Barbora Barcalová: Kdo zvítězil v boji proti korupci?

Barbora Barcalová: Kdo zvítězil v boji proti korupci?

Módní záležitostí posledních let je boj proti korupci, a kdo nebojuje proti korupci, jako by nebyl. Co bylo výsledkem tohoto falešného boje a kdo v něm zvítězil? Co to je korupce a kde se jí nejvíce daří? Známe příčiny korupce? 

Prizmatem nezpochybnitelné moudrosti, že po ovoci poznáte je, nelze než dospět k závěru, že boj proti korupci byl jeden z největších podvodů na voličích a občanech této země. Výsledkem práce „neziskových“ organizací a protikorupčních bojovníků je vláda oligarchy, a koncentrace moci u nevolených struktur, které se nenávratně zabetonovaly ve svých pozicích, kde čerpají řadu neoprávněných výhod. Kde se stala chyba?  

Nikdo ve skutečnosti neví, co je vlastně korupce. Každý nějak intuitivně tuší, co by korupce být mohla, ale žádnou zákonnou ani universální definici náš právní řád nezná. V tomto ohledu připomíná například nevěru, kterou si každý vykládá po svém a jak se mu právě hodí. Je paradoxní, že boj proti korupci probíhá již řadu let a samotný obsah pojmu korupce je velmi vágní. Těžko pak lze smysluplně a efektivně bojovat proti něčemu takto neuchopitelnému. To však bojovníkům naprosto vyhovuje, neboť ve skutečnosti jim o potírání korupce vůbec nejde. 

Chyba je již imanentně obsažena v samotném propagandistickém konceptu boje proti korupci. Neproběhla rovněž žádná relevantní analýza příčin korupce. Proč? Protože příčinou korupce je především existence korupčního potenciálu a korupčního prostředí. Nerovnost včetně nerovnosti šancí, neúměrné zdanění, nepřehledná přemíra regulace, dotace, asymetrická koncentrace moci a byrokracie, to vše jsou jedny z podstatných příčin a katalyzátorů korupce. Evropská unie a státní moc v naší zemi jsou vynikajícím prostředím a ke vzniku korupce nevyhnutelně směřují. Přiznání této skutečnosti však ukazuje na systémovou vadu, kterou je velmi složité odstranit, neboť bychom si museli připustit, že již velmi dlouhou dobu kráčíme špatným směrem. Zcela zjevně proto příčiny korupce nikdo nemá zájem řešit. 

Všichni se však shodnou, že boj proti korupci je správný, a aby bylo zřejmé, že se jedná skutečně o boj, převládl pocit, že takto negativní jev je třeba řešit pomocí trestního práva. Výsledkem je, že korupce existuje stejně nebo více než předtím, přičemž nikdo nepočítá externí náklady, které tímto vznikají. Současně vzhledem k nastavení veřejné žaloby v naší zemi, vzniklo další extrémně nebezpečné korupční prostředí přímo u represivních složek, neboť kdo a kdy bude za korupci stíhán a zda vůbec, je plně na jejich libovolném rozhodnutí.  

Boj proti korupci je tak zcela proti veřejnému zájmu, a první kdo v tomto boji padl byla svoboda a spravedlnost. Celý koncept byl zneužit, občané ztrácí stále více svobod, spravedlnost není jen slepá, ale zcela ochrnutá a zmrzačená. Zásadním však bylo mimořádně úspěšně odvedení pozornosti od samotných příčin korupce, které v atmosféře boje proti korupci sílí a rostou. 

Svobodní staví na trvalých hodnotách: svobodě, spravedlnosti a odpovědnosti. To jsou hodnoty, které falešný boj proti korupci zcela popírá a možná právě to bylo jeho pravým smyslem. Svobodní se nenechávají unášet lacinými populistickými trendy. Svobodní hledají efektivní cesty, jak eliminovat korupční prostředí a odstraňovat pravé příčiny korupce. Na začátek by možná úplně stačilo zrušit všechny dotace, včetně těch evropských.

Barbora Barcalová,
členka Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Debata o plánovaném sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně opustila sněmovní lavice a přesunula se do studia CNN Prima News. Ve středu 14. května se v pořadu 360° střetl poslanec Libor Vondráček, předseda Svobodných a člen výboru pro evropské záležitosti, s bývalým ministrem zahraničí Janem Lipavským (nestraník za ODS). Výsledkem bylo jasné střetnutí dvou nepřekonatelně rozdílných přístupů k témuž historickému i politickému problému.

Lipavský: „S touhle špínou nechceme mít nic společného“

Lipavský hned v úvodu razantně odmítl celou parlamentní debatu jako předem ztracený čas. Opozice se rozhodla sněmovní jednání bojkotovat a svůj postoj obhajoval slovy, že koalice ANO, SPD a Motoristů celou aférou záměrně „překrývá jiné hrozné věci“ – jako jsou EET nebo nový stavební zákon. Sudetoněmecký sjezd označil za přehlídku „německých důchodců“ a celou debatu smetl ze stolu jako zbytečně vyvolané politické divadlo.

Vondráček: Historický kontext se bagatelizovat nedá

Právník a absolvent brněnské Právnické fakulty Vondráček na tuto interpretaci nereagoval rétorickými výpady, ale věcnými argumenty zakotvenými v historické paměti. Připomněl, že sjezd se má konat pouhých několik set metrů od Kounicových kolejí – místa, kde nacisté za druhé světové války uvězňovali a popravovali. Přirovnání k Polsku bylo přitom zvlášť výstižné: „Absolutně si nedovedu představit, že kdyby se Němci rozhodli mít sjezd v blízkosti Varšavy, kde ji sami vybombardovali, polští politici by to takto bagatelizovali.“ Vondráček tak přirozeně přesunul debatu ze sféry emocí do sféry principů a historické logiky.

Sporná otázka veřejného financování

Vondráček v debatě otevřel i méně diskutované, ale o to podstatnější téma: financování celé akce z veřejných zdrojů. Podle jeho slov stojí za organizací sjezdu spolek Meeting Brno, který čerpá peníze z veřejných rozpočtů, přičemž právě brněnská koalice vedená Spolu tyto prostředky poskytuje. Svobodní přitom od počátku důsledně rozlišují mezi soukromým shromážděním a akcí s veřejnou patronací – tu považují za politicky nepřijatelnou, nikoli protože by popírali právo na svobodu shromažďování, ale protože veřejné peníze de facto legitimizují organizaci, jejíž část členské základny poválečné uspořádání zpochybňuje.

Název a identita organizace jako klíčový argument

Jeden z nejpůsobivějších momentů debaty přinesl Vondráčkův argument o samotném názvu organizace. Sudetští Němci jsou podle něj historický konstrukt z roku 1903 – záměrně vytvořená identita těch, kdo chtěli tvrdit, že jsou na území českých zemí utiskováni. „Už jenom z podstaty svého názvu budou vždycky zpochybňovat celistvost českých zemí,“ řekl Vondráček. Porovnání s komunistickým programem roku 1946 přitom nebylo náhodné – varoval před tím, že deklarované postoje organizace a její reálné cíle nemusí být totéž.

Silná slova a jejich meze

Moderátorka Pavlína Wolfová v debatě otevřela i otázku použití pojmu „kolaborant“, který v téže věci použil Jindřich Rajchl. Vondráček se od tohoto označení zřetelně distancoval – nikoli proto, že by považoval postoj opozice za správný, ale protože má za to, že podobná slova prošla „inflací“ a ztratila váhu. Tento moment vystihoval celkový styl jeho vystoupení: věcnost, historická důslednost a odmítání lacině vyhrocené rétoriky – i tam, kde by ji situace zdánlivě svádějícím způsobem nabízela.

Kontext celého sporu

Poslanecká sněmovna přijala 13. května 2026 usnesení vyjadřující nesouhlas s konáním 76. sněmu Sudetoněmeckého landsmanšaftu na území České republiky. Pro hlasovali poslanci ANO, SPD a Motoristů, opozice jednání zcela bojkotovala. Sjezd je plánován na 22.–25. května 2026 v Brně a půjde o historicky první konání podobné akce na území České republiky – dosud se vždy odehrávala v Německu nebo Rakousku. Právě tato symbolická premiéra dává celé debatě rozměr, který přesahuje jednu sněmovní schůzi.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31