Co máme společného s občanskou válkou v Libyi? Na první pohled nic. Je to poměrně daleko, kde se nyní bojuje. Na jedné straně nechutný masový vrah Kaddáfí, který například dal v r. 1988 příkaz k vraždě civilních cestujících na palubě letadla společnosti PanAm, tedy hlavně Američanů, a k mnoha dalším vraždám, když nepočítáme jeho nesčetné domácí oběti. A ještě má doma v Libyi slušnou zásobu bojového plynu yperitu. NATO nyní přebírá na základě mandátu OSN velení nad bojovými leteckými operacemi nad Libyí na ochranu povstalců proti diktátorovi.
Povstalci se hlásí k demokracii a svobodě. Co si pod tím představují, nikdo moc neví. Jsou podobní internetovým startovacím povstalcům v Tunisku, Egyptě a jinde v pásu arabsky mluvících zemí na území někdejší jižní a jihovýchodní hranice Římské říše. Co stojí za značnou pozornost je skutečnost, že jejich povstání nejsou antiamerická, antiizraelská, ani militantně islamistická. To je opravdová novinka, a platí i v Libyi. Zatím. Budoucnost nezná nikdo.
Do letecké války na jejich ochranu před vyvražděním se nad Libyí na poslední chvíli vrhla nejprve Sarkozyho Francie, následovaná Cameronovou Británií. To už tady dlouho nebylo… Pak další západoevropské státy, včetně malého Dánska. A po značném váhání i Obamova Amerika. Tam to má prezident, který získal úřad proto, že přesvědčil voliče, že je opakem prezidenta Bushe, komicky těžké… Po Francii se Amerika z nutnosti ujala velení, jež nyní, po překonání hlavně tureckých obstrukcí, přebírá NATO. Přidávají se některé arabské státy. Německo se drží stranou. Česká republika prosazovala NATO jako velící strukturu celé operace. Možná zasáhne protichemická jednotka, a podíl bude i na činnosti radarových letadel AWACS.
Je to agrese proti Libyi? Podle mezinárodního práva vůbec ne. Akci umožnila, a vlastně k ní vyzvala rezoluce OSN č. 1973. Poté, co se hlavně Rusko a Čína daly přemluvit, aby se zdržely hlasování. Akci tak mezinárodně-právně legalizovaly, aby se až potom proti ní hlasitě postavily…
Je akce legitimní? Pokud nezapomínáme, že Kaddáfí se nedostal k moci volbami, tedy vůlí lidu, ale vojenským převratem před 42 lety, jeho vláda legitimní nikdy nebyla a není, a odboj proti ní s prohlašovaným cílem nastolení demokracie legitimní je. Tak jako náš první, druhý a třetí odboj proti nedemokratické nadvládě Rakousko-Uherska, nacistické třetí říše a komunistické totalitní diktatuře. Kdyby nás po komunistickém totalitním puči v r. 1948 osvobodili Američané, bylo by to legitimní, a my bychom nyní dávno byli přední vzkvétající a vzorovou demokracií. Jenže se to nějak protáhlo až do Reagana, který během osmdesátých let fakticky donutil SSSR ke změně kursu. A teprve pak se diktátorské ledy pohnuly, když politbyro v úzkých nastolilo coby vůdce říše tajného naivního dubčekovce Gorbačova.
Nedemokratických zemí je spousta. Všude se intervenovat nedá. Ale Libye, tak jako celý ten někdejší jižní pás Římské říše, je hned za mořem, které Římané pojmenovali Mare nostrum, naše moře… Co se děje na jeho jižních březích a v blízkém okolí, se Evropy a transatlantického spojenectví vždy hodně týkalo, týká a týkat bude. Jak vše dopadne, ale nikdo neví. Vševědoucí proroci se rojí vždy, až je po všem. Lybijská válka má přiléhavý název: Počátek Odysey. Je vidět, že v Pentagonu docela rozumějí dějinám, a klasické vzdělání nepodceňují…. Pokud by se arabský pás dlouhodobě jakž takž zdemokratizoval, a tak osvobodil a zbohatl, nebylo by proč se odtud přesouvat přes moře na Sever. Bylo by to znovu naše moře.
Hlavní současný problém zásahu v Libyi je stále zřetelněji liknavá Obamova Amerika, jež se odmítá ujmout velení. Snad to skrze NATO bude lepší. Tam je tak jako tak hlavní ona. A Německo? Darmo mluvit. Dějiny a realita oba státy beztak nutí k tomu, co nyní z hloupé ideologické předpojatosti nechtějí…
A Evropská unie v libyjských souřadnicích? Zdá se, že již neexistuje. Že by předzvěst lepší Evropy bez ní?
Prof. Miloslav Bednář je místopředsedou Svobodných
