BEDNÁŘ: Přirozenoprávní části ústavy vyžadují revizi

BEDNÁŘ: Přirozenoprávní části ústavy vyžadují revizi

Přirozené právo (fysei dikaion, ius naturale) vytváří legitimitu, tedy ospravedlňuje existenci práva pozitivního, to znamená jednotlivých konkrétních zákonů. Je mravním odůvodněním a účelem práva pozitivního. Proto jsou přirozenoprávní části práva ústavního, tedy zejména textů ústav, jejich vlastnímzákladem. Konkrétně jde o části označované jako preambule a listiny práv a svobod.

Preambule ústavy stanoví přirozenoprávní důvody jejího vzniku, tedy smysl vzniku státu a jeho existence. Pro vznik československé, resp.české ústavní tradice textu preambule má zakládající význam text preambule Ústavní listiny Československé republiky z 29. února 1920. Byl inspirován preambulí Ústavy Spojených států amerických1 ze 17. září 1787, z níž preambule československé ústavy převzala téměř celý první odstavec, který zní: „My, národ Československý, chtějíce upevniti dokonalou jednotu národa, zajistiti pokojný rozvoj domoviny československé, prospěti obecnému blahu všech občanů tohoto státu a zabezpečiti požehnání svobody příštím pokolením, přijali jsme ve svém Národním shromáždění dne 29. února 1920 Ústavu pro Československou republiku, jejíž znění následuje.“2 Klíčové přirozenoprávní pojmy této první části preambule ústavy Československé republiky, právě tak jako ústavy Spojených států amerických, jež vymezují účel existence ústavy, a tím smysl existence jí zakládaného státu, jsou: spravedlnost, obecné blaho, neboli obecné dobro, a svoboda. 

Za americkým prvním odstavcem československé ústavní preambule následuje druhý, doplňující odstavec domácího původu, jenž zní: „Přitom my, národ Československý, prohlašujeme, že chceme usilovati, aby tato ústava i všechny zákony naší země prováděny byly v duchu našich dějin stejně jako v duchu moderních zásad, obsažených v hesle sebeurčení; neboť chceme se přičleniti do společnosti národů jako člen vzdělaný, mírumilovný, demokratický a pokrokový.“ 

Pojmové sousloví „duch našich dějin“ nejspíše odkazuje na Masarykovo pojetí smyslu českých dějin jako prosazování nezastupitelnosti a nedotknutelnosti individuálních mravních svědomí, a na tomto základě individuálních práv a svobod jak občanů, tak politických národů a jejich demokratických států. 

Pojmové sousloví „heslo sebeurčení“odkazuje na zajištění práva na sebeurčení utlačovaných národů, které jako cíl americké účasti v první světové válce, jejíž zásluhou mohla Československá republika vzniknout, v zásadě stanovil americký prezident Woodrow Wilson.3 

Srovnáme-li uvedené přirozenoprávní ukotvení preambule Ústavní listiny Československé republiky z 29. února 1920 s preambulí Ústavy České republiky ze 16. prosince 1992, je zarážející neuspořádaná mnohomluvnost a myšlenková neucelenost nyní platné ústavní preambule Ústavy České republiky, jež zní: „My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky.“4 

Na textu nynější ústavní preambule zarážejí vágní, tedy neurčité a nejasné formulace jako „dobré tradice dávné státnosti“ místo masarykovského „ducha našich dějin“ z prvorepublikové preambule, „duch nedotknutelnosti hodnot lidské důstojnosti a svobody“ a „vlast rovnoprávných svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku,“ místo svobody a spravedlnosti v prvorepublikové preambuli. Věcně nadbytečná je pak v nynější preambuli uváděná úcta k lidským právům, zásady občanské společnosti, rodina evropských a světových demokracií, střežení a rozvíjení různých druhů bohatství a právní stát. Proto by uvedené pasáže měly být z textu ústavní preambule odstraněny. 

Obdobnými problémy se vyznačuje druhá přirozenoprávní část ústavy, tj. Listina základních práv a svobod. Dělí se na Hlavy: Obecná ustanovení, Lidská práva a základní svobody, členící se na Oddíl první: Základní lidská práva a svobody a Oddíl druhý: Politická práva, Práva národnostních a etnických menšin, Hospodářská, sociální a kulturní práva, Právo na soudní a jinou právní ochranu a Ustanovení společná, jejichž některé části, odkazující na předchozí státoprávní poměry československé federace, již pozbyly platnosti. 

Systémovou neuspořádanost představuje samostatné postavení souboru Práv na soudní a jinou právní ochranu, jež by bylo na místě začlenit do Hlavy Lidská práva a základní svobody, nejlépe do nynějšího oddílu nepřesně označeného jako Politická práva, pokud by se přejmenoval na oddíl Občanská práva. 

Nejzávažnější problém Listiny základních práv a svobod, a to nikoli jen v právním rámci České republiky, představuje začlenění hlavy označené jako Hospodářská, sociální a kulturní práva. Nejde totiž o přirozená práva primární, nýbrž práva druhotně odvozovaná od základních přirozených práv. Jejich postavení na roveň základních lidských a občanských práv a nekompromisní vymáhání může zásadně ohrozit nejzákladnější práva občana, tedy právo na život, na svobodu a na vlastnictví, a nezřídka se tak i děje. Proto se také ve společných ustanoveních listiny v čl. 1 uvádí, že těchto práv „je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí.“5 A proto se ukazuje jako odůvodněné vyjmout tato práva z Listiny základních práv a svobod, tedy z ústavy, a učinit z nich jednotlivé zákonné normy práva pozitivního, v daném případě Občanského zákoníku, resp. Zákoníku práce. 
_________________________________
1 Rv. http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Astava_USA#Preambule
2 http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Astavn%C3%AD_listina_%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_republiky_%281920%29
3 Srv. The Fourteen Points, v: Henry Steele Commager, Living Ideas in America, Harper & Row, New York 1964, s. 684 – 687 passim. 
4 Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod, Aries, Ostrava 1993, s. 5-6 
5 Tamtéž, s. 93

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Pondělní superdebata CNN Prima NEWS, kterou moderovala Pavlína Wolfová, posadila kjednomu stolu lídry menších stran a hnutí: Gabrielu Svárovskou za Zelené, Jindřicha Rajchla zaPRO, Roberta Šlachtu za Přísahu, Vítka Prokopa za Stačilo!, Jiřího Nedvěda za SOCDEM a LiboraVondráčka za Svobodné. Nejostřejší ideový souboj večera se odehrál mezi dvěma opačnýmipóly české politiky. Na jedné straně stála spolupředsedkyně Zelených, která věří ve větší rolistátu, evropské daně a Green Deal. Na druhé straně předseda Svobodných, který proti tomupostavil nižší výdaje, žádné nové daně a právo lidí rozhodovat o vlastním okolí. Diváci mělijasno: v anketě CNN Prima NEWS přesvědčil Vondráček 34,3 procenta hlasujících a skončildruhý.
Debata o rozpočtu začala otázkou, zda Vondráček ve vládní koalici trpí. Odpověděl s nadhledemi upřímně: při pohledu na vysoký schodek samozřejmě trpí, ale za minulé vlády trpěl víc. Věří,že po dalších volbách budou mít Svobodní silnější mandát a budou moci víc používatpomyslnou motorovou pilu na státní výdaje. Zároveň ocenil, že šéfka Úřadu vlády přišla spožadavkem snížit výdaje na aparát jednotlivých ministerstev o deset procent. Připomněl, žepodobnou cestou šel Nový Zéland a fungovalo to. Když moderátorka naznačila, že jde ohausnumera, Vondráček odpověděl, že stejné výtky slyšeli i Novozélanďané, a přesto se úsporypodařily. Rozpočtový problém je podle něj na straně výdajů, nikoli příjmů.
Tady se nejvíce rozcházel se Svárovskou. Ta navrhovala zdanit miliardáře, nejlépe na evropskéúrovni. Vládní příspěvek dva tisíce korun pro seniory přitom označila za aroganci a peníze byraději rozpustila v systému sociálních služeb a superdávky. Vondráček oproti tomu jasně řekl,že pro zvyšování daní jako svobodný ruku nezvedne. Moderátorka jeho slova později použilajako měřítko, podle kterého se ptala i ostatních hostů. Vondráček připomněl, že progresivnízdanění v Česku už existuje prostřednictvím slevy na poplatníka. Další zatížení občanů bypodle něj nic nevyřešilo. Kdo dnes v Česku podniká a dává lidem práci, odejde tam, kde jsoulevnější energie a nižší daně, a lidé přijdou o práci. Levicovým zastáncům vyšších daní vzkázal,že pak to bude jejich vizitka. Svárovská přitom na hrozbu odchodu bohatých odpovídala tím, že
Vytvoř z přepisu z vystoupení Libora Vondáčka vpořadu Svoební super debeta na CNN Prima nesw aťje tak jeho střet se svárovskou. Článek na 3,5 NS.Clánek musí vyjít pro Vondráčka pozivtivně. Vytvoř tove stejném stylu jako je Saloń Echa24:
zdanění by se mělo přenést na evropskou úroveň. To by ale znamenalo předat Bruselu dalšípravomoc, o kterou Svobodní dlouhodobě bojují, aby zůstala v rukou českého státu.
Vondráček přitom neskončil u odmítání. Na rozdíl od Svárovské, jejíž návrhy stály na novýchdaních, přišel s konkrétním zdrojem peněz bez zvyšování daní: pracovními agenturami, kterépodle něj často fungují načerno a připravují stát o velké sumy. Připomněl, že nestačí řešit jenEET, jak naznačoval Robert Šlachta. Agentury jsou podle něj další oblast, kde stát může získatpeníze tím, že vymůže dodržování stávajících pravidel. Je to přístup člověka, který místonových břemen pro poctivé hledá peníze tam, kde se dnes nepoctivě šetří na úkor ostatních.
Do rozpočtové debaty Vondráček vnesl i varování ze zahraničí. Na adresu nového newyorskéhostarosty, kterého označil za neomarxistu, poznamenal, že tento politik ještě nevládne ani rok, alidé se už stěhují do Texasu a na Floridu. Tak to podle něj chodilo ve všech státech, které začalyždímat majetné obyvatele a nemovitosti. Kapitál i lidé utíkají tam, kde je nikdo nedusí. Přesněpřed tímto scénářem varoval i ve vztahu k návrhům Zelených a dalších levicových stran.
Rozdíl mezi oběma politiky byl vidět i u tématu, které večer sjednotilo téměř celé studio:soukromé zahraniční cesty prezidenta Petra Pavla v době komunálních a senátních voleb.Svárovská zvolila opatrnou formulaci a odjezd prezidenta označila za nešťastný. Vondráček bylmnohem přímější. Prohlásil, že po 33 letech od pádu komunismu jsme si za prezidenta vybraličlověka, který tento úřad ponížil a dokazuje, že dokáže laťku snižovat ještě níž. Připomněl, ževolby jsou svátkem demokracie, a od hlavy státu se proto očekává, že je bude brát vážně. Spodobně tvrdým hodnocením přišli i Rajchl, Prokop, Šlachta a Nedvěd. Opatrnost Svárovskétak působila spíš jako snaha prezidenta chránit než ho hodnotit.
Nejvěcnější a pro Svárovskou nejnepříjemnější střet přišel u větrných elektráren a takzvanýchakceleračních zón. Svárovská tvrdila, že obce mají díky územnímu plánu své právo rozhodovatgarantované a naprosto nezpochybnitelné. Stát by podle ní měl být aktivnější a obcím pomocivstupovat do investic do obnovitelných zdrojů. Vondráček jí na to odpověděl přesně: zákon oakceleračních zónách územní plány obcí naopak ruší. Tvrzení o nezpochybnitelném právu obcítím postavil do zcela jiného světla. Divákům zároveň dal jasnou radu: ať se podívají, jak o tomtozákonu hlasovali jejich senátoři, a pokud se jim to nelíbí, ať je ve volbách vymění.
Stejně zásadní byl jeho postoj k referendům o větrnících. Stát podle něj nesmí dát ani korununa to, aby ovlivňoval smýšlení lidí. Připomněl, že před referendem o vstupu do Evropské uniedal stát 200 milionů korun na přesvědčování občanů, aby hlasovali pro vstup, a nula korun navysvětlení nevýhod členství. Tohle se podle něj nesmí nikdy opakovat. Svobodní jsou rádi, že sereferenda konají, ale lidé v nich musí rozhodovat sami, ne pod tlakem státní propagandy.Zatímco Svárovská mluvila o tom, jak by stát měl být aktivnější, Vondráček hájil právo občanů,aby jim stát do jejich rozhodnutí nemluvil.
Kvality Vondráčkova vystoupení si všimli i komentátoři, kteří debatu hodnotili po jejímskončení. Thomas Kulidakis ho zařadil mezi nejpřesvědčivější řečníky večera, vedle Rajchla,Prokopa a Svárovské. Ocenil, že na rozdíl od Šlachty a Nedvěda dokázal oslovit své voliče.Martin Schmarcz sice upozornil, že Vondráček to měl jako člen vládní většiny nejtěžší, protoževláda zatím neplní vše, co Svobodní chtějí. Zároveň ale uznal, že své postoje v debatě obhájil.
Superdebata tak ukázala dva zcela odlišné pohledy na roli státu. Gabriela Svárovská nabídlaevropské daně pro bohaté, další přerozdělování a akcelerační zóny pro obnovitelné zdroje.Libor Vondráček nabídl škrty v aparátu ministerstev, žádné nové daně, vymáhání pravidel upracovních agentur a respekt k rozhodnutí obcí a jejich obyvatel. Výsledek divácké anketynaznačuje, že druhý přístup je českým voličům bližší.

Oblíbené štítky

Svobodni-31