Módní záležitostí posledních let je boj proti korupci, a kdo nebojuje proti korupci, jako by nebyl. Co bylo výsledkem tohoto falešného boje a kdo v něm zvítězil? Co to je korupce a kde se jí nejvíce daří? Známe příčiny korupce?
Prizmatem nezpochybnitelné moudrosti, že po ovoci poznáte je, nelze než dospět k závěru, že boj proti korupci byl jeden z největších podvodů na voličích a občanech této země. Výsledkem práce „neziskových“ organizací a protikorupčních bojovníků je vláda oligarchy, a koncentrace moci u nevolených struktur, které se nenávratně zabetonovaly ve svých pozicích, kde čerpají řadu neoprávněných výhod. Kde se stala chyba?
Nikdo ve skutečnosti neví, co je vlastně korupce. Každý nějak intuitivně tuší, co by korupce být mohla, ale žádnou zákonnou ani universální definici náš právní řád nezná. V tomto ohledu připomíná například nevěru, kterou si každý vykládá po svém a jak se mu právě hodí. Je paradoxní, že boj proti korupci probíhá již řadu let a samotný obsah pojmu korupce je velmi vágní. Těžko pak lze smysluplně a efektivně bojovat proti něčemu takto neuchopitelnému. To však bojovníkům naprosto vyhovuje, neboť ve skutečnosti jim o potírání korupce vůbec nejde.
Chyba je již imanentně obsažena v samotném propagandistickém konceptu boje proti korupci. Neproběhla rovněž žádná relevantní analýza příčin korupce. Proč? Protože příčinou korupce je především existence korupčního potenciálu a korupčního prostředí. Nerovnost včetně nerovnosti šancí, neúměrné zdanění, nepřehledná přemíra regulace, dotace, asymetrická koncentrace moci a byrokracie, to vše jsou jedny z podstatných příčin a katalyzátorů korupce. Evropská unie a státní moc v naší zemi jsou vynikajícím prostředím a ke vzniku korupce nevyhnutelně směřují. Přiznání této skutečnosti však ukazuje na systémovou vadu, kterou je velmi složité odstranit, neboť bychom si museli připustit, že již velmi dlouhou dobu kráčíme špatným směrem. Zcela zjevně proto příčiny korupce nikdo nemá zájem řešit.
Všichni se však shodnou, že boj proti korupci je správný, a aby bylo zřejmé, že se jedná skutečně o boj, převládl pocit, že takto negativní jev je třeba řešit pomocí trestního práva. Výsledkem je, že korupce existuje stejně nebo více než předtím, přičemž nikdo nepočítá externí náklady, které tímto vznikají. Současně vzhledem k nastavení veřejné žaloby v naší zemi, vzniklo další extrémně nebezpečné korupční prostředí přímo u represivních složek, neboť kdo a kdy bude za korupci stíhán a zda vůbec, je plně na jejich libovolném rozhodnutí.
Boj proti korupci je tak zcela proti veřejnému zájmu, a první kdo v tomto boji padl byla svoboda a spravedlnost. Celý koncept byl zneužit, občané ztrácí stále více svobod, spravedlnost není jen slepá, ale zcela ochrnutá a zmrzačená. Zásadním však bylo mimořádně úspěšně odvedení pozornosti od samotných příčin korupce, které v atmosféře boje proti korupci sílí a rostou.
Svobodní staví na trvalých hodnotách: svobodě, spravedlnosti a odpovědnosti. To jsou hodnoty, které falešný boj proti korupci zcela popírá a možná právě to bylo jeho pravým smyslem. Svobodní se nenechávají unášet lacinými populistickými trendy. Svobodní hledají efektivní cesty, jak eliminovat korupční prostředí a odstraňovat pravé příčiny korupce. Na začátek by možná úplně stačilo zrušit všechny dotace, včetně těch evropských.
Barbora Barcalová,
členka Svobodných
