křesle pokládá za neodolatelnou výzvu.

4.   Chce si pořádně pročuchat každý šroubeček Evropské unie a zjistit, jak by se to setrvačné soukolí byrokratizace a buzerace občanů ještě dalo zastavit, a jestli je na to už pozdě, alespoň zkoumat, jak by se mu občan mohl bránit.

5.   Kdo zná Kurasovy články a knížky, dovede si představit, že Evropě nebude nic sladit, ale pořádně jí to opepří.

6.   Bude to dělat spolu se sílící vlnou euroskeptických poslanců z britské United Independence Party, skandinávských Nezávislých demokratů a dalších, kteří mají společnou vizi „Svobodné Evropy svobodných občanů svobodných států“ (Kurasův vlastní slogan).

To je všecko fajn, řeknete si možná, Kuras do Štrasburku. Někteří už berou jako hotové, že tam patří. Deník Právo se už dokonce dohadoval, že Kuras bude volebním lídrem. Nic takového nebude, dokud si ho na to nezvolí členové a příznivci Strany svobodných občanů v březnových primárkách. Takže kdo z vás svobodymilných ještě není alespoň jejím příznivcem, ať se s ní spojí na www.svobodni.cz.