BEDNÁŘ: Velkopanský žvást viníků evropské katastrofy

BEDNÁŘ: Velkopanský žvást viníků evropské katastrofy

Evropa jako často i dost nebezpečná politická laboratoř stačila v minulém století uvrhnout nejen sebe, ale celý svět do katastrof dvou horkých světových válek a jedné „studené.“ Z poloviny minulého století pochází i nyní čím dál zjevnější čtvrtá z Evropy vzešlá katastrofa zřejmě i tentokrát globálního dosahu. Jmenuje se Evropská unie a je důsledkem těžko léčitelné polovzdělanosti moci a slávy chtivé intelektuální vrstvy. Její zarputile se udržující nekritičnost se projevuje jako iracionální víra v blahodárnost domněle osvíceného poručníkování, jež ze zásady odmítá demokratickou odpovědnost a názorovou i politickou opozici. Evropským politickým, ve skutečnosti antipolitickým výsledkem mocensky realizované intelektuální polovzdělanosti je nadstátně, tedy nad- či spíše post-demokraticky fungující útvar Evropské unie, nyní v zásadě despoticky ovládaný Německem.

Iracionálně řízená, bytostně nedemokratická Evropské unie, jejíž páteří je zóna umělé společné měny Euro, se postupně hroutí před našima očima kvůli vnitřní nemožnosti vyrovnat se s důsledky finančně-ekonomické krize vzniklé v r. 2008 v USA. Neschopnost Evropské unie přežít první přirozenou zkoušku odolnosti a životaschopnosti je ve srovnání s USA a ostatním světem očividná a výmluvná. Ba co víc, blížící se zhroucení španělské ekonomiky, na jehož oddálení již nejsou na rozdíl od Řecka finanční prostředky, může s velkou pravděpodobností rozpoutat celosvětovou hospodářskou krizi se závažnými politickými důsledky nejen pro Evropu.

Evropští intelektuální viníci, nekritičtí zastánci a šiřitelé katastrofálního projektu Evropské unie se místo přiznání viny, veřejné omluvy a pokání za svou myšlenkovou a politickou zpupnost a evidentní selhání rozhodli jakoby nic dále pokračovat v unavování veřejnosti svými myšlenkovými výkony. Od 3. května devadesát z nich začalo v němčině mediálně šířit text s nápadně skromným názvem „My jsme Evropa!“ a s podtitulem „Manifest k novému založení Evropy zezdola.“ Jako iniciátoři jsou uvedeni Ulrich Beck a Daniel Cohn-Bendit. Tentýž, nyní prominentní europoslanec Cohn-Bendit, někdejší marxistický křikloun a fanatický revolucionář, jenž nedávno na Pražském Hradě arogantně napadal prezidenta republiky za neochotu podepsat Lisabonskou smlouvu a nevyvěšování eurovlajek.

V duchu od evropské reality zcela odtrženého hlavního ideologického a politického proudu Evropské unie, na jehož vytváření se významně podíleli, vyzývají autoři manifestu k vytvoření aktivní „evropské občanské společnosti,“ jež má v jejich představách zachránit skomírající Evropskou unii. Ta, jak výslovně uznávají, „hrozí ztroskotáním na nevyslovené zásadě ukout štěstí evropského občana, je-li to nutné i proti jeho vůli.“ Ani slovem se nezmiňují, že právě oni tuto tyranskou zásadu prosazovali, a tak se na nynější evropské katastrofě závažně podíleli a jsou jí proto vinni. Svou výzvou nadto ve svém dosavadním evropsky zhoubném jednání nekriticky pokračují, jakoby se nechumelilo.

Evropský občan, právě tak jako evropská občanská společnost nicméně existují jen na papíře. Reálnou, tedy občany uznávanou autoritu má pouze a jedině konkrétní státní občanství, právě tak jako občanská společnost příslušných států. Polovzdělaní intelektuálové v manifestu na záchranu své hroutící se evropské konstrukce však nařizují pravý opak. Jsou ale jen pokřikujícími generály bez vojska. Žádná evropská politická vůle k evropskému občanství a evropské občanské společnosti neexistuje. Mladá, Evropskou unií nyní kriticky ohrožená generace, k níž se autoři manifestu okázale obracejí, jejich eurofanatismus nesdílí.

Evropa se prý nesmí stát „obrazem nepřítele.“ To je typická ukázka demagogie z prostředí intelektuálské polovzdělanosti. Mezi Evropou a Evropskou unií je totiž zásadní rozdíl. Ideologové Evropské unie ztotožňují EU s Evropou, kterou Evropská unie svou postdemokratickou svěrací kazajkou znetvořila natolik, že ji nyní za nejgeniálnějšího německého vůdcovství dovedla na pokraj katastrofy. Nicméně Evropa, právě tak jako český stát, byly před Evropskou unií, a budou i po ní. A budou právě tak po nyní končící éře ideologů Evropské unie, kteří se snaží obhájit a zachránit v jejich manifestem vyhlašovaném letošním roce coby „Dobrovolném evropském roce.“ Ten má totiž na jejich pokyn založit neexistující evropskou občanskou společnost ze sebe sama („Selbstbegründungsakt der europäischen Bürgergesellschaft“), a tím „novou činnou ústavu zezdola, a tak založit svou politickou tvořivost a legitimitu.“ Na splnění tak vznešeného úkolu je ale zapotřebí, jak autoři manifestu pohotově upozorňují, neboť to z vlastní letité zkušenosti dobře placeného obhajování neobhajitelného dobře vědí, „solidní základní financování.“ Proto rovněž nebojácně vyzývají jakési „evropské hospodářství, aby na to poskytlo svůj příspěvek!“ Papír, jak je vidět, snese všechno.

Jakýmsi intelektuálním vyvrcholením manifestu je závěrečná pasáž, jež stojí za obsáhlejší citaci: „K čemu je Evropa dobrá? Na kolik je nám Evropa cenná? Jaký model může a má uskutečnit budoucnost Evropy v 21. století? To jsou žhavé otevřené otázky. Naše odpověď zní: Evropa je laboratoří politických a sociálních idejí, jaká nikde jinde neexistuje. Co vytváří identitu Evropy? Mohlo by se říci, že to evropské spočívá v dialogu a disentu mnoha politických kultur občana (tedy občana vždy konkrétního členského státu EU –mb) – ale také v ironii, smíchu Evropy nad sebou samou.“

Chce to skutečně silný žaludek, ztrátu paměti a soudnosti těch, kdo se zkompromitovali tím, že soustavně po léta nepřipouštěli účinnou debatu o alternativách k dosavadnímu nedemokratickému způsobu evropské integrace, aby najednou slovně obrátili o 180 stupňů a vyzývali druhé k dialogu či dokonce disentu. Jejich nehorázná slova si nezasluhují důvěru, neboť jejich skutky včetně jejich posledního manifestu „My jsme Evropa!“mluví jednoznačně proti ní.

Co si zasluhují, je jimi zmiňovaný smích, ale v podobě veřejného výsměchu, pohrdání a hanby. Čím dříve přestanou unavovat veřejnost a odejdou ze scény, tím lépe pro Evropu a svobodné občany evropských demokracií. Bez Evropské unie bude Evropě a jejím demokratickým státům lépe. Adieu!     
 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31