Zatímco politická debata v České republice se točí kolem inflace, energetiky, Green Dealu nebo migrace, jedno z nejzásadnějších témat zůstává na okraji zájmu – stav českého školství. Alespoň podle předsedy Svobodných Libora Vondráčka.

Povinnou školní inkluzi kritizuji od jejího zavedení v roce 2016. Tento velmi drahý a velmi škodlivý plošný experiment, vnucený ideologií rovnosti za každou cenu, škodí všem – učitelům, slabším dětem, průměrným i nadaným. A státní kasu stojí v čase gigantických dluhů jen platy školních asistentů 17 miliard Kč. Cena, kterou za to platí současná generace školáků, je nevyčíslitelná.

Školství je již roky ničené ideologizací a téměř 10 let inkluze potvrzuje, jak špatný to byl nápad. Podle našeho experta a bývalého ministra školství profesora Dalibora Štyse priorita dětí se speciálními potřebami (SEN) vede k ničení talentů: studie ukazují, že 12,7 % patnáctiletých je kvantitativně nadaných, ale oficiální statistiky je podceňují na 0,2 %. To ohrožuje intelektuální základ společnosti, snižuje to schopnost našeho školství generovat odborníky ve strategických oblastech a vede to k deindustrializaci.

Učitelé jsou vyčerpaní: v třídách s různými potřebami bez asistentů, ale i s nimi, je výuka narušována a je velmi neefektivní. Slabší děti nedostávají specializovanou péči, průměrní trpí pomalým tempem a nadaní jsou opomíjeni, takže není žádná šance využít jejich potenciál. Děti si doma stěžují, že jejich spolužáci mají ve výuce výhody, což vede k tomu, že rodiče hledají diagnózy, aby svým dětem zajistili podobné výhody a lepší známky. To uměle nafukuje počet SEN žáků na 5,9–12 %. Velké rozdíly v jedné třídě vedou k ústupu od známkování. Celá koncepce pak demotivuje řadu pedagogů, kteří odchází pracovat do jiných oblastí.

Když si vedle toho postavíme strategii ministerstva dostat na vysoké školy vyšší procento studentů, přináší to logicky tlak na snížení laťky také pro absolvování vysoké školy. To degraduje prestiž i dříve uznávaných fakult a zároveň generuje množství vysokoškoláků, kteří nemají uplatnění na trhu práce.

Tento přístup škodí i hospodářství. V roce 2023 volilo učňovské obory jen 29 % žáků, přestože firmy hlásí nedostatek kvalifikovaných pracovníků – v průmyslu chybí až 150 000. To se děje navzdory tomu, že řemesla jsou páteří ekonomiky, ale sociální a politický tlak tlačí učňovské vzdělávání na okraj ve prospěch teoretických programů.

Komplexní návrhy profesora Štyse by přinesly renesanci učňovského vzdělávání, aby se žáci ve školách zaměřili na to, co jim jde a co je uživí. Po vzoru Rakouska bychom se striktně vypořádali se škodlivou inkluzí, neefektivním vzděláváním a na vysokých školách by znovu měla přednost kvalita před kvantitou.

Je třeba změnit koncepci školství tak, aby přestala snižovat hodnotu manuálních prací a honit se za více vysokoškoláky. Školy tu mají být pro objevování talentů, ne pro ideologické ohýbání dětí. Pouze tak zajistíme prosperitu, kde mladí mají práci a firmy kvalifikované zaměstnance.

10 let povinné inkluze stačilo! Nyní je čas ji ukončit a vrátit školství zdravý rozum. Je čas na skutečnou změnu. Povinnou inkluzi od roku 2016 prohlubovaly všechny vlády, které se opíraly o podporu ANO, KDU-ČSL, ČSSD, ODS, STAN, TOP09, Pirátů i KSČM.

Pokud s námi souhlasíte a záleží vám na budoucnosti našeho školství, pamatujte na to, že právě výše zmínění na stavu našeho školství nesou svůj podíl.