ÁBELOVSKÝ: Je film bez dotací utopie?

ÁBELOVSKÝ: Je film bez dotací utopie?

Běžnou iluzí lidí v paternalistické společnosti je, že cokoliv, co je nyní dotováno, by bez dotací již nemohlo existovat.  Různé argumenty ovšem naznačují opak. Odpůrci těchto dotací včetně Václava Klause nejsou nekulturní vyšinutí blázni.

Jak si zřejmě někteří myslí, pokud jste proti dotaci do kultury, jste proti kultuře samotné. Kultura je totiž umění a umění nemůže být předmětem zisku a zároveň ho nikdo nebude ze svých peněz platit. Moc si ovšem nevzpomínám, že by obrazy namalované Picassem platil stát nebo, že by Dostojevský dostal dotace. Tato díla přesto vznikla. Umění se prosadí navzdory penězům. Dotace nakonec jen podporují tvorbu, která zajímá jen málokoho a je určena spíše pro menšinu a to na úkor většiny.

Jan Svěrák v „Událostech komentářích“ 20. 11. argumentoval v debatě s Petrem Machem, že film je také průmysl. Ano, to je pravda, film je finančně náročná činnost. Namalovat obraz je relativně levné. O to je ovšem náročnější se obrazem prosadit. Když je ovšem film průmysl, tak proč by měl být nadřazen jiným průmyslům a být tak privilegován? Protože vyrobit automobil není umění? A kdo to obhájí? Auto má svůj design, technologie a další atributy, které bychom mohli nazvat uměním. Taková diskuse se však nedá rozlousknout, protože je pouze o hodnotách. Někdo si váží více krásného designu automobilu než průměrného filmu. A zde přichází situace, kdy, jestli film dotaci dostane, rozhoduje odborná komise. Z mého pohledu tak film ztrácí svobodu, nehledě na to, že se takto vytváří prostor pro dobývání renty, tzn. korupci. Hodnocení toho jestli je film odpovídající pro poskytnutí státní dotace se může nakonec zvrhnout v zvrácený způsob propagandy. Ačkoli si to někteří nechtějí připustit, toto riziko vždy existuje a je lepší se mu vyhnout. Konečně umění je ve výsledku o tom, kdo si ho jak vyloží.

Mezi dalšími argumenty pro dotace filmu je možnost přilákání zahraničních tvůrců a tedy peněz nejen do ekonomiky, ale skrze daně i do státní kasy. Tento systém je pobídkový, pokud tvůrce filmu musí utratit 2 miliardy korun, aby dostal zpět 20 %, přinese to prý do České republiky peníze. Nemůže být většího omylu. Těch 20 %, které jsou pobídkou pro zahraničního investora, musí jít z kapes daňových poplatníku nebo z dluhu. Tyto peníze by byly právě lidmi, kteří platí daně, utraceny nebo uspořeny. Zároveň ty peníze, které zde utratí investor ze zahraničí, jsou české koruny. Ty si investor koupí dejme tomu za americké dolary, které ale budou utraceny zase v zemi, ve které jsou platidlem. Toto je klasická mýlka pobídek, kterou protežují většinou obhájci dotací, kteří ovšem nemají základní znalost ekonomie. Žádný zisk toto nepřinese. Je tomu dokonce naopak. Pobídky a dotace se musí administrovat a to stojí peníze, které jako vždy platí daňový poplatník. Dalším faktorem je, že o efektivitě zdrojů neumí státní komise dobře rozhodovat, jak jsme již zjistili v komunistických režimech.

Film zanikne! Kdo věří, že bez státních peněz nebudou dálnice, lékařská péče, filmy, obrazy, mléko, chleba, elektřina, vzdělání a další ať se prosím podívá kolik je soukromě financovaných dálnic, nemocnic a škol. My jsme si jen zvykli, že jakýkoliv výkyv ziskovosti nebo kvality v jakémkoliv sektoru je z důvodu nedostatku dotací a podpory státu, taky jsme si zvykli, že spousta věcí má být zadarmo. Jenže ono není nic zadarmo. Říká se tomu mýtus obědu zadarmo. Fréderic Bastiat toto popsal velmi zdatně: „Stát (vláda) je velká fikce, pomocí níž se každý snaží žít na úkor všech ostatních.“

Dotujeme-li film, musíme si uvědomit, že tak připravujeme o peníze někoho druhého. Dotace čehokoliv ať už filmu nebo mléka tak nabývá jiného významu než nám tvrdí její obhájci. Je dobré si vždy uvědomit, že peníze státu mohou být jedině peníze, které vybral z daní nebo z inflace, která je skrytou daní.

Jsem velkým fandou filmu, ale musím se přiznat, že mě český film také tolik netáhne. Možná by se filmaři měli soustředit více na svoje dílo, než na boj o dotace.

Adam Ábelovský je členem Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31