Někdy ano. Dějiny se dějí tak, že někdo přijde v pravý čas na správném místě se správným slovem a činem. Tak končí a začínají nové dějinné epochy.
Co nyní v Evropě stojí na okraji zasloužené propasti, je Evropská unie všem eurofilům a fanatikům navzdory. Ne Evropa. Ta se nyní vzpíná jako vypuštěný býk na americkém rodeu, aby co nejdříve setřásla obtížného, již delší dobu nenesitelného socialistického jezdce, který na jejím neklidném hřbetě mele z posledního – Evropskou unii. Řecko je na pokraji anarchie, Španělsko nedaleko odtud, a další kandidáti se třesou ve frontě na řecko-španělský scénář, kterému vůdcovské Německo sebevražedně napomáhá, jak může.
Velká Británie už toho má právě dost a vážně uvažuje o vystoupení z Velké rodiny národů. A co my? Naši nyní již notně vyjukaní eurofanatici se čertí, že si fanfarónsky hrajeme na Brity za mořem, kterými nejsme. Ale co je to „britskost?“Nejen v dnešních evropských křečích, ale i jindy v dějinách hlas svobody a zdravého rozumu. Ten eurodogmatikům zní jako rouhání hodné ukřižování, a tak volají jako jejich předchůdci: Ukřižuj! A přitom Nečas je oproti Britům jen mírná ovečka.
Jediný lék: Buďme ještě víc „britští“! Pak nalezneme i tu svou masochisticky zadupávanou českou hrdost, a tím evropanství, jež je pravým opakem fanatického eurofilního služebnictví „hlavnímu proudu EU“, té nynější verze starých vyježděných kolejí úpadkové, ryze české kombinace hulváta a lokaje.
Je na čase si vážně promluvit o vyhlášení referenda o vystoupení České republiky z EU.
Prof. Miloslav Bednář je místopředsedou Svobodných
Libor Vondráček v dalším díle svého pravidelného čtvrtečního vysílání odpovídal divákům na širokou paletu dotazů, od krajských silnic přes soudní tresty až po prezidentovy výroky o budoucnosti republiky, a u každého tématu se držel stejné metody: vysvětlit systém, doložit ho číslem a nebát se nepopulárního závěru.
U krajských silnic Vondráček odmítl představu, že vláda krajům „nedává peníze“. Připomněl, že podle rozpočtového určení daní kraje dostávají peníze na svoji správu už dopředu a mimořádné státní dotace na opravy silnic druhé a třetí třídy byly jen dočasnou praxí zavedenou kolem roku 2010, nikoli systémovým pravidlem. Argument doložil konkrétním příkladem: Jihočeský kraj letos poslal 3 miliony korun jako dotaci neziskovce Člověk v tísni na Ukrajinu, takže podle Vondráčka jasně má ve svém rozpočtu prostor i na to, co je skutečně jeho úkolem, totiž opravu vlastních silnic.
Na dotaz ohledně nízkých trestů za sexuální trestné činy reagoval Vondráček věcně a bez populistického přehánění. Uvedl, že vláda v programovém prohlášení počítá se zvýšením odpovědnosti soudců a státních zástupců, včetně možnosti vymáhat na nich škodu při prokazatelném pochybení, a zároveň se zavazuje k pravidelnému školení soudců, aby drželi krok s novými definicemi trestných činů. Zároveň ale jasně varoval před druhým extrémem, tedy odsuzováním bez důkazů po vzoru amerického MeToo, a přihlásil se k zásadě presumpce neviny jako základnímu principu trestního práva.
V otázce dotací pro Prague Pride Vondráček nezůstal jen u emoce, že mu to „přijde zvrácené“, ale vysvětlil věcný rámec: programové prohlášení vlády počítá s evidencí, omezením a v některých případech i zákazem financování politických neziskovek napříč resorty financí, vnitra, školství i životního prostředí. Kritizoval přitom nikoli existenci sexuální menšiny jako takové, ale ideologie typu DEI a ESG, které podle něj místo tolerance vytvářejí umělá privilegia, a upozornil, že podobný tlak se přes učebnice dostává až do výuky občanské nauky na základních školách.
Silný argument nabídl i k výrokům prezidenta Petra Pavla o budoucnosti Evropy. Vondráček odmítl představu Spojených států evropských, ztráty práva veta i výměny koruny za euro s tím, že pokud takové myšlenky vyslovuje hlava suverénního státu, otevírá tím takzvané Overtonovo okno pro další politiky z velkých zemí, kteří by z toho mohli těžit na úkor menších států. Právě proto řekl otevřeně, že si přeje, aby po roce 2028 stál v čele republiky někdo jiný.
Zajímavý byl i příklad rozhledny v Jindřichově Hradci, kterou Vondráček použil jako symbol špatně utrácených evropských dotací. Stavba za 13 milionů korun, natíraná v zimě v nevyhřívané hale, začala během několika let hnít a vyžádala si další čtyřmilionovou opravu, přestože se navenek prezentovala jako úspěch čerpání evropských peněz. Podle Vondráčka je to přesně ten typ výdajů, který raději nahradit podporou pracovních míst a základních veřejných služeb, které lidem chybí mnohem víc než další pomníček k focení.
Na závěr Vondráček znovu odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz a vyzval diváky, aby se před říjnovými senátními volbami podívali, jak jejich senátoři skutečně hlasovali, včetně podpory korespondenční volby. Zmínil i nervozitu v táboře ODS a TOP 09 před ztrátou vedení Senátu a ocenil aktivitu Thomase Pauknera v kauze Dozimetr jako příklad toho, že se konečně některé staré kauzy začínají reálně posouvat k soudnímu rozhodnutí, místo aby na ně soudci jako dříve raději nesáhli.
