BEDNÁŘ: Vlajka EU nemá být nejen na Pražském Hradě

BEDNÁŘ: Vlajka EU nemá být nejen na Pražském Hradě

Státní vlajka je symbolem státu, a  znamená státsvrchovaný. Je běžné a správné, že se vyvěšuje na státních budovách i místech samosprávy. Je-li občan na příslušnost ke státu hrdý, může si důstojným způsobem vyvěsit státní vlajku.. Ve svobodných státech je to běžné. U nás kvůli nacistickému a brzy následujícímu komunistickému období totalitní nesvobody ne. O svobodnou státnost jsme  tehdy a i za rakouské nadvlády přišli. Formálně někdy ještě existující stát nebyl naším státem, ale územím nadvlády někoho jiného. Proto na státních budovách visely cizí prapory, aby každý viděl, kdo je tu pánem. Černožluté rakouské, záhy po svobodném dvacetiletí rudý německý s hákovým křížem, a od komunistického puče  rudé prapory říše sovětské se srpem a kladivem, anebo vlajky komunisticko rudé, což bylo vlastně totéž.    

Po revoluci z konce listopadu 1989 bylo načas od vlajek panovačných říší pokoj. Dlouho to ale netrvalo. Za čtrnáct let do české kotliny a moravských úvalů vtrhly prapory Evropské unie, nového to prý spasitele našich málo disciplinovaných životů, jemuž se proto patří kořit, tedy státně a vůbec podřídit. Hřmotná vládní propaganda před vstupem do EU donekonečna omílala, že za to budeme mít západní blahobyt, a také bezpečnost, jako bychom od r. 1999 nebyli členským státem NATO. Záplavě modrých vlajek se žlutými hvězdami se z představitelů státu vzepřel jen ten ústavně nejvyšší, prezident republiky Václav Klaus. Na Pražský Hrad jako své sídlo, které je již od devátého století symbolem svrchované české státnosti, prezident České republiky europrapor jednoduše nevpustil. Je ostatně konzervativní a liberál, a tak modlářství spjaté s poddanstvím neuznává. Některé domácí a zahraniční dámy a pány tím popudil. Jiní jej plně chápali a byli rádi, že prezident na Pražském Hradě symbol nesamostatnosti českého státu neměl. Protože tam nemá co dělat.

Ale proč vlastně jen tam? Smlouva o Lisabonská smlouva oEU, proti níž se prezident Klaus právem stavěl, mu zde dala za pravdu. Oproti v r. 2005 demokraticky zamítnuté euroústavě v ní není nic o symbolech EU, jež mnohým právem vadí. Vlajka a hymna jsou symbolem státu a EU státem není, přestože by se jím ráda stala. Tedy nejprve nadstátem nad státem naším, jenž eurofanatikům vadí.  

Vlajka a hymna EU od ratifikace Lisabonské smlouvy neexistují. Jen 16 členských států si vymínilo, že je nadále uznávají. Náš stát ne. Přesto je na státních a samosprávních budovách vlajka EU jako úklona, jež podle evropského práva neexistuje.

Zato dosavadní neexistence jakoby státních praporů EU na Pražském hradě právní opodstatnění má. Je jak legitimní, tak legální. Europrapory na státních a jiných budovách jsou podle platné smlouvy o EU ilegální. Proto se měly již dávno odstranit. Nevědí-li to státní úředníci do nejvyšších pater, měli by to vědět normální občané.

Jinak to vidí nový prezident. Na Pražský Hrad, své sídlo a symbol svobody a svrchovanosti státu  chce právně neexistující vlajku EU trvale vyvěsit. Jeho předchůdce Václav Klaus, který to zásadně odmítal,  v projevu na rozloučenou řekl, že v EU již nejsme plně svrchovaným státem. Pokud tuto skutečnost chce dát prezident Zeman slavnostním vyvěšením právně neexistující vlajky EU a přehráním neexistující hymny EU najevo, slušelo by jim to oznámit. Předsedovi Evropské komise, který té slávě bude přihlížet a EU by rád viděl jako superstát, se to určitě zalíbí.

Jiným ne. Možná si vzpomenou na dějiny svého státu. Na Františka Palackého, a na statečného zakladatele svého moderního demokratického státu Tomáše G. Masaryka, jemuž se říkalo osvoboditel. A pomyslí si, či nahlas řeknou: Byli jsme před Evropskou unií, budeme i po ní! 

Prof. Miloslav Bednář je místopředsedou Svobodných. Krácená verze vyšla v MF DNES.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31