Místopředseda Svobodných, lékař Miroslav Havrda, se nově stal také zastupitelem Královéhradeckého kraje. Nečekaně přeskládal své kolegy na společné kandidátce s SPD, PRO a Trikolorou. Do krajské rady však nevstoupil, přesto ve spojenectví s dalšími podobně smýšlejícími politickými stranami vidí velký smysl. „Mnoho lidí dříve nevolilo jinak jim sympatické Svobodné proto, že jsme se nikam nedostali a jejich hlas jednoduše propadl. To nyní již nehrozí. A pokud zde vládní koalice prosadila neústavní formu korespondenční volby, tak nesmí propadnout ani jeden hlas našich voličů,“ říká v rozhovoru Miroslav Havrda, který nenechává niť suchou jak na vládě Petra Fialy, tak dnešní unijní politice.
Jak hodnotíte svůj úspěch v krajských volbách? Co pro vás osobně znamená získaný mandát zastupitele Královéhradeckého kraje?
Jako překvapení. Kandidoval jsem na nevolitelném 11. místě koaliční kandidátky SPD, Trikolora, PRO a Svobodní za politickou stranu Svobodní. Vůbec jsem nečekal, že všechny přeskočím a dostanu se na první místo kandidátky. Mým hlavním cílem bylo pomoci získat co nejvíce hlasů a zvýšit počet krajských mandátů, což se podařilo. Místo 2 mandátů jsme nakonec získali 3. Já sám jsem byl oceněn svými voliči za 35 let práce lékaře, kdy se starám o desetitisíce pacientů Královéhradeckého kraje. Všem svým voličům velmi děkuji za hlasy a rozhodně je nehodlám zklamat. Jsem také moc rád, že se opět Svobodní objevili na krajské politické mapě.
Jaké konkrétní priority a témata plánujete prosazovat v zastupitelstvu kraje? Máte nějaké konkrétní cíle, kterých chcete v průběhu svého mandátu dosáhnout?
Mým celoživotním koníčkem kromě povolání lékaře je sport. Sám jsem hrál fotbal, stolní tenis a tenis a mnoho let jsem pracoval jako lékař u fotbalu, tenisu, lyžování, basketbalu, volejbalu, hokeje a u handicapovaných sportovců. Také jsem 10 let působil ve sportovní komisi města Hradce Králové. Proto jsem měl v rámci povolební koalice zájem o podobnou práci na kraji. Minulý týden jsem byl zvolen do čela sportovního výboru zastupitelstva kraje a již se těším na další členy výboru, kteří budou zvoleni na dalším zasedání zastupitelstva. Prioritu vidím ve sportování dětí a mládeže a podporu amatérských trenérů, bez kterých by naše děti pouze koukaly do počítačů a mobilních telefonů.
Uvažoval jste o zapojení přímo do rady kraje, případně přemýšlíte o tom v budoucnu? Pokud ne, co vás vedlo k tomu soustředit se spíše na práci v zastupitelstvu?
Jenom chvilku. Potom jsem si ale uvědomil, že práce na mé klinice, kde vedu 10 zaměstnanců, je hodně náročná. Dále chystám příští rok v Hradci Králové velký kongres, MEDsport sympozium, kam se sjedou odborníci z celé Evropy, kteří vyšetřují nebo léčí nohy. Dále chci svoji Podiatrickou kliniku rozšířit, neboť je o naše zdravotnické služby obrovský zájem a potřebujeme růst. Také jsem slíbil svému příteli, koaličnímu partnerovi a nově i radnímu Královéhradeckého kraje pro zdravotnictví, MUDr. Jiřímu Maškovi, že mu pomohu. Jako mnohaletý prezident Svazu soukromých lékařů a podnikatelů ve zdravotnictví a jako jeden z prvních soukromých lékařů v okrese Hradec Králové si dovolím nabídnout i zde své znalosti.
Rozhodně nehodlám prosazovat privatizaci páteřních nemocnic kraje, které nejsou ve špatné kondici, ale hodlám pomáhat občanům kraje, kteří i přes celoživotní platbu zdravotního „pojištění“ nemohou dosáhnou na lékaře „na pojišťovnu“, i když to je jasně stanoveno zákonem. Jestliže si něco platím, musím mít i možnost to podle zákona čerpat. Ve zdravotnictví to celorepublikově začíná vypadat jako navrhovaný zákon o koncesionářských poplatcích České televizi a Českému rozhlasu. Nemusím mít přijímač, nemusím to poslouchat, ale platit musím. Tento hnus navrhuje současná vládní koalice v čele s ODS. Současná vládní koalice v čele s ministrem za TOP 09 Válkem zase „sleduje“, jak zdravotnický systém vyhnívá a poškozuje čím dál více občanů, kterým jsou upírána jejich základní práva na bezplatnou léčbu jasně definovanou zákonem.
Základním právem občana je jeho vyšetření „na zdravotní pojišťovnu“ ve vyhláškou daném čase a dojezdové vzdálenosti. Téměř milion našich spoluobčanů nemá registraci u praktika. Jak je to možné? Jsou překračovány lhůty na základní zdravotní výkony i vyšetření. Proč si tedy lidé platí zdravotní „pojištění“? Soukromí lékaři jsou různými způsoby regulováni a nemohou se bránit. I proto i u nich narůstají čekací doby.
Jak hodnotíte spolupráci s SPD, Trikolorou a PRO v krajských volbách? V čem podle vás přináší výhody pro Královéhradecký kraj?
Naše 4 strany mají podobný náhled na svět. Nemusíme vždy říkat věci zcela stejným jazykem, ale jde nám o každého člověka, který chce pracovat a chová se slušně. Cizince nevyjímaje. A hendikepovaným lidem je třeba pomáhat. Proti kočkopsu SPOLU, který měl jako jediný program „Antibabiš“, se u nás diskutuje o tom, jak zlevnit obyčejným lidem energie, jak vystoupit z ideologického ovlivňování našich životů v rámci EU. Nenadáváme ani nemilujeme Putina, který napadl sousední Ukrajinu a stejně nám je vlastně jedno, kdo bude vládnout v Americe. Nám jde především o občana České republiky, aby zde mohli lidé svobodně žít a pracovat. Aby mohli svobodně podnikat, aby je všeobjímající stát pod taktovkou falešné ideologie EU takto masivně neokrádal. Nejsme primárně proti českým politikům, ale jsme zaměřeni proti globalistům všeho druhu a jejich poskokům a chceme znovu nastolit větší suverenitu našeho státu. Občan musí mít možnost rozhodovat o svém blahobytu, nikoliv úředník v Bruselu!
Myslíte si, že tato spolupráce s SPD má potenciál i v jiných krajích nebo dokonce na parlamentní úrovni? Vidíte zde prostor pro společný program na celostátní úrovni?
Zatím to vypadá, že ano. Uvidíme, kam se to posune. Jako Svobodní jsme v krajských volbách udělali dobrou zkušenost s touto koalicí v Královéhradeckém, Olomouckém a Jihomoravském kraji. Velmi důležité bylo, že žádné hlasy malých stran nepropadly. Mnoho lidí dříve nevolilo jinak jim sympatické Svobodné proto, že jsme se nikam nedostali a jejich hlas jednoduše propadl. To nyní již nehrozí. I tato množina občanů Svobodných, PRO a Trikolory má nyní své zastoupení v zastupitelských funkcích a může ovlivňovat vývoj této země. Na rozdíl od našich liberálně-demokratických kolegů a jejich Dvořáků, Kolářů a Foltýnů, my nikoho nekádrujeme a jsme tady pro lidi, nikoliv proti nim, byť by jich byla i menšina.
Jak hodnotíte průběh a výsledky nedávného sněmu Svobodných? Jak vnímáte opětovné zvolení Libora Vondráčka předsedou strany s tak silným mandátem?
Pražský sněm Svobodných proběhl, jako vždy, v poklidné a dělné atmosféře. U nás nikdo na nikoho nekřičí, ani nikdo nikomu nenadává. Příkladem toho je volba našeho předsedy, kdy oponent Libora Vondráčka, Dominik Hrubý, měl značně jiný pohled na směřování strany, ale nikdo ho za to nedehonestoval. Libor Vondráček dostal v tajných volbách přes 86 % hlasů a jasně zvítězil, za což jsem rád. Také do předsednictva, kde zastávám pozici statutárního místopředsedy, byli zvoleni rozumní lidé, kteří mají zájem na tom, abychom v příštím volebním období viděli Svobodné nejen v královéhradeckém zastupitelstvu, ale i parlamentních lavicích. Jedno víme jistě. Sami se svými 2–3 procenty nic nezmůžeme. A pokud zde vládní koalice prosadila neústavní formu korespondenční volby, tak nesmí propadnout ani jeden hlas našich voličů!!!
Jaké by podle vás měly být hlavní priority Svobodných pro nadcházející volby do Poslanecké sněmovny? Jakým směrem by měla strana směřovat, aby oslovila širší spektrum voličů?
Hlavní prioritou musí být se dostat do sněmovny. Jako strana, která existuje již více než 15 let, nemůžeme mít jiný cíl. My naše cíle a směřování měnit nemusíme. Naopak. Čím dál více se vzdalujeme do minulosti k roku 1989, kdy zde vládli komunisté. Byla zde nesvoboda, lidé byli zavírání i za názory, měřilo se dvojím metrem, byla zde neskutečná cenzura, Česká televize lhala, jak Rudé Právo tisklo, nemohlo se podnikat… A právě boj proti těmto nešvarům mají Svobodní ve svých genech od svého založení. Jelikož asi nyní ještě neoslovíme více než 5 % našich příznivců, nezbývá nám nic jiného, než se s někým spojit, aby nás naši volitelé mohli poslat do sněmovny. Pevně věříme, že se to tentokrát podaří.
Jak by se podle vás Svobodní měli postavit k aktuálním politickým a ekonomickým otázkám, jako je digitalizace, klimatická politika a ekonomická nezávislost České republiky? Které z těchto témat považujete za klíčové?
Klimatické šílenství je nesmysl, který zde šíří levicoví aktivisté, kteří vyměnili boj proti kapitalismu za boj za záchranu země. To zní daleko lépe a dá se tím oblbnout spoustu mladých a nezkušených lidí. Také celá řada neziskovek za peníze ze zahraničí i z našich daní indoktrinuje a infikuje svými falešnými argumenty podobnými náboženskému fanatismu mnoho jinak rozumných lidí. Ještě nedávno se v českých zemích pěstovalo víno, protože zde bylo o několik stupňů tepleji. Potom se ochladilo a začalo se pít pivo. Na teplo se můžeme adaptovat, pokud si budeme vážit vody, ale pokud bude zima, tak obrazně řečeno zemřeme hlady. Tak je to jednoduché. Jelikož jsme se stali fakticky německou kolonií, je potřeba bojovat za suverenitu naší země.
Není možné, aby nám Brusel diktoval, zda si zde postavíme jadernou elektrárnu a ještě nám nařizoval kam a za jakou cenu budeme prodávat vyrobenou elektrickou energii. Také nám nikdo z Bruselu nebude nařizovat, kolik nelegálních migrantů přijmeme. O tom si i nadále musíme rozhodovat sami. To je ale jenom pro příklad. Těch zhovadilostí, které se na nás hrnou z Bruselu, je opravdu hodně. Již nejde jenom o žárovky a zakřivení okurek, ale o další a další regulace. Např. emisní povolenky pro domácnosti, zateplení domů, zemědělské regulace a další podobné direktivy mohou významně zhoršit ekonomickou situaci téměř každé české rodiny.
Jak vnímáte výsledky nedávných amerických prezidentských voleb? Myslíte si, že jejich výsledek bude mít dopad na Evropu a specificky na Českou republiku?
Vnímám je zcela neutrálně. Mírně jsem favorizoval Donalda Trumpa, protože on nezačal žádnou válku. A skutečně si myslím, že je schopen z pozice prezidenta supervelmoci najít nějaký kompromis a ukončit válku na Ukrajině. To bych od levicově progresivní kandidátky Kamaly Harrisové neočekával. Uvidíme, jak vše dopadne. Každá válka musí jednou skončit. Potom se mohou Ukrajinci vrátit zpátky domů a začít s naší pomocí budovat svoji novou budoucnost. A my v Evropě se budeme moci soustředit na vlastní problémy a ne se neustále strašit Putinem za našimi humny a půjčovat si u Evropské banky peníze na zbraně pro Ukrajinu, které ho mají zastavit. Jako malá země střední Evropy se k celé věci musíme stavět nikoliv aktivisticky, ale pragmaticky. Již to dělá nejen Slovensko, ale zejména Rakousko, které je také naším nejbližším sousedem. Tam bychom si měli vzít příklad.
Převzato z Parlamentních listu
