BEDNÁŘ: Proč je třeba odmítnout unijní fiskální smlouvu

BEDNÁŘ: Proč je třeba odmítnout unijní fiskální smlouvu

Je to zásadní otázka, a proto je na místě neuhýbat, mluvit jasně a srozumitelně.

To, co nedávno premiér Nečas odmítl v Bruselu podepsat, nebylo nic menšího, než dát si od Evropské unie vždy předem schvalovat nebo zamítat státní rozpočet a vůbec fiskální politiku, až bychom se stali členem eurozóny. K přijetí eura jsme se již bohužel zavázali ve smlouvě o vstupu do Evropské unie. Smlouva byla mnohem spíše diktát než výsledek jednání dvou rovnoprávných smluvních partnerů.

Předseda vlády zamítl požadavek vzdát se svobodného rozhodování České republiky o svých financích. Odmítl tak, aby náš stát přestal být státem, a místo toho se stal nesvéprávnou provincií Evropské unie, v níž již teď fakticky diktuje, nikoli demokraticky spolurozhoduje, Německo.

To s čím si Petr Nečas dovolil nesouhlasit, není žádná převratná novinka. Evropská společenství, a od r. 1993 z nich vzniklá Evropská unie, stojí a nyní již padá se svým základním cílovým principem, jímž je postupné odstranění mnohosti evropských, byť demokratických států ve prospěch nadstátního nedemokratického vládnutí. A právě nyní nastal přelomový okamžik, jak fiskální smlouvou existenci evropských států v zásadě odstranit.

Nynější klíčová politická chvíle úzce souvisí s probíhající finančně-ekonomicko-politickou krizí Evropské unie. Její příčinou je právě onen základní cílový princip Evropské unie, Evropu v samotných základech podkopávající houževnaté úsilí za každou cenu odstranit její přirozenou demokratickou a ekonomickou různorodost, vlastní zdroj její strukturální síly. Logickým a předpokládaným výsledkem takového postupu je dnešní finanční krize států evropského jihu platících eurem, jež se postupně a nezadržitelně šíří do dalších zemí eurozóny včetně Evropskou unii ovládajícího Německa. Předpokládaný výsledek je to proto, že dnešní krize je vítanou záminkou centralizujícím, od evropské reality a demokratického pohledu na svět dlouhodobě a soustavně odtrženým elitám, jak zdánlivě zdůvodnit jimi požadovanou likvidaci evropských demokracií: Abychom se dostali z krize, musíme prý odstranit evropské státy (až na Německo a možná trochu Francii zajisté…).

Nepravdivost a demagogie takového tvrzení je až neuvěřitelná. Je to prokazatelně naopak právě tento demokratické státy zavrhující názor na Evropu, jehož zarputilé prosazování nynější evropskou krizi způsobilo. A pokud by se i taková nerealistická superstátní idea proti vůli občanů evropských demokracií uskutečnila, krizi by tím jen správně převzala a přejmenovala na svou, ale určitě nevyřešila. Centralizující přikazování totiž Evropě, jak ukazují její pohnuté dějiny, nikdy nepomohlo. Naopak ji vždy zákonitě dovedlo na okraj propasti a zpravidla ještě dále, ostatně tak jako nyní.

Vůdcové Evropské unie a jejich států, jež jsou si takříkajíc „více rovny než ostatní,“ si nyní dokonce pochvalují, jakéže světlé zítřky Evropskou unii po přijetí fiskální smlouvy a dalších předpokládaných centralizačních kroků čekají. Kdo se nepřipojí do jimi nedemokraticky komandovaného šiku, bude prý, jak rádi vyhrožují, litovat. Holá fakta ale mluví jednoznačně proti takovéto optimistické domněnce. Evropa právě kvůli ji ochromující Evropské unii již nenávratně zaostává za rozvíjejícím se světem mimo ni. Je tomu tedy přesně naopak.

Kdo odmítá společně kráčet do propasti, může se ještě zachránit. Svět totiž není jen Evropskou unií čím dál neúnosněji deptaná, a proto stále méně svobodná, méně demokratická a méně prosperující Evropa. Například český a britský premiér to již, jak se zdá, pochopili. A poznaná pravda bývá dříve či později nakažlivá.

Prof. Miloslav Bednář je místopředsedou Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31