Zvyšování daní je nepřípustné už jako princip. Ven z krize se nelze prodanit, říká Zálom

Zvyšování daní je nepřípustné už jako princip. Ven z krize se nelze prodanit, říká Zálom

„Ohromná spousta lidí s vládním balíčkem nesouhlasí. Ale rozhodně proti němu nestojí nějaká ucelená politická či občanská opozice,“ vrací se Luboš Zálom, místopředseda Svobodných k vládnímu konsolidačnímu balíčku, který před časem představil kabinet Petra Fialy. „Pokud daně být v naší politické realitě musí, pak je pravice nesmí zvyšovat a spíše naopak musí jít směrem jejich snižování. Tečka.,“ tepe dnešní vládu za zradu pravicových ideálů Zálom a přidává také ostrý vzkaz Josefu Středulovi a jeho souputníkům. „Odboráři by měli především mlčet. Protože nezodpovědná politika, kterou tady prováděly dvě minulé vlády, byla šitá na míru právě jim,“ dodává.

Fotka s Lubosem Zalomem

Před časem vláda uspořádala více jak dvouhodinovou tiskovou konferenci, na které představila dlouho očekávaný konsolidační balíček. Zvládla podle vás vláda správně představit a vysvětlit třeba i nepopulární kroky, které se hodlá prosadit?

Co je to vlastně „správně představit“? Když se na to podívám čistě technicky, pak se vládní představení jejího balíčku nijak nevymyká tomu, co bych čekal od jakékoliv vlády. Představení toho či onoho opatření je pouze marketing. A cílem je podle mě především uspokojit svoje voliče. Nikoliv opozici. Ta bude nesouhlasit téměř vždy. Málokterá opozice je tak servilní vůči vládě, jako byla opozice, které během koronaviru čelil Andrej Babiš. Pokud premiér Fiala čekal podobnou servilitu od Babiše v roli lídra nejsilnější opoziční strany, pak to byla naivní představa. Samozřejmě, že ohromná spousta lidí s vládním balíčkem nesouhlasí. Ale rozhodně proti němu nestojí nějaká ucelená politická či občanská opozice. Tím se nechci vlády v žádném případě zastávat, jen si myslím, že balíček ani nemohla představit jinak. Co jí však lze vyčíst, je spíš dlouhodobá komunikace a pak samozřejmě obsah balíčku. Vláda ani v nejmenším nedává najevo, že chce skutečně utáhnout opasek nejen lidem, ale především státu. A lidé na to mohou reagovat velmi citlivě. I když zatím ne tak, aby to znamenalo nějaké zásadní ohrožení Fialovy vlády. 

Kabinet Petra Fialy kromě snižování státních výdajů oznámil také zvýšení některých daní, především pak daní z příjmů právnických osob a zásadní zvýšení daně z nemovitostí. Jak vnímáte tento fakt především v kontextu předvolebních slibů dnešních ministrů?

Snižování státních výdajů je nedostatečné, to je potřeba říct hned na začátku. Při tom, v jaké jsme situaci, a vláda ji sama líčí jako katastrofální, bych očekával plošné škrty napříč celým rozpočtem, napříč všemi resorty. Ne pouhé uždibování tu a tam. Zvyšování daní je nepřípustné už jako princip. Je zřejmé, že strany, které se zvou pravicovými, zvyšování daní vehementně ve své volební rétorice odmítaly. Pravice nemá zvyšovat daně a přes to nejede vlak. A všichni ti Fialové a Stanjurové to dobře vědí. Jinak by tuto eventualitu tak hlasitě neodmítali, ale mlčky ji připouštěli. A nejde jen o to, že daně jsou krádež posvěcená legislativou. Žádný pravičák, který se pokouší něčeho dosáhnout v politice, nepřipouští odstranění daní jako reálný politický cíl. To je téma pro pravicové myslitele, filozofy a ideology. Pokud daně být v naší politické realitě musí, pak je pravice nesmí zvyšovat a spíše naopak musí jít směrem jejich snižování. Tečka. Vedle toho je snad jasný ekonomický fakt, že zvýšení daní takřka nikdy nevede k očekávanému výběru. Nelze si jen tak naplánovat, že stát zvedne daně o procento, a zázrakem se mu o to samé procento zvýší daňové inkaso. Každé zvýšení daní utlumí určitým způsobem výkonnost celé ekonomiky. Ven z krize natož k nějaké prosperitě se nelze prodanit. Peníze, které stát lidem sebral z kapes, jsou v podstatě ztracené. Už nikdy nebudou využity smysluplně tak, jak si lidé opravdu přejí a kde jim maximalizují jejich užitek. Stát nedokáže investovat, pouze plýtvat. To snad ví každý, kdo si přečetl první kapitolu učebnice ekonomie. Takže ono nejde jen o předvolební sliby. Nejde jen o to, že vládní politici jsou lháři, ale také o to, že neznají ani základní ekonomické poučky. 

Vláda se hájí tím, že bez korekcí také na příjmové stránce státního rozpočtu by nedokázala zastavit strmý nárůst zadlužování státu, na co by doplatily budoucí generace. To je přeci správný argument, nebo ne?

Vy jste někde viděl, že by něco takového vláda ukázala na reálných číslech? Já tedy ne. Ale dobře, předpokládejme, že situace je skutečně tak zlá a že minulé vlády, zejména ta Babišova, skutečně poslala veřejné finance do spirály dluhové pasti. Ale v tom případě platí dvojnásob, že cestou není zvyšování příjmů, ale především zásadní zeštíhlení státního aparátu, k čemuž v první fázi mohou vést jenom nemilosrdné plošné škrty. Kdekoliv. Propouštění úředníků. Rušení celých úřadů. Rušení dotačních titulů. A samozřejmě zásadní deregulace hospodářství. Jsem přesvědčen, že lidé se o sebe dokáží postarat vesměs sami i v době krize. Dokáží to lépe než stát. V tuto chvíli se ale vláda dopouští hned dvou zločinů. Státní aparát nechává stejně nabobtnalý jako byl a maskuje to ukrajováním tu a tam. A začne brát peníze lidem, čímž jim snižuje jejich schopnost se o sebe postarat. Na zvýšení odvodů na sociální pojištění pro OSVČ je to vidět nejlépe. Pokud je živnostník zvyklý si pravidelně ukládat peníze na stáří do soukromých fondů, do akcií, do nemovitosti, nebo kamkoliv jinam, nyní mu stát tuto možnost omezí a vnutí mu pyramidovou hru zvanou průběžný státní důchodový systém, v němž neexistuje ani ta nejmenší záruka, že mu stát politickým rozhodnutím ty peníze příště opět nesebere. To je obrovský zločin. Premiér Fiala se nedávno kdesi holedbal, myslím že to bylo na Twitteru, že díky jeho vládě dosáhne více lidí na sociální dávky. To je přece takový nesmysl! Pokud se více lidí stává klienty státního sociálního systému, co je na tom pozitivního? Znamená to pouze, že více lidí přestává být soběstačných. Že se stávají závislými na státu. Na penězích, které stát sebere druhým. Taková společnost nemůže dlouhodobě prosperovat. Socialismus nefunguje. Budoucí generace potřebují něco jiného: prostředí svobodného trhu, který jim umožní ze sebe vydat to nejlepší a zabezpečit si svůj život podle svého uvážení. A ne čekat, že jim nějaký Fiala hodí kost. Navíc notně ohlodanou.

Zvyšování daní dnešní premiér Petr Fialy před parlamentními volbami výslovně a opakovaně odmítal. Teď však hájí konsolidační balíček, který obsahuje zvyšování hned několika daní. Není to přeci jen příliš velká zrada vůči voličům? Nepovede to spíš k další deziluzi především pravicových voličů?

Nic bych si nepřál víc, než aby pravicový volič konečně prohlédl. Děje se to však jen velmi pozvolna. Obávám se toho, že až dojde na lámání chleba, pravicový volič opět sedne na lep lacinému marketingovému triku, který spočívá v omezení tématu voleb nikoliv na zásadní ekonomické a ideové otázky, ale na pouhé zadání „musíme zabránit Babišovi ve vládnutí.“ Navíc se bojím toho, že mnoho voličů pravice jsou již naprosto demoralizovaní, ocitli se ve spirále kompromisů, a jejich hlavní myšlenkové úsilí spočívá v racionalizaci kroků pana Fialy. Vyvíjejí enormní úsilí, aby sami sebe přesvědčili, že nejsou zrazeni. Že to vše bylo nutné. Že provádět levicovou politiku za podpory pravicových volebních hlasů je jediná možnost. Mohli bychom se taky ptát, co je to ten pravicový volič. Vypadá stejně, jako ten, který v roce 1998 volil Václava Klause nebo v roce 2006 svým hlasem podpořil program Modré šance? Nebo je to někdo, kdo vypadá a smýšlí například jako paní poslankyně Decroixová? Připadá mi, že když se mluví o pravicových voličích, tak se na svět díváme dvacet let starýma očima. Mladí voliči ODS už dnes smýšlejí úplně jinak. Na druhou stranu lze předpokládat, že i dnešní nepravicová ODS s nepravicovým lídrem Fialou se na pravicových hodnotách snaží rétoricky stavět. Nemá odvahu mluvit i před volbami levicově. Spoléhá na to, že o pravicovou rétoriku tady zájem je. Ale kolik lidí volilo ODS kvůli pravicové rétorice, kolik ji volilo kvůli názorům paní Decroixové, a kolik voličů se prostě jen zoufale bálo Babiše, to nevím. Ale pouze na tom lze podle mě založit nějakou úvahu o tom, kolik jejích voličů dnes trpí nějakou deziluzí a jak zásadní voličská síla to vlastně může být. Samozřejmě sám znám voliče i členy ODS, kteří už s ní v tuto chvíli nechtějí mít nic společného. Někteří jsou dnes členy Svobodných. Jiní nás budou příště volit. Ale pokud očekáváme nějaký voličský exodus, je to prostě málo. Tak či onak, vina a hanba je především na straně voličů, kteří neustále volí ODS, třebaže jsou stále ještě schopni uvažovat v pravicovém kontextu. V angličtině existuje trefné rčení: Fool me once, shame on you; fool me twice, shame on me.  

Představitelé kabinetu mluví o tom, že výsledný konsolidační balíček je maximem možného v rámci politického vyjednávání ve vládní koalici. Je to podle vás daň za to, že vládu tvoří pět politických stran, u kterých se v tuto chvíli naplno projevil jiný pohled na řízení státu?

Nevím, ale představme si, jak mohlo vyjednávání ze strany ODS a pánů Fialy či Stanjury vypadat. Představují nejsilnější stranu ve vládě a pokud chtějí pravicová řešení, mají vyjednávací sílu taková řešení prosadit. Koneckonců co je tady hlavní? Nedostat k moci Babiše. Tak nám to přece během volební kampaně vykládali! Pokud by se tedy otevření levičáci typu Bartoše či Jurečky proti pravicovým řešením stavěli, odpověď by měla znít: „Pokud to nedáme a padne vláda, budete to vy, dostane znovu do premiérského křesla Andreje Babiše.“ Na voliče taková rétorika fungovala. Myslím si ale spíš, že Fiala se o něco takového ani nepokusil. Ani na vteřinu neuvažoval o skutečně pravicovém konsolidačním balíčku. Nemá na to myšlenkovou výbavu, není pravičákem. A vlastně na to nemá ani kuráž.

Z mnoha stran zaznívá kritika vůči vládě za to, že konsolidační balíček vznikal doslova za zavřenými dveřmi a že jeho výsledná podoba byla pro mnohé velkým překvapením. Proč podle vás vláda zvolila takový postup?

Tohle mi v zásadě nevadí. Jaký postup vláda zvolila, závisí čistě na ní. Pravděpodobně očekávala nevoli u části veřejnosti již předem. Pouze tím ale věci oddálila. Navíc, je potřeba si uvědomit, že tohle ještě není finální podoba. Už teď je zřejmé, že mnohé parametry balíčku se budou měnit. Ministr Stanjura přiznal, že balíček nakonec může vypadat jinak. Prý ne všechno zcela domysleli. A jednotlivé resorty neví, kde mají šetřit. Co z toho plyne? Podle mě se škrty na výdajové stránce, už dnes spíše kosmetické, budou ještě dále omezovat. Hlavní břemeno tedy ponesou produktivní občané. 

Velká nevrlost zavládla především mezi odboráři, kteří dokonce vyhlásili stávkovou pohotovost a kritizují vládu za to, že představené kroky odskáčou především zaměstnanci a důchodci. Jak to vidíte vy?

Odboráři by měli především mlčet. Protože nezodpovědná politika, kterou tady prováděly dvě minulé vlády, byla šitá na míru právě jim. A odborářům a jejich bossům přece nevadí balíček jako takový. Oni si přejí větší daně a vyšší odvody. Samozřejmě ne pro ně. Pro živnostníky, podnikatele, firmy. „Seberte ty peníze komukoliv, ale ne nám! A hlavně nám neosekávejte sociální stát.“ To je neuvěřitelně pokrytecké. Mafiánský, pardon odborářský boss Středula, který se opakovaně vyjádřil, že si přeje řešení především na příjmové straně státního rozpočtu, měl na svém prezidentském volebním plakátu heslo „Nechci Česko rozdělené chudobou.“ To co si ale očividně přeje a k čemu jedinému mohou vést přání odborářů, je Česko chudobou spojené. Cesta z krize je ale jiná, jediná možná: maximálně se přiblížit čistému kapitalismu. Jinak nejen že problémy vyřešené dlouhodobě nebudou, ale navíc se zadělá na problémy další.

Premiér Petr Fiala také v Otázkách Václava Moravce oznámil, že vláda již nepřipustí žádné změny v předloženém konsolidačním balíčku, maximálně jen technické opravy. Jaký tedy očekáváte průběh legislativního procesu? A opravdu věříte premiérovi, že nic z předložených návrhů již nezmění?

Petr Fiala oznámil. Petr Fiala řekl. Petr Fiala slíbil. To jsou věty, které dnes snad už nikdo nemůže brát vážně. Petr Fiala je lhář. Jeho slova stojí za zlámanou grešli. A na smyslu celého konsolidačního balíčku žádné úpravy nic nezmění. Čeká snad někdo, že jej pánové Fiala se Stanjurou zmuchlají, zahodí do koše a začnou znovu, tentokrát po pravičácku?

Zdroj: Parlamentní listy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31