BEDNÁŘ: Já zásah v Libyi hájím

BEDNÁŘ: Já zásah v Libyi hájím

Co máme společného s občanskou válkou v Libyi? Na první pohled nic. Je to poměrně daleko, kde se nyní bojuje. Na jedné straně nechutný masový vrah Kaddáfí, který například dal v r. 1988 příkaz k vraždě civilních cestujících na palubě letadla společnosti PanAm, tedy hlavně Američanů, a k mnoha dalším vraždám, když nepočítáme jeho nesčetné domácí oběti. A ještě má doma v Libyi slušnou zásobu bojového plynu yperitu. NATO nyní přebírá na základě mandátu OSN velení nad bojovými leteckými operacemi nad Libyí na ochranu povstalců proti diktátorovi.

Povstalci se hlásí k demokracii a svobodě. Co si pod tím představují, nikdo moc neví. Jsou podobní internetovým startovacím povstalcům v Tunisku, Egyptě a jinde v pásu arabsky mluvících zemí na území někdejší jižní a jihovýchodní hranice Římské říše. Co stojí za značnou pozornost je skutečnost, že jejich povstání nejsou antiamerická, antiizraelská, ani militantně islamistická. To je opravdová novinka, a platí i v Libyi. Zatím. Budoucnost nezná nikdo.

Do letecké války na jejich ochranu před vyvražděním se nad Libyí na poslední chvíli vrhla nejprve Sarkozyho Francie, následovaná Cameronovou Británií. To už tady dlouho nebylo… Pak další západoevropské státy, včetně malého Dánska. A po značném váhání i Obamova Amerika. Tam to má prezident, který získal úřad proto, že přesvědčil voliče, že je opakem prezidenta Bushe, komicky těžké… Po Francii se Amerika z nutnosti ujala velení, jež nyní, po překonání hlavně tureckých obstrukcí, přebírá NATO. Přidávají se některé arabské státy. Německo se drží stranou. Česká republika prosazovala NATO jako velící strukturu celé operace. Možná zasáhne protichemická jednotka, a podíl bude i na činnosti radarových letadel AWACS.

Je to agrese proti Libyi? Podle mezinárodního práva vůbec ne. Akci umožnila, a vlastně k ní vyzvala rezoluce OSN č. 1973. Poté, co se hlavně Rusko a Čína daly přemluvit, aby se zdržely hlasování. Akci tak mezinárodně-právně legalizovaly, aby se až potom proti ní hlasitě postavily…

Je akce legitimní? Pokud nezapomínáme, že Kaddáfí se nedostal k moci volbami, tedy vůlí lidu, ale vojenským převratem před 42 lety, jeho vláda legitimní nikdy nebyla a není, a odboj proti ní s prohlašovaným cílem nastolení demokracie legitimní je. Tak jako náš první, druhý a třetí odboj proti nedemokratické nadvládě Rakousko-Uherska, nacistické třetí říše a komunistické totalitní diktatuře. Kdyby nás po komunistickém totalitním puči v r. 1948 osvobodili Američané, bylo by to legitimní, a my bychom nyní dávno byli přední vzkvétající a vzorovou demokracií. Jenže se to nějak protáhlo až do Reagana, který během osmdesátých let fakticky donutil SSSR ke změně kursu. A teprve pak se diktátorské ledy pohnuly, když politbyro v úzkých nastolilo coby vůdce říše tajného naivního dubčekovce Gorbačova.

Nedemokratických zemí je spousta. Všude se intervenovat nedá. Ale Libye, tak jako celý ten někdejší jižní pás Římské říše, je hned za mořem, které Římané pojmenovali Mare nostrum, naše moře… Co se děje na jeho jižních březích a v blízkém okolí, se Evropy a transatlantického spojenectví vždy hodně týkalo, týká a týkat bude. Jak vše dopadne, ale nikdo neví. Vševědoucí proroci se rojí vždy, až je po všem. Lybijská válka má přiléhavý název: Počátek Odysey. Je vidět, že v Pentagonu docela rozumějí dějinám, a klasické vzdělání nepodceňují…. Pokud by se arabský pás dlouhodobě jakž takž zdemokratizoval, a tak osvobodil a zbohatl, nebylo by proč se odtud přesouvat přes moře na Sever. Bylo by to znovu naše moře.

Hlavní současný problém zásahu v Libyi je stále zřetelněji liknavá Obamova Amerika, jež se odmítá ujmout velení. Snad to skrze NATO bude lepší. Tam je tak jako tak hlavní ona. A Německo? Darmo mluvit. Dějiny a realita oba státy beztak nutí k tomu, co nyní z hloupé ideologické předpojatosti nechtějí…

A Evropská unie v libyjských souřadnicích? Zdá se, že již neexistuje. Že by předzvěst lepší Evropy bez ní?

Prof. Miloslav Bednář je místopředsedou Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

V pondělí 19. ledna 2025 se v diskusním pořadu Události komentáře na ČT24 představil Libor Vondráček, předseda Svobodných, který společně s Patrikem Nacherem (ANO), Ivanem Bartošem (Piráti) a Pavlem Žáčkem (ODS) diskutoval dvě klíčová témata – prodej bitevních letounů L-159 Ukrajině a zrušení koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média.

Odmítnutí prodeje letadel

Hlavním tématem večera bylo rozhodnutí vlády neprodat čtyři bitevní letouny L-159 Ukrajině, což prezident Petr Pavel kritizoval jako projev sobectví. Vondráček však zaujal pragmatický postoj: „Já pojem solidarita hlavně vnímám v souvislosti s tím, když někdo rozdává ze svého. A přece jenom všechno, co patří státu, ať už je to majetek nebo jsou to peníze, tak je nás všech a z toho by se nemělo tak jednoduše rozdávat.“

Předseda Svobodných zdůraznil, že vláda plní předvolební sliby. „My jsme slíbili našim voličům, občanům České republiky, a chceme ctít nějaké předvolební sliby, že ani peníze, ani zbraně nebudou z českého státního rozpočtu, z české armády posílány směrem na Ukrajinu,“ prohlásil Vondráček. Na dotaz moderátora, zda platí i zákaz prodeje, odpověděl: „Ani prodávány. Nebo to jsme výslovně neřekli, ale v tuto chvíli vláda se takto na koaličním jednání usnesla.“

Vondráček navrhl alternativní řešení: firma Aero Vodochody by si mohla letouny odkoupit zpět a případně s nimi nakládat sama, pokud by armáda letadla nepotřebovala. Tento kompromis by podle něj podpořil český průmysl i zachoval reference pro výrobce.

Ostré výměny s Bartošem o roli prezidenta

Mezi Vondráčkem a Ivanem Bartošem došlo k výrazné konfrontaci ohledně slovních útoků mezi vládou a prezidentem Petrem Pavlem. Bartoš kritizoval ministra zahraničí Petra Macinku za neadekvátní reakci vůči prezidentovi: „Mně přijde, já nezpochybňuji, že pan Macinka určitě jako na něco expertem je a dokáže jako hodnotit, ale já bych byl velmi opatrný, aby ministr zahraničí zrovna v tomhle mistroval prezidenta České republiky s jeho historií, která prakticky celý jeho dospělý život je služba armádě a služba ve strukturách NATO.

Vondráček však uvedl situaci do kontextu a obvinil opozici z dvojího metru: „Když se tady bavíme o tom, že ty výměny názorů mezi panem prezidentem a ministrem zahraničí, respektive členy vlády dneska jsou v nějakém duchu. Tak já myslím, že v čase, kdy byl prezidentem Miloš Zeman, nastupovala vláda Petra Fialy, tak tam ty střety byly daleko tvrdší.“ Dodal, že současná rétorika je „daleko, daleko předtím“ ve srovnání s minulými konflikty.

Když se Bartoš pokusil Vondráčka usvědčit z nepřesnosti ohledně výroku Filipa Turka o expanzi NATO, Vondráček rychle oponoval: „Takhle to neřekl. Je to trošku jinak.“ V klíčovém momentu pak Vondráček zdůraznil konstituční rámec: „Můj šálek kávy je dodržování ústavy, striktní dodržování ústavy,“ a dodal, že prezident „nemůže slibovat, že dá něco, o čem nerozhoduje.“

Souboj se Žáčkem o veřejnoprávní média

Druhá polovina debaty se zaměřila na plánované zrušení koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas od ledna 2027. Vondráček zde zaujal opatrnější pozici a bránil postupné zveřejňování informací: „Pro mě je to trošku komfortní, že teď mluvím po Patriku Nacherovi, protože aspoň mohu říci, že jsem rád, že nezacházel do těch detailů, že se mu totiž nestane to, co se stalo panu Baxovi, který v srpnu, v červenci 2022 řekl, poplatky se zvyšovat nebudou. A pak za chviličku začal tlačit něco zcela jiného.“

Pavel Žáček (ODS) ostře kritizoval plánovanou reformu jako možné zestátnění médií, čímž vyprovokoval Vondráčkovu odpověď. „Já v tuto chvíli naprosto žasnu, když tady slyším argumenty, že to je zpochybňování demokracie a svobody, protože skutečně ODS v roce 2009 toto navrhovala,“ řekl Vondráček. Připomněl, že mezi tehdejšími členy ODS byl i Martin Kupka, jehož současná vyjádření připomínají rétoriku ČSSD.

V nejkontroverznějším momentu večera Vondráček přiznal své osobní preference: „Kdyby to bylo na mě, já jsem fanoušek Javiera Mileie, za mě by se to klidně mohlo zrušit, ale my jsme ve vládě, respektujeme programové prohlášení a je to tak, že se bude postupovat podle programového prohlášení. Doufám, že mě zase pozvete, když jsem Javiera Mileie fanoušek.“

Koaliční disciplína nad osobními názory

Vondráčkovo vystoupení ukázalo politika, který balancuje mezi osobními přesvědčeními a koaliční disciplínou. Opakovaně zdůrazňoval, že vláda postupuje podle programového prohlášení a dodržuje předvolební sliby. V závěru debaty potvrdil: „Vládní programové prohlášení je něco, na čem se shodly tři strany a nemyslím si, že pan Klempíř by změnil názor, ale skutečně on je součástí toho celého týmu a my musíme fungovat jako tým po celé čtyři roky, aby čeští občané viděli dobré výsledky.“

Debata ukázala fundamentální rozpory mezi koalicí a opozicí v otázkách zahraniční i mediální politiky, přičemž Vondráček se etabloval jako obránce pragmatického přístupu vlády proti obviněním z ideologie či mocenských zájmů.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31