BEDNÁŘ: Jak vymývat mozky

BEDNÁŘ: Jak vymývat mozky

Veřejné stanovisko prezidenta republiky o velezradě většiny československých Němců, jež učinil před státní návštěvou Rakouska, vyvolalo očekávané reakce. Rakouský kancléř se s českým prezidentem nesetkal a u nás spustila bubnová palba morálně domněle zcela čistokrevné party, překládající myšlenkové výkony sudetoněmeckého landsmanšaftu z němčiny do češtiny. Prý je to jednoduché: Češi se po válce dopustili genocidy, tedy národního vyhlazování, jako Němci za války. 

Pan Vilém Barák k tomu v LN 26.4. (Dosavadni gesta nestačí) i tvrdí, že „tehdejší účastníci Postupimské konference Spojené státy a Velká Británie by dnes „transfer“ neschválili. Jeho iniciátoři a vykonavatelé, včetně Edvarda Beneše, by skončili u Mezinárodního trestního soudu v Haagu,“ a tak jen opakuje českým ministrem zahraničí rovněž opakovaný názor sudetoněmeckého původu, jím národu okázale oznámený během slavného knížecího boje o prezidentský stolec.

Problém je, že fakta mluví opačnou řečí. Byl to britský válečný premiér Winston Churchill, tedy nejen domácí československý odboj, kdo ve Velké Británii sdělil exilovému prezidentu Československé republiky Edvardu Benešovi, že poválečný odsun československých Němců, a to v zásadě jako celku, bude nezbytný. Předtím se československý prezident zabýval plánem na pouze částečný odsun československých Němců po vítězné válce. 

Ona nezbytnost byla geopolitickou nutností. Měla zabránit opětovnému budoucímu zneužití německých menšin na východ od Německa k německým dobyvačně imperiálním cílům. Odsun německých menšin ze států na východ od Německa do Německa se proto stal jedním z podmiňujících základů poválečného mezinárodního práva. Nebyla to žádná etnická čistka, neboli genocida, jak novohenleinovsky tvrdí Sudetoněmecký landsmanšaft, a po něm nejen pan Barák. 

Tehdejší účastnící Postupimské konference své spojenecké rozhodnutí o odsunu ze států na východ od Německa právem opětovně schvalují a stojí si za ním. Jak ve společném prohlášení z r. 1996, tak v pražském vyhlášení britského premiéra Tonyho Blaira z dubna 2002, jenž kvůli němu do Prahy symbolicky přiletěl z texaského ranče prezidenta George W. Bushe. Tehdy šlo o reakci na nehorázná ultimáta jakési tehdejší evropské osy zla, tedy politických reprezentací Bavorska, Rakouska a Maďarska, jež na České republice arogantně požadovaly zrušení československých poválečných zákonů, které právně umožňovaly uskutečnění spojeneckého rozhodnutí o odsunu československých Němců.   

Během tzv. divokého odsunu, jenž předcházel jeho řádné podobě, docházelo ke zločinnému jednání, jež tehdejší znovu ustavené československé soudnictví po šestileté německé totalitní okupaci v notně rozvrácené a Sovětským svazem i s ním  kolaborujícími komunisty ovlivňované zemi, v mnoha případech postihovalo. Československá republika se od zločinů proti Němcům distancovala a trestala je. Před komunistickým protidemokratickým pučem z 25. února. 1948 čekalo na soudní projednání na 6000 takových případů. Mravní a právní vinu na těchto zločinech proto Československá republika nenese, zatímco v německém případě šlo o systémově stěžejní cíl režimu vyhladit celé národy, v nacistické terminologii rasy. Naopak v československém případě šlo o demokratickým státem stíhané zločiny.  

Demagogické rovnítko mezi německou totalitní genocidou a poválečným odsunem Němců z Československé republiky je lživým obviňováním.

Vyšlo v Lidových novinách. Miloslav Bednář je filosof, místopředseda Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31