BEDNÁŘ: Velkopanský žvást viníků evropské katastrofy

BEDNÁŘ: Velkopanský žvást viníků evropské katastrofy

Evropa jako často i dost nebezpečná politická laboratoř stačila v minulém století uvrhnout nejen sebe, ale celý svět do katastrof dvou horkých světových válek a jedné „studené.“ Z poloviny minulého století pochází i nyní čím dál zjevnější čtvrtá z Evropy vzešlá katastrofa zřejmě i tentokrát globálního dosahu. Jmenuje se Evropská unie a je důsledkem těžko léčitelné polovzdělanosti moci a slávy chtivé intelektuální vrstvy. Její zarputile se udržující nekritičnost se projevuje jako iracionální víra v blahodárnost domněle osvíceného poručníkování, jež ze zásady odmítá demokratickou odpovědnost a názorovou i politickou opozici. Evropským politickým, ve skutečnosti antipolitickým výsledkem mocensky realizované intelektuální polovzdělanosti je nadstátně, tedy nad- či spíše post-demokraticky fungující útvar Evropské unie, nyní v zásadě despoticky ovládaný Německem.

Iracionálně řízená, bytostně nedemokratická Evropské unie, jejíž páteří je zóna umělé společné měny Euro, se postupně hroutí před našima očima kvůli vnitřní nemožnosti vyrovnat se s důsledky finančně-ekonomické krize vzniklé v r. 2008 v USA. Neschopnost Evropské unie přežít první přirozenou zkoušku odolnosti a životaschopnosti je ve srovnání s USA a ostatním světem očividná a výmluvná. Ba co víc, blížící se zhroucení španělské ekonomiky, na jehož oddálení již nejsou na rozdíl od Řecka finanční prostředky, může s velkou pravděpodobností rozpoutat celosvětovou hospodářskou krizi se závažnými politickými důsledky nejen pro Evropu.

Evropští intelektuální viníci, nekritičtí zastánci a šiřitelé katastrofálního projektu Evropské unie se místo přiznání viny, veřejné omluvy a pokání za svou myšlenkovou a politickou zpupnost a evidentní selhání rozhodli jakoby nic dále pokračovat v unavování veřejnosti svými myšlenkovými výkony. Od 3. května devadesát z nich začalo v němčině mediálně šířit text s nápadně skromným názvem „My jsme Evropa!“ a s podtitulem „Manifest k novému založení Evropy zezdola.“ Jako iniciátoři jsou uvedeni Ulrich Beck a Daniel Cohn-Bendit. Tentýž, nyní prominentní europoslanec Cohn-Bendit, někdejší marxistický křikloun a fanatický revolucionář, jenž nedávno na Pražském Hradě arogantně napadal prezidenta republiky za neochotu podepsat Lisabonskou smlouvu a nevyvěšování eurovlajek.

V duchu od evropské reality zcela odtrženého hlavního ideologického a politického proudu Evropské unie, na jehož vytváření se významně podíleli, vyzývají autoři manifestu k vytvoření aktivní „evropské občanské společnosti,“ jež má v jejich představách zachránit skomírající Evropskou unii. Ta, jak výslovně uznávají, „hrozí ztroskotáním na nevyslovené zásadě ukout štěstí evropského občana, je-li to nutné i proti jeho vůli.“ Ani slovem se nezmiňují, že právě oni tuto tyranskou zásadu prosazovali, a tak se na nynější evropské katastrofě závažně podíleli a jsou jí proto vinni. Svou výzvou nadto ve svém dosavadním evropsky zhoubném jednání nekriticky pokračují, jakoby se nechumelilo.

Evropský občan, právě tak jako evropská občanská společnost nicméně existují jen na papíře. Reálnou, tedy občany uznávanou autoritu má pouze a jedině konkrétní státní občanství, právě tak jako občanská společnost příslušných států. Polovzdělaní intelektuálové v manifestu na záchranu své hroutící se evropské konstrukce však nařizují pravý opak. Jsou ale jen pokřikujícími generály bez vojska. Žádná evropská politická vůle k evropskému občanství a evropské občanské společnosti neexistuje. Mladá, Evropskou unií nyní kriticky ohrožená generace, k níž se autoři manifestu okázale obracejí, jejich eurofanatismus nesdílí.

Evropa se prý nesmí stát „obrazem nepřítele.“ To je typická ukázka demagogie z prostředí intelektuálské polovzdělanosti. Mezi Evropou a Evropskou unií je totiž zásadní rozdíl. Ideologové Evropské unie ztotožňují EU s Evropou, kterou Evropská unie svou postdemokratickou svěrací kazajkou znetvořila natolik, že ji nyní za nejgeniálnějšího německého vůdcovství dovedla na pokraj katastrofy. Nicméně Evropa, právě tak jako český stát, byly před Evropskou unií, a budou i po ní. A budou právě tak po nyní končící éře ideologů Evropské unie, kteří se snaží obhájit a zachránit v jejich manifestem vyhlašovaném letošním roce coby „Dobrovolném evropském roce.“ Ten má totiž na jejich pokyn založit neexistující evropskou občanskou společnost ze sebe sama („Selbstbegründungsakt der europäischen Bürgergesellschaft“), a tím „novou činnou ústavu zezdola, a tak založit svou politickou tvořivost a legitimitu.“ Na splnění tak vznešeného úkolu je ale zapotřebí, jak autoři manifestu pohotově upozorňují, neboť to z vlastní letité zkušenosti dobře placeného obhajování neobhajitelného dobře vědí, „solidní základní financování.“ Proto rovněž nebojácně vyzývají jakési „evropské hospodářství, aby na to poskytlo svůj příspěvek!“ Papír, jak je vidět, snese všechno.

Jakýmsi intelektuálním vyvrcholením manifestu je závěrečná pasáž, jež stojí za obsáhlejší citaci: „K čemu je Evropa dobrá? Na kolik je nám Evropa cenná? Jaký model může a má uskutečnit budoucnost Evropy v 21. století? To jsou žhavé otevřené otázky. Naše odpověď zní: Evropa je laboratoří politických a sociálních idejí, jaká nikde jinde neexistuje. Co vytváří identitu Evropy? Mohlo by se říci, že to evropské spočívá v dialogu a disentu mnoha politických kultur občana (tedy občana vždy konkrétního členského státu EU –mb) – ale také v ironii, smíchu Evropy nad sebou samou.“

Chce to skutečně silný žaludek, ztrátu paměti a soudnosti těch, kdo se zkompromitovali tím, že soustavně po léta nepřipouštěli účinnou debatu o alternativách k dosavadnímu nedemokratickému způsobu evropské integrace, aby najednou slovně obrátili o 180 stupňů a vyzývali druhé k dialogu či dokonce disentu. Jejich nehorázná slova si nezasluhují důvěru, neboť jejich skutky včetně jejich posledního manifestu „My jsme Evropa!“mluví jednoznačně proti ní.

Co si zasluhují, je jimi zmiňovaný smích, ale v podobě veřejného výsměchu, pohrdání a hanby. Čím dříve přestanou unavovat veřejnost a odejdou ze scény, tím lépe pro Evropu a svobodné občany evropských demokracií. Bez Evropské unie bude Evropě a jejím demokratickým státům lépe. Adieu!     
 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Pondělní superdebata CNN Prima NEWS, kterou moderovala Pavlína Wolfová, posadila kjednomu stolu lídry menších stran a hnutí: Gabrielu Svárovskou za Zelené, Jindřicha Rajchla zaPRO, Roberta Šlachtu za Přísahu, Vítka Prokopa za Stačilo!, Jiřího Nedvěda za SOCDEM a LiboraVondráčka za Svobodné. Nejostřejší ideový souboj večera se odehrál mezi dvěma opačnýmipóly české politiky. Na jedné straně stála spolupředsedkyně Zelených, která věří ve větší rolistátu, evropské daně a Green Deal. Na druhé straně předseda Svobodných, který proti tomupostavil nižší výdaje, žádné nové daně a právo lidí rozhodovat o vlastním okolí. Diváci mělijasno: v anketě CNN Prima NEWS přesvědčil Vondráček 34,3 procenta hlasujících a skončildruhý.
Debata o rozpočtu začala otázkou, zda Vondráček ve vládní koalici trpí. Odpověděl s nadhledemi upřímně: při pohledu na vysoký schodek samozřejmě trpí, ale za minulé vlády trpěl víc. Věří,že po dalších volbách budou mít Svobodní silnější mandát a budou moci víc používatpomyslnou motorovou pilu na státní výdaje. Zároveň ocenil, že šéfka Úřadu vlády přišla spožadavkem snížit výdaje na aparát jednotlivých ministerstev o deset procent. Připomněl, žepodobnou cestou šel Nový Zéland a fungovalo to. Když moderátorka naznačila, že jde ohausnumera, Vondráček odpověděl, že stejné výtky slyšeli i Novozélanďané, a přesto se úsporypodařily. Rozpočtový problém je podle něj na straně výdajů, nikoli příjmů.
Tady se nejvíce rozcházel se Svárovskou. Ta navrhovala zdanit miliardáře, nejlépe na evropskéúrovni. Vládní příspěvek dva tisíce korun pro seniory přitom označila za aroganci a peníze byraději rozpustila v systému sociálních služeb a superdávky. Vondráček oproti tomu jasně řekl,že pro zvyšování daní jako svobodný ruku nezvedne. Moderátorka jeho slova později použilajako měřítko, podle kterého se ptala i ostatních hostů. Vondráček připomněl, že progresivnízdanění v Česku už existuje prostřednictvím slevy na poplatníka. Další zatížení občanů bypodle něj nic nevyřešilo. Kdo dnes v Česku podniká a dává lidem práci, odejde tam, kde jsoulevnější energie a nižší daně, a lidé přijdou o práci. Levicovým zastáncům vyšších daní vzkázal,že pak to bude jejich vizitka. Svárovská přitom na hrozbu odchodu bohatých odpovídala tím, že
Vytvoř z přepisu z vystoupení Libora Vondáčka vpořadu Svoební super debeta na CNN Prima nesw aťje tak jeho střet se svárovskou. Článek na 3,5 NS.Clánek musí vyjít pro Vondráčka pozivtivně. Vytvoř tove stejném stylu jako je Saloń Echa24:
zdanění by se mělo přenést na evropskou úroveň. To by ale znamenalo předat Bruselu dalšípravomoc, o kterou Svobodní dlouhodobě bojují, aby zůstala v rukou českého státu.
Vondráček přitom neskončil u odmítání. Na rozdíl od Svárovské, jejíž návrhy stály na novýchdaních, přišel s konkrétním zdrojem peněz bez zvyšování daní: pracovními agenturami, kterépodle něj často fungují načerno a připravují stát o velké sumy. Připomněl, že nestačí řešit jenEET, jak naznačoval Robert Šlachta. Agentury jsou podle něj další oblast, kde stát může získatpeníze tím, že vymůže dodržování stávajících pravidel. Je to přístup člověka, který místonových břemen pro poctivé hledá peníze tam, kde se dnes nepoctivě šetří na úkor ostatních.
Do rozpočtové debaty Vondráček vnesl i varování ze zahraničí. Na adresu nového newyorskéhostarosty, kterého označil za neomarxistu, poznamenal, že tento politik ještě nevládne ani rok, alidé se už stěhují do Texasu a na Floridu. Tak to podle něj chodilo ve všech státech, které začalyždímat majetné obyvatele a nemovitosti. Kapitál i lidé utíkají tam, kde je nikdo nedusí. Přesněpřed tímto scénářem varoval i ve vztahu k návrhům Zelených a dalších levicových stran.
Rozdíl mezi oběma politiky byl vidět i u tématu, které večer sjednotilo téměř celé studio:soukromé zahraniční cesty prezidenta Petra Pavla v době komunálních a senátních voleb.Svárovská zvolila opatrnou formulaci a odjezd prezidenta označila za nešťastný. Vondráček bylmnohem přímější. Prohlásil, že po 33 letech od pádu komunismu jsme si za prezidenta vybraličlověka, který tento úřad ponížil a dokazuje, že dokáže laťku snižovat ještě níž. Připomněl, ževolby jsou svátkem demokracie, a od hlavy státu se proto očekává, že je bude brát vážně. Spodobně tvrdým hodnocením přišli i Rajchl, Prokop, Šlachta a Nedvěd. Opatrnost Svárovskétak působila spíš jako snaha prezidenta chránit než ho hodnotit.
Nejvěcnější a pro Svárovskou nejnepříjemnější střet přišel u větrných elektráren a takzvanýchakceleračních zón. Svárovská tvrdila, že obce mají díky územnímu plánu své právo rozhodovatgarantované a naprosto nezpochybnitelné. Stát by podle ní měl být aktivnější a obcím pomocivstupovat do investic do obnovitelných zdrojů. Vondráček jí na to odpověděl přesně: zákon oakceleračních zónách územní plány obcí naopak ruší. Tvrzení o nezpochybnitelném právu obcítím postavil do zcela jiného světla. Divákům zároveň dal jasnou radu: ať se podívají, jak o tomtozákonu hlasovali jejich senátoři, a pokud se jim to nelíbí, ať je ve volbách vymění.
Stejně zásadní byl jeho postoj k referendům o větrnících. Stát podle něj nesmí dát ani korununa to, aby ovlivňoval smýšlení lidí. Připomněl, že před referendem o vstupu do Evropské uniedal stát 200 milionů korun na přesvědčování občanů, aby hlasovali pro vstup, a nula korun navysvětlení nevýhod členství. Tohle se podle něj nesmí nikdy opakovat. Svobodní jsou rádi, že sereferenda konají, ale lidé v nich musí rozhodovat sami, ne pod tlakem státní propagandy.Zatímco Svárovská mluvila o tom, jak by stát měl být aktivnější, Vondráček hájil právo občanů,aby jim stát do jejich rozhodnutí nemluvil.
Kvality Vondráčkova vystoupení si všimli i komentátoři, kteří debatu hodnotili po jejímskončení. Thomas Kulidakis ho zařadil mezi nejpřesvědčivější řečníky večera, vedle Rajchla,Prokopa a Svárovské. Ocenil, že na rozdíl od Šlachty a Nedvěda dokázal oslovit své voliče.Martin Schmarcz sice upozornil, že Vondráček to měl jako člen vládní většiny nejtěžší, protoževláda zatím neplní vše, co Svobodní chtějí. Zároveň ale uznal, že své postoje v debatě obhájil.
Superdebata tak ukázala dva zcela odlišné pohledy na roli státu. Gabriela Svárovská nabídlaevropské daně pro bohaté, další přerozdělování a akcelerační zóny pro obnovitelné zdroje.Libor Vondráček nabídl škrty v aparátu ministerstev, žádné nové daně, vymáhání pravidel upracovních agentur a respekt k rozhodnutí obcí a jejich obyvatel. Výsledek divácké anketynaznačuje, že druhý přístup je českým voličům bližší.

Oblíbené štítky

Svobodni-31