BEDNÁŘ: Vlajka EU nemá být nejen na Pražském Hradě

BEDNÁŘ: Vlajka EU nemá být nejen na Pražském Hradě

Státní vlajka je symbolem státu, a  znamená státsvrchovaný. Je běžné a správné, že se vyvěšuje na státních budovách i místech samosprávy. Je-li občan na příslušnost ke státu hrdý, může si důstojným způsobem vyvěsit státní vlajku.. Ve svobodných státech je to běžné. U nás kvůli nacistickému a brzy následujícímu komunistickému období totalitní nesvobody ne. O svobodnou státnost jsme  tehdy a i za rakouské nadvlády přišli. Formálně někdy ještě existující stát nebyl naším státem, ale územím nadvlády někoho jiného. Proto na státních budovách visely cizí prapory, aby každý viděl, kdo je tu pánem. Černožluté rakouské, záhy po svobodném dvacetiletí rudý německý s hákovým křížem, a od komunistického puče  rudé prapory říše sovětské se srpem a kladivem, anebo vlajky komunisticko rudé, což bylo vlastně totéž.    

Po revoluci z konce listopadu 1989 bylo načas od vlajek panovačných říší pokoj. Dlouho to ale netrvalo. Za čtrnáct let do české kotliny a moravských úvalů vtrhly prapory Evropské unie, nového to prý spasitele našich málo disciplinovaných životů, jemuž se proto patří kořit, tedy státně a vůbec podřídit. Hřmotná vládní propaganda před vstupem do EU donekonečna omílala, že za to budeme mít západní blahobyt, a také bezpečnost, jako bychom od r. 1999 nebyli členským státem NATO. Záplavě modrých vlajek se žlutými hvězdami se z představitelů státu vzepřel jen ten ústavně nejvyšší, prezident republiky Václav Klaus. Na Pražský Hrad jako své sídlo, které je již od devátého století symbolem svrchované české státnosti, prezident České republiky europrapor jednoduše nevpustil. Je ostatně konzervativní a liberál, a tak modlářství spjaté s poddanstvím neuznává. Některé domácí a zahraniční dámy a pány tím popudil. Jiní jej plně chápali a byli rádi, že prezident na Pražském Hradě symbol nesamostatnosti českého státu neměl. Protože tam nemá co dělat.

Ale proč vlastně jen tam? Smlouva o Lisabonská smlouva oEU, proti níž se prezident Klaus právem stavěl, mu zde dala za pravdu. Oproti v r. 2005 demokraticky zamítnuté euroústavě v ní není nic o symbolech EU, jež mnohým právem vadí. Vlajka a hymna jsou symbolem státu a EU státem není, přestože by se jím ráda stala. Tedy nejprve nadstátem nad státem naším, jenž eurofanatikům vadí.  

Vlajka a hymna EU od ratifikace Lisabonské smlouvy neexistují. Jen 16 členských států si vymínilo, že je nadále uznávají. Náš stát ne. Přesto je na státních a samosprávních budovách vlajka EU jako úklona, jež podle evropského práva neexistuje.

Zato dosavadní neexistence jakoby státních praporů EU na Pražském hradě právní opodstatnění má. Je jak legitimní, tak legální. Europrapory na státních a jiných budovách jsou podle platné smlouvy o EU ilegální. Proto se měly již dávno odstranit. Nevědí-li to státní úředníci do nejvyšších pater, měli by to vědět normální občané.

Jinak to vidí nový prezident. Na Pražský Hrad, své sídlo a symbol svobody a svrchovanosti státu  chce právně neexistující vlajku EU trvale vyvěsit. Jeho předchůdce Václav Klaus, který to zásadně odmítal,  v projevu na rozloučenou řekl, že v EU již nejsme plně svrchovaným státem. Pokud tuto skutečnost chce dát prezident Zeman slavnostním vyvěšením právně neexistující vlajky EU a přehráním neexistující hymny EU najevo, slušelo by jim to oznámit. Předsedovi Evropské komise, který té slávě bude přihlížet a EU by rád viděl jako superstát, se to určitě zalíbí.

Jiným ne. Možná si vzpomenou na dějiny svého státu. Na Františka Palackého, a na statečného zakladatele svého moderního demokratického státu Tomáše G. Masaryka, jemuž se říkalo osvoboditel. A pomyslí si, či nahlas řeknou: Byli jsme před Evropskou unií, budeme i po ní! 

Prof. Miloslav Bednář je místopředsedou Svobodných. Krácená verze vyšla v MF DNES.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Spor mezi vládou a Pražským hradem o účast prezidenta Petra Pavla na summitu NATO v Ankaře se dostal do středu debaty v Událostech, komentářích ČT24 ze dne 8. dubna. Libor Vondráček, předseda Svobodných a poslanec zvolený za SPD, přišel s jasnou ústavní argumentací: zahraniční politika je v kompetenci vlády, a výkon prezidentových pravomocí v této oblasti podléhá kontrasignaci předsedy vlády. Vondráček se zároveň distancoval od rétorického sklouzávání debaty k osobním sporům a trvale vracel diskusi k věcné otázce: kdo dokáže Českou republiku na summitu Aliance hájit nejlépe?

Ústava hovoří jasně: kontrasignace je podmínkou

Vondráček hned v úvodu debaty odmítl zjednodušující interpretaci, že by ministr zahraničí mohl sám a jednostranně bránit prezidentovi v cestě na summit. Zároveň ale přesně identifikoval, kde leží skutečná ústavní páka vlády: „Kompetence prezidenta podle odstavce 1 a 2 článku 63 – včetně zastupování státu navenek – vyžadují kontrasignaci předsedy vlády. Za rozhodnutí nese odpovědnost vláda.“ Prezident tedy nemůže autonomně rozhodovat o tom, kde a jak Českou republiku zastupuje, pokud k tomu nemá souhlas premiéra.

Tato argumentace je tím přesvědčivější, že Vondráček ji podpořil důslednou logikou: pokud prezident trvá na tom, že sloveso „zastupuje“ v článku 63 zakládá jeho právo jet na summit, musí stejně pečlivě číst i odstavec 3 téhož článku. „On si nemůže libovolně jezdit někam a něco vyprávět – viděli jsme, jak se to nepovedlo, když mluvil o letadlech,“ připomněl Vondráček případ, kdy prezidentovo vyjadřování k dodávkám vojenské techniky Ukrajině způsobilo diplomatické komplikace. Výkon zastupitelské role bez vědomí vlády prostě neodpovídá duchu parlamentní republiky.

Summit NATO: profesionalita nad prestiží

Klíčovým Vondráčkovým argumentem nebyla touha prezidenta potrestat, ale věcný zájem na co nejsilnější české pozici v Ankaře. Summit bude primárně o plnění závazků přijatých v Haagu – a o obhajobě výdajů na obranu. „Jsem přesvědčen, že nejlépe to dokáží v tandemu premiér a ministr zahraničí,“ řekl Vondráček. Nová vláda má navíc lepší vztahy s americkou administrativou Donalda Trumpa než předchozí kabinet – a právě tento kapitál je podle Vondráčka třeba využít při vyjednávání v rámci Aliance.

Odkaz na summit NATO v roce 2022, kdy Miloš Zeman také necestoval do Madridu, Vondráček nezavrhl, ale upřesnil jeho smysl: tehdy šlo o zdravotní stav prezidenta a o jeho soulad s vládní linií. Dnešní situace je jiná – jde o nastolení jasného principu do budoucna, kdo a v jakém postavení hájí českou zahraniční a bezpečnostní politiku.

Osobní spory? Problém je na straně prezidenta

Na opakované otázky moderátora, zda celý spor není jen vendetou za nejmenování Filipa Turka, Vondráček reagoval věcně a bez uhýbání: „Není to trest, je to úplně logická věc a je to v zájmu České republiky.“ Zároveň ale pojmenoval, kde kolotoč sporů podle něj skutečně začal: u prezidentovy volby konfrontačního tónu vůči Filipu Turkovi. „Pokud Petr Pavel používá silná slova na úkor Turka, nemůže očekávat, že okolo něj budou všichni chodit po špičkách. Buďto si měl vybrat jiný tón – nebo nemůže útočit a přitom chtít, aby ostatní neřekli ani ne.“

Vondráček se přitom sám vyhnul jakémukoli osobnímu útoku na prezidenta. Zatímco opoziční host Marek Výborný z KDU-ČSL opakovaně kritizoval „frackovité“ chování vicepremiéra Macinky a mluvil o „politice na úrovni mateřské školky“, Vondráček zůstával v argumentační rovině. Poukázal na to, že inflace je v lednu a únoru nejnižší za posledních zhruba deset let – a tím nenápadně vrátil část debaty k výsledkům vládní práce.

Návrh zákona: pojistka pro budoucnost, ne msta

Závěr debaty otevřel téma Vondráčkova návrhu, který by prezidentovi odebral pravomoc pověřovat vedoucí stálých misí u mezinárodních organizací. Vondráček svůj záměr obhájil s přehledem a klidem: „Tato věc se netýká Petra Pavla – týká se prezidenta jako instituce.“ Přiznal, že kdyby se podobně choval Miloš Zeman – tedy pokud by nejmenoval ministra za použití dehonestacích výrazů a dotáhl věc do ústavně sporné fáze – „kontrolka by mu zablikala stejně.“

Klíčovým důvodem pro návrh je podle Vondráčka strukturální problém demokratické odpovědnosti: prezident ve druhém mandátu nepodléhá tlaku voličů a parlament na něj nemá prakticky použitelnou páku v podobě ústavní žaloby. „Abych předcházel té situaci, kdy tady jednou bude prezident ve druhém volebním období s velmi malou odpovědností vůči voličům – tak je správné tuto pojistku zavést teď.“ Vondráček tak opět ukázal, že jeho legislativní aktivity vycházejí z principiálního a dopředu orientovaného myšlení, nikoliv z taktického boje dne.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31