Zvyšování daní je nepřípustné už jako princip. Ven z krize se nelze prodanit, říká Zálom

Zvyšování daní je nepřípustné už jako princip. Ven z krize se nelze prodanit, říká Zálom

„Ohromná spousta lidí s vládním balíčkem nesouhlasí. Ale rozhodně proti němu nestojí nějaká ucelená politická či občanská opozice,“ vrací se Luboš Zálom, místopředseda Svobodných k vládnímu konsolidačnímu balíčku, který před časem představil kabinet Petra Fialy. „Pokud daně být v naší politické realitě musí, pak je pravice nesmí zvyšovat a spíše naopak musí jít směrem jejich snižování. Tečka.,“ tepe dnešní vládu za zradu pravicových ideálů Zálom a přidává také ostrý vzkaz Josefu Středulovi a jeho souputníkům. „Odboráři by měli především mlčet. Protože nezodpovědná politika, kterou tady prováděly dvě minulé vlády, byla šitá na míru právě jim,“ dodává.

Fotka s Lubosem Zalomem

Před časem vláda uspořádala více jak dvouhodinovou tiskovou konferenci, na které představila dlouho očekávaný konsolidační balíček. Zvládla podle vás vláda správně představit a vysvětlit třeba i nepopulární kroky, které se hodlá prosadit?

Co je to vlastně „správně představit“? Když se na to podívám čistě technicky, pak se vládní představení jejího balíčku nijak nevymyká tomu, co bych čekal od jakékoliv vlády. Představení toho či onoho opatření je pouze marketing. A cílem je podle mě především uspokojit svoje voliče. Nikoliv opozici. Ta bude nesouhlasit téměř vždy. Málokterá opozice je tak servilní vůči vládě, jako byla opozice, které během koronaviru čelil Andrej Babiš. Pokud premiér Fiala čekal podobnou servilitu od Babiše v roli lídra nejsilnější opoziční strany, pak to byla naivní představa. Samozřejmě, že ohromná spousta lidí s vládním balíčkem nesouhlasí. Ale rozhodně proti němu nestojí nějaká ucelená politická či občanská opozice. Tím se nechci vlády v žádném případě zastávat, jen si myslím, že balíček ani nemohla představit jinak. Co jí však lze vyčíst, je spíš dlouhodobá komunikace a pak samozřejmě obsah balíčku. Vláda ani v nejmenším nedává najevo, že chce skutečně utáhnout opasek nejen lidem, ale především státu. A lidé na to mohou reagovat velmi citlivě. I když zatím ne tak, aby to znamenalo nějaké zásadní ohrožení Fialovy vlády. 

Kabinet Petra Fialy kromě snižování státních výdajů oznámil také zvýšení některých daní, především pak daní z příjmů právnických osob a zásadní zvýšení daně z nemovitostí. Jak vnímáte tento fakt především v kontextu předvolebních slibů dnešních ministrů?

Snižování státních výdajů je nedostatečné, to je potřeba říct hned na začátku. Při tom, v jaké jsme situaci, a vláda ji sama líčí jako katastrofální, bych očekával plošné škrty napříč celým rozpočtem, napříč všemi resorty. Ne pouhé uždibování tu a tam. Zvyšování daní je nepřípustné už jako princip. Je zřejmé, že strany, které se zvou pravicovými, zvyšování daní vehementně ve své volební rétorice odmítaly. Pravice nemá zvyšovat daně a přes to nejede vlak. A všichni ti Fialové a Stanjurové to dobře vědí. Jinak by tuto eventualitu tak hlasitě neodmítali, ale mlčky ji připouštěli. A nejde jen o to, že daně jsou krádež posvěcená legislativou. Žádný pravičák, který se pokouší něčeho dosáhnout v politice, nepřipouští odstranění daní jako reálný politický cíl. To je téma pro pravicové myslitele, filozofy a ideology. Pokud daně být v naší politické realitě musí, pak je pravice nesmí zvyšovat a spíše naopak musí jít směrem jejich snižování. Tečka. Vedle toho je snad jasný ekonomický fakt, že zvýšení daní takřka nikdy nevede k očekávanému výběru. Nelze si jen tak naplánovat, že stát zvedne daně o procento, a zázrakem se mu o to samé procento zvýší daňové inkaso. Každé zvýšení daní utlumí určitým způsobem výkonnost celé ekonomiky. Ven z krize natož k nějaké prosperitě se nelze prodanit. Peníze, které stát lidem sebral z kapes, jsou v podstatě ztracené. Už nikdy nebudou využity smysluplně tak, jak si lidé opravdu přejí a kde jim maximalizují jejich užitek. Stát nedokáže investovat, pouze plýtvat. To snad ví každý, kdo si přečetl první kapitolu učebnice ekonomie. Takže ono nejde jen o předvolební sliby. Nejde jen o to, že vládní politici jsou lháři, ale také o to, že neznají ani základní ekonomické poučky. 

Vláda se hájí tím, že bez korekcí také na příjmové stránce státního rozpočtu by nedokázala zastavit strmý nárůst zadlužování státu, na co by doplatily budoucí generace. To je přeci správný argument, nebo ne?

Vy jste někde viděl, že by něco takového vláda ukázala na reálných číslech? Já tedy ne. Ale dobře, předpokládejme, že situace je skutečně tak zlá a že minulé vlády, zejména ta Babišova, skutečně poslala veřejné finance do spirály dluhové pasti. Ale v tom případě platí dvojnásob, že cestou není zvyšování příjmů, ale především zásadní zeštíhlení státního aparátu, k čemuž v první fázi mohou vést jenom nemilosrdné plošné škrty. Kdekoliv. Propouštění úředníků. Rušení celých úřadů. Rušení dotačních titulů. A samozřejmě zásadní deregulace hospodářství. Jsem přesvědčen, že lidé se o sebe dokáží postarat vesměs sami i v době krize. Dokáží to lépe než stát. V tuto chvíli se ale vláda dopouští hned dvou zločinů. Státní aparát nechává stejně nabobtnalý jako byl a maskuje to ukrajováním tu a tam. A začne brát peníze lidem, čímž jim snižuje jejich schopnost se o sebe postarat. Na zvýšení odvodů na sociální pojištění pro OSVČ je to vidět nejlépe. Pokud je živnostník zvyklý si pravidelně ukládat peníze na stáří do soukromých fondů, do akcií, do nemovitosti, nebo kamkoliv jinam, nyní mu stát tuto možnost omezí a vnutí mu pyramidovou hru zvanou průběžný státní důchodový systém, v němž neexistuje ani ta nejmenší záruka, že mu stát politickým rozhodnutím ty peníze příště opět nesebere. To je obrovský zločin. Premiér Fiala se nedávno kdesi holedbal, myslím že to bylo na Twitteru, že díky jeho vládě dosáhne více lidí na sociální dávky. To je přece takový nesmysl! Pokud se více lidí stává klienty státního sociálního systému, co je na tom pozitivního? Znamená to pouze, že více lidí přestává být soběstačných. Že se stávají závislými na státu. Na penězích, které stát sebere druhým. Taková společnost nemůže dlouhodobě prosperovat. Socialismus nefunguje. Budoucí generace potřebují něco jiného: prostředí svobodného trhu, který jim umožní ze sebe vydat to nejlepší a zabezpečit si svůj život podle svého uvážení. A ne čekat, že jim nějaký Fiala hodí kost. Navíc notně ohlodanou.

Zvyšování daní dnešní premiér Petr Fialy před parlamentními volbami výslovně a opakovaně odmítal. Teď však hájí konsolidační balíček, který obsahuje zvyšování hned několika daní. Není to přeci jen příliš velká zrada vůči voličům? Nepovede to spíš k další deziluzi především pravicových voličů?

Nic bych si nepřál víc, než aby pravicový volič konečně prohlédl. Děje se to však jen velmi pozvolna. Obávám se toho, že až dojde na lámání chleba, pravicový volič opět sedne na lep lacinému marketingovému triku, který spočívá v omezení tématu voleb nikoliv na zásadní ekonomické a ideové otázky, ale na pouhé zadání „musíme zabránit Babišovi ve vládnutí.“ Navíc se bojím toho, že mnoho voličů pravice jsou již naprosto demoralizovaní, ocitli se ve spirále kompromisů, a jejich hlavní myšlenkové úsilí spočívá v racionalizaci kroků pana Fialy. Vyvíjejí enormní úsilí, aby sami sebe přesvědčili, že nejsou zrazeni. Že to vše bylo nutné. Že provádět levicovou politiku za podpory pravicových volebních hlasů je jediná možnost. Mohli bychom se taky ptát, co je to ten pravicový volič. Vypadá stejně, jako ten, který v roce 1998 volil Václava Klause nebo v roce 2006 svým hlasem podpořil program Modré šance? Nebo je to někdo, kdo vypadá a smýšlí například jako paní poslankyně Decroixová? Připadá mi, že když se mluví o pravicových voličích, tak se na svět díváme dvacet let starýma očima. Mladí voliči ODS už dnes smýšlejí úplně jinak. Na druhou stranu lze předpokládat, že i dnešní nepravicová ODS s nepravicovým lídrem Fialou se na pravicových hodnotách snaží rétoricky stavět. Nemá odvahu mluvit i před volbami levicově. Spoléhá na to, že o pravicovou rétoriku tady zájem je. Ale kolik lidí volilo ODS kvůli pravicové rétorice, kolik ji volilo kvůli názorům paní Decroixové, a kolik voličů se prostě jen zoufale bálo Babiše, to nevím. Ale pouze na tom lze podle mě založit nějakou úvahu o tom, kolik jejích voličů dnes trpí nějakou deziluzí a jak zásadní voličská síla to vlastně může být. Samozřejmě sám znám voliče i členy ODS, kteří už s ní v tuto chvíli nechtějí mít nic společného. Někteří jsou dnes členy Svobodných. Jiní nás budou příště volit. Ale pokud očekáváme nějaký voličský exodus, je to prostě málo. Tak či onak, vina a hanba je především na straně voličů, kteří neustále volí ODS, třebaže jsou stále ještě schopni uvažovat v pravicovém kontextu. V angličtině existuje trefné rčení: Fool me once, shame on you; fool me twice, shame on me.  

Představitelé kabinetu mluví o tom, že výsledný konsolidační balíček je maximem možného v rámci politického vyjednávání ve vládní koalici. Je to podle vás daň za to, že vládu tvoří pět politických stran, u kterých se v tuto chvíli naplno projevil jiný pohled na řízení státu?

Nevím, ale představme si, jak mohlo vyjednávání ze strany ODS a pánů Fialy či Stanjury vypadat. Představují nejsilnější stranu ve vládě a pokud chtějí pravicová řešení, mají vyjednávací sílu taková řešení prosadit. Koneckonců co je tady hlavní? Nedostat k moci Babiše. Tak nám to přece během volební kampaně vykládali! Pokud by se tedy otevření levičáci typu Bartoše či Jurečky proti pravicovým řešením stavěli, odpověď by měla znít: „Pokud to nedáme a padne vláda, budete to vy, dostane znovu do premiérského křesla Andreje Babiše.“ Na voliče taková rétorika fungovala. Myslím si ale spíš, že Fiala se o něco takového ani nepokusil. Ani na vteřinu neuvažoval o skutečně pravicovém konsolidačním balíčku. Nemá na to myšlenkovou výbavu, není pravičákem. A vlastně na to nemá ani kuráž.

Z mnoha stran zaznívá kritika vůči vládě za to, že konsolidační balíček vznikal doslova za zavřenými dveřmi a že jeho výsledná podoba byla pro mnohé velkým překvapením. Proč podle vás vláda zvolila takový postup?

Tohle mi v zásadě nevadí. Jaký postup vláda zvolila, závisí čistě na ní. Pravděpodobně očekávala nevoli u části veřejnosti již předem. Pouze tím ale věci oddálila. Navíc, je potřeba si uvědomit, že tohle ještě není finální podoba. Už teď je zřejmé, že mnohé parametry balíčku se budou měnit. Ministr Stanjura přiznal, že balíček nakonec může vypadat jinak. Prý ne všechno zcela domysleli. A jednotlivé resorty neví, kde mají šetřit. Co z toho plyne? Podle mě se škrty na výdajové stránce, už dnes spíše kosmetické, budou ještě dále omezovat. Hlavní břemeno tedy ponesou produktivní občané. 

Velká nevrlost zavládla především mezi odboráři, kteří dokonce vyhlásili stávkovou pohotovost a kritizují vládu za to, že představené kroky odskáčou především zaměstnanci a důchodci. Jak to vidíte vy?

Odboráři by měli především mlčet. Protože nezodpovědná politika, kterou tady prováděly dvě minulé vlády, byla šitá na míru právě jim. A odborářům a jejich bossům přece nevadí balíček jako takový. Oni si přejí větší daně a vyšší odvody. Samozřejmě ne pro ně. Pro živnostníky, podnikatele, firmy. „Seberte ty peníze komukoliv, ale ne nám! A hlavně nám neosekávejte sociální stát.“ To je neuvěřitelně pokrytecké. Mafiánský, pardon odborářský boss Středula, který se opakovaně vyjádřil, že si přeje řešení především na příjmové straně státního rozpočtu, měl na svém prezidentském volebním plakátu heslo „Nechci Česko rozdělené chudobou.“ To co si ale očividně přeje a k čemu jedinému mohou vést přání odborářů, je Česko chudobou spojené. Cesta z krize je ale jiná, jediná možná: maximálně se přiblížit čistému kapitalismu. Jinak nejen že problémy vyřešené dlouhodobě nebudou, ale navíc se zadělá na problémy další.

Premiér Petr Fiala také v Otázkách Václava Moravce oznámil, že vláda již nepřipustí žádné změny v předloženém konsolidačním balíčku, maximálně jen technické opravy. Jaký tedy očekáváte průběh legislativního procesu? A opravdu věříte premiérovi, že nic z předložených návrhů již nezmění?

Petr Fiala oznámil. Petr Fiala řekl. Petr Fiala slíbil. To jsou věty, které dnes snad už nikdo nemůže brát vážně. Petr Fiala je lhář. Jeho slova stojí za zlámanou grešli. A na smyslu celého konsolidačního balíčku žádné úpravy nic nezmění. Čeká snad někdo, že jej pánové Fiala se Stanjurou zmuchlají, zahodí do koše a začnou znovu, tentokrát po pravičácku?

Zdroj: Parlamentní listy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Nejnovější video

Poslanec Libor Vondráček ze Svobodných vystoupil v pondělí 13. dubna v pořadu Interview ČT24, aby komentoval historický volební zvrat v Maďarsku. Porazil jej Péter Magyar se stranou Tisza, která získala dokonce ústavní většinu 138 ze 199 křesel. Po šestnácti letech Orbánovy vlády přichází do Budapešti nová éra – a Vondráček k ní zaujal promyšlený, suverénní postoj, který nenechal nikoho na pochybách o tom, kde stojí česká konzervativní pravice.

Gratulace bez naivity

Vondráček přivítal Magyarovo vítězství otevřeně a bez výhrad. Na sociálních sítích ihned po volbách napsal: „Sláva vítězům, čest poraženým. Petr Magyar porazil téměř neporazitelného Viktora Orbána a patří mu upřímná gratulace.“ Zároveň však dodal, že Maďarsko funguje jinak a my je nemáme soudit ani s jedním, ani s druhým lídrem. Tato věta vystihuje podstatu jeho přístupu: respekt k demokratickému výsledku, ale odmítání vnucovat jiným státům vlastní politické měřítko. Vondráček také ocenil, že Orbán porážku uznal elegantně a moc předá poklidně což v dnešní době rozhodně není samozřejmost.

Obrana suverenity: Brusel není soudce

Největší část rozhovoru se točila kolem otázky, zda by maďarská politická kultura měla odpovídat unijním normám. Vondráček zde ukázal svou právnickou zdatnost a politickou konzistentnost. Připomněl, že Evropská unie, do níž Česká republika vstoupila referendem v roce 2003, byla původně postavena na ekonomické spolupráci – nikoli na vzájemném přehlasování v kulturně a politicky citlivých otázkách. Když moderátor opakovaně citoval článek 2 Lisabonské smlouvy, Vondráček klidně kontroval: „Lisabonská smlouva šla za hranu toho, kde je žádoucí si uchovat evropskou spolupráci.“ Nejde o popírání demokracie, ale o odmítnutí dvojího metru – a příklad si Vondráček nenechal ujít: zatímco Tuskově vládě v Polsku přeobsazování ústavního soudu Brusel prominul, Kaczyńskému to stejné vyčítal.

Moderátorovi, který se snažil obhajovat Brusel jako nestranného arbitra právního státu, Vondráček nepokrytě odpověděl: „Mám pocit, že ten vágní obecný pojem je tam proto, aby existoval nějaký bič, který Brusel používá na neposlušné státy.“ Tato formulace je přesná, výstižná a opírá se o konkrétní zkušenost z práce ve Výboru pro evropské záležitosti, kde Vondráček aktivně sleduje bruselské legislativní tlaky na Českou republiku.

Ústavní soud, demokracie a zdravý rozum

Debata se dotkla i citlivé otázky maďarského Ústavního soudu a způsobu, jakým Fidesz obcházel jeho rozhodnutí přijímáním ústavních zákonů. Vondráček zde nepopřel, že jde o věc hodnou diskuze, ale zároveň jasně uvedl: parlament je v parlamentní demokracii nejvyšší zákonodárný orgán a ústavu formuluje zákonodárce, nikoli soud. „Ústavní soud tady není od toho, aby formuloval ústavu,“ řekl. Příkladem poukázal na Švýcarsko zemi se špičkovou demokracií, která nemá Ústavní soud vůbec, a přesto funguje jako vzor přímé demokracie pro celý svět.

Vondráček rovněž trefně připomněl, že Velká Británie – obvykle kladená za vzor právního státu posílá stovky lidí měsíčně do vězení za příspěvky na sociálních sítích. „To rozhodně není ta liberální demokracie, kdy menšina má právo se svobodně projevit,“ řekl. Argument zasáhl přesně tam, kde byl moderátor nejzranitelnější.

Půjčka Ukrajině: Suverenita nad solidaritou

K otázce odblokování evropské půjčky Ukrajině ve výši 90 miliard eur zaujal Vondráček jasný a konzistentní postoj. Státy, které se k půjčce nechtějí připojit Maďarsko a Slovensko mají na to plné právo. Evropská unie není dlužní unie a nemá přehlasovávat suverénní státy v otázkách, kde si samy nesou odpovědnost za svůj postoj. „Pokud státy, které chtějí půjčit, půjčí, je to v pořádku. Ale nemyslím si, že by měly být jiné státy přehlasovány,“ řekl. Připomněl také, že EU si v roce 2020 po covidu půjčila 750 miliard eur a otázka splácení dosud není jasně zodpovězena.

Benešovy dekrety a Visegrád: Věcnost místo paniky

Téma Benešových dekretů, které v maďarské předvolební kampani otevřel sám Magyar, Vondráček nezametal pod koberec, ale zasadil ho do historického a politického kontextu. Ukázal, že politici v opozici mívají k tomuto tématu daleko hlasitější projevy než v okamžiku, kdy převezmou odpovědnost za vládnutí. „Věřím tomu, že Petr Maďar v pozici vládnoucího přestane tolik akcentovat otázku Benešových dekretů,“ řekl Vondráček, a poukázal na to, že i Orbánův Fidesz nakonec ve vládě toto téma utlumoval. Vondráček také upozornil, že podobné výzvy zaznívají opakovaně z řad Alternativy pro Německo a bude správné reagovat stejně důsledně, odkud přijdou.

Co se týče budoucnosti Visegrádské čtyřky, Vondráček vyjádřil reálný optimismus: Magyar avizoval první zahraniční cestu do Polska a zájem o rozšíření V4 třeba o Rakousko. „Nás opravdu spojují podobné pohledy na věc a musíme proti diktátu Bruselu vystupovat společně,“ uzavřel Vondráček. Státy střední Evropy mají příliš mnoho společného – historii, problémy i výzvy, aby jim volba jednoho premiéra toto pouto přetrhla.

Vondráček v Interview ČT24 vystoupil jako politik s jasně zakotveným světonázorem, který se nenechá tlačit do jednoduchých odpovědí na složité otázky. Respektoval demokratický výsledek maďarských voleb, odmítl bruselský dvojí metr a zároveň naznačil, že spolupráce zemí střední Evropy má pevný základ, který přestojí i výměnu vlády v Budapešti.

Oblíbené štítky

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31