BEDNÁŘ: Usámův konec, Německo a dvě perly z Čech

BEDNÁŘ: Usámův konec, Německo a dvě perly z Čech

Vojenské dopadení a zabití nejznámějšího teroristy světa Američany vyvolalo a dosud vyvolává všemožné komentování. Na obecně známou dramatickou událost číslo jedna má téměř každý nějaký názor, jenž se zřídka obejde bez vypjatých emocí. Ty zpravidla vypovídají mnohem víc o autorech, než o události samé. Každý se v nich projevuje, jaký ve skutečnosti je, hlavně co do svých „pudů a popudů,“ jak by řekl Palacký. Což řetězově vyvolává reakci dalších pudů a popudů. Tak se vynořuje dost výmluvná mapa pudů světa. A ukazuje, jak na tom která společnost, národ a stát ve skutečnosti jsou co do své duše. Jak ve své většině, tak v krajních polohách.

Ve Spojených státech amerických převládla pochopitelná radost nad koncem masového vraha Američanů, a nejen jich. Německá kancléřka Angela Merkelová si ale podobnou veřejnou reakci od svých tradičně protiamericky zakomplexovaných krajanů pěkně odnesla, a stala se tak ve své zemi extremistkou. Dovolila si totiž prohlásit, že je ráda, že zabití bin Ládina bylo úspěšné. Místopředsedkyně německého parlamentu za zelené Katrin Göring-Eckardtová ji vzápětí rázně okřikla za nedostatek křesťanství. K ní se pudově přidal pro změnu kancléřčin spolustraník z CDU poslanec Siegfried Kauder. Předsedkyni své strany a vlády odsoudil za nepřijatelný, neboť pomstychtivý způsob myšlení, což prý je středověké. Svou morální nadřazenost nad kancléřkou pak vytesal do podoby humanisticko-právní perly: OSN by prý měla „vytvořit závazné zákony,“ jež by určily „co se může dělat, a co ne.“ Rovněž kanléřčin ministr zahraničí Westerwelle si pospíšil, aby se od vyjádření vládní šéfové zřetelně distancoval.

Německý nápor vášně pro spravedlnost korunoval profesor mezinárodního práva Kolínské univerzity Klaus Kress.V rozhovoru pro týdeník Der Spiegel důrazně žádal, aby „se spravedlnosti nedosahovalo okamžitou popravou, ale trestem, jenž se vyměří na konci soudního procesu.“ Ba co víc. Německý profesor mezinárodního práva se nerozpakoval vyslovit pochybnost, zda Usáma vůbec byl ve svých posledních chvílích kohokoliv nepřítelem: „Není nikterak jasné, že v době svého zabití bin Ládin velel organizaci, jež vedla ozbrojený konflikt buď v Pákistánu, anebo z něj.“ Redakce Spiegelu profesorovi očividně drží palce. Vyhlásila totiž, že by právo mohlo být na americké straně pouze tehdy, jestliže by prezident Obama Usámu posadil na lavici obžalovaných nějakého mezinárodního soudu. Na německé redaktory v pátek reagovala redakce amerického deníku The Wall Street Journal takto: „K tomu jen můžeme říci, že je škoda, že německá elitní morální komanda nebyla v Abbottabádu někdy do neděle, aby provedla toto odvážné zatčení.“

V České republice má německá vlna prousámovského antiamerikanismu ozvěnu spíše intelektuálsky okrajovou, v našich podmínkách spíše extrémistickou. Za pozornost stojí alespoň dvě duchovní perly. O první se zasloužil mediálně hýčkaný neomarxistický učenec Pavel Barša.V pořadu České televize na Čt 24 tento profesor politologie nejprve prohlásil, že morální převahu nad Usámou by Amerika získala jen soudním procesem s ním. To, co se stalo, je prý kovbojská spravedlnost (tedy asi barbarská). K tomu Barša hořce zalitoval, že se prezident Barack Obama vlastně chová jako jeho předchůdce George W. Bush.

Co k tomu dodat? Snad jen to, že čeho bylo zabití Usámy součástí, je válka, byť netradiční. Ta zatím neskončila. A procesy s válečnými zločinci se přirozeně konají až po válce. Předtím se, jak bývá zvykem, bojuje. To znamená, že k popravám válečných zločinců dochází v boji. Jednu takovou popravu válečného zločince během války v uvedeném televizním pořadu připomenul psychiatr Cyril Höschl. Takto ji sice nenazval, ale samotný čin přirovnal k zabití Usámy bin Ládina. Zmínil totiž popravu německého válečného zločince Reinharda Heydricha československým odbojem v r. 1942 v Praze.

Extrémní charakter psychiatrova vyjádření spočívá v tvrzení, že jak Heydrich, tak bin Ládin prý byly jen jakési symbolické postavy. Takže vlastně žádné velké, důležité ryby. Chatrná znalost dějin ale psychiatra Höschla nemůže z jeho výsledného klamání veřejnosti omluvit. Heydrich byl ve skutečnosti původcem systematického vyvražďování české elity, autorem plánu na postupné vyhlazení českého národa, autorem a hlavním realizátorem systémově vypracovaného plánu na vyhlazení evropských Židů a vrcholně schopným řídícím činitelem německého policejního a zpravodajského aparátu. Jeho úspěšná poprava uprostřed války zasadila nacistickému Německu těžký úder na jednom z nedůležitějších míst.

S Usámou tomu bylo podobně. Byl to on, kdo rozhodl o vražedném útoku na USA z 11. září 2001 a mnoha dalších vraždách. Byl vrcholnou autoritou, a mnohdy řídícím činitelem teroristické války militantních islamistů proti západní demokratické civilizaci, tedy masovým válečným vrahem, podobně jako Heydrich.

Německý obecně rozšířený antiamerikanismus a jemu podobný český intelektuální extremismus, reagující na americkou válečnou popravu Usámy bin Ládina, mají jednoho společného jmenovatele. Je jím nezvladatelné puzení ke zpupné hlouposti.

Ve zkrácené verzi vyšlo v Lidových novinách. Prof. Miloslav Bednář je místopředsedou Svobodných.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Vystoupení Libora Vondráčka v Událostech, komentářích 15. dubna znovu ukázalo, že předseda Svobodných dokáže i v ostře vedené televizní debatě držet jasnou linii a argumentovat věcně, bez zbytečných emocí. Hlavním tématem byla úprava financování veřejnoprávních médií, legislativní nouze a vztah návrhu k právům podnikatelů i k soudní ochraně. Vondráček působil konzistentně: odmítal přehnané zásahy státu do ekonomiky, upozorňoval na rozdíly mezi českým a polským přístupem a zároveň připomínal, že proti zneužívání veřejné moci má vždy existovat právní obrana.

Konzistence místo pokrytectví

Už v úvodu debaty bylo patrné, že Vondráček nechce řešit jen samotný zákon, ale především způsob, jakým se o něm vede politická diskuse. Připomněl, že jako „velmi pravicový politik“ by měl problém hlasovat pro opatření, které by dříve kritizoval u předchozí vlády. Tím se jednoznačně vymezil proti účelovému přebírání názorů podle toho, kdo je zrovna u moci. Jeho postoj působil jako důraz na principy, nikoliv na okamžitý politický zisk.

Stejně tak odmítl jednoduché obvinění, že návrh dává vládě možnost „vyhnout se soudům“. Vondráček připustil, že právní režim se mění, ale zdůraznil, že tím nezaniká možnost soudní ochrany. Jen se mění forma, jakou se občan nebo podnikatel může bránit. V debatě tak nepůsobil jako někdo, kdo chce právo obejít, ale naopak jako politik, který trvá na tom, aby právní stát fungoval podle jasně definovaných pravidel.

Obrana podnikatelů a trhu

Silná část jeho vystoupení se týkala dopadů cenových zásahů na podnikatele. Vondráček upozornil, že nelze „hodit přes palubu“ jednu skupinu podnikatelů jen proto, aby stát získal nástroj pro regulaci cen paliv. Připomněl, že čerpadláři už dnes mluví o kompenzacích a že je legitimní, aby se vláda snažila čelit drahým energiím, ale ne na úkor konkrétních podnikatelských subjektů. Tato rovina jeho argumentace byla srozumitelná i divákovi, který nemusí sledovat všechny detaily legislativního procesu.

Velmi dobře vyzněl i jeho důraz na konzistenci v přístupu ke stropování cen. Připomněl, že stejná politická reprezentace, která dnes kritizuje legislativní nouzi, sama v minulosti ve stavu nouze schvalovala zásadní zásahy do důchodového systému nebo cen energií. Tím Vondráček nepůsobí jako politik, který by se snažil jen vyhrát momentální spor, ale jako někdo, kdo upozorňuje na dlouhodobý problém dvojích standardů.

Polsko jako lepší model

Jedním z nejsilnějších momentů debaty bylo srovnání s Polskem. Vondráček ocenil, že Polsko se rozhodlo snížit daň z přidané hodnoty na pohonné hmoty, což podle něj znamená pro trh a podnikání lepší řešení než administrativní stropy. Současně ale upozornil, že Evropská unie do tohoto prostoru výrazně zasahuje a členské státy mají jen omezenou svobodu volby. Tím znovu postavil do popředí téma suverenity a ochrany domácí ekonomiky.

Na rozdíl od obvyklé televizní debaty se neuchýlil k prostému odmítnutí celé regulace bez alternativy. Naopak připomněl, že v Evropské unii má smysl usilovat o co nejmenší škody, ale není správné tvářit se, že česká vláda musí bez odporu implementovat vše, co přichází z Bruselu. I když šlo o ostrou polemiku, Vondráček působil jako politik, který chápe evropské souvislosti a současně hájí český zájem.

ETS2 a odpor vůči přemíře regulace

Další část debaty se stočila k emisním povolenkám ETS2. Vondráček se zde držel svého dlouhodobého postoje, že systém emisních povolenek je jen jinou formou zdražování života lidí a oslabování konkurenceschopnosti ekonomiky. Jeho argument nebyl jen ideologický; opakovaně vysvětloval, že vyšší náklady pro domácnosti a malé a střední podniky dopadnou především na ty, kdo mají nejmenší prostor se bránit. Pro české prostředí jde o srozumitelnou a politicky silnou linku.

Významné bylo i to, že Vondráček nepůsobil jako odmítač jakéhokoli kompromisu. Přiznal, že menší dopad je lepší než větší dopad, ale současně trval na tom, že samotná logika systému je chybná. Jeho kritika ETS2 tak vyzněla jako obrana ekonomické svobody a předvídatelnosti, nikoli jako prosté protestní gesto. V tom spočívá i jeho politická síla: dokáže kritizovat konkrétní opatření, aniž by sklouzl k prázdnému křiku.

Veřejnoprávní média a právo veta

Závěrečná část pořadu se věnovala i veřejnoprávním médiím, která jsou pro Svobodné dlouhodobě citlivým tématem. Vondráček odmítl představu, že by obrana ústavních pravidel nebo odpor vůči některým návrhům znamenaly slabý vztah k právu. Naopak se opakovaně dovolával respektu k zákonům a k demokratickému mandátu, který občané dávají ve volbách. V tomto směru působil jako politik, který nechce jen „vyhrát spor“, ale hájí širší princip svobody a suverenity.

Stejně důrazně se vymezil proti tomu, aby se Česká republika obracela s vnitropolitickými spory na Brusel. Podle něj je to projev slabosti a nedospělosti, protože suverénní země si své problémy má řešit sama. I tato část vystoupení pomohla vytvořit obraz Vondráčka jako politika, který má na evropské integraci jasný názor a dokáže ho obhájit bez váhání.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31