BEDNÁŘ: Zasloužíme si svobodu?

BEDNÁŘ: Zasloužíme si svobodu?

Taková otázka je na místě při pohledu na nedůstojné jednání obou sněmoven Parlamentu České republiky, jež předvedly 16. března. Na programu měly udělení mandátu vládě k jejímu souhlasu s přesunutím dalších pravomocí České republiky na nadstátní, ve skutečnosti německo-francouzskou, oficiálně bruselskou úroveň Evropské unie. Konkrétně šlo o souhlas vlády se Změnou smlouvy o fungování Evropské unie, jež má umožnit vznik závazného mechanismu soustavného dotování předlužených členských států eurozóny. V zásadě jde co do důsledků o souhlas České republiky s takto řízenou stagnací a postupným hospodářským úpadkem Evropské unie v zájmu udržení eura za každou, tedy právě tuto sebezničující cenu.

Takové otázky si ale ani moudrý Senát, ani Poslanecká sněmovna, tedy v první řadě zpravodajové předkládaného zákona, vůbec nepoložili, protože toho zjevně nebyli schopni. Zpravodaj Sefzig z ODS se například v Senátu hlavně oháněl slovními zaklínadly o stabilitě EU, aniž by si byl vůbec schopen položit otázku, zda je soustavné dotování předlužených států cestou k jejich dlouhodobé stabilitě, místo aby se tyto státy například vrátily ke svým původním měnám, a tak mohly pružněji reagovat na své hospodářské potíže.

A již vůbec nikdo z poslanců a senátorů si nebyl schopen za všechny občany, jež reprezentují, položit otázku, co takový souhlas s mandátem vlády může znamenat pro budoucnost České republiky. Poslanci a senátoři by ale měli vědět, že Česká republika nemá výjimku z eura, a že tedy o jejím vstupu do eura rozhodují podle článku 140 uvedené smlouvy členové eurozóny kvalifikovanou většinou, tedy o nás bez nás. Rozhodují tak i o tom, že Česká republika bude dotovat zadlužené státy eurozóny. Dát za těchto vazalských podmínek souhlas vládě k jejímu následnému souhlasu se vznikem dotačního mechanismu je holá nezodpovědnost, jež se neslučuje s existencí svrchovaného, svobodného demokratického státu, který si váží sám sebe. A oni svůj souhlas, a to bez jakékoli věcné debaty o tak závažném rozhodnutí, tedy bez uvážení dopadů, jež tím způsobují, jednoduše dali. Senát dokonce jednomyslně. To připomíná komunistickou éru. Takoví poslanci a senátoři nejsou lidmi na svém místě.

To hezky ilustrují dvě komické příhody, k nimž došlo při projednávání mandátu vládě v Senátu. Senátorka za ČSSD Gajdůšková si dovolila požádat o odklad projednání věci o jeden den kvůli nedostatku informací o vládním stanovisku. Podstata a dopad udělení mandátu vládě k souhlasu se vznikem dotačního euromechanismu jí tedy, tak jako zřejmě naprosté většině senátorů, nebyla vůbec jasná. Nato vystoupil za vládu ministr Vondra, aby opovážlivou, nebohou senátorku uzemnil. Místo zodpovědného vysvětlení závažných důsledků celého kroku skandálně zanedbaného zpravodajem Sefzigem prohlásil, že vláda ke svému stanovisku již nic dalšího nepřidá, a senátorčin návrh byl pak zamítnut. Vláda tedy vše, jak to zatím vypadá, v Bruselu 24. a 25. března poslušně odkývá…Anebo, že by alespoň premiéru Nečasovi došlo, co by to znamenalo, a co je tedy jeho povinností ? Spíše bláhová to naděje…

A aby senátní komiky nebylo dost, nakonec kajícně přicupital, jako třešnička na dortu, senátor Štětina. Aby se pokorně kál za to, že jakýmsi málem zločinným omylem zmáčkl tlačítko ne, přestože se vším tak rád souhlasí…

Zasloužíme si takové zákonodárce ? Pokud ano, nezasloužíme si svobodu.

Prof. Miloslav Bednář je místopředsedou Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Debata o plánovaném sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně opustila sněmovní lavice a přesunula se do studia CNN Prima News. Ve středu 14. května se v pořadu 360° střetl poslanec Libor Vondráček, předseda Svobodných a člen výboru pro evropské záležitosti, s bývalým ministrem zahraničí Janem Lipavským (nestraník za ODS). Výsledkem bylo jasné střetnutí dvou nepřekonatelně rozdílných přístupů k témuž historickému i politickému problému.

Lipavský: „S touhle špínou nechceme mít nic společného“

Lipavský hned v úvodu razantně odmítl celou parlamentní debatu jako předem ztracený čas. Opozice se rozhodla sněmovní jednání bojkotovat a svůj postoj obhajoval slovy, že koalice ANO, SPD a Motoristů celou aférou záměrně „překrývá jiné hrozné věci“ – jako jsou EET nebo nový stavební zákon. Sudetoněmecký sjezd označil za přehlídku „německých důchodců“ a celou debatu smetl ze stolu jako zbytečně vyvolané politické divadlo.

Vondráček: Historický kontext se bagatelizovat nedá

Právník a absolvent brněnské Právnické fakulty Vondráček na tuto interpretaci nereagoval rétorickými výpady, ale věcnými argumenty zakotvenými v historické paměti. Připomněl, že sjezd se má konat pouhých několik set metrů od Kounicových kolejí – místa, kde nacisté za druhé světové války uvězňovali a popravovali. Přirovnání k Polsku bylo přitom zvlášť výstižné: „Absolutně si nedovedu představit, že kdyby se Němci rozhodli mít sjezd v blízkosti Varšavy, kde ji sami vybombardovali, polští politici by to takto bagatelizovali.“ Vondráček tak přirozeně přesunul debatu ze sféry emocí do sféry principů a historické logiky.

Sporná otázka veřejného financování

Vondráček v debatě otevřel i méně diskutované, ale o to podstatnější téma: financování celé akce z veřejných zdrojů. Podle jeho slov stojí za organizací sjezdu spolek Meeting Brno, který čerpá peníze z veřejných rozpočtů, přičemž právě brněnská koalice vedená Spolu tyto prostředky poskytuje. Svobodní přitom od počátku důsledně rozlišují mezi soukromým shromážděním a akcí s veřejnou patronací – tu považují za politicky nepřijatelnou, nikoli protože by popírali právo na svobodu shromažďování, ale protože veřejné peníze de facto legitimizují organizaci, jejíž část členské základny poválečné uspořádání zpochybňuje.

Název a identita organizace jako klíčový argument

Jeden z nejpůsobivějších momentů debaty přinesl Vondráčkův argument o samotném názvu organizace. Sudetští Němci jsou podle něj historický konstrukt z roku 1903 – záměrně vytvořená identita těch, kdo chtěli tvrdit, že jsou na území českých zemí utiskováni. „Už jenom z podstaty svého názvu budou vždycky zpochybňovat celistvost českých zemí,“ řekl Vondráček. Porovnání s komunistickým programem roku 1946 přitom nebylo náhodné – varoval před tím, že deklarované postoje organizace a její reálné cíle nemusí být totéž.

Silná slova a jejich meze

Moderátorka Pavlína Wolfová v debatě otevřela i otázku použití pojmu „kolaborant“, který v téže věci použil Jindřich Rajchl. Vondráček se od tohoto označení zřetelně distancoval – nikoli proto, že by považoval postoj opozice za správný, ale protože má za to, že podobná slova prošla „inflací“ a ztratila váhu. Tento moment vystihoval celkový styl jeho vystoupení: věcnost, historická důslednost a odmítání lacině vyhrocené rétoriky – i tam, kde by ji situace zdánlivě svádějícím způsobem nabízela.

Kontext celého sporu

Poslanecká sněmovna přijala 13. května 2026 usnesení vyjadřující nesouhlas s konáním 76. sněmu Sudetoněmeckého landsmanšaftu na území České republiky. Pro hlasovali poslanci ANO, SPD a Motoristů, opozice jednání zcela bojkotovala. Sjezd je plánován na 22.–25. května 2026 v Brně a půjde o historicky první konání podobné akce na území České republiky – dosud se vždy odehrávala v Německu nebo Rakousku. Právě tato symbolická premiéra dává celé debatě rozměr, který přesahuje jednu sněmovní schůzi.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31